close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

-Rozpolcená mezi dvěma světy9

28. března 2015 v 14:28 | SakuraUchihaHaruno13 |  Normální svět
Itachi se dostal zpět do svého světa, přemístil se přímo do sklepa, kam často Sakuru vodil. Tichounce procházel zatuchlou místností, která zela v naprosté temnotě. Všechny louče dohořely už před nějakou dobou. Vzduch byl chladný a prosycený zápachem plísně.
Aniž by si obstaral nějaké světlo, přiklekl k rohu místnosti, kde většinou Sakuru nechával a složil svůj obličej do dlaní. Z hrdla se mu ozval jakýsi zlomený vzlyk. Srdce se mu na okamžik bolestně stáhlo a z koutku jeho oka pomaličku vytekla malá slaná slza.
Bylo to už dlouho, co naposledy plakal. Vždy, když byl malý a nedokázal se smířit s krutostí svého otce, brečel. Ale postupně, jak si jeho otec všímal chlapcovy zranitelnosti, ho mlátil za každou slzu a zasténání. Naučil se, že pláč nic nevyřeší, všechny své emoce mohl ze sebe dostávat v takové formě, v jaké k němu přicházely. Vše řešil násilím, jelikož v násilí vyrostl. Neznal lásku, neznal lítost, náklonnost ani přátelství. Jeho otec ho vedl k násilí, zlobě a chtíči. Neuznával lásku, nutil ho žít v nenávisti.
Itachi neměl žádné přátele, každý jeho sloužící byl chudák, který podléhal rozkazům jeho otce. Neměl ochránce, musel se o sebe starat sám. Nikdo mu nesměl pomáhat a jeho matka byla celou dobu jeho výchovy pouze v pozadí. Jeho otec nad ním převzal veškeré pravomoci a výchovu. Tvořil z něj monstrum, jímž byl on sám. Nedokázal svému synovi odpustit, nedokázal ho mít rád, proto mu ubližoval a nenáviděl ho.


Itachi se do Sakury zamiloval. Čím více času s ní v minulosti trávil, tím více mu otevírala srdce a ukazovala mu, jak je svět ve skutečnosti nádherný. Žil pro její úsměv, pro jemné pohlazené její něžné ruky na svém těle. Toužil po jejích nevinných rtech, jejichž prostřednictvím přijímal největší hřích, zatímco se jeho mysl vznášela v nebi. Litoval každé rány, kterou jí způsobil, ale nebyl schopný to zarazit. Potřeboval ze sebe dostat veškeré zklamání a bolest a ona byla jediná, na kom si své pochroumané emoce mohl vybít. A ona se navíc nikdy nebránila. Oddaně přijímala každou jeho ránu, neřekla ani půl slova o tom, že by jí to bylo nepříjemné, i když krvácela. Chtěla mu působit radost alespoň tím, že ho nechá, aby jí ubližoval. Byla tak slepě zamilovaná, že tu bolest přijímala, ale nedokázala ji plně cítit.
Černovlasý chlapec tichounce zašeptal její jméno, zatímco jeho tváře skrápěla jedna slza za druhou.
Ty ji skutečně miluješ, Naruto. Sípavě připustil, zatímco z jeho hrdla vyšel další lítostný vzlyk. Vidím, jak se na ni díváš, vím, že bys za ni položil i život. Další a další slzy se draly na svět. Ty bys ji ochránil, ty bys ji učinil šťastnou. Cítil nesnesitelnou bolest, když si připouštěl tento fakt, který se celý svůj život snažil ignorovat. Neubližoval bys jí, jak to dělám já. Byl bys pozorný, milý a vstřícný. Měla by oporu, měla by zázemí i vřelou náruč, v níž by se mohla s důvěrou stočit. Nenáviděl svoje nynější myšlenky, ale věděl, že jsou pravdivé.
Ještě několik hodin si přehrával všechny okamžiky, kdy jí ubližoval. Vnímal i Narutovu ochranářskou stránku, která se projevovala vždy, kdy byl Itachi nablízku. Viděl v jeho azurových očích nevídanou starostlivost a ochotu, až se mu z toho opět stáhlo srdce.
Připomínal si, jak jí už jako malý nadával a říkal jí, že je hloupá a nicotná.
"Nejsem nicotná," bránila se svým dětsky nevinným hláskem. "Jednoho dne budu vládnout a toho království bude vzkvétat láskou a mírem," zasněně odvrátila svůj pohled k čistě modré obloze.
"Co když bude válka?" vyzvídal Itachi. "Pak všechno bude orosené krví, všude bude sousta mrtvol a co potom?"
"Válka vzniká tam, kde je nespokojený lid nebo příliš rozhněvaný a majetnický panovník," pousmála se. "Pokud bude vše prosycené láskou a mírem, válka nikdy nenastane," přesvědčovala ho.
Na tohle už neměl argument. Nejradši by jí oponoval nebo jí nějak urazil, ale ona mu úplně vzala slova z úst. Už jako malá byla schopná myslet do budoucna a věřil v krásné zítřky.
Pak už s ní radši nemluvil, věděl, že by všechny slovní potyčky prohrál, i kdyby se obrnil všemi urážkami světa. Na ni to nepůsobilo, ona byla imunní. Měla tolik pozitivní energie, že jí nedokázal v jejích názorech zviklat, proto použil násilí, v němž ji převyšoval. Nebyl schopný s ní rozmlouvat, proto se uchýlil k činům, kdy jí ubližoval. Proti tomu se nemohla bránit, byla slabší, a když neměla po boku Naruta, byla bezmocná. Itachi to moc dobře věděl. Potřeboval si jenom navýšit své ego, proto vystoupil proti slabšímu, aby měl vítězství jisté.
Jaký jsem to zbabělec! Tichounce vykvikl a setřel si další z toho nepřeberného množství slz. Takový srab a navíc chudák!
Po dlouhé době, kdy vyplakal všechny slzy a smířil se s tou vzniklou situací, vyšel ze sklepních prostorů a pomalými kroky přecházel dlouhou pochmurnou chodbu. Proti němu si to rázoval jeho otec s nepřívětivým výrazem ve tváři.
"Kde jsi zase byl?" vyzvídal a napřahoval se, aby svému synovi jednu natáhl za to, že se flákal, kde neměl.
"Za Sakurou," odvětil tiše a otcův útok odrazil. Bylo to snad prvně v životě, kdy nastavil paži k obraně. Většinou buďto uhýbal nebo rány přijímal.
"Máš sice právo chodit mezi světy, jelikož jsi následník trůnu, ale bezdůvodně trávit čas v tom chudém světě nemá cenu," přesvědčoval ho, zatímco se napřáhl k další ráně, kterou Itachi znovu vykryl.
"Nebylo to bezdůvodné," ujistil ho. "Sakura je dostatečný důvod."
"Ne, není!" křikl otec značně rozčílen tím, že si jeho syn dovolil jeho rány blokovat.
Itachi se jeho vzteku v duchu smál.
"Co to je?" přeladil na jiné téma jeho otec. "Co to máš v očích a na tvářích?" zajímal se.
Itachi se spěšně setřel nezaschlé slzy.
"Tys brečel, synu?!" jeho hlas přímo burácel. "Ty jeden slabochu!"
"Nech mě!" utrhl se na něj Itachi. "Vůbec nic nevíš."
"Femina dulce malum. Žena toť sladké zlo," vysmál se mu jeho otec.
"Není to zlo, je tak čistá, je tak nevinná," automaticky ji začal bránit.
"Nebyla to snad ona, která tě přinutila plakat?" dorážel na něj. "Jen si to přiznej, je zlem, je nepřítelem."
"Pokud je mým nepřítelem zlo," ujal se jeho předchozích slov Itachi, "pak mým největším nepřítelem je ten, který mě již od útlého mládí nutil ronit slzy. Je to tedy člověk, jemuž jsem všechny roky svého života patřil a od něhož jsem každý den přijímal bezpočet ran," rozvíjel dál svou myšlenku. "Mým největším nepřítelem jsi ty!" obvinil ho ostře. Bylo to snad prvně v životě, kdy na svého otce zvýšil hlas a z něčeho zlého ho nařkl. Nikdy dřív si nic takového nedovolil, měl strach. Teď byl ale úplně zmatený a zkroušený.
"Mlč již!" Otcova ruka vyletěla do vzduchu a několikrát silně Itachiho udeřila. "Nejsem tvůj nepřítel, jsem tvůj otec. To jen ona ti popletla mysl!" křičel na něj. "Měla to být tvoje žena, ale za hloupost zaplatila vyhnanstvím, proto si budeš muset najít někoho jiného," snažil se ho přesvědčit, aby se Sakury vzdal stejně tak i všech myšlenek, které ho naváděly proti vlastnímu otci. "Vezmeš si třeba princeznu Hinatu. Její království není sice tolik rozlehlé, ale aspoň něco."
"Ne," odporoval Itachi a o krok ustoupil. "Já ji miluji, on ji miluje, ona se kvůli mně trápí a odpírá si své štěstí, jež jí může poskytnout jedině on," v očích se mu znovu zaleskly slzy.
"Láska neexistuje!" rozčílil se jeho otec.
"Ale ano," vložila se do jejich rozhovoru Itachiho matka. "A ty to moc dobře víš." Žena vystoupila ze stínů chodby. Nikdy dřív se do jeho výchovy moc nepletla, většinou ani o ničem nevěděla, byla odstrkována do pozadí a neměla právo proti svému manželovi vystoupit. Její místo bylo někde jinde, většinou tam, kde Itachiho otce popadl nepřekonatelný chtíč.
"Ne," vzpíral se jeho otec.
"A co Kamiko?" tázavě pozvedla jedno obočí a pohladila svého černovlasého syna po paži, aby ho uklidnila.
"To je minulost," mávl nad tím rukou jeho otec, i když v jeho hlase zaznívalo jisté rozrušení. "Byla to chyba, moc dobře to víš."
"Kdo byla Kamiko?" chtěl vědět Itachi.
"Žena, již tvůj otec hluboce miloval," osvětlila mu situaci. "Jeho otec mu nařídil sňatek se mnou, museli jsme mít i dědice, což jsi ty. Jenže ještě předtím tvůj otec miloval Kamiko. Byla to jeho oddaná služebná, jíž nepříslušelo vdát se za krále. Miloval ji tak moc, že neuposlechl svého otce a zplodil ještě jedno dítě. Byl to syn, který by měl být nyní přibližně stejně starý jako Sakura, kdyby ovšem žil," smutně si povzdechla. "Nešlo to udržet v tajnosti, jeho otec byl tak rozčílen, že Kamiko nechal před všemi popravit za čin, jehož se nedopustila a dítě, které bylo na světě jenom několik týdnů, přenesl na hranice dvou světů a tam je usmrtil. Nechal tvého otce, ať tomu celému přihlíží. Donutil ho vidět smrt milované ženy i syna," rychle ze sebe vypravila, než jí mohl její manžel zastavit. "Proto mě nenávidí a nenávidí i tebe. Nejsem ta, již miloval, jsem ta, která mu byla přidělena. Proti vůli si mě vzal a za jeho neochoty a nenávisti jsi vzešel i ty. Tebe nenávidí, jelikož jsi můj. Miloval svého druhého syna. Nejdřív jsi na svět přišel ty, a pak během tvého dětství ti na svět přišel i mladší bratr, o něhož jsi záhy přišel."
Itachi stál v temné chodbě, úplně neschopen slova. Opíral se o zeď a snažil se to všechno vstřebat. Já měl bratra? Já jsem měl nevlastního bratra? Můj dědeček byla taková stvůra, která znetvořila srdce mého otce? Já jsem byl zplozen z nenávisti? On mě skutečně nenávidí, stejně tak i matku? On byl schopný milovat? Je vůbec taková tragédie možná? On miloval, možná to byl i dobrý člověk, který ztrátou dvou milovaných osob úplně přišel o rozum, a my dva to teď musíme snášet? Jeho myslí se honilo ještě víc myšlenek, takže nevnímal slova, která se chodbou nesla potom. Není rád, že jsem se zamiloval do Sakury. On mi snad závidí! Celý život mě vychovával násilím a donutil mě ubližovat osobě, již tak moc miluji. Takové monstrum! Já žil celý život v tomhle zpropadeném světě jen kvůli tomu, že můj děd zničil mého otci život? Proč jsem to musel odnést já společně s matkou, když jsme se na tom ani nepodíleli? Co je to kruci za spravedlnost?
"Teď už to víš," promluvil k němu neochotně jeho otec, i když si nebyl úplně jistý, jestli ho slyší. "To ale stejně nemění nic na tom, že tvá milovaná je nenávratně pryč."
To bylo vše, žádná omluva, žádná slova o tom, že by litoval. Prostě nic. V tichu odešel a nechal tam svého syna, ať se s tím popere a v duchu si skládal plán, jak se své ženě pomstí za to, že tohle tak dlouho střežené tajemství prozradila. Itachi se to nikdy nesměl dozvědět. Nesměl vědět, že jeho otec měl v mládí slabinu a tou byla jeho nekontrolovatelná láska k ženě, jíž si nemohl vzít a nemohl s ní strávit zbytek svého života.
Itachi si nebyl jistý, jestli je schopný unést tíhu tohoto zjištění, když k tomu navíc připočítal i fakt, že může kvůli Narutovi o Sakuru během několika následujících měsíců přijít.

SakuraUchihaHaruno13
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Jaké jsou lepší povídky? Ninja svět, nebo normální svět?

Ninja svět!
Normální svět!

Komentáře

1 dakyra dakyra | 28. března 2015 v 19:33 | Reagovat

Aaaa... To byla dokonalost... Chudak Itachi, tohle jsem necekala... A ted v tom mam zmatek.... A hlavne jsem zvedava jak to sparujes... :D uz se tesim na dalsi... :D ;)

2 SakuraUchihaHaruno13 SakuraUchihaHaruno13 | E-mail | Web | 28. března 2015 v 19:45 | Reagovat

[1]: Děkuji. :-D
V čem přesně máš zmatek? Klidně vysvětlím.  :D
Jo, já jsem taky docela zvědavá na to, jaký pár to ukončí. Nechám tomu nejspíš volným průběh a nakonec uvidím. :-D

3 dakyra dakyra | 28. března 2015 v 22:12 | Reagovat

[2]:zmatek mam v tom parovani... :D jsem hlavne zvedava jak to dopadne... :D

4 SakuraUchihaHaruno13 SakuraUchihaHaruno13 | E-mail | Web | 28. března 2015 v 22:23 | Reagovat

[3]: Tak v tom asi moc nepomůžu, sama si nejsem jistá, jak to dopadne. Na jednu stranu bych ráda dala NaruSaku, ale nevím, co bych udělala s Itachim. Nejspíš by si musel vzít někoho jiného, aby spojil majetek. A Sakura by musela zůstat v lidském světě.
Kdybych ale dala ItaSaku, naplnila bych takovou tu idylku domluvené svatby. Ale tady zase vyvstává otázka, co s Narutem. Nevím, koho z nich bych měla nechat trpět za ztrátu Sakury. Naruto by si to nezasloužil, ale Itachi ve své podstatě taky ne, jelikož byl vychováván násilím a nemůže za to, že v sobě nosí hněv, zlobu a pomstu.
Je to dost na hraně. :-?
No, uvidíme, jak se nakonec rozhodnu. Schválně jsem si zadala tyhle dva protiklady, ale musím říct, že sama mezi nimi volím jenom těžko. Udělala jsem si to obtížné, tak teď si to musím, jak se říká, vyžrat do dna. :-D
Hezký zbytek víkendu a děkuji moc za tvoji opětovanou návštěvnost. :D

5 dakyra dakyra | 29. března 2015 v 19:50 | Reagovat

[4]:a hlavne jak rikal Itiho otec o nejake Hinate... :D tak to taky... :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama