close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Konec, nebo začátek?23

20. prosince 2014 v 15:29 | SakuraUchihaHaruno13 |  Ninja svět
Obří tygr s napětím sledoval růžovlasou dívku před sebou, jež byla upatlaná od své vlastní krve. Stála pokrouceně, jak jen jí to silná bolest zad dovolovala, ale její pohled se vůbec od začátku nezměnil. Od začátku v ní bylo odhodlání, že vyhraje a že se nevzdá. Tohle od ní neznal, během jejich posledního setkání byla úplným opakem toho, co viděl nyní. Spoléhala na cizí pomoc, která nepřicházela, stranila se boje, vypadalo to, že se dřív i bála bolesti a sama za sebe nedokázala řešit své problémy. Byla to prostě malá hloupá holka, která nedokázala vzít věci do svých rukou a něco dělat. Poslechla ho, když se jí snažil přesvědčit, aby mu poskytla nové tělo a pomohla mu žít. Byla tak strašně naivní a slabá, očekával tedy, že další setkání s ní bude totožné. Jenže se mýlil, dívala se do jeho ohnivě rudých očí beze strachu, bez respektu a bez náznaku potřeby cizí ochrany. Stála proti němu s hrdostí vepsanou v očích, s jasným cílem a silou k jeho dosažení, i když bylo její tělo poškozené po bojích s Peinem i tygrem. Odmítala se vzdát i přes tu bolest, nechtěla znovu ustoupit, tentokrát to nemohla zkazit i za cenu vlastního života.
"Na víc se nezmůžeš?" použila pohrdavý a zároveň i drzý tón, i když se cítila unavená a nejradši by si někam zalezla a spala.
Ozvalo se silné zavrčení, které v sobě neslo jasnou výhružku. "Moc si zahráváš, holčičko," informoval ji a připravil se k dalšímu útoku.
"Ty zas jenom moc plkáš, tygrovitá kočičko," reagovala hned, aby ho mohla ještě víc naštvat.
Všichni kolem byli svědkem toho, jak se kolem tygra začala hromadit neskutečná síla. Ještě víc se ochladilo, vzduch se skoro ani nedal dýchat, jak byl vyplněn negativní energií a zlobou. Všechno se ještě víc ponořilo do temnoty. Zklamání a beznaděj, které všichni cítili, se ještě více znásobilo. Každá vteřina navíc mohla být pro ninji smrtelná, každý kousek času v tomhle prostředí nenávratně poškozoval všechno kolem a ničil již téměř zbořené naděje. Nikdo proti tomu nemohl nic udělat, všem už docházela čakra na to, aby udrželi tu věc mezi sebou a mohli ji tak zničit. Kdyby totiž spojení přerušili a náhle by povolili, ta věc by se vrátila zpátky do Peina a všechno by se stalo zbytečným.
Sakura se v duchu modlila, aby to její přátelé ještě chvíli vydrželi, potřebovala ještě trochu času. Každá vteřina byla pro ně čím dál smrtelnější, ale pro něj taky. Nastal tvrdý boj: 'Kdo z koho?'
Sakura pohledem vyzvala monstrum před sebou k tomu, aby učinilo poslední krok. "Tohle je tvoje maximum?"
Její slova způsobila, že vzduch ještě více zhoustl a všichni kolem přišli o možnost dýchání, nikdo se nemohl nadechnout ani vydechnout, každý byl ještě více paralyzován a jejich psychika utrpěla silné rány, když přišli o veškerou naději i štěstí.
Temným prostorem se ozval nelidský řev, v němž zanikla veškerá slova a smysl. Cokoli kolem ještě mělo sílu držet si svoji lajnu myšlenek a jakous takous kontrolu nad sebou, totálně přestalo fungovat.
Ve třech vteřinách se toho stalo tolik, že to skoro nikdo nestihl zaregistrovat. Monstrum nabylo takových silových rozměrů, že všichni kolem bojovali o život. Neměli vzduch, neměli sílu, neměli vůbec nic. V další chvíli se veškerá ta negativní energie vlila do Sakury, prostoupila celým jejím tělem i myslí a v poslední vteřině beze stopy zmizela. Konečně nastal zlom, kdy se každý mohl volně nadechnout, kdy každý kolem sebe viděl realitu a ne temnotou zastřené plátno. Nastal okamžik, kdy už nikdo nemusel předávat či používat vlastní čakru nebo sílu. Všichni padli vyčerpáním. Konan a všichni, co jí pomáhali, už dál nevydrželi takovou čakrovou ztrátu a složili se na zem. Pein jakbysmet. On jediný vůbec netušil, co se děje, po celou dobu byl v jakémsi transu a když potom přišel o největší zdroj energie, jeho tělo to neuneslo a podlehl únavě. Sakura po boji nevydržela veškerý nápor i zranění a stejně jako ostatní se skácela na zem v naprostém vyčerpání. Stejně na tom byl i Sasuke a všichni, kteří nechtěli pomoct. Sakura si během boje vzala jejich čakru a čerpala jejich sílu, takže i oni propadli do bezvědomí.
Nikdo z nich však netušil, že celý boj byl sledován jedním ninjou z Konohy. Někdo se tajně vyplížil z vesnice a zamířil přímo k Aktsuki sídlu, tím se však stal svědkem Sakuřina počínání proti Peinově temné součásti. Ten ninja byl vychytralý, zachoval jsi dostatečnou vzdálenost, aby na něj nedopadl žádný následek a s pomocí vrozené techniky sledoval celý vývoj situace. Nechápal sice, co to má přesně znamenat, neslyšel padlá slova, neporozuměl významu gest či motajících se sil, ale věděl, jak bude pokračovat, až boj skončí. Stal se jediným svědkem této události a po jejím konci měl v rukou osud všech členů Akatsuki i Naruta, který se tam připletl kvůli Sakuře a nakonec jim pomohl. Ninja, i přes neznalost situace a okolních pohnutek, moc dobře věděl, jak se zachová k jednotlivcům, kteří momentálně leželi několik stovek metrů před ním.
Ve chvíli, kdy měl jistotu, že se mu už nic nemůže stát, se šílenou rychlostí rozeběhl směrem k sídlu a jeho pohled měl jen jeden jediný cíl: Deidaru.
Byla to Hinata, která se dozvěděla, že Naruto utekl, aby se přesvědčil, jak se vede Sakuře. Rozhodla se, že když může Naruto zmizet z vesnice kvůli Sakuře, může ona totéž udělat proto, aby se znovu setkala s Deidarou, jehož se nedokázalo její srdce za žádnou cenu vzdát. Milovala ho a každý den ho chtěla mít u sebe, znovu cítit jeho horké rty, náklonnost a jemnost, kterou nepoznala u nikoho jiného. Každou částí svého těla ho chtěla vlastnit. Nedokázala se smířit s tím, že je Sakura rozdělila svým rozhodnutím, které posléze nazývala jejich záchranou a svou velkou obětí. Stále jí ještě zazlívala ten čin, kterým se jí snažila chránit.
První, co udělala, když doběhla k Deidarovi, bylo, že zkontrolovala všechny jeho životní funkce, a když shledala, že dýchá, že jeho tělem proudí krev, její srdce opět zaplesalo radostí a jemně ho zkusila políbit na jeho studené rty. Nedočkala se žádné odezvy, musela tedy počkat. S použitím jistého množství čakry ho odnesla do jeho pokoje, který si moc dobře pamatovala. Postupně takhle odnesla do sídla všechny členy. Pamatovala si, kdo kde spal, pamatovala si celé sídlo i všechny chvíle, které v jeho zdech zažila. Když odnášela Hidana, zprvu se divila, proč má v pokoji dvě postele, ale nakonec nad tím jen mávla rukou a šla pro další. U Sasukeho a Naruta netušila, co by s nimi měla dělat, proto Sasukeho odnesla na volné lůžko vedle Hidana a Naruta uložila do obýváku na gauč. Nevěděla, jakou roli sehrál Sasuke, předpokládala ale, že to byl spíš jenom vetřelec jako Naruto a že si to s nimi potom ostatní vyřídí. Do toho jí už nic nebylo, moc jí to ani nezajímalo. O Naruta už dávno nestála a Sasukeho taky neměla moc ráda.
Jako poslední přišla na řadu Sakura. Hinata dlouho přemýšlela, jestli ji má odnést dovnitř nebo ji má nechat venku na dešti. Nechtěla jí opatřovat jakýkoli komfort, chtěla, aby se jí vedlo nejhůř z těch všech, kteří se té šílené akce účastnili. Láska k Deidarovi pohřbila jejich přátelství natolik, že jí tam nejradši chtěla nechat zemřít. Nakonec se ale rozhodla tak, že ji odnese zpátky do kopky, kde jistou dobu přebývala. Přišlo jí, že to pro ni bude dobré místo, jelikož si sama ještě moc dobře pamatovala ten chlad, který se tam plazil po všech stěnách a vnikal do každé živé bytosti, věděla taky, že kopka bude částečně mokrá od deště, jelikož byla na několika místech neúplně zabetonovaná a maličkým okýnkem protkaným mřížemi se tam mohl chladný déšť dostat.
Přehodila si ji přes rameno a celou dobu jí nadávala, jak jí zkazila život, i když to Sakura nemohla slyšet. Stále jí nedokázala odpustit a snažila se jí to dát jasně najevo. Všechny ostatní jemně pokládala do postelí nebo na gauč, tohoto komfortu se ale nehybná Sakura nedočkala. Bez známky jediného citu či svědomí ji hodila na prochladlou a promočenou podlahu kopky. Následně s bezcitně krutým úšklebkem odešla a zamkla ji tam.
Vrátila se nahoru a začala se o všechny starat. Pravidelně obcházela všechny pokoje i obývací pokoj, aby se ujistila, že všichni žijí. Všem obstarávala obklady na čelo a chystala jídlo, kdyby se náhodou někdo z nich probral. Jistou část své čakry mezi ně rozdělila, snažila se, aby to bylo spravedlivé, ale Deidarovi dala vždy víc. Chtěla totiž, aby se probudil jako první. U něj trávila nejvíc času, s ním si nejvíc povídala a u něj přespávala. Za Sakurou nebyla ani jednou. Chovala se, jako by na ni dočista zapomněla. Její starostlivost se přenášela pouze na ty, kteří se nacházeli v horní části sídla.
Takhle beze změny strávila dva dny. Jako první se probudil Hidan. Bylo to ve chvíli, kdy Hinata trávila svůj čas u Deidarovy postele. Když otevřel své oči, podivil se nad tím, kde se nachází. Jeho hlavu mu s pomocí velké bolesti přehrála poslední chvilky před jeho úpadkem do bezvědomí. Pamatoval si, jak byl se Sakurou v jeskyni, jak za nimi přišel Itachi a Naruto. Pamatoval si, že předával svou čakru Konan, v mysli viděl i ten velký oblak černoty, nakonec spatřil i tygra, jak zraňuje Sakuru. Neviděl tam však, jak se dostal do sídla. Vůbec tomu nerozuměl. Navíc ho bolelo celé tělo, jako by prošel skartovačkou. Ale nejvíc ho snad překvapilo, že se vedle něj válí mladší Uchiha, který měl tu drzost odmítnout Sakuře pomoct. Hidana popadl takový vztek, že i přes všechnu bolest a únavu na něj začal řvát z plných plic, a kdyby tam okamžitě nevtrhla Hinata, nejspíš by ho i umlátil.
"Co se děje?" vyplašeným hláskem začala Hinata, když se dostala do jeho pokoje.
"Co se stalo? Proč je ten zmetek vedle mě? Jak jsem se dostal do sídla? Jak ten boj dopadl? A KDE JE KSAKRU SAKURA?!" Hinata myslela, že na místě přijde o sluch. Hidan byl v ráži, řval na ni, jako by za všechno mohla, vinil ji ze všeho a choval se k ní, jako by neměla žádný význam. Pamatoval jsi ji jenom matně, ale moc důležitá pro něj nebyla. Chtěl vědět, co se stalo, ale nejvíc ho zajímalo, jak je na tom Sakura.
"O-no t-t-o zmiz-z-e-elo," vysvětlila koktavě Hinata. "A o-o-n-a-a j-je tam, kam pa-pa-tří!" dodala si trochu odvahy a snažila se do své odpovědi dostat trochu sebevědomí a síly. Všechno se zase vytratilo, když Hidan zase začal řvát: "Tak kde ku*va je?!"
"Do-do-le," odpověděla prostě Hinata a uhnula mu z cesty, když se jako šílenec vyřídil z pokoje a běžel za ní. Měl najednou tolik energie, kterou v něm vzbudila myšlenka na Sakuru. Tiše doufal, že žije. V hlavě měl totálně vymeteno, nezajímalo ho nic jiného, než Sakura. Srdce mu zběsile bilo, když si uvědomil, že může být už úplně mrtvá. Věděl, že ona to odnesla nejvíc, jelikož mu obraz v mysli ukázal, jak se všechna ta energie před svým zmizením dostala do Sakury. Ještě když si k tomu představil jejich chladnou kopku, kam se teplo mohlo dostat jedině pochodněmi, které určitě ta holka nezapálila, ztrácel veškerou naději na Sakuřin život.
Měl v sobě tolik hněvu, tolik strachu a nejistoty, že běžel jako ještě nikdy v životě. Každá vteřina navíc byla pro něj utrpením. Na odemykání kopky neměl čas ani náladu, proto silné kovové dveře vyrval z pantů a hodil je proti protější zdi.
Temnotou zaslepeným pohledem hledal Sakuřino tělo. Padl na kolena a rukama šátral po zemi, jestli na ní náhodou nenarazí. Podlaha byla lepkavě mokrá a studená. Třásl se zimou a beznadějí, chtělo se mu zvracet, když si představil, v čem se to asi teď hrabe, ale zatím to nevzdával. Postupoval ode dveří a rukama hledal v té zapáchající břečce Sakuru.
Pomalu ztrácel naději na svůj život, když jeho ruce nemohly najít nic, co by mohlo představovat žijící Sakuru.

SakuraUchihaHaruno13
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama