close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Konec, nebo začátek?21

6. prosince 2014 v 20:17 | SakuraUchihaHaruno13 |  Ninja svět
Naruto z povzdálí sledoval, co se v jeskyni děje a přemítal nad tím, zda tam má vtrhnout nebo ne.
Sakura se i pod přikrývkami třásla zimou a upírala svůj znavený pohled na Hidana, který jí pohled opětoval s vepsanou starostlivostí.
"Mohl bys…?" pokusila se vyslovit otázku, nad níž už delší dobu přemýšlela, jen netušila, jak ji formulovat.
"Co potřebuješ?" reagoval okamžitě a přiblížil se k ní, aby se nemusela příliš namáhat.
Sakura chvilku počkala, než ji přešel třas celého jejího těla a potom s velikou námahou ze svých téměř modrých rtů dostala: "Lehl bys sis ke mně?" Pak nastal další třas a jeskyní se nesl zvuk jejích drkotajících zubů.
Hidan si prohlédl celé její zkřehlé tělo a potom bez jakýchkoli námitek odhrnul kousek deky a vtěsnal se vedle ní. Sakura si své studené ruce začala ohřívat o jeho hruď. Po menším úsilí se jí podařilo dostat ruce pod jeho triko a najít místo, z něhož vycházelo největší teplo.
Uvnitř Hidana rostlo překvapení, navenek však nedával nic znát. Rukama si ji přitáhl blíž k sobě, nechal ji, aby si svou hlavu položila na jeho rameno a rukama ji silně objal. Přišlo mu neskutečné, jak promrzlá se zdá být. Tváře měla promrzlé, z celého jejího těla přicházel chlad. Vnímal, jak se v jeho blízkosti třese zimou a nadával sám sobě, že tuhle operaci neudělali dřív. Ztratila tolik krve, energie, ale ne naději. Stále se držela, i když by to v jejím stavu většina už vzdala.
"Děkuji," špitla Sakura a úlevně zavřela oči. Dech se jí zpomalil, až se nakonec ustálil, její srdce zpomalilo a mozek přepnul na režim spánku. Odpočívala v Hidanově bezprostřední blízkosti, dýchala mu do tváře, částečně na něm ležela a hřála se v jeho teple. Propadla do jeho náruče, nechala ho, aby střežil její spánek, oddala se jeho ochraně. Všechno, co pro ni kdy udělal, se stalo tím, co ji k němu poutalo, ale nebylo to jenom to. Jeho neustálá drzost vůči ostatním, arogance vůči Peinovi, i ta jemnost vůči ní a neustálá starostlivost a ochrana. Ta jeho ochota jí předat svou čakru, když potřebuje, situace, kdy jí zachránil život, všechno se to nahromadilo. Začalo to sice tím, že jí potají nosil jídlo do kopky, že jí tam jako jediný dělal společnost a před každým, kdo se k ní chtěl přiblížit, ji okamžitě chránil. Sice se dokázal snadno urazit, ale vždy se dokázal vrátit k původnímu záměru, neměl vlastně ani jinou možnost. Závislý taky nenechá dlouho svou drogu daleko od sebe, musí ji mít stále při sobě, musí s ní být v kontaktu, vidět ji, mít tu jistotu, že je jenom jeho a že o ni nepřijde.
Když mu došlo, že spí, dal si za úkol neusnout. Musel hlídat, zda se k ní nikdo nepřiblíží a neohrozí ji. Taky čekal na zprávu od Itachiho, která se dostavila až po hodině a půl.
Naruto se mezitím skrýval v křoví a krev se v něm vařila snad jako ještě nikdy předtím. Nechápal, co se to před ním děje. Nedávalo mu to smysl, viděl, že ti dva jsou si tak neskutečně blízko. V tu chvíli to bral tak, že je Sakura už skutečně zoufalá a na dně. Věděl totiž, že za normálních okolností by rozmlátila hubu každému, kdo by se jí pokusil dotknout, určitě by reagovala agresivně a bránila se, ale v tomhle případě byla naprosto poddajná a klidná. A právě v tu chvíli, kdy mu to došlo, se rozhodl, že jí pomůže. Přesně v okamžiku, kdy se stavěl na nohy, kolem něj proběhl Itachi a zavítal do jeskyně.
Svým živým tlumočením celé situace probudil Sakuru a zařídil, že se i Naruto dozvěděl o tom, co se stalo. Převyprávěl všechno, řekl o tom, že nejdřív normálně bojovali, zranění nevyjmenovával, všichni přežili, potřebovali sice ošetřit, ale zatím to nevypadalo smrtelně. Pak se ale boj změnil na něco, co nikdo z nich nečekal. Pein od všech odstoupil a začal na ně řvát, popadl ho neskutečný vztek a řval i na ty, kteří se postavili na jeho stranu. Mluvil a špinavé zradě, sobectví a zklamání, všechny do jednoho nařkl z těch nejhorších činů, na všechny řval, jak je nenávidí a jak ho příšerně zklamali. Byl úplně mimo, kolem něj proudila silná čakra, která ničila všechno kolem, řval tak silně, že v několika následujících vteřinách přišel o hlas. Všem dal jasně najevo, že jsou ti nejhorší, ztropil neskutečnou scénu a choval se jako pomatený. Pak se ale všechno změnilo, jakmile mu došel hlas, padl na kolena a pustil se do pláče. Něčím, čemu se ani nedalo říkat šepot, brumlal něco o tom, jak děsně nenávidí svůj život, jak všechno zkazil, jak nemá rád sám sebe, jak má ze všeho strach, jak na něj všechno padá. Slzy mu nezastavitelně tekly po tváři a všichni kolem byli paralyzovaní tím pohledem, nikdo netušil, v čem je problém, nikdo tomu nerozuměl. Pak Itachi šel všechno sdělit Hidanovi.
"Složil se dřív, než jsem čekala," reagovala jako první Sakura a zvedla se na loktech. "Už nemáme moc času, musíme k němu a zbavit ho toho," rozhodně na oba koukla a pokusila se vstát.
Itachi ji podepřel a pomohl jí nabrat rovnováhu. Snažil se přitom ignorovat skutečnost, že ještě před chvílí ležela vedle Hidana, hlavu měla položenou na jeho hrudi a on ji k sobě tiskl. Snažil se sám sobě namluvit, že to není problém, ale hlodala v něm žárlivost jako ozvěna bolesti, kterou mu ten pohled způsobil. Nebyl za to rád, Sakuru chtěl ochraňovat, mít jí blízko sebe, být pro ni vším a chvílemi si myslel, že totéž chce i ona, ale když je pak spolu našel, pochyboval. Hidan byl jeho společník a přítel, ale sám moc dobře věděl, že by mu nikdy neodpustil, kdyby si získal Sakuřino srdce. Rozpory v lásce byly ale tím nejmenším problémem, který se v té chvíli odehrávaly. Naruto už nevydržel svou nečinnost a pouhé přihlížení a razantně zamítl Sakuřin nápad, že by někam měla jít, čímž si samozřejmě získal pozornost obou členů Akatsuki.
"Na-Naruto," oslovila ho Sakura a pevně se chytila Itachiho, když se jí zamotala hlava.
"Co chceš sakra dělat?" vypálil okamžitě. "Ty by ses spíš měla vrátit ze země mrtvých zpátky sem," naléhal na ni. "Nesmíš se o nic pokoušet, vždyť tě to zabije!"
"Uzumaki sám přišel až sem?" podivil se Itachi. "Přišel ses nám vzdát, nebo co tu pohledáváš?"
"Chci se jenom ujistit, jestli se o Sakuru dobře staráte," odvětil. "A musím říct, že se mi to nelíbí."
"Ty tak můžeš soudit," pohrdavě se na něj osopil a přehodil si Sakuřinu ruku přes rameno, aby náhodou nespadla.
"Nehádejte se," požádala je. "Prostě k němu půjdeme a vy mi řeknete, kdo všechno je ochotný spolupracovat, na základě toho Peinovi pomůžeme, jasný?" Všichni kolem měli dojem, že jí před očima létají hvězdičky, jelikož její pohled neměl jasný cíl, měla přivřené oči a vypadala, že skutečnost kolem nevnímá. "Musím to z něj vytáhnout a pak to přesvědčit, aby se to uklidnilo, chápete?"
"Ty se ani neudržíš na nohou," připomněl jí Naruto, "a chceš z něj něco vytahovat?" upřel na ni zoufalý pohled. "Jak často tě tady mlátili do hlavy?" chtěl vědět. "Kolikrát do hodiny se z tebe snažili vymlátit soudnost?"
"Tak to udělá Konan," navrhla. "Bude ale potřebovat hodně čakry, kterou jí budete muset poskytnout."
"Chápu, přikývl Hidan a vstal. Itachi ale mlčel, což Sakuru přivedlo k otázce, v jakém jsou všichni stavu.
"Všichni žijí," řekl, "co se ale týče čakry…" jeho hlas se vytratil do prázdna.
"A co já?" dal o sobě vědět Naruto. "Sice se mě tyhle pletky netýkají, ale vypadá to, že jste v pěkný kaši a ten váš vůdce taky. Takže jestli se z něj pokusíte udělat lepšího člověka, kterej mi nepůjde po krku, jakmile mě uvidí, tak vám pomůžu," nabídl se a okamžitě se setkal s vděčností od všech přítomných.
"Tak půjdeme," rozhodla Sakura a Itachi ji vzal do náruče. Všichni se společně dostali před sídlo, kde nejistě všichni postávali a upírali své pohledy na Peina sedícího na zemi, držícího se za hlavu a hlavně plačícího.
"To je příšernej pohled," zhodnotil Naruto a pro jistotu se podíval jinam. Sasuke nevypadal nadšeně, že ho vidí. A ostatní byli jeho přítomnosti hodně překvapení.
"Konan," požádala ji Sakura, "budu potřebovat tvoji pomoc," sdělila jí a pohledem naznačila, že půjde o Peina. Konan souhlasně přikývla a přiblížila se k ní. Itachi ji mezitím položil na zem a kousek odstoupil, aby se ostatních zeptal, kdo je ochotný pomoct a kdo ne.
"Kluci nechtějí, abych to udělala já, tak to uděláš ty, nevadí?"
"O co jde?" chtěla hned vědět.
"Pein se momentálně nachází ve stavu, do něhož jsem ho celou dobu potřebovala dostat, nevnímá nikoho kolem, nic kolem ho nezajímá, je úplně zaměstnán sám sebou, což je dokonalá příležitost. Budu po tobě chtít, abys zavřela oči a představila si ho v pozici, v níž se právě nachází. Chci, abys byla schopná zaregistrovat jeho nitro, abys viděla všechno, co se uvnitř něj děje. Potřebuju, aby ses zaměřila na tu negativní energii uvnitř, mělo by to být něco temného nebo černého, nějaký oblak, závoj nebo cokoli, co se kolem něj, ale hlavně uvnitř rozprostírá. Až se ti to podaří, představ si, že to z něj stoupá nahoru, že to všechno odchází. Zkus toho vzít co nejvíc, pokud možno všechno, zvládneš to?" chtěla se ubezpečit.
"Jo, zkusím to," přikývla a obrátila svůj nejistý pohled směrem k Peinovi.
Společně s Narutem se rozhodl pomoct i Itachi, Hidan a Deidara. Ostatní tomu buď nevěřili, nebo prostě nechtěli. Sasuke vysílal Sakuřiným směrem nespokojené pohledy a Naruta úplně ignoroval.
"Hidane?" oslovila ho ještě před začátkem Sakura. "Půjčíš mi svůj plášť?" zeptala se s lehkým úsměvem. Hidan jí bez námitek plášť půjčil a ještě v rychlosti se jí zeptal, jestli s něčím takovým má už zkušenost. Pro jistotu neodpověděla a pobídla všechny, kteří chtěli pomoct, aby darovali Konan svoji čakru. A pak to začalo, Konan udělala přesně, co jí Sakura řekla. Zavřela oči a soustředila se na Peina, ve své mysli si vykreslila jeho obraz v momentální situaci a snažila se vnímat všechno, co je uvnitř i kolem. Nejdřív neviděla vůbec nic, jenom svoje vlastní zoufalství, ale po několika minutách, které v tom momentě byly srovnatelné s věčností, viděla jeho vlastní beznaděj. Na pohled to bylo horší, než jak to Sakura popisovala. Viděla temné výpary a šedivá oblaka protkaná rudými stužkami. Všechno kolem sebe šířilo hodně špatný pocit, Konan při tom pohledu mrazilo, cítila, jak jejími žilami koluje něco, co ještě nezažila. Měla strach, cítila zoufalství, nenávist a blízko byla i pachuť smrti. Všechno, co viděla, zatím neviděl nikdo jiný z přítomných. Už jenom při tom prvním pohledu byla paralyzovaná, když si představila, že by to z něj měla vytáhnout a dostat to mezi ostatní, ztuhla jí krev v žilách. Přišlo jí to nechutné. Všechna ta negace padla na ni, prožívala to nejvíc, jelikož to byl její úkol. Vnímala, jak se ta energie pohybuje, viděla její nestálost a proměnlivost, která spočívala pouze v tom, že neustále rostla a zvětšovala, pohlcovala Peinovu mysl, duši i tělo. Rozprostírala se kolem něj, vycházela z něj a naprosto ho ovládala. Nedávala mu pokoj, postupně si brala úplně všechno, nedovolila mu vydechnout, obalovala ho, prostupovala jím, ničila ho. Ovlivňovala jeho myšlenky, ovládala jeho zmatenou mysl, brala mu veškerou naději na život, všechnu víru nebo štěstí se z něj vytrácelo a ta oblaka díky tomu sílila. Byl obětí, ničím jiným, nemohl se vzpírat, nemohl se tomu žádným způsobem bránit. Velitel Akatsuki byl poražen, smutné na tom bylo, že byl poražen sám sebou, svou vlastní minulostí, svými starostmi, hněvem, zlobou a zoufalstvím. Všechny vraždy a utrpení, kterých se kdy dopustil, na něj náhle nalehly a chtěly z něj udělat naprosté zoufalce, který si konečně přizná, čeho všeho se dopustil. Všechno šlo do háje, nastala ta chvíle uvědomění, která dala všem jasně najevo, že teď se mu buď navždy uleví, nebo zemře.

SakuraUchihaHaruno13
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Aki Aki | Web | 8. prosince 2014 v 10:04 | Reagovat

Perfektni dielik,som velmi zvedava na pokracovanie.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama