Proč před tím neustále utíkat?
Proč k temným praktikám se uchylovat?
Proč hory doly za svůj život slibovat?
Když stejně všechny sejme smrti kat?
Strach neustálý,
tvou duši objímající,
srdce tvé stále drtící,
jenž tvé tělo na konci spálí.
Bojíš se udělat krok vpřed,
muka působí ti ohlédnutí zpět,
místo pokračování jen na místě stojíš,
své budoucnosti se pořád bojíš.
Chceš před osudem utéct,
dokonce i v tom posledním momentě,
kdy na tebe smrt dýchá,
nechceš vidět svou krev téct.
Jsi zbabělec,
nenapravitelný lhář,
žádný opěvovaný umělec,
odměnou za tvé činy: jen žalář.
Celý život nechával jsi za sebou jen pasti,
do nebezpečí denně ses dostával,
pak zase bez postihu unikal,
bral vše, užíval si všechny slasti.
Dluhy sis nedělal,
nikomu nic nesplatil,
snad i peníze si padělal,
zabil toho, kdo plány tvé hatil.
Nekoukej tak na mě,
oba víme, že je to pravda,
své lži zkusil jsi i na mě,
každý tvůj den vedla křivda.
Zapletl ses snad se vším,
jen dobru a pravdě ses vyhýbal,
poddával ses hloubkám čím dál tmavším,
všem ranám zbaběle jsi uhýbal.
Celý život špatně jsi vedl
a pak chceš utéct před trestem?
Kdekoho jsi podvedl,
věřil jsi jen zvěstem.
Chceš utéct před smrtí,
chceš dál žít svůj proradný život.
Konec všechny tvé naděje drtí,
dostihl tě zla hrot.
Tak neutíkej přeci,
osudu se postav.
Žil jsi v temné kleci,
tak se tím pocitem udav.
Přijmi trest za své hříchy,
přestaň se už schovávat,
zbav se svého zla i pýchy,
přestaň ve strachu přetrvávat.
Alespoň jednou hraj fér,
alespoň na konci poklekni před silnějším,
pro jednou opusť se od lživých cifer,
jen jednou zkus být civilnější.
Neutíkej,
stejně tě dostane,
už nenaříkej,
konec teď nastane.
Svou smrtí splatíš
všechno zlé,
sem se už nevrátíš,
opusť tělo zlobou prolezlé.
Zavřel oči,
sklopil hlavu,
už nezaútočí,
přišel na svou popravu.
Už žádný klam,
už žádný strach,
sbohem dal temným silám,
ale ani tak odvrátil krach.
Neutekl,
nemohl,
snad jediné co řekl,
bylo, že život ho zmohl.
Neomluvil se nikomu,
po nikom nežádal odpuštění,
za zvuků běsnících hromů,
nežádal žádného duchovního očištění.
Pirátem zůstal i na prahu smrti,
nesvíralo ho svědomí,
ve chvíli, kdy hnáty smrti ho škrtí,
nekleslo jeho sebevědomí.
Tolik životů, co vzal,
tolik věcí, co odcizil,
vše zlé, co dokázal
a čím všechny kazil,
vzal si s sebou
na věčnost,
pohrdal i tebou,
pro svou bezpečnost.
SakuraUchihaHaruno13










Dokonalost v každém verši, moc povedené! A ještě ke všemu, když si člověk slovo od slova zařadí do souvislosti a děj si představuje. Super!