close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

-Rozpolcená mezi dvěma světy10

4. dubna 2015 v 13:12 | SakuraUchihaHaruno13 |  Normální svět
Sakuru ráno vzbudilo příšerné zvonění budíku, které se jí jasně snažilo dát najevo, že už je čas.
Líně se protáhla, až se jeho tělo roztřáslo lehkými vibracemi, pak ucítila na svém boku Narutovu ruku.
"Dobré ráno," popřál jí s neskrývaným optimismem v hlase. Sakura mohla cítit jeho horký dech vzadu na svém krku a znovu se trochu zachvěla.
"Dobré," zašveholila a vzala jeho ruku na svém boku do své. Na okamžik si s ním propletla prsty a chtěla jeho ruku setřást, aby mohla vstát z postele, jenže přesně v tom okamžiku si to do jejího pokoje přihasil Neji s Hinatou v patách.
"Tak co je s tím oknem?" neochotně se její otázal. Bylo vidět, že větří problém, což se projevovalo v neznatelném úsměvu na jeho plně bdělé tváři.
"Jakým oknem?" otázala nevinně Sakura a trochu se pousmála, když Naruto před vyřčením její otázky vystřelil z postele a stoupl mezi ni a vetřelce, který ho ale bohužel neviděl.
To okno spravil Naruto už v noci, takže Sakura musela všechno popřít a v nejlepším případě je nařknout z halucinací.
"Tím, co jsi včera rozbila," připomněla jí Hinata a bez dovolení vstoupila do jejího pokoje, aby si ho pořádně prohlédla, našla střepy a ukázala na nevysklenou okenní tabulku, která tam k jejímu překvapení nebyla. Všechna okna byla dokonale vysklená, na žádném nebyla ani prasklinka. Byla sice trochu špinavá, ale jinak nic nenasvědčovalo tomu, že by se včera někdo u Sakury porval nebo prohodil jejím oknem velký kámen.


"Já jsem žádné okno nerozbila," bránila se. "Podívejte se, všechna jsou celá," nasadila andělský tón hlasu a její úsměv se jaksi šibalsky zaleskl, když spatřila Naruta, jak si stoupl za Nejiho a dělal za ním různé směšné posunky a obličeje.
"V-vždyť a-ale…" Hinatě odumřela slova na rtech a lehce se zakoktala. Klidně by vsadila celé své roční kapesné, že předchozí noci slyšela hluk a společně s Nejim se vydala do Sakuřina pokoje, kde následně zjistili, že nějaký vandal hodil Sakuře do okna kámen, nebo to jim alespoň řekla. Na zemi se válely střepy a…prostě se to stalo.
"Nezdálo se ti jenom?" navrhla jinou alternativu jejího vyprávění. "Já osobně si nic nepamatuji, všechna okna jsou v pořádku a taky byla," zalhala, i když ji už jako malou učili, že lhát se nemá.
"Včera jsem tu byl taky," připomněl Neji. "Jsem si stoprocentně jistý, že to okno včera bylo rozbité, nemohl to být sen," trval si na svém. "Bylo to tak realistické!"
"Nevím, jaké je to mít sourozence," posteskla si Sakura. "Určitě musí být zajímavé s někým sdílet své sny a společně to prožívat, docela bych se to chtěla zkusit," naoko zatoužila, přičemž si od Naruta vysloužila upřímný úsměv a palec zvednutý nahoru. Tento den začínal skutečně dobře.
"Nebyl to sen!" vykřikli oba sourozenci nastejno a pak se na sebe zmateně podívali. "Nebo ano?" znejistěli náhle.
Sakura využila tento moment k dalšímu útoku. "Kdyby se stalo, co tvrdíte, byly by tu přece střepy a rozbité okno," poukázala na jejich nelogičnost. "Navíc bych za takovou chvíli okno vyměnit nedokázala, ne?" pousmála se. "To je přece zhola nemožné!" Koutky jejích úst se trochu nadzvedly. Ve lhaní nebyl úplným mistrem, ale zdálo se, že to zabírá. Sourozenci nebyli schopni najít jiné řešení, než které jim Sakura podstrčila. Rozhodli se přijmout skutečnost, že to byl jen sen, i když o tom dost solidně pochybovali.
Následně s notnou dávkou zmatenosti a nedůvěry Sakuřin pokoj opustili, aby se mohli připravit do školy.
"To bylo skvělé!" pochválil jí Naruto a obdařil jI dalším za svých zářivých úsměvů.
"Děkuji," špitla a trochu se začervenala. Přistoupila ke skříni, kam si nanosila pár kousků Hinatina šatníku a lehkým kývnutím hlavy naznačila Narutovi, aby se ztratil. Naruto jí v minulosti musel pomáhat s vyprošťováním ze silně utažených korzetů a vrstvených suknic, když jí Itachi ublížil natolik, že se Naruto potřeboval dostat přímo k její kůži. Pak jí většinou musel ještě obléct do něčeho trochu volnějšího, aby se jí lépe dýchalo, když byla v bezvědomí. Přesto se ale před ním Sakura styděla v okamžicích, kdy byla plně při vědomí. Uvědomovala si, že mu v nepřítomnosti mysli poskytla pohled na víc, než bylo v jejich případě povoleno.
Naruto s pochopením přikývl a ztratil se.
Sakura sáhla do skříně, vytáhla černé tričko s dlouhými rukávy, které jako jedno z mála nemělo velký gumový potisk. Vzala si k tomu světlé džíny poseté různými korálky. Ladila to tak schválně, aby nebyla úplně celá v tmavém. Pak si pročísla své kratší růžové vlasy, umyla si obličej a vyrazila na snídani. V rychlosti do sebe nasoukala čokoládovou sušenku a šla si nahoru vyčistit zuby a připravit si do školy. Už měla několik učebnic, takže její taška byla těžší než dřív.
Cestou do školy jel v autě i Naruto, který si sedl na zadní sedadlo vedle Sakury a vyprávěl jí o tom, jak se má její rodina. Říkal, že Itachiho otec trvá na tom, aby si Itachi našel novou ženu. Obeznámil jí i s tím, že se její rodiče snaží proti zákonům bojovat, ale zatím jsou bezradní. Vypadá to tak, že už nedostane další možnost vrátit se do svého světa a vzít si Itachiho.
Sakuře to dost zkazilo náladu. Chtěla vrátit zpět ke svým milovaným, ke zvykům a tradicím.
"Tak jsme tady," oznámil nepřítomně Neji a vystoupil si. Celou cestu dumal nad tím, jak to ve skutečnosti bylo s tím oknem. Nechtělo se mu věřit, že by si to celé jenom vymyslel.
Škola proběhla vcelku normálně. Překvapením ale pro Sakuru bylo, že když mířila ke svému místu, Kiba jí věnoval jakýsi vyděšený a starostlivý pohled.
"Jak ti je?" optal se a objal ji, aby se přesvědčil, jestli je skutečně v pořádku.
"Je mi fajn, jako vždy," ležérně pokrčila rameny a vzpomněla si na pád z okna, který absolvovala před krátkou dobou. "Opravdu skvěle," doplnila, když si vzpomněla na krásné probuzení a i na to, jak Naruto blbnul za Nejim, aby ji rozveselil.
"To je super," zajásal a změnil téma. "Tak mi vysvětli, jak je možné, že toho víš z dějepisu tolik," požádal ji. "To ses přes prázdniny učila, nebo si to snad pamatuješ z předchozích ročníků…?" nechápal.
"Štěstí nováčka," pokrčila rameny a usmála se. "Nic víc v tom není."
Ve škole se pomalu rozjížděla výuka. Gaara se stále nedokázal zbavit tupého zírání Sakuřiným směrem během přestávek a Sasuke se do ní dost nevybíravě narážel, kdykoli se jí podařilo správně odpovědět nebo cokoli řekla. Zdálo se, že mu její přítomnost leze solidně na nervy, ale nikdy nebyl schopný říct, co přesně jí na ní vadí.
Hinata se jí během školy snažila ignorovat, jak nejvíc to jenom šlo. A učitelé byli většinou ohromeni jejími znalostmi, které jí Naruto napovídal. Ve své situaci neměla čas se učit, většinou musela přihlížet rvačkám svého ochránce a svého snoubence nebo se těch rvaček rovnou účastnila.
Na odpoledne měla v plánu jít si koupit nějaké oblečení. Rodina, v níž nyní přebývala, jí poskytla peníze k tomu, aby si vytvořila šatník a nemusela stále nosit Hinatiny věci.
Naruto ji samozřejmě na nákupu doprovázel, kdyby se náhodou znovu objevil Itachi na nějakou menší návštěvu a chtěl třeba zase někoho přizabít.
Sakura navštívila několik obchodů, v nichž vybírala kousky dost lišící se od Hinatiny vkusu. Bez povšimnutí procházela kolem věšáků, na nichž visely věci s výraznou pogumovanou látkou. Místo toho se pohlížela po decentnějších věcech, které jí alespoň minimálně připomínaly její staré oblečení. Narazila třeba na světlounce růžovou blůzičku s dlouhými rukávy, které se u zápěstí rozšiřovaly a byly obmotány jemnou krajkou, která se nacházela i jejím spodním lemu. Vybrala si pár bílých halenek i triček s vyšívanými výstřiky. Různě kombinovala barvy, měla pár černých věcí, pár modrých, růžových, bílých, žlutých, fialových a tak dále. Pořídila si i několikery kalhoty, mikiny, bundu a spodní prádlo.
Když s nakupováním skončila, bylo už dost hodin a ona utratila všechny peníze, které jí rodina poskytla. S tichým povzdechem nesla všechny svoje tašky a tiše litovala toho, že je na ulici tolik lidí. Naruto se jí už několikrát nabídl, že jí ty tašky vezme, ale ona musela odmítnout kvůli všudypřítomným čumilům.
Po příchodu domů zamířila k sobě do pokoje, kde si oblečení přebrala. Něco dala na vyprání a to, co si chtěla vzít ještě následující den, strčila do skříně.
U večeře to tentokrát vypadalo trochu jinak. Rodina se jí vyptávala na to, co si všechno koupila a trochu o ni projevila zájem. Neji se několikrát pousmál a Hinata se tichounce radovala, že teď už nebude muset Sakuře půjčovat svoje oblečení. Nálada se zdála být vcelku uvolněná oproti předchozím dnům. Sakura po dlouhé době setrvala až do konce večeře a pomohla Hinatě s nádobím.
Poté si udělala úkoly s pomocí Naruta, který procházel mezi jejím a Hinatiným pokojem a říkal jí, co tam má napsané její 'sestra'. Neustále ale žbrblal, že píše nečitelně a její odpovědi musí dost dlouho luštit. I tak se ale jeho pomoc Sakuře hodila.
Na konci dne byla úplně zmožené pochůzkami po nákupech a nošením těžkých tašek, proto si znaveně lehla do postele, aniž by se převlékla nebo si vyčistila zuby. Během kratičké chvilky se jí podařilo klidně usnout.
Naruto s ní zůstal několik následujících minut a hlídal, zda skutečně spí. Zaujatě pozoroval její zvedající se hrudník, její semknutá víčka, která se jen nepatrně chvěla, což byl jasný znak toho, že se jí už zdá nějaký sen, i vlasy volně rozprostřené na polštáři.
Klekl si k její posteli, rukama ji párkrát pročísl vlasy, políbil jí na čelo a s tichounkým rozloučením zmizel. Odešel, aby se setkal s tím, kdo z jeho milované dokázal udělat jenom zakrvácenou nicku. Neměl v plánu pomstu, na takovou úroveň by se nikdy nesnížil, chtěl jenom vysvětlení jeho posledních slov, která od něj slyšel. Sice si uvědomoval, že není zrovna nejlepší nápad cpát se do doupěte takového krvelačného dědice trůnu, ale jeho zvědavost byla mnohem větší než jeho strach. Navíc ještě měl své léčitelské schopnosti, takže předpokládal, že kdyby se něco pokazilo, mohl by vyváznout živý a postupně možná i zdravý.
Vlastně ani netušil, jak začne. Přesně ani nevěděl, kde se Itachi nachází, ale důvěřoval svým instinktům, které ho vedly potemnělými chodbami prochladlého panství, jež patřilo tyranovi, který ze svého syna vychoval nenasytné monstrum, jakým byl on sám. Tragický příběh chlapce, který nemohl o svém osudu rozhodovat.

SakuraUchihaHaruno13
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 dakyra dakyra | 4. dubna 2015 v 14:16 | Reagovat

úžasný díl..:D jsem zvědavá co Naruto s Itachim budou probírat a hlavně jakým způsobem...:D už se těším na další díl..:D A jsem ráda že už se Sakuře začíná dařit..:D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama