close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

-Rozpolcená mezi dvěma světy11

11. dubna 2015 v 13:14 | SakuraUchihaHaruno13 |  Normální svět
Naruto naslouchal svému vnitřnímu hlasu, jenž ho vedl postraními chodbami, které postupně znatelně klesaly. Dorazil až do dlouhé úzké chodby, jež byla osvětlována jenom kalným rudým světlem z pohasínající pochodně. Postupoval dál jejímu zákruty, až došel k rozcestí, které skýtalo tři možnosti. Zvolil prostřední možnost a svými tichými kroky pokračoval vstříc temnotě. Rukama opatrně šátral před sebou, aby se ujistil, zda před ním nestojí žádná překážka. Postupně došel až k místnosti, jež byla silně osvětlené ohněm. Už od prvního okamžiku to připomínalo kopku nebo celu. Nebyly to prostory, do nichž musel lézt, aby osvobodil Sakuru, bylo to něco jiného, daleko temnějšího.
Z kamenných zdí trčely řetězy s okovy. Některé jenom volně ležely na zemi a jiné byly značně zdevastované. Naruto se ale všiml něčeho mnohem důležitějšího, všiml si osoby, kterou hledal. V rohu místnosti se krčil Itachi, jehož ruce byly pevně semknuté okovy připoutanými na řetěz, který byl očividně zaveden hluboko mezi kameny.
Itachi se choulil u ohně, který si nejspíš improvizovaně vykřesal a který hořel nejspíš jen díky slámě, jež pokrývala studenou podlahu. Nad ohněm křečovitě držel svoje ruce v místech, kde se mu kolem zápěstí obepínaly okovy.
Narutovi chvíli trvalo, než si uvědomil, že se Itachi snaží okovy roztavit, přičemž vystavuje svoji kůži přímému ohni, jehož plameny olizují jeho křečovitě zatnuté ruce.


"Proboha! Itachi!" křikl zděšeně a přeběhl k němu. Měl dokonalý výhled na jeho popálené ruce, ožehnuté maso a spálené cestičky krve. "Co to sakra děláš…?" Blonďák nebyl schopný pochopit černovláskovo počínání.
"Spíš co ty děláš tady?" sípavě položil svou otázku chlapec s bolestně staženou grimasou. Hrudník se mu rychle zvedal a klesal nejspíš pod náporem té přímé bolesti. Naruto ho chytil za lokty a ruce mu odtrhl od ohně. "Přišel jsem si promluvit," odvětil popravdě, i když se momentálně snažil přijít na to, kolik energie ho bude stát uzdravení takové pohromy. "Co tě to napadlo?" zajímal se a automaticky začal ze svých rukou vysílat přívětivé léčivé světlo, které se Itachimu obmotávalo kolem spoutaných rukou a zanechávalo za sebou celistvou kůži posetou výhružně vypadajícími jizvami.
V Itachiho očích se zračil odpor. Nechtěl být léčen někým, jako je Naruto, ale byl tak psychicky i fyzicky slabý, že mu to dovolil a příliš se nevzpíral. Přijímal ten klid, který přicházel s každou vteřinou, s níž mizela ta zpropadená a spalující bolest.
Naruto svými prsty objal horký měknoucí kov a roztáhl ho od sebe, aby Itachimu ruce uvolnil. Předpokládal, že to byl jeho původní záměr, roztavit to železo, aby se mohl osvobodit, jelikož tu nejspíš jiná možnost nebyla. Mohl se jedině pokusit vytrhnout řetězy ze stěny, ale tím by se nedokázal zbavit těch okovů, proto nejspíš přistoupil k tomuto zvláštnímu a zoufalému činu.
"Kdo ti to jenom mohl udělat?" otázal se téměř zbytečně Naruto.
"Otec," odvětil popravdě. "Není to prvně," přiznal. "Vždy zkoušel vše možné, z čeho nemám možnost se dostat. Řekl bych, že tohle je ještě poměrně snadné, znám i horší způsoby," posmutněle vzpomínal na všechny metody, které na něm jeho otec už vyzkoušel.
Chvilku bylo ticho. Naruto nemohl uvěřit, jaká zrůdnost právě vládne tomuto království. Věděl sice, že je Itachiho otec krutý a nezvladatelný, ale nikdy si nemyslel, že by svého syna mohla donutit k tomu, aby si pálil vlastní ruce při pokusu o osvobození.
"Děkuji," uslyšel opět tak tichý hlas, že byl přesvědčený o tom, že si to jediné slovo jenom namlouval. Nikdy by ho nenapadlo, že by on, podpůrná existence, jak ho Itachi často nazýval, mohl být oceněn následníkem trůnu, jako je Itachi.
"V pořádku," pousmál se Naruto. "Pomáhám rád," sdělil mu upřímně. "Když můžu pomoct, neváhám. Mám to rád," vysvětlil mu, zatímco sledoval, jak se Itachi uvolněné ruce postupně uzdravují a mizí z nich všechny otevřené rány a stopy po spáleninách.
"Jak to děláš?" chtěl vědět Itachi, zatímco jeho hlas nabíral na síle. Už se mu dýchalo a mluvilo líp.
"Myslíš to léčení?" pousmál. "Prostě jsem se s tím narodil, je to…" ani to nestačil doříct, než ho Itachi přerušil: "Nemyslím tohle," kývl ke svým uzdraveným rukám, "myslím to celkově," pokračoval. "Jak je možné, že se tak strašně raduješ? Jak můžeš rád pomáhat lidem? Jak můžeš s takovou opatrností a starostlivostí bdít nad Sakurou, aniž bys jí byť sebeméně ublížil? Jak to děláš, že na ni pohlížíš s takovou jemností a láskou? Proč si toho nevšímá? Proč není schopná postřehnout tvé upřímné city a místo toho se hrne do náručí zrůdy, jež vznikla jenom z nenávisti a povinnosti pro následníka? Jak je vůbec možné, že se tak nevinné stvoření uchyluje do stínů, když může být milováno jasným sluncem?" Naruto si nebyl jistý, jestli skutečně slyšel zlomené zaúpění značící počátek pláče. Tiše doufal, že tomu tak skutečně nebylo. Netušil totiž, co by v té situaci měl dělat.
"Je zaslepená láskou k tobě," poznamenal suše. "Navíc si musí za muže vzít dědice, což já nejsem. I kdyby milovala mě, nemohli bychom být spolu. Možná je skutečně dobře, že má radši tebe. Alespoň neporušuje zákony a nařízení," povzdechl si. "I když musím uznat, že by ses k ní mohl chovat líp, když tě tak bezmezně miluje a je ti celým svým tělem, srdce i duší oddaná."
"Tím si nejsem tak jistý," oponoval mu Itachi příkře. "Možná jsem jediný, kdo si toho všiml, ale přijde mi, že si k ní dovoluješ víc, než ti přísluší," řekl. "Navíc mám takový pocit, že se tomu nebrání. Pověz, které nařízení hovoří o tom, že je tvým právem sdílet s ní jedno lože a chovat ji na své hrudi před usnutím?" zkoumavě si ho prohlédl. "Jsem si jistý, že toto je právo mezi manželi, ne mezi ochránce a dámou."
"Nejspíš si ani sama neuvědomuje, co to znamená," zklamaně si povzdechl. "Není schopná usnout v mé blízkosti, dokud jí nezačnu vyprávět o tobě. Je tebou tak posedlá, že si nevšímá žádných náznaků ani gest. Nejspíš je přesvědčená, že jako její strážce spánku mohu spát po jejím boku, pokud jí to pomůže prožít klidnou noc."
"Mně se to zdá až pošetilé," seznámil ho se svým názorem. "Pokud jsme snoubenci, měl bych v jejím životě být jediným mužem, ale ona si tě pouští k tělu, zatímco se mnou nechává týrat."
"Vždy byla zvláštní," reagoval Naruto, "ale nikdy nebyla pošetilá ani naivní. Vždy věděla, co dělá a stála si za svým. Jsem si jistý, že pokud se jí podaří dostat se zpět do jejího světa, plně se ti oddá a mě už nebude potřebovat, jelikož budeš mít právo se mě zbavit a stát se jejím plnohodnotným manželem i ochráncem."
"Kdyby měl skutečně tu moc dostat tě od ní," zapřemýšlel Itachi nahlas, "nejspíš bych nedopustil, abys ji opustil," přiznal hlasem prosyceným upřímností. "Vždyť by bez tebe byla smutná. Já bych jí nedokázal tak rozradostnit jako ty, nejspíš bych ji ani nedokázal chránit, jelikož můžu plně chránit jen někoho, koho miluji, jenže já jsem dost dlouho žil v domnění, že nejsem schopný cítit lásku, proto by mi trvalo dost dlouho zbavit se své sobeckosti, jež ve mně v těch předchozích letech stihla pořádně zakořenit."
"Lžeš," nařkl ho. "Ač nerad," povzdechl si, "musím přiznat, že i ty ji miluješ. Máš sice oči plné strachu, ústa plná nezdvořilých slov a tělo vycvičené k ubližování, ale i tak jsi schopný ji milovat. Už dříve ses k ní upnul a jsem si jistý, že není nic, co by tě přesvědčilo, aby ses jí vzdal."
"Můj otec taky dokázal milovat, ale o svou lásku přišel," dal se náhle do vyprávění, aniž by ho k tomu Naruto vyzval. "Byl jsem stvořen povinností a nenávistí, jsem jenom něco, co bylo třeba, nejsem plodem lásky, mohu vůbec ve svých prsou lásku přechovávat?" Odpověď znal. Pro Sakuru by udělal cokoli. Nyní byl ale úplně zmatený vším, co se stalo, ztrácel víru v sebe i v budoucnost.
Naruto se k němu beze slova naklonil, svoje ruce mu pevně přitiskl k hrudi, kde mu ztěžka bilo srdce, a zavřel oči. Chtěl zkusit něco, co ještě nikdy nedělal. Dostal nápad. Dokázal léčit fyzická zranění, tak proč by to nemohl zkusit i s těmi psychickými?
Za pokus nic nedal a Itachi byl natolik soustředěný vyprávěním o svém zkaženém životě, že to skoro ani nepostřehl. Blonďák začal svou energii vlévat přímo do jeho srdce, představoval si, jak se postupně obmotává kolem jeho zničeného srdce a rozvádí do celého těla štěstí, radost a čistou lásku plnou pozitivní energie.
Itachiho hlavou proplouvaly různé obrazy. Vzpomněl si třeba na další setkání se Sakurou, když byli ještě dětmi.
"Tvé sny o lásce jsou tak bláhové," říkal jí již poněkolikáté, když měla své oči upřené k obloze a snila o překrásném království plném míru a klidu.
"Nejsou," oponovala roztomilým dětským hláskem. "To jenom ty to nevidíš," řekla mu tehdy a odvrátila své světlounce zelené oči od oblohy, aby pohlédla do jeho temných studní. "Ty máš sice oči ztmavlé nenávistí a slepotou vůči pravdivé kráse, ale i tak věřím, že v koutě tvého srdce stále vzkvétá láska, která ti pomůže žít jasným a krásným životem," přednesla nahlas svou teorii a nevinně se usmála. "Ubližují ti víc než je zdrávo, ale jsem si jistá, že ty to vydržíš a nepodlehneš jejich temné energii, kterou na tebe přenášejí," věnovala mu další povzbudivý úsměv.
"Jak o tom víš?" nechápal v tu chvíli.
"Vidím to na tobě, jsi skleslý a zklamaný. Opovrhují tebou, nenávidí tě, i když v sobě nenosíš žádné monstrum. Chtějí ale, abys to monstrum v sobě měl, chtějí tě zlomit, touží po tom ukázat ti, že nejsi pro ně dost dobrý, ale tím tě jenom dostávají do iluze, z níž se ti možná nikdy nepodaří uniknout, pokud nebudeš věřit a nebudeš v sobě přechovávat věčnou lásku. Obrň se proti nim, odmítni jejich dary ve formě denní várky temnoty a žij vlastním láskyplným životem," nabádala ho.
V tu chvíli se o ní dost nevkusně vyjádřil a poslal jí do patřičných mezí, aniž by jejím slovům věnoval pozornost. Nesnažil se rozumět, nechtěl uznat, že by mohla mít pravdu.
Naruto vnímal, jak se Itachiho tělo roztřáslo, jak zhluboka dýchal a postupně přestal vyprávět. Stále dokola se ale omlouval a říkal, čeho všeho ze svého života lituje. Omlouval se všem, kterým kdy ublížil, tichounce děkoval za to, čeho se mu dostalo. Nic jiného nedělal, nehýbal se, nevnímal. Žil někde úplně jinde.
Naruta v tu chvíli napadlo, co to s ním jenom provedl. Ještě nikdy se nesetkal s tím, aby bylo někdo v takovém stavu. Řekl si ale, že Itachi dýchá a vypadá vcelku v pořádku. Zůstal s ním několik následujících hodin, kdy do jeho srdce posílal stálý přísun vlastní léčivé energie.
Měl v plánu odejít ještě předtím, než se Sakura probudí, aby nepostřehla jeho odchod, ale tady se trochu sekl. Nechtěně v kopce usnul. Itachi byl v tak malátném stavu, že se to též dalo považovat za spánek.
Oheň pomalu dohořel, kopka se ponořila do černočerné temnoty a dva muži milující jednu ženu zůstali společně chyceni ve snovém opojení. Ignorujíc svět, ignorujíc společnou minulost plnou rozbrojů. Nečekaně usmířeni v náhlé pomoci.

SakuraUchihaHaruno13
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama