close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Přátelská láska?

1. března 2015 v 22:47 | SakuraUchihaHaruno13 |  Moje myšlenky, nápady, postřehy a úvahy
Otázka hned na počátku by měla směřovat k tomu, z jakého pohledu to lze brát. Existuje mnoho skutečných a vymyšlených příběhů, které pojednávají o tom, že spolu dva lidé vyrůstají ve velice blízkém přátelství, které je již od jejich raného věku nerozlučné a oni jsou během dospívání podrobeni jisté zkouše osudu. Většinou jeden z nich cítí více než pouhý přátelský vztah k tomu druhému a celý příběh se motá kolem toho, zda vážně stojí za to nahradit pevné a dlouhotrvající přátelství prchlivou láskou, která ani nemusí vyjít a ti dva pak mohou zůstat spolu jako dřív, většinou ale pak nejsou schopni se přenést přes to zklamání, že to nevyšlo a ten nezdar mezi nimi zeje jako nějaký nepřekročitelný problém. V jediném pohledu na tu osobu pak člověk cítí, jakési píchnutí u srdce a možná si i říká: Neměli jsme to dělat, odcizili jsme se. Zní to možná přehnaně po tom, co ti dva o sobě věděli téměř všechno a pak jenom jediný pokus o něco vážnějšího skončil tím nepříjemným pocitem, který mívá snad každý, když se podívá na člověka, s nímž to z nějakých důvodů nevyšlo. Neříkám, že to tak končí vždy, ale já si prostě nedokážu představit, že po hlubším vztahu mezi dvěma lidmi by se mělo všechno vrátit do starých kolejí. Přece jenom naše schopnost zapomínat není tak úplná, aby v nás nezůstal alespoň jediný pocit nebo emoce, která se v dané situaci nepříjemně připomene. Tohle se ale nemusí nutně dít jen v dospívajícím věku. Přátelství se buduje dost dlouho, ale pak stejně může přijít ten svrbivý pocit lásky, který má tu moc to všechno zbořit. Přijde mi, že se v poslední době dělají chyby v rozlišování přátelství a vážnějšího stavu. Budu teď spíše hovořit o náctiletých, jelikož na nich je to krásně vidět. Je samozřejmé, že když člověk zahlédne mladé lidi, jak se navzájem provokují (když pomine to dětské klučičí tahání holek za vlasy) míváme pocit, že patří k sobě. Smějí se společně, většinou je to kvůli nějaké prkotině nebo přisprostlé věci, která opravdu může napadnout jenom ztřeštěnou dospívající mysl, strkají do sebe, šťouchají do sebe, běhají, dělají všude povyk a hlasitě se smějí. Neovládají svoje emoce, jelikož jsou šťastní a nedospělí. Člověk je v té chvíli podroben otázce, zda je tohle prvek chození nebo prostého přátelství. Hranice tohoto se už hodně posunuly. V dřívějších dobách, kdy 'od krku dolů' bylo možno jenom po svatbě a polibky si muži museli 'krást', něco takového neexistovalo. Nyní je to ale už úplně běžné. Lechtají se, sahají si na stehna, hrají různé hry, které se skládají z hlazení kolene i stehen a dochází tak zjišťování, kolik toho daná osoba snese. Všechno se prostě mění, ale problém je v tom, že teď už ani nelze téměř odhadnout, co je téměř přípustné pro kamarády a kde vězí ta hranice opravdového chození. Stává se taky, že když spolu dvě osoby takhle blbnou, začnou to brát jako naprosto běžnou věc, zatímco jim okolí začne podstrkovat myšlenku, že jsou pár. Nejdřív zvolna a nenápadně, a když jejich pak jejich hrátky neustávají, všichni kolem jsou již plně přesvědčeni, že ti dva jsou spolu, i když to dotyční jaksepatří popírají. Nátlak okolí může způsobit vyhrocení mezi těmi dvěma lidmi a oni pak spolu kvůli myšlenkám okolí začnou chodit. Jak to tak správné? Alespoň mě to moc v pořádku nepřijde. Ti dva by spolu měli být, když je jim dobře, než když to požaduje okolí. Ale je fakt, že jejich společná radost a rozjaření nejspíš plyne z toho, že jsou spolu šťastní, proto tohle může být jako nějaký popostrkující bod nějakým směrem. Neříkám zrovna správným. Je fakt, že ti dva jsou někdy tak natvrdlí, že by si to bez okolí nepřiznali, ale i tak… Být s někým za něco víc by mělo přece pramenit z nitra dané osoby. Chtít to a chtít si to taky přiznat. Když ti dva jsou skutečně svolní spolu dovádět, smát se spolu, trávit společně veškerý čas, sahat si, kam to jen jde, tam fajn, jejich věc, ale nepřiznat si bližší spojení je dle mého jenom na škodu. Mít přítele ve smyslu kamaráda není nic špatného nebo pohoršujícího, ale vážně by se někde měla vymezit ta hranice. Vždyť je ke vzteku, když se kluk usmívá na každou, každou ze srandy štípe do boků a osahává jí stehna, aniž by to znamenalo něco víc. Jak to asi pak působí? Copak si to musí každá nechat líbit? Copak se nenajde některá, která by ho srovnala do latě a jasně mu řekla, že by neměl sahat na každou, která náhodou projde kolem něj? Vždyť je to už zvrácené a nedává to smysl. Asi nejsem jediná, která si všimla, že čím dál víc rozrůstá promiskuita, která se tedy alespoň mně v této oblasti příliš nezamlouvá. Tím bych asi ukončila tohle první téma, které mě při znění tohoto nadpis napadne. Dál bych chtěl pokračovat trochu jinak.


Druhá možnost pojící se s přátelskou láskou, se dle mého názoru taky stala častým trendem této doby. Otázka z ní: Šli byste do toho s někým bez citu, ale jenom kvůli tělesnému uspokojení? Možná ta otázka není příliš dobře formulovaná, proto se to pokusím přiblížit. Mluvím o něčem, čemuž je mi zatěžko říkat vztah. Jde prostě jenom o vyhovění si náhlým nutkavých potřeb těla, bez toho aniž by se mezi dvěma nacházela nějaká jiskra. Nemluvím teď o tom povolání, které se k tomu pojí. To rozhodně ne. Mluvím tady o běžných lidech, jejichž osobní život je natolik zhýralí, že jsou tak unaveni, aby se začali pídit po lásce, a prostě vlezou do postele prvnímu, na koho natrefí. Jak jsem již zmiňovala, nechci to nazývat vztahem, ale slova jako pouto nebo spojení jsou mi proti srsti ještě víc, proto ten vztah použiji. Mám na mysli ten vztah, kdy nejde o žádné vnitřní city, žádnou dřívější známost, nebo pomalé poznávání nového prostředí. Ve hře je prostě nespokojenost se svým intimním životem a nedostatek času, který prý znemožňuje vyvíjet nějaké bližší pouto. Mít prostě někoho, kdo se vám nebude plést do osobního života, nebudete s ním chodit, v plánu nebude romantická večeře při svíčkách a upřímné vyznávání citů, žádné společné plány do budoucna, prostě jenom vztah po intimní stránce. Šli byste do toho? Napadlo vy vás někoho prostě jenom tak využít, kvůli tomu, že momentálně při sobě nemáte nikoho, kdo by vás zrovna po téhle stránce těšil, a vy sami se sami utěšit nedokážete. Chcete mít někoho u sebe, chcete ho líbat, dotýkat se, mít ho pro sebe, ale ve výsledku by z toho nebyl žádný trvalý závazek, žádná rodina, žádná svatba, prostě jenom tenhle postelový vztah, který by ani nebyl nijak placený. Jenom dvě opuštěné dušičky, které se nedokážou postavit světu a jít hledat lásku a místo toho se plácají v těchto podpůrných romancích, kde nejde o víc než o chtíč? Chtěli byste to zkusit?
Z nějakého důvodu si vzpomínám na ty dětské pohádky, kdy se do sebe vždy zamilovali a žili spolu až do smrti. V téhle době se dá říct, že spolu žili až do předmanželské smlouvy, kde si teprve uvědomili, že to nebude fungovat. Možná zním moc kriticky, na světě určitě existují nějaké krásné čisté vztahy alespoň maličko srovnatelné s pohádkami, které nám tak často byly předčítány, ale i tak se stále dokola opakuje a čím dál častěji vyskytuje, že to nejde skloubit dohromady. Prostě mít jednoho na rodinu, oficiálně, a druhého do postele, neoficiálně. Když to pak všude kolem člověk vidí, možná si pak říká, že to skutečně nemá cenu a ta léta dospívajících, jež jsem zmiňovala v úvodu, jsou možná tím nejkrásnějším 'zamilovaným' období, i když se vlastně ani nedá rozlišit, jestli je to vztah nebo ne.
Každý máme svůj názor, a pokud někomu připadá, že ten můj je až moc mylný a nereálný, klidně si protestujte. Ale menší zamyšlení na toto téma podle mě nikomu neuškodí.
Úplný závěr tu pro vás nevyvodím, abych vás nijak nemanipulovala. Myslete si, co chcete, chci jenom, abyste si tyhle trendy alespoň minimálně uvědomili a vzali je na vědomí.

SakuraUchihaHaruno13
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 hellboy hellboy | Web | 1. března 2015 v 22:52 | Reagovat

no já nevěčím na kamrádství mezi klukema holkou, vždycky to pak vyhostí na lásku a zamilovanost a bum, máte po přátelství :-D :/ hezký článek :-)

2 Aries Aries | E-mail | Web | 1. března 2015 v 23:29 | Reagovat

Přátelská láska. Ani netušíš, jak tohle slovo asi vyjadřuje moje přátelství s nejlepším kamarádem. Je do mě zamilovaný od začátku našeho přátelství, které teď trvá už 4roky. Nikdy nic neřekl, vymezily se hranice. Trávili jsme spolu všechen čas a okolí nás bralo jako pár. Avšak, všechno fungovalo. On do mě zamilovaný a já ne. Hranice byly překročeny, když nahlas řekl, že mě miluje. Byl to risk, ale bez zisku. Teď už se tolik nebavíme a naše přátelství je v rozkladu.

Tvůj článek se mi velice líbil :) Děkuji ti za něj!

3 Tea Tea | E-mail | Web | 1. března 2015 v 23:32 | Reagovat

Hodně k zauvažování..
Takhle, já na nejlepší kamarádství, kde je hranice opravdu jen přátelství věřím, sama jsem už nejlepší kamarády měla pouze kamarády, kteří jsou/byli pro mě, jako bráchové.
Potom jsem už taky zažila, kdy jsem začala mít opravdu ráda, city byly větší než jen ke kamarádovi, 9 měsíců jsem to dokázala tajit, pak, když si našel přítelkyni, jsem hodila krok zpět a vše mu nakonec přiznala a přestali jsme se spolu vídat, ale čas to urovnal, vím, že ty city nějaké tam pořád jsou i za ty dva roky nevidění se, ale záležet mi na něm nepřestane, i když nejde o nic víc.
A bohužel už jsem taky zažila, kdy jsme s nejlepším kamarádem ulítli v omámení alkoholem a odcizili jsme se poté natolik,že jsme se taky rok neviděli, protože jsme se oba styděli ozvat se tomu druhému a moc mě to mrzelo.
Jít s někým jen tak do postele bez citu bez lásky jen pro uspokojení jsem provedla (i s tím nejlepším kamarádem jedním) celkem dvakrát a nejsem na to úplně pyšná..
Proto jsem se už dávno rozhodla, že už tohle nikdy neudělám, dokud nepotkám opravdu toho, s kým mi to za to bude stát, kdo mě bude mít rád a já jeho, nebude to jen úlet pro potěšení, ale s city :) Dávám článek mimochodem do výběru na: tema-tydne.blog.cz :)

4 SakuraUchihaHaruno13 SakuraUchihaHaruno13 | E-mail | Web | 2. března 2015 v 12:09 | Reagovat

[1]: Díky za tvůj názor. Je tu hezky vidět, jak má každý jiné zkušenosti.

[2]: I přes to, jak to dopadlo, jsi ráda, že ti to řekl? Kdybys to mohla vrátit, byla bys radši, kdyby to nikdy neřekl? (Promiň, jestli se moc ptám, jen mě to zajímá.)

[3]:Děkuju za tvoje vyjádření. Vždycky je škoda, když nějaký trvalý vztah (přátelství) skončí kvůli nějaké té chvilce. Ale vím, že je těžké být vedle té osoby, stále se s ní scházet a pořád to v sobě dusit. Neříct to a pak sledovat, jak si jde svým směrem, aniž by postřehl všechny ty pohledy a touhu po pomoci, pevném láskyplném objetí a tak.
Děkuji mnohokrát! :-D

5 Beautiful sick mind Beautiful sick mind | Web | 2. března 2015 v 16:44 | Reagovat

Máš pravdu, že ta hranice je pořádně tenká. Tak tenká, že v podstatě žádná není.. viz přátelé s výhodami, jak jsi zmínila v druhé části článku. Když můžou přátele provozovat i sex, tak kde je nějaká čára mezi tím, co je ještě pro přátelství přípustné a co ne?
Jinak k tomu druhému, jednou jsem takový čistě fyzický vztah měla. Fungovalo to jen proto, že jsme si krom domluvy, kdy a kde prakticky nepsali a tím pádem nevyznikl žádný prostor pro romantiku, která by mohla dovolit vnik něčeho hlubšího, než jen uspokojení tělesných potřeb. Jinak to podle mě ani nejde, be toho, aniž by se jeden dřív nebo později stejně zamiloval.
Jak říkáš, vztahy opravdu nejsou tak pohádkové, jak se je snažíme vidět, je to těžká dřina, ale vyplatí se.

Super článek a nominaci si určitě zasloužil =)

6 SakuraUchihaHaruno13 SakuraUchihaHaruno13 | E-mail | Web | 2. března 2015 v 17:29 | Reagovat

[5]: Vážně nevím, kam až to v budoucnu zajde, když už teď to směřuje někam do háje. V budoucnu už třeba žádné přátelství nebude, rovnou se pak i vytratí láska a nám zbyde pak už fakt jen ten sex. Moc lákavě to tedy podle mě nezní.
Děkuju. :-D
Co se týče tvého článku, musím říct, že byl taky dost k zamyšlení. Tvé otázky na konci mi nepřipadají nijak naivní. V tuto chvíli jsem schopná připustit, že by někdo skutečně mohl být závislý na chtíči nebo pocitech, které se s tím vážou. Myslím taky, že do jisté množství by to mohlo být v pořádku, pokud to nepřeroste v nějakou psychickou poruchu (z toho tě nijak nechci vinit, možná to nevyznělo tak, jak mělo).
Hodně úspěchů s blogem, životem a láskou! :-D

7 Aries Aries | E-mail | Web | 7. března 2015 v 22:34 | Reagovat

[4]: Vtip je v tom, že mě to nikdy neřekl. Přiznal to před všemi našimi přáteli, když já u toho nebyla. Doteď nechápu, proč to řekl.. A ano, byla bych radši, kdyby to nikdy nevyslovil a držel se hranic, jako ty roky předtím, kdy to bylo úžasné přátelství.
Ale což, už se stalo..

8 SakuraUchihaHaruno13 SakuraUchihaHaruno13 | E-mail | Web | 7. března 2015 v 23:00 | Reagovat

[7]: K tobě se to tedy doneslo z druhé ruky? To bych teda vážně nechtěla, aby se to vyvíjelo takhle klikatě, to je fakt nepříjemné.
Když to neřekl tobě osobně, máš pocit, že za to mohl strach z odmítnutí?
Možná to řekl proto, že si opravdu myslel, že to něco změní a bude to pak lepší. Tohle je vždycky padesát na padesát.
Hranice jsi vymezila ty, on nebo oba? Přijde mi, že tady je skutečně dost na tenkém ledě. Lepší by asi bylo, kdyby to sdělil už před přátelstvím, jinak fakt asi nevím.
Jenom doufám, že tě to nepoznamená na celý život, to by bylo zbytečné. Život jde přece směrem dopředu, občas je dobré vrátit se k minulosti, ale jinak je vážně dobrý ten druhý směr.
Děkuju moc, že ses ozvala. Má to pro mě cenu.
Můj problém je v tom, že já jsem zamilovaná do něj a nevím, jak to říct, když jsem mu ten vztah už jednou odpískala. V minulosti mě chtěl, já chtěla jiného, a teď tu na blogu o něm básním, skoro denně ho vídám a prostě mu to nedokážu říct.
Hezký zbytek víkendu
SakuraUchihaHaruno13

9 Aries Aries | E-mail | Web | 9. března 2015 v 20:20 | Reagovat

[8]: Ty hranice jsme si vymezili spolu, protože jsme oba dva usoudili, že by mezi námi vztah na jiné úrovni opravdu nefungoval :)

Držím ti palce, snad jednou nalezneš odvahu :) Aries

10 SakuraUchihaHaruno13 SakuraUchihaHaruno13 | E-mail | Web | 13. března 2015 v 20:26 | Reagovat

[9]: Myslím, že vymezit si hranice už na začátku může být někdy dost nepříjemné. Říct si třeba: 'Budeme jen přátelé.' Mi zní podobně, jako by někdo řekl: 'Nikdy nedovolíme, aby city mezi námi probíhaly spontánně.' Na začátku bych asi hranice nevymezovala, jelikož vím, že se věci dost často vyvíjejí přesně tak, jak člověk nečeká. :)
Děkuji:D, já bych tu odvahu měla, kdyby nevypadal, že je mu to jedno. Navíc dělá stejné vtípky se mnou i s jinými dívkami, takže vážně nevím, co si o tom myslet. ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama