
Uši sklopit,
Hlavu sklonit,
Pravdu ve lži skrýt,
A s davem navěky jít.
K zemi pohled upřít,
Oblohu už nikdy nezřít.
Ve strachu se denně zmítat
A nevidět jasné slunce svítat.
Celé dny jen v chmurách prodlít,
Z bohatství cizích kus pro sebe si odlít.
Alkoholem se den za dnem neskutečně zlít
A nechat nebe a peklo v jedno se slít.
Být jen loutkou bezmocnou,
Bez názoru a bez citu, jako ostatní.
Být hypochondrickou marionetou nemocnou,
Jíž se zpřetrhaly všechny provázky, jako ostatním.
Být jen šedou myší,
Která v koutech se ukrývá.
Ta, která andělská slova neslyší,
Ta, která temnotu v sobě skrývá.
V sobě mít jen průměrnost,
Nic lepšího, spíš to horší.
Být tím, kdo se vždy zhorší
A nevnímat svou marnost.
Být součástí obřího celku,
Sám však neznamenat vůbec nic.
Starat se jenom o života délku,
O délku života s množstvím hranic.
Nad smrtí jen přemítat,
Krás života si nevšímat,
Proti dobru pokaždé něco namítat,
Radost všem i sobě odnímat.
Řekněte, v čem je pro vás temnota tak krásná?
Copak sluneční svit a čistá láska nejsou více?
Copak dobro nesvítí nad vámi jako hvězda jasná?
Proč sami zhasínáte plameny své životní svíce?
Dav do temnoty se řítí,
Jedinci k úspěchu míří.
Cizí názor s tebou se zřítí.
Jedinec s Bohem se usmíří.
Proč být průměrný, když můžeš být jiný?
Proč být jenom jiný, když můžeš být lepší?
Proč být jenom lepší, když můžeš být nejlepší?
Nejlepší nebudeš s davem, nejlepší můžeš být sám a jediný.
SakuraUchihaHaruno13









