close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

-Rozpolcená mezi dvěma světy4

21. února 2015 v 13:41 | SakuraUchihaHaruno13 |  Normální svět
Naruto se za doprovodu nešťastných myšlenek, které se týkaly koloběhu Sakuřina života, zvedl. Vzal ji do náruče, a co nejrychleji vyhledal bránu, kterou se dostal zpět do světa lidí. Sakuru nechal v jejím pokoji a následně navštívil všechny její spolužáky i učitele, aby jim trochu poupravil vzpomínky. Nestál o to, aby si někdo pamatoval, co se stalo. Nastrčil jim tam vzpomínky, které vypravovali o tom, že Kurenai všem sdělila všechno potřebné k nadcházejícímu školnímu roku. Postaral se o krvavé stopy na podlaze a schoval tu rozlomenou lavici. Co se týkalo oblečení, Hinatě podstrčil ještě myšlenky, které jí oznamovaly, že všechno oblečení, které Sakuře půjčila, nikdy v životě neměla. Zamaskoval všechny stopy, což ho stálo dost času a přemáhání, ale měl to. Menší problém nestal se zakrváceným oblečením jejích spolužáků. Nějak nedokázal přijít na to, co by se mohlo stát, aby se jejich oblečení potřísnilo krví, proto to nechal být. Obyčejným lidem se často stává, že se někde nevědomky škrábnou, nebo se ráno probudí s modřinou nebo rankou, kterou tam před spaním ještě neměli. Doufal tedy, že se nad tím nikdo nebude pozastavovat a dá to za vinu obědu.
Když to všechno měl, Sakura se ještě neprobrala. Vzal tedy ze skříně nějaké volnější oblečení a opatrně ji převlékl. Hinatino oblečení při sundávání roztrhal a vyhodil do popelnice u domu. Potom začal pomalu Sakuru soukat do volného červeného trika a bílých tepláků. Dával si přitom velký pozor, aby jí nijak neublížil. Nebylo to prvně, kdy ji po Itachiho útoku musel převlékat, ale bylo to prvně, kdy ji nemusel soukat do korzetu spojeného s dlouhou řasenou sukní.


Jakmile to měl hotové, sedl si na parapet a tiše ji sledoval. Bylo mu jedno, kolik hodin tam prosedí, nechtěl odejít. Chtěl být první, kdo uvidí ty její zářivě zelené oči. Přál si, aby Sakura po svém probuzení viděla jenom jeho. Vždy na ni čekal. Byl schopný u její postele prosedět klidně celou noc a celý den. Nedbal na to, že i on sám potřebuje spánek. Odmítal usnout, dokud neuvidí její krásný úsměv. A pak se o ni většinou ještě staral, když se probudila, takže se mu spánku dostávalo až mnohem později. Časem si na to zvykl. Znal jí už jako malý, v té době si s ní hrával a byl jí neustále nablízku. Když pak vyrostli, její rodiče mu navrhli, aby se stal členem jejích ochránců, jelikož dobře věděli, že jí dobře zná a už od malička se k ní choval jaksi ochranářsky. Bez problémů to přijal. Ve dne byl neustále s ní a v noci několik hodin trénoval běh, sílu, boj a všechno možné. Jeho spánkový limit se dost krátil. Pak byl pověřen, aby třeba i několik nocí v kuse stál před dveřmi jejího pokoje a hlídal. Nebylo to kvůli tomu, že by jí hrozilo nějaké nebezpečí, ale její rodiče chtěli, aby něco vydržel. Mezi jejím hlídáním a zlepšováním se po fyzické stránce ještě studoval medicínu, aby jí mohl kdykoli pomoci. Stačilo pět let s tímhle denním i nočním programem a stal se jejím hlavním strážcem. Nebylo k tomu co dodávat, vydržel víc než ostatní, jelikož on z nich měl asi tu největší motivaci. Všechno to dělal pro ni a to s velkou láskou. S myšlenkou na ni šlo všechno líp. Odměnou za jeho tvrdý trénink byla její častá přítomnost, která se postupem času stávala neustálou. Každou chvíli na sebe přibral další povinnosti, aniž by ho o to někdo žádal. Se samozřejmostí ošetřoval její rány, těšil ji v chmurných dnech, sedával u její postele, když nemohla spát a vypravoval jí své smýšlené příběhy nebo ji jakkoli zvedal náladu. Naučil se i vařit, a když ho o to požádala, dokázal pro ni uvařit nebo upéct téměř cokoli. Vyrůstali celý život spolu, takže ho Sakura začala brát spíše jako bratra než někoho, do koho by se mohla zamilovat. Z jeho strany to bylo obráceně, veškerá blízkost, které se mu dostalo, nebral jako obyčejné sourozenecké pouto, byl vděčný za to, že může být tak často a tak blízko své milované osobě. Obětoval by pro ni cokoli, bez řečí plnil její přání, která mnohdy ani nedávala pořádný smysl. Jednou si usmyslela, že by chtěla vylézt na střechu hradu. Nejdřív ji upozornil na to, že je to nebezpečné, ale poté bez dalších okolků svolil. Věděl, jak se tam dostanou, vzal si s sebou pro jistotu nějaká lana a jištění. Po celou dobu ji pevně svíral kolem pasu a kontroloval každý její krok po nerovné střeše. Vždy vyzkoušel následující šindel, aby se ubezpečil, že jí nehrozí žádné nebezpečí. Jeho objetí, kterým ji k sobě připoutal, mělo sílu ocelových svěračů, přesto však neztratilo nic za své obvyklé jemnosti a starostlivosti. Všechno šlo hladce, až do doby, kdy si tohoto nápadu všiml Itachi. Ta divoká šelma v jeho nitru v téhle chvíli viděla jasnou příležitost. Neváhal a dostal se na střechu za nimi. Naruto ho v tu chvíli vůbec nezajímal, jeho hlavou se honila myšlenka, která se zvědavě ptala, co by se stalo, kdyby Sakura sletěla ze střechy dolů. Chtěl vědět, jestli by to přežila, přál si vědět, jak by vypadala a taky ho zajímalo, jestli by ji Naruto dokázal znovu vzkřísit nebo ne. Jeho nitrem proudilo takové napětí, že na nic nečekal a rozeběhl se k nim. Strčil do Sakury, která se lehce zapotácela. Naruto ji rychle strhl zpátky a vražedně se zadíval na Itachiho. Jeho sevření ještě víc zesílilo, když si uvědomil, proč Itachi přišel.
"Chceš letět dolů s ní?" zajímal se Itachi hlasem, který měl k lidskosti strašně daleko. Znělo to spíš jako skřeky dravého zvířete, které má hlad a je už jenom kousíček od toho, aby se pořádně nažralo.
"Chci, abys odešel." Naruto si zachoval klidný hlas, i když se v nitru třásl strachy nad představou, že může o Sakuru kdykoli přijít.
"Itachi," zašeptala tichounce Sakura. Její hlas prozrazoval věčnou pokoru i štěstí nad tím, že ho vidí. "Co zde děláte?" chtěla vědět. "Přišel jste se také kochat pohledem na místní krajinu?"
Smích, který byl na tohle odpovědí, se nesl vzduchem ke všem, kteří stáli dole pod nimi. Byl to smích vítěze, který se už jenom ze zvyku vysmívá naivitě svého soupeře. Sakura na něm nedokázala vidět nic špatného, to stihl pochopit. Nezazlívala mu nic, co jí kdy provedl, čehož hojně využíval. V životě ještě nepotkal nikoho, kdo by na něj byl tak vřelý a milý, i když ho neustále připravoval o vědomí a působil mu takovou bolest. Rád si s ní zahrával, věděl, že ho obdivuje a nedokáže proti němu nic udělat. Její city k němu se okolí jevily až pošetile. Všichni si mysleli, že ji rád trápí a rád se vyžívá v tom, že ho miluje.
Něčeho podobného chtěl využít i na té střeše. Přeladil na jemnější tón, jehož melodie byla v každém kousíčku protkaná neuvěřitelnou falší, věnoval jí mírný úsměv, o němž věděl, že jí vždy roztřese kolena a tichounce pravil: "Samozřejmě." Přidal další úsměv. "Chtěl jsem společně s vámi shlížet na překrásnou krajinu vašeho království, ovšem jsem myslel, že se mi dostane té pocty, abych s vámi byl sám," směrem k Narutovi hodil zhnusený pohled, kterým mu dal jasně najevo, že jeho plány nespočívají pouze v tom, že se v této nebezpečné výšce budou dívat, jak krásně zelená a rozkvetlá zahrada přechází v temnější lesy a blankytné nebe.
"Pokud je tomu tak…" Sakura nedostala šanci to doříct, jelikož ji okamžitě přerušil Naruto: "S tím nepočítej. Tvá prolhanost se denně snoubí s prohnaností a výsledkem je vždy její zubožené tělo!"
"Přijde mi," nenechal se vyvést z míry, "že neznáš své postavení, chlapče," úlisně se usmál. "Jsi pouhý strážce, podřízení přání své paní i všem, kteří jsou postavením nad tebou."
"Naruto," špitla Sakura. Pohledy těch dvou nyní visely na jejích rtech, z nichž následně vyšlo: "Nech nás tu chvíli o samotě."
V té chvíli se stalo víc věcí najednou. Itachi se za doprovodu krutého úsměvu natáhl k Sakuře, aby ji vymanit z Narutova sevření. V tutéž chvíli, ale Naruto couvl k okraji střechy a přepadl přes ni stále ještě svíraje Sakuru. Ozval se Sakuřin vystrašený křik, který se nesl až do dále. Naruto se levou rukou zachytil rámu okna, pravou rukou svíral Sakuru, která se ho nyní držela jako klíště a se zavřenýma očima strachy ječela.
Naruto se levou rukou pustil, takže se znovu ocitli v nekontrolovaném pádu a zkusil se zachytit o další okno, jenže se mu to nepovedlo. Nohama se snažil zapřít o zeď, ale i to skončilo bez výsledku. Proletěli kolem dalších několika oken, než se mu konečně podařilo se zachytit o poslední okno. Sakura tomu všemu dodávala zvukovou kulisu, takže je všichni přítomní se zaujetím sledovali. Jakmile bezpečně doskočili na zem, strhlo se kolem nich peklo. Všichni se začali zajímat o to, co se stalo. Sakuřiny rodiče nevěděli, jestli mají Narutovi děkovat nebo ho kárat. V rozhodování jim pomohla Sakura, která začala štkavě plakat. Nebylo to snad proto, že by se bála o ztrátu svého života, jenom špatně nesla to, že přišla o možnost být chvíli s Itachim. Zazlívala Narutovi, že to udělal, i když jí ve skutečnosti jenom chránil před další bolestí. Ona to nehápala, nebrala to tak. Naivně se domnívala, že si s ní chce Itachi užít krásného výhledu. V jeho očích nebyla schopná zahlédnout násilí a touhu po krvi. Její láska k němu ji zaslepila daleko více, než bylo zdrávo. Ač měla Naruta ráda a věřila mu, tohle mu jednoduše nedokázala odpustit. Všichni věděli, co je Itachi zač, každému došlo, že jejich vztah není normální, ale Sakura proti tomu nemohla bojovat. Nedokázala se od něj odpoutat. I kdyby jí udělal to nejhorší na světě, i kdyby jí zbavil rodiny, vzal jí všechno nebo udělal cokoli jiného, stejně by mu odpustila a neviděla v něm stvůru, kterou byl. Přijímala každou ránu, jelikož se domnívala, že to dělá pro něj, že mu tím působí radost. Nedocházelo jí, že je tohle celé zvrácené a nelidské.
Ani Naruto proti tomu nic nezmohl. Mohl jedině přijímat její vztek, který v ní jeho čin vyvolal. Trpělivě a mlčenlivě poslouchat její naštvaný řev, který byl často prokládán bezmocným vzlykáním. Neuhýbal, když po něm házela, cokoli měla po ruce. Čekal, až se uklidní, aby poté mohl na zemi posbírat všechny ty střepy a umýt svoje tělo od krve. Zranil se při tom pádu, když se ho snažil zpomalit, to ho ale tolik netrápilo. Daleko víc cítil letmé kabance, které se na jeho těle objevily po tom, co Sakura začala jeho směrem házet vybavení své ložnice. Na jistou dobu Sakura požádala o jiného hlavního strážce, což bylo pro Naruta tím největším trestem za to, že překazil Itachimu, aby ji znovu dostal do spárů svých nelidských plánů. Nesměl ji viděl, nesměl jí být nablízku. Na jeho místo na dva dny nastoupil někdo jiný, kdo k ní neměl takový vztah a netušil, jak by měl tišit její neutichající pláč. Byly to sice jenom dva dny, ale Naruto si je pamatoval dodnes. Ta sklíčenost, která ovládala jeho tělo, nebyla ničím, na co by mohl tak snadno zapomenout. Ty dva dny nespal, nemohl. Místo toho běhal, bojoval, kopat a ničil všechno, co se nacházelo kolem něj. Celou dobu strávil u jezírka, jehož břeh byl lemován stromy. Bylo to překrásné místo, kde by snad každý dokázal alespoň na chvíli odpočívat a oddat se klidu, ale on ne. Po těch dvou dnech stačil značnou část stromů zničit, vyvracel je ze země i s kořeny, bušil do nich tak silně, že se třeba v polovině rozlomily. Strážce, který mu po těch dvou dnech přišel oznámit, že se musí vrátit, jelikož nikdo není schopný utišit její pláč, se mimoděk zmínil o tom, že až budou potřebovat zásoby dřeva, půjdou rovnou za ním, jelikož mu to kácení jde dost rychle. Nijak nereagoval. Nesnažil se oponovat, věděl, že byl schopný strašných věcí, když byl se Sakurou rozhádaný. Ona představovala jeho život, a když pak o ni na nějakou chvíli přišel, ztratil hlavu a nedokázal normálně myslet. Všechny jeho myšlenky se nacházely v temnotě, kterou občas přerušovaly rudé skvrny. Všechno se bortilo, když vedle sebe neměl svou milovanou princeznu, jejíž úsměv pro něj zářil mnohem víc než vycházející slunce.
Ať se snažil sebevíc, nedokázal zabránit tomu, aby se Sakura stala Itachiho obětí. Vždy bojoval s tím, zda to má Itachimu překazit a pak čelit jejímu hněvu, nebo ho nechat, aby jí ublížil a pak jí vyléčit a být s ní zadobře. Netušil, co je lepší. V každém případě trpěli oba dva. Sakura tím, že není s Itachim nebo všemi těmi zraněními. A Naruto tím, že s ní nesmí být nebo tím, že je zraňována.

SakuraUchihaHaruno13
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama