-ItaSasuNaru-Full Triangle Love 11

25. ledna 2015 v 14:14 | SakuraUchihaHaruno13 |  Mé náhlé nevyzpytatelné nápady (Yaoi)
Na Nový rok jsme se opět sešli. Společně jsme to oslavili i zapili. Nikoho z nás nezajímalo, co dávají v televizi, běželo tam stále vesměs to samé, prostě hovadiny, které nás nedokážou nijak zabavit. Proto se nám v hlavě vyloupl nápad, že bychom mohli jít ven. Bylo chvilku po půlnoci, všude ještě třaskali rachejtle, na ulicích se řvalo a bujaře oslavovalo. Rozhodli jsme se, že půjdeme jinam. Itachi byl nejméně opilý, proto sedl za volant a vyjeli jsme. Ostatní možná tušili, kam se jede, já zase ne. Neznal jsem to tam, proto jsem v klidu čekal a sledoval ubíhající krajinu, která byla vesměs černá s nějakým světlem pouličního osvětlení. Postupně se nám ztrácely domy z dohledu a nahradily je stromy a lesy. Docela jsem nechápal, co mají kluci za lubem, ale neodporoval jsem.
Když jsme vystoupili, Itachi nechal zapnutá světla auta, čímž osvítil zasněžený prostor před začínajícím hlubokým lesem. Byla to jakási louka, která byla pokrytá ničím narušenou pokrývkou sněhu.
"Jsme tady," oznámil nám a v očích se mu zvláštně zalesklo. Sice jsem to moc nechápal, ale bral jsem to. "Sasuke a Deidara tuhle hru už znají," prohodil a vzal si mě blíž. "Zahrajeme si naší speciální 'kouličkovanou'." Jestli jsem předtím říkal, že se mu v očích zvláštně zalesklo, musel jsem to nyní přehodnotit. Očividně to nebyl žádný nevinný nápad, z jeho očí přímo zářilo šibalství.
"A jak se to hraje?" zajímal jsem se. Můj pohled padl na kluky, kteří si už ze sněhu stačili vytvořit několik pořádných koulí.
"Je to naprosto primitivní," začal. Netušil jsem, jestli to dělá naschvál, nebo se mi to jenom zdá, ale měl jsem takový pocit, že se to snaží zdržovat, aby si kluci mohli vytvořit těch koulí co nejvíc. "Každý si vytvoří několik sněhových koulí, pak se parta nenápadně domluví, kdo bude oběť," při téhle části se rošťácky pousmál, "a všichni se do něj budou snažit trefit."
"A to je všechno?" nechápal jsem. Na to, jak vážný měl hlas, mi to přišlo až moc jednoduché. Navíc jsem stačil postřehnout, že kluci už složili pořádnou kupu těch koulí. Nějak jsem tušil, kdo bude první obětí, ale stále jsem se ani nehnul.
"Za každou přesně mířenou ránu," pokračoval, ale nikam nespěchal. Nechával kluky, aby tvořili jednu kouli za druhou. "Dostane oběť za trest jeden polibek," pokračoval vážným hlasem. "Kdo se strefí nejvíckrát," hlas mu trochu poklesl a rty se zvlnily v úsměvu, když viděl, jak to klukům hezky jde, "bude moci rozhodnout, jak bude hra pokračovat."
"Takže…?" doufal jsem, že dostanu ještě nějaké dovysvětlení nebo cokoli, co by mě hned nepostavilo na post oběti, ale bylo už pozdě. Itachi přeběhl k Sasukemu a Deidarovi, kteří ihned začali házet koule proti mně. Musel jsem jenom uhýbat, neměl jsem čas zahájit protiútok. Byli na mě tři a já se jenom snažil ignorovat všechen ten chlad, který se mi postupně dostával do těla. Netušil jsem, kdo hází nejvíc, zásahy jsem taky přestal počítat, prostě jsem jenom uskakoval a díval se, jak se to jejich kupička zmenšuje. Jenže Itachi začal dodělávat stále další a další koule, takže jsme v tomhle postavení setrvali zhruba čtvrt hodiny, než se to konečně rozhodli ukončit. Byl jsem sice promrzlý na kost a moje oblečení bylo jeden velký a promočený kus hadru, ale nestěžoval jsem si. Ignoroval jsem třas svého těla a čekal, jak to dopadne.
"Jsem vítěz," zařval nadšeně Sasuke a přiběhl ke mně. Nevím přesně, kolikrát se trefil, myslel jsem, že švindloval, když mi oznámil, že jenom od něj jsem byl zasažen více než osmdesátkrát. Nebyl jsem ale v pozici, kdy bych se proti tomu mohl bránit, proto jsem ho nechal, aby mě líbal, jak se mu zachce. Byl to stále ten něžný a jemný Sasuke, pro nějž jsem byl vším. Musím proto konstatovat, že mě překvapila jeho promrzlá ručka, která se po chvilce začala drát do mého rozkroku. Nejdřív jenom klidně a pomalu hladil moje kalhoty v oblasti stehen a rozkroku, teprve po chvíli se osmělil svými prstíky zajet do mých trenek. Nestíhal jsem vnímat jeho něžné rty, horký jazyk a prsty zároveň.
"Sasu, teď jsem na řadě já," škemral za ním Deidara, který se očividně nemohl dočkat okamžiku, kdy přebere velení. Sasuke mě ještě naposledy pořádně políbil, prsty mi objal penis a následně se vzdálil.
Deidara byl trochu hravější, do kalhot mi ruku strčil okamžitě, jakmile se ke mně přiblížil. Jeho jazyk byl dravější a polibky mnohem chtivější. Z jeho prstů, které bez přestání bloudily mezi mými stehny, vyzařoval neukojitelný chtíč.
Když přišel na řadu Itachi, nebyl jsem připraven a jeho pevný stisk a vášeň. Možná si můžete říkat, že jsem si měl už za tu dobu zvyknout na jeho metody, ale stále mě ještě dokázal svou nezadržitelností překvapit. Myslím, že není nutné dodávat, že po všech třech jsem v sobě nedokázal udržet tu touhu, jež mě zevnitř sžírala, a já se s hlasitým vzdechem udělal.
"Tak co bude dál?" koukl Itachi na Sasukeho, který byl vítězem a mohl si tedy určit, co bude dál.
"Půjdeme do auta," navrhl roztouženým hlasem. Mám dojem, že každému došlo proč. Nejspíš se nikdo z nich nechtěl válet v mokrém a studeném sněhu, když jsme se mohli mačkat v prohřátém autě.
Všichni čtyři jsme se nasoukali dozadu a posunuli jsme přední sedačky, co nejvíc dopředu, abychom se tam moc nemačkali. Samozřejmě že to moc nepomohlo, čtyři dospělí kluci se jen tak namůžou nacpat do zadního prostoru auta, ale zvládli jsme to. Tedy po tom, co jsme si všichni odložili bundy, kalhoty a vcelku i všechno oblečení. Nikomu nebyla zima, ale i tak jsme se rozhodli, že v autě trochu zatopíme naší akcí. Jelikož se ta hra jmenovala 'kouličkovaná', co jiného jsme v tom autě asi mohli dělat, než si navzájem lízat koule?
Fajn, tak jsme dělali i něco jiného, ale tohle byl prostě základ. Itachi seděl vedle Sasukeho a ten zas vedle mě. Deidara si lehl břichem na naše nohy a začal mi kouřit (zvláštní pozornost věnoval mým koulím), zatímco mu Sasuke hladil přirození a Itachi mu rval svoje prsty do útrob jeho zadní části těla.
Mám dojem, že kdyby jel někdo okolo, musel by slyšet naše hlasité steny i vzdechy, i když jsme měli zavřené dveře a vytažená okýnka. Trochu jsme uvnitř svítili, ale ven jsme neviděli, jelikož se během chvilky všechno sklo v autě zamlžilo. Netrvalo dlouho a všichni jsme se oddali radovánkám uvnitř auta. Nikdo z nás moc neřešil, když byl strop auta umazán od spermatu. Itachi sice chvilku nadával, když zjistil, že je na jeho milovaných kožených sedačkách tolik stop po našem milování, ale nakonec se nechal obměkčit tím, že jsme mu všichni na konci vykouřili.
Nikomu z nás se nechtělo oblékat, všem nám bylo nesnesitelné horko a navíc jsme byli docela unavení. Dohodli jsme se, že přespíme v autě a domů pojedeme až ráno. Itachi s Deidarou ještě přelezli na přední sedačky a pak v autě zhasli. Nějak jsme se uvnitř naskládali do jakžtakž pohodlných pozic na spaní a usnuli jsme.
Ještě předtím jsem ale dost živě přemítal nad tím, co by se asi stalo, kdyby nás tu někdo našel, třeba policie a chtěla kontrolovat řidičák nebo cokoli jiného. Musel jsem se vcelku pousmát nad tím, jaké by to pro ně bylo překvapení. Nejspíš se jim každý den ve službě nestává, že by v jednom autě narazili na čtyři nahé dospělé mladíky, kteří jsou očividně dost vyčerpáni po tom, co celou noc usilovali o to, aby se na stropě a na sedačkách auta objevily ničím nenapodobitelné skvrny.
Asi jsem byl jediný, koho to napadlo, ale byl jsem si jistý, že by to stálo za to. Třeba by se strážník ani tak nezdráhal a přidal by se k nám. Nějaké to oživení v práci přece musí být, a jestli to má být touhle formou tak jedině dobře.
Tohle byly moje poslední myšlenky před tím, než jsem usnul mezi Sasukeho stehny. Bylo to velice příjemné zvlášť ve chvíli, kdy jsem plně začal vnímat sen o těch strážnících, kteří by se dali do prozkoumání našeho auta a následně našich análů.

SakuraUchihaHaruno13
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 An An | E-mail | Web | 28. ledna 2015 v 0:18 | Reagovat

A to s těmi strážníky bys nenapsala...? =3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama