Co je vlastně odpuštění?
Přemýšleli jste nad tím někdy? Napadlo vás někdy, co přesně to znamená, když jste o to žádali? Zatímco vy chcete, aby vám každý odpustil a choval se k vám s respektem, povětšinou vy sami nejste schopni odpustit, všimli jste si toho?
Tak to zkusím trochu vysvětlit. Odpuštění neznamená jenom se zbavit hněvu a obviňování vůči jedné či více osobám. Znamená to přijmout, co vám člověk udělal a dále se na něj nezlobit. Znamená to otevřít znovu dveře tomu, kdo vás již jednou zradil nebo vám ublížil. Je to o tom prohlédnout všechnu tu temnotu, jíž je člověk obestřen a znovu v něm zkusit hledat to světlo a lásku, s nimiž přišel na svět. Vím, že to není vždy úplně jednoduché. Stačí jednoduše říct: "Odpouštím ti." Ale nemá to tu pravou váhu, pokud to nemyslíte doslova. Odpustit taky znamená přijmout vlastní porážku, napadlo vás to někdy? Jednoduše to vzdát a přestat s tím člověkem neustále válčit jen kvůli tomu, co udělal. Přijmout tu skutečnost, že vás někdo zlomit, zradil, že vám někdo ublížil a pak ho znovu pozvat k sobě do života a dát mu druhou šanci. Může to napravit nebo to může zopakovat. A odpuštění přichází i jistá zodpovědnost, pokud se rozhodnete, že tomu člověku přestanete zazlívat všechno, co vám udělal, dáváte mu tím další možnost proto, aby to zopakoval.
Ale s odpuštěním přichází i mír, vy sami se cítíte šťastní a ten druhý taky, oba jste si skoro jistí, že už žádná zrada nepřijde, ale v tu chvíli oba usínáte na vavřínech. Nelze předpokládat, že se to nestane znovu. I nevědomky lze ublížit a sáhodlouhé vysvětlování následně není vysvětleno. Oba do toho musíte jít s tím, že jeden prohřešek byl odpuštěn, ale ten druhý by už být neměl.
Můžete se zbavit hněvu vůči dané osobě, konečně na něj můžeme koukat jinak než skrz prsty a společně se začít bavit. Můžete se sblížit a pak už třeba nedojde k tomu, že byste se navzájem nějak zradili nebo si dost ublížili.
Napadlo vás někdy, že když se zbavíte hněvu nebo odpustíte, stanete se tím silnějšími?
Zbavit se hněvu není totéž jako odpustit. Zbavit se hněvu a obviňování znamená jenom částečně odpustit. Můžete se na danou osobu přestat zlobit, ale dokud neučiníte ten velký krok odpuštění, nebudete připraveni dané osobě znovu věřit. Ale zkusili jste si někdy představit v mysli tu osobu, která vás tolik štve a jenom v duchu jí říct: "I přes to všechno, tě mám rád/a?" Napadlo vás někdy představit si proud lásky vycházející přímo z vašeho srdce k dané osobě a bez přetvářky nebo falše říct: "Vinu neseme oba, pojďme se usmířit?" Zkusili jste se někdy místo otravného sebelitování, sebepoškozování, sebesoustředění a sobectví obrátit na svou vlastní podstatu a říct: "Hele kámo, končíme tuhle hru, já chci být šťastný/á?" Napadlo vás někdy podívat se do svého nitra a přiznat si, kolik věcí děláte jenom pro to, aby si vás lidé všimli? Kolik negativity tím kolem sebe víříte a kolik si tím ubližujete? Nechcete pro jednou zkusit vidět světlo a lásku uvnitř sebe a poslat ji dál? Nechcete, aby si vás lidé pamatovali, protože jste pozitivní, úspěšní a zdraví? Vy chcete, aby si vás člověk všiml, ale v tomhle světě, kde se čím dál častěji vyskytují smutní a sebelítostivý, vynikne ten, kdo si přes to všechno udrží úsměv na tváři a svou pozitivní energií nabije všechny kolem. Došlo vám, že na to jdete úplně špatně? Chcete, aby si vás někdo všiml, aby vás někdo litoval, proto děláte všechny možné hovadiny, ubližujete sami sobě i ostatní a krvavé stopy jsou pak tím jediným, co je důkazem vaší přítomnosti? Tohle chcete? Po tomhle vážně toužíte? Skutečně si myslíte, že lítostí si sežene lásku a oporu? Tohle je ale jenom v přeslazených filmech, protože, když odmítnete lásku uvnitř sebe, odmítnete tak i lásku od všech ostatních. Když pohřbíte světlo uvnitř sebe, těžko vás pak někdo v té tmě najde.
Nemusíte mít nejvíc ran, nejvíc vlastní prolité krve ani nehlubší šrámy, stačí, když se smíříte sami se sebou, přijmete sami sebe jako svou podstatu a pak už vám bude jedno, kolik lidí vás lituje, jelikož vás nikdo litovat nebude. Nebudou vás litovat, budou si vás vážit, budou vás respektovat a časem vás budou i milovat. A není náhodou láska na žebříčku hodnot více než lítost?
Jak tedy odpustit?
Stačí jenom zavřít oči, představit si sám sebe v krásně bílé místnosti, kde nic kromě vás není a přijímat ten klid a tu energii. Stačí si představit, jak z vašeho srdce září čistá energie, která se náhle vlévá do každé části vašeho těla, a vy se hned budete cítit šťastní.
Stačí si představit situaci s daným člověkem, s nímž jste se nepohodli, s tím, který vás zranil nebo vy jeho a jenom si představte tu energii jako most, který vás dva spojuje. Ta energie pochází od vás a dává sílu tomu danému člověku a ve výsledku se vám ta síla několikanásobně vrátí, jelikož on ji s láskou znásobí a pošle vám ji zpět. V tom to spočívá, když se zbavíte hněvu, pomůžete sami sobě, zesílíte a pomůžete tomu člověku, aby se díky vám cítil lépe.
Zatímco naopak, když ho budete stále nenávidět, tak k němu vysíláte negativní energii, kterou on ani nepřijme a plnou silou vám ji vrátí zpět-zase znásobenou a ve výsledku jste to vy, kdo je ten slabší.
Nenávisti si jenom ubližujete, je to jed, jenž zaplavuje vaše tělo a brání vám, abyste byli šťastní a milovaní.
Co když potřebuji odpustit sobě? Co když se potřebuji přestat nenávidět?
Pokud máte nevyřízené účty sami se sebou, je načase odpustit sami sobě. Snažte se přijmout, jací jste, kým jste se narodili, co všechno jste zvládli i to, co jste zvládli méně dobře. Pochvalte se za každý úspěch a uvidíte, že jich bude čím dál víc. Každý neúspěch přijměte a snažte se pracovat na tom, abyste to vylepšili nebo ho obrátili v úspěch.
Co vyšlete ze svého těla, několikanásobně se vám vrátí. A to, co přijmete, a to, co pošlete sobě, budete moci rozesílat.
SakuraUchihaHaruno13










Krásny článok. Pravdivý. Bohužiaľ, mne sa ľudom ktorí mi ublížili odpúšťať nedarí, aj keby som chcela ( a že chcem ). Navonok im odpustím a všetko je v pohode, ale vo vnútri ich nenávidím. Samej mi to ubližuje a chcela by som na to zabudnúť, ale nemôžem. Tomu človeku už proste nemôžem veriť. Obdivujem ľudí, ktorí dokážu odpustiť. Ja v sebe tú silu nájsť neviem.