Jsem věčný snílek a ty jsi můj sen5

29. ledna 2016 v 19:54 | SakuraUchihaHaruno13 |  Normální svět

Pein se ráno probudil jako první a vzpomněl si, že zamknul ostatním pokoje, proto vstal a zašel za Sakurou, aby jí odemkl a vzbudil.
"To už je ráno?" nechápala. Ospale se protáhla a převrátila se na druhý bok s touhou znovu spát.
"Musíš vstávat," řekl jí její starší bratr a prudce z ní stáhl celou deku. "Škola volá!"
"Nemůžeš mi napsat omluvenku?" zaprosila. "Nějak se na to dneska necítím," přiznala.
"Jsem tvůj starší bratr," připomněl jí. "A nemůžu za to, cos včera vypila. Do školy prostě půjdeš!" řekl ostřeji, než měl původně v plánu. "Nemůžeš zameškat."
"Fajn!" odsekla Sakura podrážděně a začala se soukat z postele. "Ale jestli mi ve škole bude blbě, bude to na tobě!" upozornila ho rázně a naznačila mu, aby už opustil její pokoj.
"Dobře," přitakal a šel pryč. "Odvezu tě domů, když to nebudeš zvládat," slíbil.
Následně zamířil do Itachiho ložnice, kde už byl Itachi plně vzhůru a lomcoval dveřmi.
"Peine!" křičel. "Kámo, cos to udělal?! Pusť mě ven!"
"No jo," chlácholil ho Pein. "Musel jsem mít jistotu, že se jí v noci nedotkneš."
"A protos mě tu zamknul?" nechápal Itachi, pro něhož se zvuk odemykání stal přímo božským.
"Co jiného jsem měl podle tebe dělat?" chtěl vědět Pein, jakmile si stanuli tváří v tvář.
"Mohls mi třeba věřit," navrhl Itachi s rozzuřeným výrazem.


"Byli jsme všichni opilí," připomněl Pein. "Nemohl jsem tušit, co budete vyvádět."
"Je hezké, že ji neustále chráníš, ale mohl bys mi občas věřit. Nechci jí ublížit, nejsem schopný udělat cokoli, co by se jí nelíbilo. To bys už mohl vědět," trval si na svém Itachi. Pein v jeho tváři jasně poznal urážku, kterou u něj nechtěl vyvolat, bohužel se tak ale stalo.
"Dobře," přitakal a bez dalšího slova odešel. Sám se musel připravit do školy. Itachiho slova ho ale nenechala chladným. Skutečně si uvědomoval, že mu ublížil. Bylo to víc než jasné, jenom nevěděl, co by s tím měl dělat.
Sakura se připravila do školy, i když jí to činilo jisté obtíže. Představa několika dalších úmorných školních hodin jí přišla mučivá. Navíc jí bolela hlava. Sice moc dobře věděla proč, ale nechala to být. Byla za předchozí večer ráda, jen ten zamčený pokoj se jí nelíbil. Věděla o tom a přemýšlela, jak to svému bratrovi přátelsky vrátí.
Do školy přišli jakžtakž. Už to hraničilo s pozdním příchodem, ale Pein si vydobyl, že to pozdě prostě nebylo. Argumentoval vcelku slušně, takže se trestu za pozdní příchod skutečně vyhnuli.
"Jak to šlo?" chtěla vědět Konan, jakmile Sakura zaplula do jejich společné lavice.
"Ok," odpověděla jednoduše Sakura a nepřítomně zírala před sebe. Fakt jí nebylo úplně nejlíp, ale snažila se to jednoduše přejít.
"Nechtěla bys jít dneska ven?" chtěla vědět Konan. "Už dlouho jsme nikde nebyly," připomněla jí, "pořád někde lítáš s klukama," prohodila lehce naštvaně, "na mě zapomínáš!"
"Jasně," přitakala stále trochu nepřítomně Sakura. "Máš pravdu," uznala, aniž by skutečně věděla, na co jí přitakává.
"Takže půjdeme třeba do kavárny?" navrhla Konan potěšeně.
"Samozřejmě," přikývla Sakura, jen aby ty otázky už přestaly. Následně si položila hlavu na lavici a snažila se vnímat okolní ticho, které jí ale nebylo přáno. Celá třída dělala randál, který se jí ale zdál dosti zastřený a všechno znělo úplně jinak. Bylo to z velké části tím, že neviděla, co se děje. Nějak ani nepostřehla příchod učitele, na který ji Konan opakovaně upozorňovala. Jenom ležela s hlavou na lavici a snažila se zklidnit svá bolavá místa uvnitř v hlavě.
"Slečno Haruno!" celkové ticho prořízl ostrý hlas učitele. "Vy mě už nezdravíte?"
Sakura se zmateně rozhlédla a roztřeseně se postavila na nohy. Tohle fakt neměla zapotřebí.
"Spát máte doma!"
'Za zamčenými dveřmi,' dodala ironicky v duchu a jenom čekala na pokyn, aby si mohla opět v klidu sednout.
"Byla byste nyní tak laskavá a zopakovala nám, co jsme brali poslední hodinu?" vyzval ji učitel.
"Připomenete mi prosím, co máme za předmět?" vyhrkla Sakura dřív, než si uvědomila, co říká.
"Žertujete?" nechápal učitel.
Sakura by ráda, ale nepříjemný pocit kolem žaludku odvedl všechnu její pozornost. Rychle přemýšlela, kde jsou nejbližší dívčí záchody a bez dalších řečí se je vydala hledat.
Ještě za sebou zaslechla učitelův nespokojený hlas, který ji ani v nejmenším netrápil. Klopýtavě běžela po chodbě a snažila se to v sobě udržet. Vpadla do první kabinky a vyklopila veškerý obsah svého žaludku. Několikrát za sebou se shýbla k záchodové míse, než ze sebe všechno dostala.
"Jsi v pořádku?" ptala se ustaraně Konan, která byla propuštěna z hodiny, aby na ni dohlédla.
"Jasně," odvětila zvláštním hlasem Sakura. Umyla si obličej, vypláchla si ústa a chvíli na sebe zírala do zrcadla, než se úplně vzpamatovala.
"Nemusíš se mnou dneska jít," řekla nakonec Konan, "měla bys zůstat doma."
"Ale ne," mávla nad tím rukou. "Nikam nejdu, zůstanu ve škole a pak s tebou půjdu," rozhodla se a společně se vrátily do třídy.
Učitel se na ni podíval se předstíraným zájmem a z povinnosti se zeptal, jestli nechce jít domů.
"V pořádku," odvětila Sakura a podívala, co mají všichni na lavici. Koukla se do nejbližšího sešitu a začala s opakování látky, kterou brali minulou hodinu.
"V pořádku," řekl učitel a zbytek hodiny jí nechal v klidu.
K Peinovi se to okamžitě doneslo. Nabídl se, že jí vezme domů, ale rázně odmítla. Řekla, že to zvládne a že odpoledne půjde ven s Konan. Nejdřív se proti tomu vzpíral, ale nakonec musel svolit.
Kamarádky se tedy odpoledne sešly v kavárně, aby probraly, co se v jejich životech děje. Konan byla ochotná vyslechnout si vše, co měla Sakura na srdci. Bedlivě poslouchala všechny její příběhy i příhody, které se v posledních dnech udály. Nedokázala tak úplně skrýt závist. Chtěla, aby o ni někdo jevil zájem tak jako o Sakuru.
"Mimochodem," začala Konan jiné téma, "co máš se Sasorim?" zajímala se šibalským úsměvem.
"Nic," zakroutila nad tou otázkou Sakura hlavou. "Občas se odpoledne nebo večer sejdeme a děláme blbosti," mávla nad tím rukou.
"Pein o tom ví?" chtěla vědět Konan.
"Zbláznila ses?" obrátila k ní svůj překvapený pohled. "Dokážeš si představit, kdyby to věděl?" nechápavě obrátila oči v sloup. "Ten by ho zabil a pak bych já měla zaracha do konce života," rozesmála se při té představě.
"Je hezké, jak se o tebe stará," podotkla Konan.
"Jo, ale občas to přehání," svěřila se jí a řekla jí o těch zamčených pokojích minulou noc.
"Ten si moc dobře uvědomuje, že tě Itachi chce," prohodila.
"Ale kuš!" rozesmála se Sakura. "Nech Itachiho Itachim a radši mi pověz o svých objevech," vybídla ji. "Líbí se ti někdo, ne?" zeptala se a usrkla za své kávy. Byla nepříjemně hořká, ale rozhodla se to moc neřešit.
"No…" vykrucovala se Konan a pohledem upřela do svého hrnku, "ono je to trochu složitější," vykrucovala se, jak jen to šlo.
"Co je na tom složité?" chtěla vědět a vyhledala pohled jejích očí.
"On o mě asi nestojí," smutně sklopila svoji hlavu a uhnula pohledem.
"Ale no tak," vybídla ji Sakura, "kdo je to?" pohlédla na ni. "Nenapínej mě tak, víš, že to nesnáším," naléhala na ni.
"Je starší," přiznala opatrně Konan a usrkla ze svého hrnku. "Je ti dost podobný, víš…"
"Neříkej," zapřemýšlela Sakura, než si uvědomila, kam tím její kamarádka směřuje. "Jako vážně?" nechápavě na ni pohlédla. "Myslíš Peina?" Měla dost práce s tím, aby se nezačala smát. "Fakt jo?"
"Je to blbý?" chtěla vědět její kamarádka, která okamžitě zrudla v obličeji. "Teda, jestli ti to nevadí nebo tak?"
Sakura se jen usmála a prohlásila: "Když by vám to vyšlo, mě by tolik nehlídal!"
"A nevíš náhodou, co si o mně myslí on…?"
"To fakt netuším," pousmála se Sakura, "ale můžu to zkusit zjistit," nabídla se.
Dívky se dál bavily, takže si nevšimly chlapce, který je celou dobu sledoval. Teprve když se zvedaly k odchodu, se vydal jejich směrem, aby jim dal najevo, že o nich ví.
"Nazdárek krásko," začal úlisně a vyzývavým pohledem přejížděl po Sakuřině těle. "My dva se už známe, ne?" Jeho blonďaté vlasy mu ve formě patky splývaly po pravé straně obličeje, zbytek měl stažený v culíku.
"Ty jsi z toho klubu!" vyhrkla a o krok ustoupila.
"A ty tu nemáš své bodyguardy, co?" ostražitě si prohlédl okolí, aby se ujistil, že nikdo z jejích kamarádů není v dohledu.
Konan o krok ustoupila, a když si jí blonďák nevšímal, ustoupila ještě o kousek dál, pak ještě kousek a ještě dál. Nakonec zvedla telefon a zavolala okamžitě Peinovi. Zpravila ho o situaci a následně zavolala pro jistotu i Itachimu. Policii vynechala.
"Mám dojem, že mi něco dlužíš," pokračoval blonďák a neustále si ji prohlížel, jako by pro něj představovala nějakou kořist.
"Já mám zcela jiný pocit," odporovala jeho domněnce a snažila se od něj co nejvíc vzdálit.
"Nemělas tolik provokovat," připomněl jí.
"Já tě ale neprovokovala," bránila se. "Pokud ano, pak se omlouvám, ale rozhodně to nebylo na tebe."
"Tvoje tělo říká ale něco jiného," stál si na svém.
"Nemyslím si," odporovala a neustále se snažila pomalu postupovat dozadu, aby od něj mohla být co nejdál. Marně se rozhlížela kolem, jako by hledala nějakou záchranu, která se stále neobjevovala.
"Chyběj ti, co?" posmíval se jí a silně ji chytil za zápěstí, aby už nemohla dál ustupovat. "Teď si to konečně vyřídíme!" řekl výhružně a strhl ji na stranu tak, že převrhla nejbližší stolek.

SakuraUchihaHaruno13
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 nana nana | 30. ledna 2016 v 13:28 | Reagovat

Juj ...najlepšom skončiť..rýchlo pokračko

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama