A právě v tom okamžiky, kdy slzami zvlhla tvář každého člena Akatsuki, vyjma Hinaty, ve chvíli, kdy se každému zmíněnému prohnalo byť jen letmé, ale upřímné přání, aby se Sakura uzdravila, nastal v jejich sídle nevídaný zázrak. Za zvuku tišeného nářku se Sakuře dostalo síly na to, aby alespoň trochu zvedla svá velice ztěžklá víčka. Na kratičký okamžik dovolila, aby dříve jasná zeleň jejích očí, která nyní působila jako zašedlá skvrna obestřena krvavě rudým bělmem, na kratičký okamžik zahlédla celou tu scenérii před sebou. Byl to jenom zlomek sekundy, skoro se ani nedokázala rozkoukat a už znovu nedokázala nic vnímat. V tom jednom jediném okamžiku slyšela, jak pro ni pláčou, postřehla depresivní ale i nadějnou atmosféru, která se z toho jediného pokoje přenesla do celého sídla. Na chviličku nabila vědomí, ale nikdo to přes slzy nebyl schopný zaregistrovat. Všimla si toho jedině Hinata, kterou náhle popadl neskutečný vztek. Všichni se po ní ptali, každému na ní záleželo, všichni pro ni brečeli a jí se nikdo neodvděčil za to, že se o ně starala. Doufala, že nakonec podlehne všem těm zraněním, ale očividně měla ještě dost sil na to, aby žila. Ve skrytu duše cítila touhu po její smrti, nedokázala jí odpustit. Navíc byla jediná, která věděla, že se na chvilku probrala, měla tedy ještě čas na to, aby její život ukončila, aniž by někdo pojal podezření vraždy. Po těle měla tolik ran, že by nevadilo, kdyby nějaké přibyli. Navíc kdyby se jí podařilo prohloubit tu hlubokou na těch zádech a ona následně vykrvácela, nikdo by nemusel tušit, že je to Hinatina vina. V hlavě se jí zrodil plán, nechtěla nic jiného než vidět, jak už nedýchá. Prahla po tom okamžiku, kdy se všichni dozvědí, že jejich milovaná Sakura už není mezi nimi. Už by se jí dál nevěnovali, jednoduše by ji pohřbili a tím by to skončilo, pak by si teprve uvědomili, jak moc jim Hinata pomohla. Teď už jenom stačilo, aby provedla svůj čin, aniž by ji někdo spatřil nebo podezíral. Měla zemřít už v té kopce, ale jako na potvoru to přežila, jako by s ní válčila, i když nedokáže ani zvednout ruku.
Jejich pláč nebral konce, všichni si připomínali všechny ty uplynulé chvíle, které spolu zažili. Všem se to vrátilo do mysli a i ti největší drsňáci museli uznat, že tohle vážně pohnojili.
Hinatin následný rezignovaný odchod nikdo nezaregistroval. Odešla pryč z místnosti, jež byla plná naivních blbečků, kteří ani nedokázali pořádně rozlišit rozdíl mezi dobrem a zlem. Její kroky plynule směřovaly k Peinově pokoji, nepředpokládala, že by se mohl probrat, ale i tak ho jemně pohladila po ruce a zašeptala k němu pár slůvek, aby se přesvědčila, že ještě nenabyl vědomí. Její předpoklady se ale staly mylnými ve chvíli, kdy pootevřel oči a znatelně škubl ukazováčkem.
"Jak ti je?" optala se okamžitě, aby zase nepropadl věčné tmě.
"Kon-ko-nan?" stále byla ještě zeslabený, všechno mu působilo strašlivé problémy. Pro jeho tělo to byla silná změna, přechod tak mocné energie, kterou dokázali zvládnout jedině všichni ostatní dohromady. Neměl ponětí, co se dělo, netušil, co všechno se stalo, nebyl schopný ze všech okolních gest, bolesti a ztráty energie vyvodit výsledky. Potřeboval vysvětlení celé to prapodivné situace.
"Dojdu pro ni," nabídla se a tiše se zaradovala. Nesháněl se po Sakuře. V mysli jí blikla naděje, že ji Pein stále nemá rád a třeba jí s tou pomstou pomůže. Možná by to bylo pak rychlejší a účinnější.
"Konan, shání se po tobě Pein. Už se probral, je sice slabý, ale žije," sdělila, jakmile vtrhla do Hidanova pokoje, kde ještě všichni litovali toho, čeho se na Sakuře dopustili.
Konan vstala a opustila pokoj. Její tvář se změnila od doby, kdy tu byla Hinata naposled. Znatelně zestárla, smutek už nebyla schopná skrývat a pomalu se začínala podobat Sakuře. Potěšilo ji, že je Pein vzhůru, ale věděla, že by měla problém žít s vědomím, že to Pein přežil a Sakura ne. Bylo by to strašně nespravedlivé, kdyby ta jediná dobrá osoba, která pro jejich dobro udělala tolik, jako jediná přišla o život. Konan sice ještě věřila v možnost, že se Sakura ještě probudí, ale jelikož vůbec nereagovala na podněty a zranění se jí moc dobře nehojila, začala se v posledních chvílí spíše přiklánět k tomu horšímu scénáři, kdy by o ni měli přijít.
U Peina strávila zbytek svého času, vysvětlovala mu úplně všechno, co se stalo, snažila se mu osvětlit ty chvíle, z nichž si nic nepamatoval, a taky ho obeznámila s tím, že už jsou všichni vzhůru, jenom Sakura se stále nevrací mezi ně. Zesláblý Pein jí moc neodpovídal, spíš jenom koukal a poslouchal. Mysl měl rozpadlou na miliony kousíčků a potřeboval, aby mu je Konan všechny poskládala dohromady. Moc nedokázal uvažovat, kromě věčné tmy měl v hlavě strašný zmatek a snažil se porozumět Konaniným slovům a všechny vjemy si spojit do příběhu. Na minulost si nedokázal vzpomenout, zatím mu v hlavě kroužily myšlenky jako v nějakém víru a postupně mu ukazovaly, že nerozumí ani svojí vlastní mysli.
Následující ráno se všichni plačící jakžtakž uklidnili a přijali potravu, kterou jim přichystala Konan. Zvláštní a Itachimu k zlosti bylo, že se Hidan od Sakury nehnul ani o kousíček. Stále ležel v posteli vedle ní a hladil jí po její suché a šrámy zvrásnělé kůži. Jediné okamžiky, kdy na ní nebyl nalepený, byly ty, během nichž se Konan opakovaně snažila Sakuřiny rány dovést k hojení.
Dny plynuly stále pomaleji, nikdo už radši nepočítal ty slzy, které přišly v okamžiku, kdy si kdokoli z nich vzpomněl na předchozí události. Naruto nelitoval svého příchodu, byl rád, že mohl pomoct, ale přepadlo ho svědomí a říkal si, že mohl udělat mnohem víc. Říkal si, že mohl přijít dřív a tomu teroru zabránit. Z vyprávění se totiž všechno dozvěděl a jenom žasl nad tím, co Sakura musela podstoupit. V mysli se vracel k tomu prvotnímu okamžiku a litoval toho, že to musela Sakura udělat. Radši by na místě oběti viděl sebe než tu jemnou růžovlasou dívku, která pro něj tolik znamenala.
Hinata neustále obcházela sídlo a snažila se přijít na to, jak by mohla svůj plán provést. Problémem bylo, že se v její blízkosti vyskytoval vždy Hidan nebo Konan, nikdy nebyla úplně sama, proto se musela tišit myšlenkou, že třeba zemře sama.
Tohle jí ale moc dlouho nevydrželo, jelikož se Sakuře podařilo promluvit. Bylo to během pozdního odpoledne, kdy jí Konan chtěla znovu ošetřit rány. Stačilo, aby se lehce dotkla jejích zranění a ze Sakury vyšel sténavý vzlyk. Vykoktala ze sebe něco ve smyslu, ať jí nechá být. Konan jejímu přání vyhověla, odnesla ji zpět do pokoje a dala jí trochu napít. Na jídlo Sakura neměla ani pomyšlení, cítila strašnou nauzeu, a taky bolest celého těla, ale udržela se při vědomí. Každý ji pogratulovat k úspěšnému probrání a přáli jí, aby se brzy zotavila. Nikdo se zatím na nic neptal, stejně by se toho moc nedozvěděli. Hinata nebyla z jejího probuzení nadšená jako ostatní, ale zahrála to. Dokonce i Pein k ní přišel a projevil radost nad jejím úspěchem.
Musela ještě dost odpočívat. Každou chvíli u ní někdo byl a hlídal, jak je na tom. Většinu dní prospala. Opatrně začala přijímat potravu, i když to vypadalo, že její vyhublé tělíčko už nedokáže nic vrátit do normálu. Jedla po strašně maličkých dávkách, žaludek se jí scvrkl tak, že to vypadalo, že když neumřela bojem tak snad přijde o život při nedostatku živin.
Hidan ji měl stále u sebe, vnímal každý její nejistý nádech, každý jednoduchý pohyb, který jí činil takovou námahu. Bylo mu z toho zle, připomínala něco, se zdaleka nepodobalo té osobnosti, jíž dřív bývala. Vedle něj ležela křehoučká dívka, která se mu ztrácela.
Po jejím probrání trvalo neskutečnou dobu, než se mohla sama posadit, ještě déle trvalo, než se postavila na vlastní nohy a nejdéle snad trvalo, aby byla schopná chodit bez opory. Postupně přibírala na váze, žila z čakry, kterou jí propůjčovali přítomní dobrovolníci.
Až dva roky od toho incidentu byla schopná normálně fungovat, zvedat věci, vařit a trochu trénovat. Po celou tu dobu byl v sídle Naruto, který ji odmítal jen tak opustit. Sasuke trochu zklidnil svoje hormony a dával jí pokoj, Hinata neměla příležitost jí ublížit, stále ji někdo ze strachu hlídal.
Pak si všichni společně sedli a vysvětli si, co se vlastně stalo. Sakura seděla Hidanovi na klíně, jeho silné paže se vinuly kolem jejího těla a jeho horký dech ji hřál vzadu na krku. Všichni ostatní si posedali v obýváku, kam to jenom šlo a vyslechli Sakuřino vyprávění. Bez problémů jim vylíčila první zážitek s tímhle monstrem. Naruto stále nechápal, jak to mohla zvládnout, když byla normálně v Konoze a nikdo nepostřehl, že by se něco takového stalo. Jejich boj se sice odehrál mimo Konohu, ale někdo by určitě musel přijít na to, že se kolem pohybuje nějaká výrazná síla. Sakura mu několikrát zopakovala, že v minulosti to taková síla nebyla, že ani ona sama nebyla silná a jejich boj v slzách vzdala. Vysvětlila taky, že Pein nemůže za to, že to v sobě měl. Dostat se to do něj mohlo různými způsoby, byl vybrán kvůli své síle a výdrži, jinak to nebyl jeho vina. A podle vyprávění, co si každý pamatoval z posledních okamžiků, mohla soudit, že tu sílu úplně porazili nebo hodně oslabili. Mohlo ještě dojít k tomu, že by se něco takového stalo, ale to by mělo přijít až za několik desítek let. Byli si jistí, že pokud to ještě někde žije, bude muset sílit ještě dost dlouho na to, aby se to vloupalo do něčího těla.
Naruto se už nikdy do Konohy nevrátil, stejně tak ani Hinata, Sakura a Sasuke. Naruto a Hinata byli společně uznáni čestnými členy Akatsuki a zapojili do tréninků i misí. Hinata se dala pořádně dohromady s Deidarou a k Sakuře se chovala už trochu mileji, ale i tak jí zazlívala ty časy, kdy ji oddělila od Deie. Hidan si získal Sakuru, všechno si vysvětlili, vyznali se jeden druhému a vzali se. Itachi z toho nebyl zrovna dvakrát nadšený, ale snažil se to pochopit. Svou mrzutost si povětšinou vyléval na Sasukem a Narutovi, kteří si k sobě našli cestu a společně dělali všechny možné blbiny. Kdykoli se zjistilo, že je rozbitá váza, díra ve stropě nebo vytopená koupelna, nebylo potřeba provádět sáhodlouhý výslech, bylo hned jasné, kdo v tom má prsty. Pein se Sakuře omluvil, ona jemu taky a uzavřeli spolu mír. Všichni se sblížili ještě víc, když se Konan narodilo dítě, následně i Sakuře a Hinatě. Celé sídlo se o ně staralo, hrálo si s nimi a tak nějak se všichni opustili od toho, že by na někoho zaútočili nebo vyvolali nějaké rozbroje. Usmířili se a stali se velkou rodinou, kde se navzájem tolerovali a trénovali.
V Konoze je všechny prohlásili za mrtvé po dopisu, který odevzdal Naruto. Všichni, kdo dřív žili v Konoze, vyjádřili svou touhu stát se částí organizace a Pein s Konohou uzavřel příměří. Nikdo se nesměl dozvědět o tom, jak je to ve skutečnosti, proto Tsunade rozhlásila, že o všechny přišli v bojích.
Nikdo už neměl potřebu je hledat, sice pro ně truchlili, ale dokázali se s tím smířit. Každý pochopil, že když se někdo zaplete s Akatsuki, moc dlouho nevydrží.
A tímto chci ukončit povídku pro Aryu na hlavní pár HidaSaku, i když přiznávám, že zde byl spíš jenom náznak.
Doufám, že jste byli všichni spokojení. Další povídka bude zase v normálním světě s troškou fantasy.
Přeji krásný následující víkend,
SakuraUchihaHaruno13










Fuu holka.....jako vážně jen jeden komentář,zasloužila by sis jičh teda o dost víče,je to super povídka xD ale jen mě mrzí že je zase uspěčhaný koneč....
