Jsem věčný snílek a ty jsi můj sen4

23. ledna 2016 v 20:00 | SakuraUchihaHaruno13 |  Normální svět

Itachi byl u sebe doma a dezinfikovat si řezné rány, které si způsobil během rvačky v baru. Nebylo to nic vážného, jak předpokládal.
Myšlenkami se neustále vracel do minulosti a znovu prožíval ten krásný okamžik, kdy tomu klukovi zasazovat jednu ránu za druhou. Uvědomil si, že to pro něj byla nepopsatelná slast. Skoro se zamiloval do toho nádherného pocitu, kdy slyšel bolestné steny svého protivníka a kdy viděl, jak má nad ním navrch.
Zhluboka vydechl, byl to nádherný pocit. Klidně by to udělal znovu. Kvůli Sakuře by zmlátil kohokoli, kromě Peina samozřejmě, ale to bylo něco jiného. Pein ochraňoval Sakuru podobně jako Itachi. Byl to takový jejich poklad, na který sice Itachi neměl žádná pořádná práva, ale i tak.
Zhodnotil, že bude potřebovat pár obvazů a nepříjemně se zašklebil, když si uvědomil, že se ho zítra ve škole budou ptát, jak k nim přišel. Neměl rád ty zkoumavé pohledy, ale pořád to bylo lepší, než kdyby všechny ty rány vystavoval na odiv.
Jeho uvažování přerušil zvonící mobil, na jehož displeji zářilo Sakuřino jméno.
"Slyším," začal, jakmile přijal hovor. "Co potřebuješ?" V mysli se mu objevil její obraz, který na jeho tváři vykouzlil jakýsi připitoměle zamilovaný úsměv.
"Máš zítra večer čas?" začala bez okolků. Její hlas zněl jaksi podrážděně, ale Itachi se snažil si toho nevšímat, nechtěl ji vytočit ještě víc.


"Jasně, co potřebuješ?" chtěl vědět. Při myšlence, že ho Sakura na večer potřebuje, se mu rozpohybovali motýli v břiše. Byl jako na trní z toho, co se bude dít.
"Pein to chce nějak oslavit, ale tak nějak soukromě," vyložila popravdě. "Zítra tedy nepůjdeme do baru, ale mohl by ses stavit u nás?"
"Jasně, o co půjde? Mám něco vzít?" chtěl vědět.
"Asi si zatančíme, trochu popijeme a budeme si vyprávět trapné historky ze života," řekla.
"Mám si vzít kvádro?" nadhodil konverzačním tónem.
"Polorozepnutá košile bude stačit," odvětila se smíchem.
"To vyžaduje Pein nebo ty?" ujasňoval si situaci.
"Pein by to asi neschválil," řekla nakonec. "Tak jen mírně rozepnutou," poopravila svou předchozí větu a usmála se. "Možná bys mohl vzít flašku něčeho k pití," navrhla ještě.
"Jasně, zařídím to," slíbil.
"Díky moc," zapředla do telefonu. "Děkuju za všechno," doplnila svou předchozí výpověď.
"V pořádku," pokrčil rameny, i když to Sakura nemohla vidět, "pro tebe všechno," řekl a jenom poslouchal, jak se Sakura rozesmála.
"Jak si pravíte, můj rytíři!" rozchechtala se.
"Urozená slečno," oslovil ji, "bylo mi potěšení pro vás dnes nastavit svůj život, smím tedy požádat vašeho staršího bratra o vaši ruku?" optal se.
"Ovšemže," odvětila teatrálně. "Vezmeme se a utečeme do západu slunce!" zasmála se.
"Tak tedy zítra," pousmál se. "Vyzvednu vás na svém bílém oři a budeme společně žít až do smrti!"
Sakura se rozesmála na celé kolo. Nebylo to snad kvůli tomu, že by to bylo zábavné, snažila se tím jenom skrýt svou frustraci z toho, že se tohle nebude moci stát. "Šťastné konce jsou jen v pohádkách," povzdechla si a ještě jednou zopakovala Itachimu, proč mu volala, než konečně zavěsila.
Itachi se ještě chvíli usmíval nad tím příjemným telefonátem, který se právě uskutečnil. Pak zasedl k učení a přemítal nad tím, jakou láhev má zítra přinést. Nakonec se rozhodl pro červené víno.
Kolem půlnoci šel spát, přičemž se opět vrátil k dnešnímu incidentu. Přišlo mu, jako by se to odehrálo před takovou dobou, ale pořád se dokázal vcítit do toho krásného okamžiku, když zachránil svou princeznu.
Následující ráno se všichni tři sešli ve škole. Pein ještě s Itachim probral podrobnosti večera a optal se na jeho obvázané ruce a trup.
"V pohodě," mávl nad tím rukou Itachi a společně se vydali na hodinu tělocviku, z níž se Itachi nenechal omluvit. Přišlo mu to tak zbabělé a nevhodné, proto společně s ostatními začal šplhat po tyči a poté se vrhl i na provaz, s nímž mělo dost jeho spolužáků problém. Některé rány mu začaly opět krvácet, ale on tomu nevěnoval moc pozornosti a provaz se spokojeným úsměvem nakonec zdolal.
Sakura se mezitím s Konan věnovala matematice a vyprávěla jí, co se předešlý večer odehrálo.
"Já ti tak závidím," povzdechla si modrovlasá dívka. "Taky bych chtěla mít kluka, který se za mě popere."
"Itachi není můj kluk," upozornila ji.
"Ale chce," připomněla jí.
"Ale prosím tě," obrátila ironicky oči v sloup. "Je to nejlepší kamarád mého bratra," řekla, jako by to byl důvod, proč by ji Itachi neměl chtít.
"A co?" nechápala Konan. "Může tě milovat, i kdyby to byl bratr učitele," nadhodila. "Láska si nevybírá."
"No tak," umlčela ji Sakura a se zvoněním doběhla do tělocvičny, kde měl její bratr s Itachim tělocvik. Všichni už byli pryč, jen oni dva tam zůstali, aby pomohli s úklidem nářadí.
"Ahoj Peine!" pozdravila a vrhla se mu kolem krku. Ten ji silně přitiskl na své zpocené tělo. "Čauky."
Sakura si pozorně prohlížela Itachiho, který si taky sundal triko. Na jeho silném a svalnatém těle objevila několik prokrvácených obvazů a nepříjemně sykla.
"Jsi v pohodě?" chtěla vědět. Vymanila se z bratrova sevření a pozorně si prohlédla Itachiho obvazy. "Musíš jít do sborovny, někdo ti tam vymění obvazy," naléhala na něj.
Itachi nad tím jen mávl rukou a předstíral, že to vůbec nebolí. "Už je to v pořádku," řekl a navlékl si černé tričko, které se k obvazům okamžitě přilepilo. "Postarám se o to doma."
"V žádném případě!" křikla Sakura, popadla ho za zápěstí a dotáhla ho do sborovny, kdy vyhledala Tsunade, aby jí zpravila o Itachiho zranění. Vysvětlila, že je to skutečně akutní a nechala ředitelku, aby se na to blíže podívala.
Následně byla vyhoštěna s tím, že musí do třídy. Neochotně tedy odešla a na další hodinu si sedla k Sasorimu.
"Čau," pozdravil ji a hned ji pořádně objal. "Slyšel jsem o tom včerejší baru," řekl hned na úvod. "Jsi v pohodě?"
"Jasně," přikývla. "Odnesl to Itachi."
"Tak to je fajn," pokrčil rameny a společně si sedli do zadní lavice, kdy normálně sedávali. "Tak a řekni mi," vyzval ji, přičemž ji rukou objal, "půjdeme dneska?"
"Ne, máme oslavu," přiznala. "Bohužel dnes ne," povzdechla si.
"Fakt ne? Dnes má s námi jít i zbytek," snažil se ji nalákat. "Nechceš se s nimi vidět?"
"Jasně že chci," odvětila, "ale dnes to prostě nejde," řekla posmutněle a položila si hlavu na jeho rameno. Byla ráda, že Pein ani Itachi o Sasorim nevědí, byl to její blízký přítel, který jí pomáhal se uvolnit.
"Tak příště," pokrčil rameny a podíval se na ni svým zklamaným výrazem, "ale budeš nám chybět."
"Jo, příště," řekla a věnovala pozornost výkladu. Postupně tak přečkala celý den.
Když pak s Peinem dorazila domů, dala se do chystání všeho na večer. Prostřela v jídelně, připravila taneční sál, připravila jídlo i vše potřebné. Nakonec se věnovala sama sobě. Vzala si tmavě modré šatičky, které jí končily někde v polovině stehen, k tomu si vzala lodičky ve stejné barvě, trochu výrazně se namalovala a sepnula si vlasy do slavnostně vypadajícího drdolu.
"Asi s tebou začnu chodit na nákupy," řekl Pein, jakmile ji viděl.
"Pročpak?" nechápala jeho myšlenkové pochody.
"Aby sis už příště nekoupila takhle hříšně krátké šaty!"
"Vždyť jsou ještě dlouhé," prohodila. "Mám ještě nějaké kratší," provokovala. "Mám si je vzít?"
"To mi ani neříkej!" varoval ji. Celé to neslo jakýsi podtón zábavy, ale Peinovi se skutečně nelíbil fakt, že má Sakura ve skříni tak krátké šaty. Přišlo mu, že to není ten typ dívky, který by se musel tímto způsobem klukovi podbízet.
Společně ještě doladili několik detailů, než se objevil Itachi. Spolu si slavnostně připili a pak Sakura pustila hudbu. Začínalo se pomalými písněmi, u nichž se Itachi s Peinem střídal, postupně ale zašla do více rytmických a nutila kluky, aby si taky zatančili. Po několika skleničkách to nebyl zas takový problém, takže se všichni všemožně kroutili na velkém parketu za doprovodu hlasité taneční hudby. Občas si udělali pauzu a pak šli tančit znovu. Sakura se mohla potrhat smíchy, když viděla oba kluky, jak tančí. Jejich pohyby byly stále strnulé a takové hodně zvláštně nerytmické. Měla z nich srandu, ale jim to v tu chvíli bylo jedno. Tančili kolem ní a všichni se společně bavili, byl to skutečně dobrý večer.
Nakonec ale Pein rozhodl, že už to stačí, hudbu vypnul a přiměl všechny, aby si sedli ke stolu a začalo se debatovat. Hodně dobře se znali, skoro to vypadalo, že nemají o čem hovořit, ale vždy se něco našlo.
Společně se smáli a pili až do rána. Nakonec bylo tak pozdě, že už bylo moc brzo. Itachi byl v takovém stavu, že nemohl jet domů, měl v sobě až moc alkoholu, proto musel přespat u nich doma.
Pein sice zpočátku protestoval, nakonec ale svolil. Zamknul Sakuru v její ložnici a klíč si vzal k sobě. Itachimu dal pokoj až na druhém konci domu a taky ho tam zamknul. Chtěl mít skutečně jistotu, že se nic nestane.
Sám si potom zalezl k sobě. Byl s průběhem večera velice spokojený.

SakuraUchihaHaruno13
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Jaké jsou lepší povídky? Ninja svět, nebo normální svět?

Ninja svět!
Normální svět!

Komentáře

1 Nell Nell | E-mail | 24. ledna 2016 v 15:32 | Reagovat

To se ti povedlo s těma pokojema :D
těším na pokračko :3

2 nana nana | 27. ledna 2016 v 9:44 | Reagovat

Waw ...krásne
Teším sa na pokračovanie :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama