close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

-Rozpolcená mezi dvěma světy5

28. února 2015 v 13:41 | SakuraUchihaHaruno13 |  Normální svět
Sakura uvnitř svojí mysli vnímala neskutečný zmatek, který se dostavil vždy, když se probírala z bezvědomí. Nezáleželo na tom, kolikrát se to bude opakovat, stále si nedokázala zvyknout. Připadalo jí, že má tělo z olova, několik dobrých vteřin se nedokázala pohnout, i když její mozek vysílal jasné signály. Nebyla schopná zvednout víčka a zjistit, kde přesně se nachází. Mohla jenom čekat, až ji postupně opustí ta otupělost.
Jakmile to odeznělo, každý pohyb ji bolel. Nebyla to ta bolest, kterou přijímala od Itachiho, byla to bolest únavy a zmožení jejího těla i mysli. Chtěla se ještě chvilku prospat, ale v tu chvíli její probuzení zaregistroval Naruto. Přiblížil se k ní a se starostlivostí v očích se jí zeptal, jak se jí daří.
Stručně mu sdělila, že je to jako vždy. V mezích normy byla v pořádku a zajímala se, jak je na tom Itachi. Naruto to nevěděl, v hloubi duše doufal, že ten zmetek někde leží mrtvý, ale nahlas nic neřekl.
"Jak to vnímají ostatní?" zajímala se. "Co všechno viděli?"
"Postaral jsem se o tom," mávl nad tím rukou. "Nikdo si nic nepamatuje, stopy by měly být zahlazené, můžete jít dnes znovu do školy," oznámil jí.
"Dnes?" nechápala a svůj pohled směřovala k budíku, který oznamoval, že je tři čtvrtě na sedm. Za patnáct minut měla vstát a začít se připravovat na další školní den. Mohla se jenom modlit, aby se ve škole nestala podobná událost. Itachiho návštěva jí nevadila, naopak ji uvítala, ale nezamlouvalo se jí prostředí, v němž k tomu došlo.
"Hinata vám nejspíš půjčí šaty," pokračoval Naruto. "Pokud si to budete přát, půjdu dnes s vámi do školy, abych zamezil nějaké nepříjemné nehodě, která by se třeba mohla vyskytnout," nabídl se.


"Jsi milý," usmála se. "Ale myslím, že to zvládnu sama," odmítla jeho nabídku. "Nemůžu po tobě přeci chtít, abys byl neustále se mnou." Netušila, že právě její přítomnost je to, co ho udržuje naživu. Když ho jemně odmítala a snažila se mu dát více svobody, připadalo mu to spíše jako mučení než nějaký projev vděku a volnosti. "Našel jsi mě a vyléčil, měl by sis odpočinout, vyspat se a trochu se odreagovat," navrhla. "Nemyslím si, že by se o to pokusil znovu v tak krátké době. Nejspíš má hodně povinností," sdělila mu. Nevšimla si jeho znechuceného pohledu, který jasně říkal, že jeho povinnosti tvoří jenom další prohnaný plán, jak jí neomaleně ublížit.
"Když si to přejete," lehce se uklonil, "pak vás nebudu doprovázet." Řekl to jaksi škrobeně, ale nezdálo se, že by Sakura slyšela v jeho hlase náznak nevole a nesouhlasu.
"Dobře tedy," postavila se a přiblížila se k němu. Než to stačil postřehnout, schoulila se mu v náručí a pevně ho objala, jako by snad potřebovala nezviklatelnou oporu. "Děkuji moc," zašeptala do jeho bílé košile, která z velké části poodhalovala jeho hrudník. "Děkuji," zamumlala nesrozumitelně a vší silou, kterou v sobě našla, se k němu přitáhla. Naruto zabořil hlavu do jejího ramene a opřel se o její krk. Cítil směsici potu i krve, to vše však doprovázelo její osobní aroma, které by poznal snad všude. Nastávalo se moc často, že by mu svůj vděk projevila něčím, o co by sám stál. Své city si schovávala pro Itachiho a na Naruta nezbylo nic, než jen slova. Proto ho tolik její objetí překvapilo. Srdce se mu rozeběhlo rychleji, než při jakémkoli běhu. Neovládl to, měl dojem, že cítí, jak jeho zběsilé srdce tluče do hrudního koše a chce vyletět ven. Netušil, jestli si toho Sakura všimla, pokud ano, nedala to nijak najevo. A potom, stejně nečekaně jak její objetí začalo, tak i skončilo. Odstoupila od něj a zašla do malé koupelny, kde si umyla obličej a ještě ze sebe smyla zbytky krve a špíny. Na několika místech jí ještě zůstaly modřiny, proto se na sebe vzala mikinu a zašla za Hinatou a poprosila i o něco s dlouhými rukávy. Vysvětlila to tím, že jí je v tomhle počasí a ve škole dost chladno. Hinata to komentovala tím, že je rozmazlené dítě, ale půjčila jí tmavě modré triko s pletenci různých křiklavě růžových čar, tmavé džíny a černou mikinu. Sakura s poděkováním odešla a vrátila se k sobě do pokoje, kde už Naruto nebyl. Vysoukala se z oblečení, do něhož ji dostal, a začala hledat spodní prádlo. Radši ani nepřemýšlela nad tím, kam se podělo to, které měla minulý den na sobě. Některé z Narutových činů jí přišly až zbytečné, ale sama si nepamatovala, v jakém stavu bylo její respektive Hinatino oblečení, proto se nad tím dál nepozastavovala. Když byla s převlékáním hotová, rychle něco hodila do menšího batůžku, aniž by skutečně vnímala, jestli to bude potřebovat. Následovala snídaně, u níž vázla konverzace. Zdálo se, jako by mezi všemi členy rodiny vězelo jakési prázdno, které se nedá ničím zaplnit. Pak po dalších patnácti minutách, kdy se stihlo všechno ostatní, co k ránu patří, všichni nasedli do auta a Neji je odvezl do školy.
Moc s ní nemluvili. Nenápadně se po ní dívali, a když se jim pak pohled snažila opětovat, radši uhnuli a dělali, že ji nikdy nesledovali. Oba sourozenci vypadali, že jsou nějak nespokojeni s její přítomností. Byla jiná než oni, mluvila jinak, chovala se jinak a celkově i jinak vypadala, což taky bylo hlavním příčinou strachu, že je Sakura zostudí. Hinatě stačilo už jenom to, jak se prvně zachovala k Sasukemu. Ta holka byla dle jejího názoru úplně cáklá a nenormální. V těch chvílích se snažila zjistit, jak se vlastně stalo, že se dostala do jejich rodiny.
Škola vyhlížela stejně pochmurně jako předchozí den. Nezdálo se, že by se něco změnilo. Nic nepřipomínalo včerejší Itachiho útok, snad nikoho by nemohlo napadnout, že by se v téhle budově někdy objevil nějaký šílenec, který by se vyžíval v zraňování. Snad možná jenom jediný důkaz, o který se Naruto nepostaral, tam zůstal. Hlína před školou, pod oknem, z něhož Sakura vypadla, byla zbarvená krví. Na první pohled to nebylo poznat, když se ale člověk delší dobu soustředil, mohl jasně rozeznat tmavší skvrny i stébla trávy zmáčené krví. Okno bylo už spravené. Sakura se nesnažila zjistit, jak se to Narutovi podařilo. Možná bylo nové, nebo ho pomocí svého lékařství poskládal dohromady, jako to dělával s jejím tělem. Netušila. Příliš se na to neptala. Jí stačilo jenom vědět, že je všechno normální a žádné příliš znatelné stopy už neexistují.
Ve třídě se potkala s Kibou, který jejím směrem vrhl jakýsi zvláštní pohled, mísilo se v něm překvapení i úleva.
"Zdravím," usmála se a dost se přemáhala, aby ani o kousíček nesklonila hlavu na znak poklony. Nedokázala si zvyknout, že v tomhle světě se ztrácí projevy úcty a pozdravy se jenom mumlají pod vousy, pokud nejsou doprovázeny nějakým plácáním, spojováním pěstí nebo herd do zad.
"Ahoj," pozdravil. "Jsi v pořádku?" V jeho očích hrála podobná starost, jakou ráno viděla u Naruta.
"Samozřejmě," přikývla. "Proč se ptáš?" Byla si jistá, že není vidět žádná modřina. Na obličeji měla jenom pár neznatelných jizviček, ret měla taky spravený. Nepřišlo, že by kulhala, nebo jakkoli jinak dávala najevo cokoli, co by prozrazovalo, že není v pořádku. Naruto jí zbavil bolesti z ranění, ale stále ještě cítila nevoli svého těla, když dělala nějaké prudší nebo rychlejší pohyby. Jinak byla ale v největším pořádku.
"Jen tak," zamumlal rozpačitě a sklopil pohled, jako by se za svůj dotaz zastyděl a zkusil to napravit. "Jak si tady zvykáš? Nejsi odsud, líbí se ti tu?"
Sakura byla nejdřív zaskočená, netušila, co by měla odvětit. Nějak si nedokázala vzpomenout, odkud že to má pocházet. To město jí vypadlo, stejně tak i stát. Nevyznala se v jejich geografii natolik, aby dokázala nějak přesvědčivě zalhat. Prostě jenom pokrčila rameny, jak to viděla dělat všechny kolem a s co největší lhostejností odpověděla, že se jí tu hodně líbí.
Kibův pejsek k ní přiběhl a chvilku ji zaujatě sledoval, pak si jí opatrně očichal a nakonec do ní začal trochu šťouchat, aby ho začala hladit. Pohladila ho po jeho srsti a sledovala přitom, jak si ji nedůvěřivě prohlíží Kiba. Nejspíš moc rád neviděl, když se jeho pes dožadoval pozornosti jiných lidí.
Sakura se usadila do lavice a zbytek přestávky zůstala na místě. Kiba šel ještě s Akamarem na procházku a Sakura z okna viděla, jak se pejsek pozastavil pod oknem jejich třídy a očuchával zem. Bylo to místo, kde se nacházela Sakuřina krev. Při tom pohledu se jí rozbušilo srdce, doufala, že se o to nikdo nebude moc zajímat. Kiba si místo pořádně prohlédl a nespokojeně zavrtěl hlavou. Jestli věděl, o co jde, nemohla Sakura určit, jelikož k ní byl otočený zády a svůj pohled upíral k zemi.
K její úlevě to moc dlouho nezkoumal a za chvíli se vrátil do třídy. Svůj pohled věnovala zbytku třídy a pak toho zalitovala. Všimla si, jak na ni Gaara nepokrytě zírá, ale trochu jinak než předchozí den. V očích měl jakási zděšení a nechápavost. Tvářil se, jako by Sakura byla nějaký mimozemšťan nebo něco podobného. Neustále ji hypnotizoval pohledem, jako by na ní hledal něco, co je špatně.
Otočila se jinam a všimla si zase Sasukeho, jak na ni úkosem upřel svůj nespokojený pohled. Něco zamumlal a přestal si jí všímat. Zbytek třídy ji buď úplně ignoroval, nebo se snažil zjistit něco zajímavého o jejich novém přírůstku do třídy.
Hned první hodinu přiklusala Kurenai a hodinu započala několika rychlými dějepisnými otázkami z minulého roku. Když položila první, která se týkala husitských válek, nikdo se moc do odpovědi nehrnul. Sakura neměla ani ponětí, že něco takového vůbec existovalo.
Pak se vedle učitelského stolu zhmotnil Naruto, který se na papíře přečetl správnou odpověď a přes celou třídu ji zařval směrem k Sakuře. Nemusel se tišit, Sakura byla přece jediná, kdo by ho mohl slyšet.
"6. července 1415," odpověděla Sakura, aniž by se přihlásila. Kurenai jí pochválila za dopověď a připomněla jí, že se měla přihlásit. U dalších pěti otázek to proběhlo stejně. Zdálo se, že někdo ve třídě tuší správnou odpověď, ale není si jistý natolik, aby to zariskoval a odpověděl.
"Výborně," rozjařila se Kurenai. "Na tvé bývalé škole tě asi něco naučili, že?" pousmála se. "Nebo jsi zapálená do historie sama od sebe?" chtěla vědět Kurenai.
"To určitě!" ozvalo se nabručeně od Sasukeho. "Ta ví leda tak velký kulový!" naštval se.
"Co prosím?" Kurenaiina dobrá nálada se vytratila neznámo kam. "Místo toho urážení by ses sám mohl podívat do dějepisných pramenů a něco si zopakovat. Nemáš nejmenší důvod se takhle vyjadřovat."
Sasuke už už otvíral pusu, aby protestoval, ale nakonec ji s klapnutím zavřel. Nezdálo se mu vhodné, aby se hned na začátku začal hádat s učitelkou, to vážně neměl zapotřebí.
Jakmile se Kurenai pustila do nějaké přednášky o všem možném, Naruto se s úklonou odfiltroval pryč. Slíbil sice, že Sakuru nechá samotnou, ale nemohl si pomoci, aby ji občas nezkontroloval. Nebyl tak naivní, aby si myslel, že se o to Itachi nepokusí znovu. On na rozdíl od Sakury neměl oči zaslepené láskou a touhou. On viděl, jaká je to stvůra, nepropadal žádné chlácholivé iluzi.
Nedokázal předpovídat, kdy k tomu dojde, ale snažil se být ostražitý a opatrný. Během Sakuřina pobytu ve škole, ulehl do její postele a nastavil si budík po každé hodině, aby jí šel zkontrolovat. Přerušovaný spánek nebyl tím, co potřeboval, ale bylo to alespoň něco. Nejradši by prospal celý následující den, ale věděl, že tak dlouho by nemohl Sakuru nechat samotnou. Itachi byl schopný využít jakékoli příležitosti, aby aspoň minimálně ukojil své touhy. Nebyl lidský, nebyl normální, byl šílený a on byla bohužel šílená láskou k němu.

SakuraUchihaHaruno13
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Dakyra Dakyra | 6. března 2015 v 14:02 | Reagovat

hééj.. máš super povídky.. na tvůj blog jsem zavítala tak 2 týdny zpátky a četla tvé výtvory... po přečtení první kapitoly, jsem myslela, že to vzdám..:D přišla mi ta povídka zvláštní.. potom jsem se zakousla a řekla jsem si, že jí dám šanci a musím uznat že se mi začala líbit... tvé ostatní povídky jsem četla každou volnou chvíli, teda co se týče Naruto světa... a řekla bych že jsi si mě získala.. k ostatním povídkám jsem nic nepsala nýbrž to obvykle dělám u novějších dílů... K tomuto dílu.. dokonalost a už se těším na další díl...:D

2 SakuraUchihaHaruno13 SakuraUchihaHaruno13 | E-mail | Web | 6. března 2015 v 18:26 | Reagovat

[1]: Děkuji, že jsi to u prvního dílu nevzdala. Většinou úvod bývá těžký vymyslet, aby nějak zaujal. :-D Jinak jsem ráda, že si ti líbí i moje ostatní povídky. Už dlouho se mi nikdo na Naruto povídky neozval, tak jsem ráda, že vím o tobě.
Děkuji, už se na něm pracuje. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama