Nedávno jsem se prohrabávala svými starými úvahami, které jsem neměla kam dát nebo přiřadit a narazila jsem na tuhle krátkou úvahu o životě, spíš o jeho začátku. Nejspíš jsem v tu dobu neměla úplně nejlepší náladu, teď na celou věc pohlížím trochu jinak, ale řekla jsem si, že by třeba někomu mohlo líbit, co se zrodilo v mé hlavě před dlouhou dobou.
Přeji hezké počtení.
"Pojď se mnou na krásné místo, pojď, abychom mohli být spolu šťastní, daleko od všech, daleko od strastí i pastí. Pojď, chyť mě za ruku a společně ukončíme vše, co nás sužuje," šeptal ti do ucha jemným medovým hlasem, když ses chvěla v jeho náruči. "Ukončeme společně všechen smutek i smůlu, pojď se mnou a už nikdy nepocítíš bolest ani ztrátu," předl tichounce, když se tvé slzy vsakovaly do jeho bělostné a ničím nepoškozené košile.
Své jméno ti však sdělil až potom, co ses narodila. Jmenoval se totiž ŽIVOT.
SakuraUchihaHaruno13









