close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

-Rozpolcená mezi dvěma světy15

9. května 2015 v 16:23 | SakuraUchihaHaruno13 |  Normální svět
Jasné sluneční paprsky přivítaly tři spáče do nového dne. Naruto, Sakura i Itachi se mačkali v jedné posteli až do chvíle, kdy Sakuře zazvonil budík a všichni se naráz probudili. Nastal lehký zmatek, který pramenil hlavně z Naruta. Nechápal totiž, jak se Itachi mohl během noci dostat k Sakuře, aniž by to sám postřehl.
Sakura mu to jemně vysvětlila, povyprávěla mu o té krabičce, kterou její snoubenec přinesl, a začala se chystat do školy.
Kluci mezitím šli ven, kde si trochu promluvili. Naruto byl víc než zvědavý a pídil se po tom, co se v noci stalo. Nějak nevěřil, že by jejich noční setkání mohlo obsahovat jediný polibek. Byl i trochu zaskočen tím, že nikde nenašel krev nebo zarudlá místa na jejím těle. Nedůvěřoval ani Itachiho úsměvu, který mu přišel až nelidský. Itachi se nikdy neuměl šťastně usmívat, nedokázal projevit spokojenost, proto byl Naruto dost zaskočen tou grimasou, kterou v jeho tváři zahlédl. Moc tomu nevěřil, ale nemohl nic dělat. Úsměvem nijak Sakuru neohrožoval, nemohl tedy zakročit.
Sakura se u snídaně sešla se svými sourozenci a vnesla jim do nového dne jakési podezření. Z její tváře odmítal slézt otravný úsměv poukazující na její neskutečnou spokojenost.
"Slyšela jsem, že sis ve školce vedla dobře," zašveholila matka a postavila před ni talíř s dvěma čerstvými tousty. "Vychovatelka tě chválila, prý jsi jim vyprávěla nějaký příběh, z něhož byly všechny děti nadšené."
"Tak trochu," zahuhlala Sakura s kouskem toustu v puse. "Ty děti totiž všechny ty pohádky znaly a nechtěly je slyšet znovu, proto jsem musela improvizovat," vysvětlila.


"To je výborné," pochválila ji. "Kdybys někdy chtěla jít znovu, nikomu by to nevadilo. Dokonce mi bylo řečeno, že bys tam mohla chodit třeba na brigádu několikrát týdně."
"Cože?" Hinatě zaskočila její vlastní snídaně. "Mami, ty chceš, aby Sakura pracovala s dětmi několikrát týdně?" Zřejmě byla dost vyvedená z míry. "Vždyť…vždyť to nedává žádný smysl."
"A proč ne?" nechápala její matka. "Děti si ji oblíbily."
"Ty bych jí ale já musel pořád vozit, že?" ozval se otráveně Neji, aby podpořil svoji sestru.
"Ale nechte už toho," vložil se do jejich debaty otec, který si z obýváku vzal černý kožený kufřík, trochu si upravil kravatu, narovnal oblek a sáhl si pro jeden toust na linku. "Vy dva byste si taky mohli sehnat nějakou brigádu. Co myslíš, Neji? Že by sis třeba vydělával na benzín?"
"To zní dobře," chytila se toho nápadu matka a políbila svého muže předtím, než odešel do práce. "To vůbec není špatný nápad."
Cestou do školy se Hinata neustále nevraživě dívala na Sakuru, jako by ji chtěla zaškrtit. Sama žádnou brigádu nechtěla, ale její matka na tom očividně začínala trvat, což nebylo dobré znamení.
Ve třídě ji přivítal Kiba společně s Akamarem. Gaara na ni pořád zíral, ale už trochu mírněji. A Sasuke ji s úsměvem pozdravil a o přestávce k ní přišel a dal se s ní do řeči.
Hinata to sledovala se zatajeným dechem. Moc jí to nešlo do hlavy a o to víc se o to začala zajímat.
Během přestávky si Sakura povídala se svými třemi novými kamarády a Narutem. Itachi se zase vypařil do svého světa, jelikož patřil především tam.
"Dnes bychom se mohli sejít u mě," navrhl Sasuke. "Myslím, že si potřebujeme vyjasnit ještě pár věcí."
"Jasně," souhlasili všichni.
"Mám přivést i Itachiho?" zajímal se Naruto.
"Myslím, že to nebude potřeba," zatřásl hlavou Sasuke. "Stále jsem si ještě nestačil zvyknout na jeho přítomnost. Navíc ani nevím, co od něj můžu čekat," přiznal Sasuke a trochu se začervenal.
"Ani já ne," připustil Kiba. "Je dost zvláštní."
"Ale no tak," vložila se do toho Sakura. "Není špatný, je jen trochu jiný."
"Není špatný," zopakoval Gaara trochu neuctivě. "Zmlátil tě před celou třídou, až to vypadalo, že to nepřežiješ a říkáš, že není špatný?" Očividně nebyl schopný pochopit její myšlenkové pochody. "Asi máme každý trochu jiný názor, ale…"
"Láska bývá slepá," přerušil ho Naruto. "Taky bývá hluchá a odolná. Radím ti, nepleť se do toho," naklonil se k němu blíž. "Žiji s nimi celý svůj život, celou svou existenci jsem svědkem tohoto jejich prazvláštního vztahu a ani já jsem dosud nebyl vyvolen k tomu, abych to pochopil. Lepší je napravovat následky lásky, než jim předcházet," tichounce si povzdechl. Jeho vysněná představa, že Sakura bude jednou jeho, se neustále někam vzdalovala. Pomohl Itachimu se změnit, čímž sám sebe ještě víc obral o Sakuřinu pozornost. Vždy býval její ochráncem a oporou, ale teď to vypadalo, že Itachi bude též schopný jí naslouchat. Naruto cítil neodbytné známky ztráty. Uvědomoval si, že se od ní postupně čím dál víc vzdaluje, ale neměl nejmenší tušení, co by s tím měl dělat.
Školní den probíhal hodně klidně. Itachi se neobjevil, jelikož ve svém světě vyřizoval záležitosti s otcem. Odmítl uposlechnout svůj úkol a pustil se s ním do hádky. Sdělil mu, že se už dál nechce utápět v násilí, smrti a temnotě. Prozradil mu, že našel světlo lásky a že chce jít za ním. Už nechtěl dál ubližovat ani nechtěl, aby mu bylo ubližováno. Přesekl všechna stará pouta, která ho pojila s bolestivou minulostí, a dal svému otci na výběr. Požadoval, aby přestal všechny terorizovat a ubližovat své ženě, jinak on, jako jediný dědic trůnu, odejde a už se nevrátí, což by pro osud rodu znamenalo dost velikou ztrátu. Už nebyl čas na vychovávání nového dědice, během několika následujících let musel Itachi usednout na trůn, což ale odmítl, pokud se jeho otec nezmění.
Jak se všichni domluvili, tak se taky stalo. Po obědě Sakura svým sourozencům sdělila, že má schůzku s přáteli a že se vrátí nejspíš až večer.
Všichni zúčastnění se museli naskládat do Sasukeho auta a pak mohli jet. Cesta trvala dost dlouho, jelikož Sasuke bydlel až na druhém konci města. V autě hrálo rádio naladěné na pořádné rockové hitovky, takže si většina osazenstva zpívala nebo předstírala, že hraje pořádné kytarové sólo.
Naruto se ani nestačil divit, Sakura se totiž přidala taky a pořvávala nějaký text, jemuž nerozuměl. Vypadala docela komicky, když vzal potaz, že je to princezna, s níž strávil celý svůj život.
Jakmile dorazili na místo určení, všichni si prohlédli starší dům s opadanou omítkou a tiše prošli zahradou plnou listí. Sasuke odemkl a vedl je úzkou chodbou do předsíně, kde si odložili. Následně je zavedl po schodech nahoru, kde se nacházel jeho nepříliš prostorný pokojík s tmavě modrými stěnami. Všichni se naskládali na postel, na stůl a na židli. Naruto zůstal stát, jelikož na něj nezbylo místo.
"Teď bych chtěl mluvit já," prolomil ticho Gaara a podíval se na všechny přítomné. "Můj příběh je tak trochu jiný než ten Kibův, já jsem skutečně neodešel dobrovolně." Získal si pozornost všech, proto klidně pokračoval. "Když jsem se narodil, moje matka do mě zaklela písečného démona, který mě měl chránit. Sama následně zemřela a otce jsem neměl. Bydlel jsem u svého strýčka, nikdo jiný mě ani nechtěl znát. Děti se se mnou nebavily, jelikož jsem byl moc jiný a moc nebezpečný. Aniž bych si to uvědomoval nebo to ovládal, ten démon mě chránil, i když jsem to nechtěl. Ta stvůra ničila a zabíjela, aniž bych proti tomu mohl něco dělat. Můj strýček jednou zkusil jeho sílu, pokusil se na mě zaútočit, ale ten písečný démon ho zabil. Přišel jsem o jedinou osobu, kterou jsem na světě měl," vyprávěl rychle a stručně, jako by to nechtěl moc protahovat. "Pak po mně šly celé armády. Pořádaly se hony, vytvářely se pasti i léčky, bylo to k zbláznění. Snažili se mi otrávit jídlo, snažili se mě zabít jakýmkoli způsobem, ale nešlo to. Démon mě chránil před každým způsobem smrti a ještě zabil toho, kdo to nastražil. Byl jsem dítě, které by si správně ještě mělo hrát na pískovišti, místo toho jsem ale byl nejvyhledávanější a nejnebezpečnější stvůrou v celém okolí. Měl jsem na triku tolik smrtí, že se už ani nedalo počítat. Všechno to ale udělal ten démon, ne já. Všichni usmrcení na mě byli rozezlení, i když já jsem to nebyl. Mojí součástí bylo neskutečné monstrum, které na mě poslalo hněv všech blízkých občanů. Nemohl jsem normálně existovat, nemohl jsem nikam chodit, nic dělat, byl jsem úplně odříznutý od všech." Stále ho nikdo nepřerušil ani jedinou otázkou. "Nakonec to vzdali, řekli, že mě je nemožné zabít, tak mě poslali do vyhnanství. Někdo si myslel, že v tomhle světě nebudu mít žádnou moc, jiní si zase mysleli, že tenhle svět zlikviduju, důležité pro ně bylo, že jim zmizím z očí a že je už dál nebudu ohrožovat. Bylo jim vesměs jedno, co se mnou bude, nebo co se stane se světem, do něhož mě posílají, chtěli se mě jednoduše zbavit, o nic jiného jim nešlo. Byl jsem ještě dítě a už mě všichni nenáviděli, nikdo, skutečně nikdo mi nepodal ruku, protože se bál smrti. Ten démon zabíjel jenom nebezpečí, ale vyvolal ve všech takový strach, že ke mně chodilo už jenom nebezpečí, nic jiného. Žádná láska, žádné porozumění, žádný soucit, prostě vůbec nic. Mým údělem bylo žít a jeho údělem bylo zabíjet. A všichni ostatní se nás chtěli zbavit, tak mě vyhnali. Řekli mi, že bych měl jít jinam. Říkali, že tady budu jenom zabíjet, ale že tam třeba najdu lepší osud. Musel jsem jít dobrovolně, nesmělo být na mě spácháno žádné násilí, tak jsem šel. Už jsem nechtěl vidět ty matky, jak si se strachem v očích schovávají svoje děti za záda, nepřál jsem si dál pohlížet na všechny ty dýky, které měli muži připevněné u pasu, nepotřeboval jsem vidět, že mě všichni nenávidí a že se mě všichni bojí. Nebylo potřeba, vše jsem dokonale chápal. Byl jsem zrůdou, byl jsem nebezpečím a to jen díky tomu, že si moje matka hrála s černou magií a šlo jí jen o to, abych nebyl zraněn, místo toho jsem byl mocný, ale úplně sám. Po vyhnání jsem jen bloudil ulicemi tohoto světa a hledal jsem pomoct, která ke mně přišla jako dar z nebe. Narazil jsem na jeden sirotčinec, kam jsem se mohl uchýlit. To monstrum skutečně zesláblo, už nezabíjí, ale já nespím. Nesmím usnout, jinak se probudí a bude řádit. Stačilo mi pět minut spánku v sirotčinci a po mém probuzení žádný sirotčinec už nebyl. Byla to jen jeho oslabená verze, přesto ale napáchal tolik škody. Nespím. Nikdy nesmím usnout, proto se omlouvám za to ustavičné zírání, je to náhrada spánku, takový režim mozku, kdy odpočívám, ale jsem vzhůru. Teď bydlím u jednoho mladého manželského páru, který mě našel v troskách sirotčincem, a zželelo se jim mě. Jsou skutečně laskaví a netuší, co v sobě skrývám. Snad to ani nezjistí, nezasloužili by si to, přece jenom byli jediní, kteří mi projevili alespoň nějakou lásku."

SakuraUchihaHaruno13
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 dakyra dakyra | 14. května 2015 v 8:16 | Reagovat

pane jo.. kde ty nápady bereš?..:D je pravda že tohle je svým způsobem Gaarův život..:D Itachi a hádka s otcem? zajímalo by mě jestli se vážně změnil nebo to jen předstírá..:D Neji s Hinatou se asi nezmění...:D a Sakura její hraní si na rockovou hvězdu k nezaplacení..:D nemůžu odolat a říct na všechno ostatní je tady mastercard..:D jinak super díl a už se těším na další..:D

2 SakuraUchihaHaruno13 SakuraUchihaHaruno13 | E-mail | Web | 14. května 2015 v 17:55 | Reagovat

[1]:Ano, je to Gaarův život, zrovna u něj se mi nechtělo vymýšlet nic složitého, sedla mi do toho ta trochu poupravená skutečnost. :-D Co se týče Itachiho, sama si nejsem jistá, jestli se skutečně změnil. Nechám ten děj chvíli plynout a pak se rozhodnu. :-)Někdo musí být tím záporákem v lidském světě, jinak by byl Sakuřin přechod docela pohádkový. :D Myslím, že když někdo opustí své vysoké postavení a dostane se k nám, rock je nejlepší cestou zaškolení. Nejspíš si už začíná zvykat na ten spěch a skrz hudbu je to dobrá cesta. 8-) Zajímavé přirovnání, takové originální. :-D Díky moc, měl by dorazit jako vždy. ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama