close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

-Rozpolcená mezi dvěma světy6

7. března 2015 v 15:13 | SakuraUchihaHaruno13 |  Normální svět
Tento školní den se obešel, aniž by se ve třídě nebo kdekoli jinde v prostorách školní budovy objevil Itachi a všechno obrátil naruby.
Sakura šla společně s ostatními na oběd, jakmile skončilo vyučování. Snažila se s někým dát do řeči, ale nešlo to příliš dobře. Nikdo se s novou tváří nechtěl příliš znát. Bylo pro ni těžké zapadnout, když vlastně netušila, jak by se měla chovat a jak koho oslovovat. Nezdálo se ani, že by jí to chtěl někdo nějak vysvětlit nebo alespoň přiblížit. Musela si zvyknout na všechny možné nadávky, které si mezi sebou všichni posílali, jako by to byla naprosto samozřejmá součást mluvy, která se objevovala snad v každé vyřčené větě. Nerozuměla tomu, proč se lidé mezi sebou takhle oslovují. Vždycky myslela, že když má někdo k někomu výhrady, mohou své spory řešit v soukromí a ne stavět na odiv veškerou svou nevhodnou slovní zásobu. Jí samotné se příčilo vzít nějaké z těch slov do úst a následně je vůči někomu použít. Přišlo jí to nelidské, neetické a netaktní. Co se pak týkalo toho, když ji tak někdo oslovil, nedokázala se dost dobře bránit. Neměla v zásobě žádné drzé nebo uštěpačné poznámky, kterými by mohla někomu konkurovat. Ani po tom netoužila. Nepřišlo jí, že by se to k ní hodilo. Přece jenom v sobě uchovávala naději, že se jí podaří dostat domů a tam by na ni určitě nebyli pyšní za to, kolik nevhodných slov se ve světě lidí naučila.
Na obědě tedy seděla u prázdného stolu ve středu jídelny a jediným jejím společníkem byl Naruto, který ji na oběd doprovodil a když si k ní nikdo nepřisedl, ujal se své povinnosti nenechávat ji nikde samotnou na pospas nudě.
"Jak se vede Itachimu?" zajíkla se Sakura. Nechtěla mluvit moc nahlas, aby nebyla ještě za většího cvoka.
"Nebyl jsem za ním," přiznal Naruto. Neviděl důvod, proč by měl kontrolovat, jestli je její trýznitel v pořádku.
"A proč ne?" chtěla vědět Sakura.
"Nejsem si jistý, zda jste mě o to žádala," vymluvil se Naruto. Skutečně si nepamatoval, že by ho Sakura požádala o to, aby za ním šel. Možná se ho na něj ptala, ale jasný pokyn k zjištění mu nedala.
"Možná ne," připustila polohlasně. "Ale i tak bych byla ráda, kdybych věděla, co dělá," povzdechla si a strčila si do úst kousek těstovin, které nevypadaly příliš vábně. "Snad se nenudí nebo netrápí," zamyšleně pokývala hlavou a podívala se Narutovi do očí. Nevšimla si, jak si nespokojeně povzdechl a v duchu pronesl něco, co mohlo znamenat něco jako: Ten se nenudí, jen přemýšlí, kde vás znovu zastihne. Nahlas ale nic neřekl.


"A co má matka? Mluvil si s ní?" pokračovala v polohlasné debatě.
"Neměl jsem příležitost se s ní spojit," řekl Naruto. "Nejsem příliš vítán či oslavován ve světě, z něhož jste byla vyhoštěna," připomněl jí. "Stále jsem váš nejvěrnější, možná i spolučinitel."
"Ale jdi," mávla nad tím rukou Sakura. "Oba moc dobře víme, že jsem si za to mohla sama a tys mě nemohl zastavit. Nemají žádné právo tě odmítat mezi svými řadami."
"Znáte zákony," reagoval. "Kdo jednou je poruší, více příležitostí se mu nenaskytne. Smrt čeká každého, kdo vzepře se písmu zákona," odrecitoval, co znalo i každé pětileté dítě u nich. "Zákon nesedí každému, ale je to zákon a rozhoduje. Tresty se nemírní, pouze se uděluje milost při vhodném vysvětlení a prokázání čistoty krve," pokračoval. "Známe to všichni," pokrčil rameny.
"Čistota krve," odfrkla si Sakura a přestala se konečně nípat v jídle, které by stejně nebyla schopná strávit. "Mám čistou krev jenom proto, že jsem právoplatná dědička trůnu?" zeptala se. "Znamená to snad, že ty nemáš čistou krev jenom kvůli tomu, že ti v budoucnu nebude dovoleno vládnout?" Při této poznámce píchlo Naruta u srdce. Nebude umožněno vládnout. Tím jasně naznačovala, že ona sama nemá v plánu vzít si ho s sebou na trůn. Byla plně spokojená s myšlenkou, že bude vládnout společně s Itachim. I když tuhle skutečnost znal až moc dobře, slyšet to z jejích úst bylo horší, než kdyby mu to stále opakovali všichni dvořané. A ona navíc ani netušila, jak mu tím ubližuje. Domnívala se, že všichni s její svatbou souhlasí. Ani jí nenapadlo, že by se někomu ulevilo, když se všechno kolem svatby muselo zrušit kvůli jejímu vyhostění ze země.
"Neměla byste se tímto zaobírat," poradil jí. "Spíše se radujte, že vás o hlavu nepřipravil kat."
"Možná máš skutečně pravdu," připustila a vstala. Odnesla téměř celou porci svého oběda a šla čekat do šatny na svoje nevlastní sourozence. Zatímco oni jeli autem, ona šla pěšky. Ani jí nenabídli, že by mohla jet s nimi, prostě odjeli a ona šla do jídelny po svých. I přes to značné zpoždění byla s obědem rychlejší než oni. Hinata a Neji stále ještě seděli u stolu a něčemu se vesele smáli. Byli tak přirození a tak šťastní, když zrovna nebyla v dosahu. Sakuře to přimělo staré dobré časy, kdy se u jídla sešla celá rodina včetně strážců, a hodovalo se. Všichni si povídali, nálada byla velice uvolněná a všichni se smáli. Všichni si byli blízcí a navzájem se znali. Nebylo to jako teď, kdy u každého jídla, které musela sníst u nich doma, vládlo napjaté ticho, které s největší pravděpodobností způsobovala právě ona a ona to moc dobře věděla. Uvědomovala si, že se všichni v její přítomnosti snaží být milí, ale nejde to úplně perfektně. Proto často předčasně odcházela a dopřávala jim prostor, aby se mezi sebou mohli normálně bavit a trochu uvolnit. Tím se ale zároveň odcizovala, nedopřávala jim čas, aby ji lépe poznali. Jenže ona věděla, že jí v hloubi duše ani znát nechtějí. Byla tam jako vetřelec, který nesmí odejít, jako někdo, kdo je na obtíž, kdo je přebytečný, ale oni se jí nemohli zbavit. Její rodina jí to zařídila, ale dostala jí tak do nepříjemné situace, kdy je téměř nemožné, aby si k sobě našli nějakou skutečnou cestu. Byla od nich úplně odříznutá, i když u nich bydlela.
Neji a Hinatou dojedli o dost později, a když pak narazili na Sakuru, jejich úsměvy a radost, která z nich vyzařovala během oběda, dočista pominuly. Sakura jednoduše předstírala, že si toho nevšimla a následovala je do auta. V tichosti dorazili domů, kde se každý odebral do svého pokoje a plně se věnoval úkolům a povinnostem, které měl. Na Sakuru tentokrát padlo, aby vynesla odpadky a umyla kuchyň. Beze slova se toho ujala a tiše přemýšlela nad tím, jak se vede Itachimu. Ve své hlavě neměla moc místa pro někoho jiného. On se jednoduše stal náplní jejího života. Byla na něm dočista závislá. Milovala jemné rysy jeho obličeje, těšila se, až se bude zase moci topit v černých hloubkách jeho očí. Prahla po tom dotýkat se jeho svalnatého těla, toužila po tom líbat jeho horké rty. Nemohla si pomoci, všechno na něm ji dokonale dohánělo k šílenství.
Stále ráda vzpomínala, kdy ho viděla prvně. Byla ještě malá, nemohlo jí být víc než pět let. V tu dobu si hrála s Narutem na jedné prostorné louce, kde zrovna kvetly všechny možné barvené květiny a vytvářely krásnou podívanou pro jejich nevinné oči. Slunce v tu dobu jenom slabě zářilo, ale i tak je na těle hřály jeho paprsky. Sakuřiny rodiče stáli ve stínu jednoho z nejbližších stromů a zaujatě debatovali s jinou rodinou, jejichž syn byl jenom o trochu starší než Sakura. Už předem se domlouvali na tom, že by bylo nejvhodnější tyto dva potomky spojit a posílit tak zemi. Na řadu přišlo i probírání všech výhod, které to ponese. A ačkoliv jejich potomci byli zatím jenom děti, neubránili se plánům na svá vnoučata, která by jim měly jejich děti přivést na svět. Chtěli, aby se zemi dařilo i po další generace, proto zvažovali všechnu způsoby, jak toho docílit.
Itachi se odpojil od svých rodičů a jistým sebevědomým krokem, který byl u tak malého dítěte překvapivý, se blížil směrem k Sakuře a Narutovi. Byl sice dost malý, ale i tak rozuměl tomu, co jeho rodiče chtěli. Nemuseli mu to vysvětlovat, pochopil, že tamta usmrkaná holka, která pobíhá po louce, jako by neznala nic krásnějšího, se má stát jeho ženou. Nebo někým takovým, kým je pro jeho otce jeho žena.
Zprvu si ho vůbec nevšímala. Vypadalo to, jako by veškerou svoji pozornost upírala na letící motýlky s různě barevnými křídly. Běhala za nimi, zpívala jim a snažila se na kratičký okamžik polapit jejich krásu ve své dlani.
Už tehdy mu přišla tak naivní a hloupá. Viděl, jak je šťastná z každé situace a možnosti. Neuvědomovala si nebezpečí, byla jemná, něžná a hříchem nedotčená. Sálala z ní nevinnost, neznalost bolesti a hněvu. Měla dětsky krásnou tvářičku, oči rozzářeného nepohasínající jiskrou světla a hlas uzpůsobený něžnému dětskému smíchu. On ale nic z toho neznal, nechápal, jak se může ze všeho radovat a všemu se tak hloupě smát.
"Hej ty," křikl tehdy jejím směrem, aby si získal její pozornost. Měla se jmenovat Sakura jako třešňoví kvítek, který měl stejnou barvu jako její vlasy, zároveň byl taky tak nevinný a slabí.
"Copak?" obrátila k němu svoje velké zářivě zelené oči, které přímo přetékaly veselím.
"Přemýšlela jsi někdy o smrti?" To byla první otázka, kterou jí kdy položil. Byl malý, ale jeho otec s ním tato témata už často probíral. Jejich svět to potřeboval.
Druhá otázka následovala hned potom, co na něj místo odpovědi jenom zmateně koukala. "Víš, jak bys chtěla zemřít?"
"O co ti jde?" zajímal se tehdy Naruto, který věděl, že by ji tohle mohlo rozrušit.
Itachi jeho přítomnost dokonale ignoroval. Nestál mu ani za to, aby povýšeně odsekl, že se s ním nikdo nebaví. Jednoduše ho přehlížel. A pozornost svých temných prozíravých očí soustředil na Sakuru.
"Smrt?" optala se nevinně Sakura, jako by snad nerozuměla. Chviličku se rozmýšlela při pohledu na toho neznámého chlapce. Měl na sobě černé kalhoty, tmavé kožené boty na podpatku a onyxově černou košili, která kolem vrhala matné odlesky. Havraně černé vlasy mu vzadu splývaly až ke krku, kde je měl na pevno sepnuté černou gumičkou, i když to ani nebylo potřeba. Dva přední prameny mu visely kolem obličeje a vítr mu je občas zavál do nekonečně hlubokých a temných očí, které jí od prvního okamžiku fascinovaly. Když se do nich zahleděla, měla pocit, že ztrácí pevnou půdu pod nohama. Přišlo jí, jako by nic nebylo podstatné, za pár krátkých okamžiků propadla jeho dokonalosti.
"Smrt je jenom začátek," řekla nakonec, aniž by dokázala odtrhnout oči od toho úchvatného chlapce. Nebyl jako nikdo, koho by někdy dřív potkala, byl jiný, krásný, tajemný a dokonalý. "Přeji si umřít šťastná, plná radostných vzpomínek na život. Chci, abych za svůj život dokázala pomoci a můj odchod pro ostatní nebyl úlevou. Nechci v životě prožít bolest, strach a utrpení, to jen pro ty, kteří netuší, co je smyslem života. Chci být šťastná a veselá, jelikož pravým důvodem, proč tu jsme, je ten, abychom byli společně šťastní," neviňoučce zamrkala svýma jarně zelenýma očima, které kypěly spokojeností. Byla to zvláštní slova od dívky, která sotva mohla vědět, co je to život. Byla teprve na začátku a už dokázala říct, jak by si přála umřít.
"Štěstí a radost je jen pro slabochy, kteří nedokážou snést bolest," oponoval jí pohrdavě. "Jsi slabá a hodně naivní, vůbec ničemu nerozumíš," zavrhl její názor. Tohle mu dokonale stačilo, aby si o své budoucí ženě udělal jasný obrázek. Jeho otec mu vždy říkal, že žena v jeho životě je sladkým zlem a potěšením po tvrdé práci. Říkal, že ženu bude potřebovat, aby bylo všechno v pořádku a mohl vládnout. Žena by ho měla umět potěšit a rozptýlit od náročnosti života, ale to by mohla dělat jenom stěží, když by jenom seděla v koutě a truchlila nebo naivně snila o překrásném světě. Často mu říkal, že až nastane správný čas, pozná ženu, s níž bude muset strávit zbytek svého života. Říkal mu, že volba nebude tak úplně na něm, vše se bude odvíjet od toho, co by bylo pro království nejpříhodnější. Itachi se tedy smířil, že jeho budoucí žena bude jenom paličatá a uplakaná nebo věčně zasnilá. Oba dva byli sice za stejného světa, ale byli úplně jiný. Lišily se jejich povahy i způsob výchovy. Itachi věděl mnohem dřív, že budou spolu. Vždy rád předem věděl pravdu, aby si mohl připravit následující postup. Už tehdy byl zklamán tím, jaká je Sakura křehoučká a naivní. Nehodlal jí splnit její přání o životě plném šťastných vzpomínek. To skutečně neměl v úmyslu.

SakuraUchihaHaruno13
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 dakyra dakyra | 7. března 2015 v 19:46 | Reagovat

skvělý díl... doufám, že poodhalíš Itachiho výchovu, chtěla bych vědět proč se tak chová a proč to dělá..:D a chci se taky zeptat na jaký pár to je, ale zároveň to vědět nechci... chápeš mě proč viď?..:D Jinak doufám, že Sakur nějak zapadne a najde si kamarády..:D mno, ale vím jistě že už se těším na další díl..:D

2 SakuraUchihaHaruno13 SakuraUchihaHaruno13 | E-mail | Web | 7. března 2015 v 20:28 | Reagovat

[1]: Jj, o Itachim se postupně dozvíš.
A ten pár, myslím, že není tak těžké si to odvodit, ale jestli skutečně nevíš, nech se překvapit. :-D
Co se týče Sakury, mám to už vymyšlené, potřebuji jenom, aby všechno nebylo naplácané už na začátku.
Děkuji moc za tvou podporu, další dílek by měl přistát další sobotu, s největší pravděpodobností. :-)

3 dakyra dakyra | 7. března 2015 v 23:31 | Reagovat

[2]:řekla bych, že vím ten pár..:D ale blbý je že jsem zastánce SasuSaku a Itasaku, ale NaruSaku mi nevadí nýbrž dříve jsem to žrala..:D .. ale chtěla jsem se zeptat, nechtěla by jsi krapet změnit zobrazování na hlavní stránce? Jako, aby se tam ukazovali aktuality? Nýbrž, když jsem sem přišla poprvý, tak jsem myslela, že je to další mrtvý blog..:D a to překlikávání je hrozný..:D neber to ve zlém..:D jsem strašný lenoch..:D

4 SakuraUchihaHaruno13 SakuraUchihaHaruno13 | E-mail | Web | 8. března 2015 v 11:20 | Reagovat

[3]: SasuSaku jsem dřív úplně milovala, pak s odstupem času jsem přesedlala na jeho staršího bráchu a tak různě. Na Uchihových se mi líbí ta tajemnost a arogance, a na Narutovi ten nevinný vzhled a pocity, s nimiž si jako autor můžu hrát.:D
Samozřejmě, co bych pro své líné čtenáře neudělala. :-D Vždyť je to pro vás, já si to můžu přečíst ve Wordu nebo u sebe na (druhé straně) blogu, kde se to dá různě upravovat a tak. :-)
Jenom neumím s perexy nebo co tam píšou, takže se asi budou zobrazovat celé články a ne jenom jejich kousky. :-D

5 dakyra dakyra | 8. března 2015 v 14:10 | Reagovat

[4]:Jako neříkám, že to musíš měnit hned... ale z mého pohledu to vypadá jako "mrtvý" blog, kde nikdy nic nebylo a pod..:D chápeš mě ne?..:D jako nezabije mě to překlikávat a najít, takže to ani předělávat nemusíš..:D nechci přidělávat starosti..:D

6 SakuraUchihaHaruno13 SakuraUchihaHaruno13 | E-mail | Web | 8. března 2015 v 14:14 | Reagovat

[5]: Z mojí strany jsou to tři kliknutí dohromady, a jestli ti to pomůže, tak proč ne. :-D
Možná to i celkově pomůže, aby si i někdo jiný nemyslel, že je to mrtvý blog. :-)

7 dakyra dakyra | 8. března 2015 v 14:21 | Reagovat

[6]: tak u mě jsou to taky 3 kliknutí..:D ale zeptám se kamarádky..:D ta ví jak se to dělá..:D tak ti to sem pak napíšu.. ;-)

8 SakuraUchihaHaruno13 SakuraUchihaHaruno13 | E-mail | Web | 8. března 2015 v 14:22 | Reagovat

[7]:Tak to je dobrý. :-D
Ok, tak to nějak zkusím, děkuju. :D

9 dakyra dakyra | 8. března 2015 v 14:26 | Reagovat

[8]: hele tak když budeš vytvářet příspěvek.. tak tam jak máš funkce tak je tam taková čára a to je prý ono..:D nevím jestli mě chápeš..:D popřípadě jsem našla takový článek s menším návodem..:D http://blog.blog.cz/1406/cele-clanky-nebo-perexy

10 SakuraUchihaHaruno13 SakuraUchihaHaruno13 | E-mail | Web | 8. března 2015 v 14:38 | Reagovat

[9]: Super, tak jsem to pochopila. Snad by to už mělo být přehlednější, děkuji. :-D
Chtěla bych se jenom zeptat, psala jsi, že jsi četla i mé starší povídky, a mě by zajímalo, která z nich se ti asi tak nejvíc líbila, jestli to tedy není tajné. :-D

11 dakyra dakyra | 8. března 2015 v 16:58 | Reagovat

Tak to jsem ráda...:D No tajné to není... četla jsem nejdříve Konec, nebo začátek? a HidaSaku celkem beru... ale po přečtení jedné povídky, se mi spíš Hidan hodí jako Sakuřin brácha..:D jinak ještě povídky z normálního světa..:D tak jsem četla všechno..:D a nejvíce se mi líbili ty s andělama..:D a HidaSaku..:D a na ostatní z ninja světa jsem se nedostala..:D

12 SakuraUchihaHaruno13 SakuraUchihaHaruno13 | E-mail | Web | 8. března 2015 v 17:05 | Reagovat

[11]:Ty povídky s anděly jsem psala ráda. Tohle téma mě dost bavilo, chtěla jsem v tom pokračovat, ale řekla jsem si, že zkusím něco z jiného soudku, proto právě píšu tuhle o dvou světech. :-D
Hidana jsem nikdy moc v lásce neměla, ani jsem nepřemýšlela nad tím, že by mohl být chováním považován za jejího bratra,ani nic takového, byla to povídka na přání, kdy čtenář chtěl tenhle pár, tak jsem se do toho pustila. :D
Já ty v tom ninja světě nijak moc nemusím, přijde mi to moc svazované těmi pravidly a tak, radši mám ty v tom normálním, kde si vytvářím svoje pravidla a stvoření. :D

13 dakyra dakyra | 8. března 2015 v 18:14 | Reagovat

[12]: tak to je pravda, že když si můžeš dělat co chceš je to lepší..:D a náhodou se mi to čte hrozně dobře..:D i ty z ninja světa..:D

14 SakuraUchihaHaruno13 SakuraUchihaHaruno13 | E-mail | Web | 8. března 2015 v 18:22 | Reagovat

[13]: To jsem ráda. Já osobně musím říct, že kdybych viděla povídku s tolika díly, tak jdu o toho, jelikož by se mi nic tak dlouhého nechtělo číst. Ale psát mě to baví a o dost. :-D Je vážně pravda, že ta volnost fantazie je něčím, co mám skutečně ráda, takže když si nikdo nenapíše o ninja svět, tak si píšu ten svůj normální. :-D Nemít tenhle blog, tak mám hlavu úplně přecpanou nápady, ale i tak jsem ráda za každou osůbku, která sem zavítá. :D

15 dakyra dakyra | 8. března 2015 v 20:03 | Reagovat

[14]:ja prave mam rada dlouhe a vice pocetne dily, nybrz aspon mam cas to precist... :D

16 SakuraUchihaHaruno13 SakuraUchihaHaruno13 | E-mail | Web | 8. března 2015 v 20:08 | Reagovat

[15]: Já toho času moc nemám, plně ho využívám k psaní, ale když se dostanu k nějakému tomu čtení, mám radši, když je to plně rozvinuté do detailů a není moc rychlý spád děje. 8-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama