
Vyznej se mu, nebo ho nech už konečně jít. Nic mezitím neprožívej, jen se tím zbytečně zabíjíš.
Ani jsem netušil, jak rychle k tomu došlo a opět se to ztratilo v propadlišti dějin. Ani jsem se nenadál a dalších čtrnáct dní společně strávených s Tomem bylo přede mnou. Celou dobu jsem byl na rozpacích a netušil jsem, jak se bude náš vztah dál vyvíjet. Nedokázal jsem z jeho chování postřehnout nic, co by mi dalo jasně najevo, že by o vztah se mnou stál.
Oči měl pro někoho, kdo se neustále ochomýtal kolem a plkal neuvěřitelné hovadiny. Fredericka si nedala pokoj ani tentokrát, i když sama měla přítele a všichni to věděli.
Ač jsem se snažil vysondovat, jak to mezi nimi vypadá, nic konkrétního jsem se nedozvěděl. Všichni mi dokola opakovali, že ti dva spolu nic nemají, protože ona má přítele, ale po zkušenosti z minulého roku, kdy měla hned dva z tábora, jsem tomu odmítal věřit.
Ať už vezmu v potaz skutečnost, že jsme na začátku dostali přidělené chatičky a byli jsme rozdělení na holky a na kluky, což se pak samozřejmě mohlo porušit a on byl společně s jedním svým kamarádem ubytovaný u ní v chatce, kde každou noc přespával, nebo k tomu připočtu fakt, že byli spolu viděni na každém kroku, nezdá se, že by byli jenom přátelé.
Hlavnímu vedoucímu to nevadilo, věděl o tom, ale nevyjadřoval se k tomu. Bylo to jejich rozhodnutí a věk na to měli, tak neviděl problém, proč tomu stavět meze.
Zlom ale nastal ve chvíli, kdy se jednou po poradě vyplížila vedoucí a praktikantka z chatky a společně šly do jedné chatky dětí, kde byli nejstarší kluci. Společně kouřili, ony tam na chvilku usnuly, pak zase dělaly bordel a byly přistiženy pravou rukou hlavního vedoucího. Následně se zavedlo pravidlo, že musí všichni spát na svých dříve stanovených chatkách, ale to nebylo všechno. Poté prohlásil, že když mají všichni po noční poradě tolik energie, můžeme poradu každou noc protáhnout klidně i do tří do rána.
Všichni ostatní jsme byli dost nakrknutí, protože se postupem času spánek stával vzácností a únava rostla s každým dnem. Děti otravovaly pořád s tím samým, stýskalo se jim, brečely a stěžovaly si na všechno možné. Poslouchat to bylo vážně o nervy, ale to jim člověk nemohl říct. Musel se pořád jenom šťastně usmívat a přikyvovat, popřípadě to vyřešit.
Hlavní vedoucí to pochopil a žádnou poradu nám neprotáhl, jenom pořád posílal nespokojené poznámky k těm dvěma, což jej ani po několika dnech neunavilo.
Tábor plynul podle programu, slunce pařilo jako šílené. Ani jednou nám nezapršelo ani se neochladilo. Museli jsme každou půlhodinu posílat děti do sprch, aby si namočily hlavy, kontrolovaly jsme, jestli pijí a neustále jsme je napomínali, aby nosily čepice. Prcci to pochopili hned a dokázali to plnit, problém byl ale u těch starších, kteří si tu čepici nechtěli dát na hlavu už jenom z toho důvodu, že by vypadali směšně nebo by se jim zničil účes. Z těch jejich výmluv mi šla vždycky hlava kolem. Nestačilo, že jsme měli marodku plnou úpalů a úžehů, ti starší byli prostě tak zatvrzelí, že jsem je pak posílal za hlavním vedoucím, aby si o tom promluvili s ním, jelikož jeho jediného byli ochotní poslouchat.
Často jsme chodili do Německa na koupaliště, odkud se nám všichni vraceli lehce připálení, jelikož opět neposlechli a nenamazali se krémem na opalování.
Co se ale týče koupání, musím říct, že jsme si ho všichni užili, někteří možná míň, jelikož byli neustále topeni od starších kluků. Docela nechápu, co na tom viděli. Jenom mi tím pořádně rozházeli účes a pak se tomu smáli.
Topení praktikanta se stalo docela oblíbenou činností. Vlastně se rozjela hra: 'Utopte si svého praktikanta!' Když jsem se jich ptal, proč zrovna já, řekli mi, že jsem evidentně nejlehčí a neumím se moc bránit, takže jsem dokonalá oběť. Zprvu jsem se snažil nějak krotit a zkoušel jsem je nějak kázeňsky uklidnit, ale nakonec jsem to vzdal a začal jsem si to i vcelku užívat. Přece jenom to nebylo nic hororového a já dostál svého úkolu. Hlídal jsem děti, aby se navzájem neutopily.
Zajímavé bylo, že mě jeden ze starších kluků vzal do náruče a postupně mě zakláněl. Bavilo ho to tak moc, že to zopakoval třeba desetkrát po sobě. Po každém mém vynoření mi řekl část jeho dlouhého souvětí, dal mi kratičký prostor na nádech a pak mě znovu ponořil. Stačil jsem pochytit asi tohle: "Víš, Bille, já bych toho klidně nechal, ale tady je očividně vidět, jak moc se ti to líbí, a abych ti zpříjemnil tvoji práci, budu klidně dál pokračovat." Přidal jeden ze svých přidrzlých úsměvů a hodil mě k jinému klukovi, který mě chytil zezadu a začal mě topit taky. Nemůžu si vlastně na nic stěžovat, jelikož tohle topení bylo daleko příjemnější než se jenom ohlížet po Tomovi a stále dokola vidět, jak blbne s Frederickou a na děti pěkně kašle.
Později jsem si našel krásné místečko ve stínu, kde jsem měl v plánu odpočívat po tak náročném topení, ale to za mnou zas začali všichni chodit s tím, jestli je nemůžu doprovodit na záchod nebo do krámku. Musel jsem se ujistit, že mají všichni eura a potom jsem s nimi vyrazil.
Stál jsem tam s nimi tu dlouhou frontu a přihlížel tomu, jak se jeden neměckej spratek začal navážet do jednoho z mých dětí. Snažil jsem se toho Němce uklidnit svojí plynulou němčinou, ale nedal si říct. Své nadávky a gesta si nenechal pro sebe, naopak se k tomu všemu snažil i prát.
Myslel jsem, že z tohohle budu mít malér, naštěstí mi ale pomohla obsluha baru, která mu řekla, že tady si tyhle věci dovolovat nemůže a poslala ho pryč. Nehnul se z místa, dokud si pro něj nepřišel otec, který se snažil zjistit, o co šlo. Kupodivu mu došlo, že jeho synáček byl viníkem, ale jediné, co následovalo, byla jenom přednáška, kterou očividně ten spratek ani nevnímal. Takže jsem předpokládal, že k podobnému incidentu možná ještě dojde.
Vrátil jsem se s nimi zpátky a už mě další menší holky táhly zase do vody. Šel jsem s nimi, házel jsem si s míčem a hlídal je na klouzačce do té doby, než mě jeden ze starších kluků-Georg chytil za ruce, spojil je přede mnou, a když jsem si je přitiskl k hrudi, stáhl je pod vodu, čímž vzal s sebou i celé moje tělo. Odmítal si dát pokoj a dal se mnou další topení na deset pokusů, přičemž se jenom potutelně usmíval. Očividně si ten okamžik užíval. Nechal jsem ho, nejspíš pro něj bylo důležité vědomí, že si může topit praktikanta.
Problém nastal ve chvíli, kdy to zpozorovaly holky a začaly mě naoko zachraňovat jenom proto, aby se taky náhodou dostaly do jeho spárů. Nechal jsem je a z větší dálky jsem to kontroloval, jestli se jedna z nich skutečně netopí.
V tu chvíli jsem tak úplně nedával pozor, čímž jsem se stal dokonalým cílem, jehož se nehodlal vzdát Andy.
Zkusím to zkrátit…
Minulý rok jsem si s Andym začal jenom proto, že mě ovládl chtíč a on byl prostě při ruce. Nebránil se a všechno se zdálo být v pořádku. Neustále jsem ho kousal do krku, což si evidentně užíval. Líbali jsme se za chatkou, v noci jsem ho chodil navštěvovat, když jsem měl hlídku, protože jejich chatky dělala bordel.
Upozorňuji ale na fakt, že jsme spolu nikdy nechodili. Počítal jsem s tím, že mu dojde, že je to jenom jednorázová známost, ale nějak to asi nestačil pochytit.
Po táboře jsme si psali docela sexistické maily, což rozpalovalo nás oba, ale jakmile nastal školní rok, přestali jsme si psát úplně. Pak se mi jednou ozval s tím, že mi děkuje za všechno, co jsme společně měli a že si teď našel jednu dívku, kterou popsal jako lásku svého života. Takové romantické setkání na autobusové zastávce, které samozřejmě do dalšího tábora nevydrželo, jak jsem předpokládal.
Začal pak za mnou chodit a ptal se mě na minulý rok, popravdě jsem mu řekl, že pro mě byl jen jednorázový, což ho evidentně dost zklamalo. Říkal mi, že mě skutečně miloval a že jsem ho podrazil, ale já jsem původně počítal s tím, že o tom ví a jde do toho dobrovolně.
I teď, když mě zezadu chytil za pas a hodil mě do vody, si neodpustil svou obvyklou poznámku o tom, jak moc mě miloval.
Nebyl jsem takový zmetek, aby mě netrápilo svědomí, přiznávám, že to ode mě nebylo úplně fér, omluvil jsem se mu, ale to nebylo dost. Netušil jsem ani, co chce dál. Jestli mě chtěl zpátky, mohl mi to jasně říct, ale dělal všechno proto, aby to tak nevypadalo. Postupně mi ukazoval dívky z tábora a říkal, že dneska chodí s touhle, zítra ji vymění za tuhle, pak přijde na řadu tamta…takhle pokračoval, až nakonec řekl, že na mě se nejspíš už nedostane. Podobně to bylo i během diskoték, vyjmenoval mi, komu všemu už ploužák slíbil a řekl, že na mě dojde pouze v případě, že bude dostatek pomalých písniček. Na to jsem mu mohl ale vybodnout a vyhlídl jsem si někoho jiného na ploužáky.
Georg se zdál být docela stydlivý a moc se mu do toho nechtělo, ale jako praktikant jsem měl svoje páky, mohl jsem mu to nakázat nebo ho i vydírat, že kdy nepůjde teď se mnou, další diskotéku prospí na chatce. Nebylo to ode mě vůbec hezké, ale pochopil, že nemá na výběr, což byl taky účel. Mohl mi samozřejmě odseknout, že se na to všechno může vybodnout, ale nejspíš mu došlo, že by byl na chatce bez kluků sám a ukousal by se nudou.
Samozřejmě jsem nemohl odmítnout dívky, které se osmělily, aby mě pozvaly. Jako praktikant jsem měl jistou povinnost jim vyhovět, takže jsem několik ploužáků přetrpěl s naivními třináctkami, které si očividně dělaly nějaké naděje. Nezapomněl jsem přitom sledovat Toma, jak se tiskne k Frederice a něco jí šeptá do ucha.
Měl jsem taky možnost si všimnout, jak se k sobě chovali v autobuse, když jsme jeli zpátky z koupaliště. Všechny děti jsme usadili. Kolem devadesáti dětí se nám podařilo nacpat do autobusu se 42 místy tak, aby všechny seděly. My ostatní jsme museli buď stát, nebo sedět na zemi.
Stál jsem opřený o jednu stěnu autobusu a pokradmu jsem za slunečními brýlemi sledoval ty dva. Seděli na zemi naproti sobě, ona měla pokrčené nohy tak, že se její kotníky dotýkaly jeho boků. Pak se zvedla, aby mu ukázala něco na mobilu, čímž se k němu dostala tak nebezpečně blízko.
Všichni mi stále opakovali, že ti dva spolu nechodí, i když jsem je přistihl společně v posteli. Můj oddíl měl zrovna službu, což mimo jiné zahrnovalo i povinnost budit ostatní vedoucí a praktikanty, tak jak si napíšou a kdy si napíšou. Byli na mě docela hodní, chtěli, abych společně se svojí vedoucí zazpíval a zatancoval Martyho cirkus.
V ničem nebyl problém, přišel jsem na čas a viděl jsem, že jsou už vzhůru, aby si budíček plně vychutnali. Další věc, které jsem si nemohl nevšimnout, byl holý fakt, že on měl na sobě jenom boxerky, které po mém příchodu schoval po deku, jíž s ní sdílel. Jenže jak ji přetáhl přes sebe, odhalil tak její tělíčko oděné ve spodním prádle a krátkém tričku.
Tohle jsem se přešel bez poznámky a počkal, až přijde moje vedoucí, abychom mohli začít s tímhle slíbeným budíčkem, který se nám i docela povedl.
Pak jsme měl někoho budit kouzelně, kdy jsem si dal záležet a vymyslel jsem si i svojí zaklínací formuli a sehnal jsem si hnědou tužku jako hůlku z Harry Pottera.
Dál bylo překvapení, což jsem pojal tematicky. Byli jsme přece upíři, takže pořádný kousanec do krku naladí na celý den.
Zbytek jsem probudil později, vynesl jsem koše, uklidil štáb po poradě, sepsal jídelníček a tak dále. Povedlo se mi taky spatřit dívku, jak sedí hlavnímu vedoucímu na klíně a vysvětluje mu, proč se jí stýská. Bylo ještě před budíčkem dětí a ona byla už vzhůru a horlivě vyprávěla. Na jednu stranu jsem byl ale rád, jelikož ode mě chtěl hlavní vedoucí vzbudit stylem 'dvanáctiletá dívka loudí francouzský polibek' k čemuž tedy díky ní nedošlo, jelikož to protáhla do doby, kdy měl vzbuzen, takže si nestihl vlézt do postele a alespoň předstírat, že spí.
Následující večer se během porady stalo něco, co ani jeden z nás nečekal. Přiběhl jeden kluk s tím, že je astmatik a že se mu nějak blbě dýchá. Zdravuška si ho odvedla a zajela s ním do nemocnice a my mysleli, že už bude pokoj, ale ani na dvě minuty na to se před štábem objevil policista, který nám oznámil, že na Zlodějské cestě, což je cesta vedoucí kolem tábora, došlo k přepadení. Nějaký silný mladík okradl dalšího a nejspíš se tu ještě potuluje.
Hlavní vedoucí určil, že se po dvou hodinách a půl budou střídat ti nejstarší kluci v hlídání tábora, aby se tu náhodou něco nestalo.
"Já ale nechápu, jak se něco takového může stát," začala nechápavě Fredericka.
"Tady jsi na severu Čech," upozornil jí hlavní vedoucí. Ona sama bylo za západu a on z okolí Prahy.
"Jo," vložil se do debaty Tom, "tady jsi u nás na severu, tohle je tu docela běžný," přidal se.
"Nemyslím si ale, že by měl v plánu v tom pokračovat. Jednorázová akce a pak konec, to je taky typický vzorec, nemám pravdu?" obrátil se na něj hlavní vedoucí.
"Jasně," přitakal Tom. "Pak se většinou neví, kdo to byl."
"Ale pro jistotu tu budou ty hlídky celou noc. Já si vezmu poslední dvě hodiny a půl před budíčkem, moje pravá ruka to vezme přede mnou. Vy budete mít hlídky odteď až do rána tak, jak jsem vás určil, je vám to jasné?" Teď ani nešlo odporovat.
Nejspíš jsem byl jediný kluk, který z toho vyvázl tak, že hlídat nemusel.
"A ještě něco," zastavil odcházejícího Toma, který měl mít první hlídku, "nepřeji si, aby se tohle dostalo mezi děti," všechny nás probodl ostrým pohledem, aby svým slovům dodal na rázu. "Nepotřebujeme, aby se nám tu vyděsily a psaly domů, že se nám tu potlouká nějaký vrah, kterého z něj udělají, i když zatím nikoho nezabil."
"Zatím." Nebylo jasné, kdo to vyslovil, ale leželo to mezi námi jako kostky hozené osudem. Všichni jenom čekali, kdy to dojde naplnění.
SakuraUchihaHaruno13









