Tady je speciální vánoční dílek, je trošku delší a dozvíte se, jak naše trio slavilo svoje Vánoce, co měli k obědu nebo večeři, co vyvedli se stromkem a jaké bylo závěrečné 'rozdávání' dárečků.
Varování: Hard yaoi (boy x boy) 18+
Moje první Vánoce v Německu dopadly lépe, než jsem čekal. Původně jsem si myslel, že ani moc slavit nebudeme, neměl jsem totiž žádný pojem o čase. Že se blíží Vánoce, mi došlo až ve chvíli, kdy Sasuke otočil stránkou v kalendáři, kde bylo červeně vyznačené datum s číslem 24. Měsíce byly v kalendáři pojmenovány všemi možnými jazyky, i angličtinou, z čehož mi teda došlo, na čem jsem.
Neměl jsem pro kluky žádný dárek ani peníze, za které bych ho koupil. Neměl jsem totiž možnost jít ven, aniž bych s sebou někoho měl. I když to možná nechtěli přiznat, hlídali mě a nenechávali mě moc často o samotě, možná v té kopce, odkud jsem nemohl utéct, ale jinak jsem byl pod dozorem. Snažil jsem se je přesvědčit, aby mě pustili ven a dovolili mi něco jim koupit, ale nechtěli. Řekli, že já jim nic dávat nemusím a tím to skončilo. Nebyl jsem si jistý, jestli oni pro mě něco budou mít, ale věděl jsem, že to bude dost trapné, pokud já jim nic nedám.
Tohle mi létalo hlavou od pondělí, co jsem to pitomé datum v tom kalendáři zahlédl, pokračovalo to přes úterý, kdy jsem začínal mít děsný strach z toho, jak to nakonec dopadne a vyvrcholilo to ve středu ráno. Hned na začátku dne jsem se setkal s překvapením, že jsem vstal jako poslední a nikdo mě nevzbudil. Předchozí noc jsme si s klukama povídali u pár skleniček, možná jich bylo trošku víc, a probrali jsme všechno možné. O nich jsem se zase nic moc nedozvěděl, podezíral jsem je z mafiánství, jelikož byli pořád takoví tajemní a majetní. Spíš se mluvilo o mně a tak. Trochu jsem si posteskl nad tím, že neuvidím rodinu, ale nijak jsem to nepřeháněl, nechtěl jsem být nevděčný.
No ale zpátky, probudil jsem se kolem jedenácté, když už byl pokoj prázdný a z kuchyně se linulo něco, co připomínalo spálenou rybu a bůhvíco ještě.
Vstal jsem a šel jsem se tam podívat. Itachi společně se Sasukem zkoušeli smažit něco, co už dávno nevypadalo jako ryba, jenom to tak strašně smrdělo, zároveň proběhl i pokus o nějaký salát.
Nespokojeně jsem zakroutil hlavou a podíval jsem se do mrazáku, kde se krčil balíček mraženého lesního ovoce, bramborový knedlík a jeden nanuk. Se zklamáním jsem to zavřel a podíval se do ledničky, kde byl sýr, šunka, broskve, brambory, máslo a cibule. Navrhl jsem, že si k snídani/obědu dáme zmražené ovoce s cukrem a k večeři zkusíme uvařit brambory a k tomu si dáme několik plátků šunky s půlkou konzervované broskve a navrch sýr. Kluci neprotestovali, nějak zapomněli nakoupit, proto jsme byli celé svátky odkázáni na železnou zásobu sladkých pochoutek, sušenek, koupeného cukroví a podobných věcí.
Rozmrazili jsme si ovoce v mikrovlnce a posypali jsme si to cukrem. Nikdo si nestěžoval, nebylo to sice nejlepší jídlo na Štědrý den, ale jíst se to dalo.
Po obědě jsme se šli dívat na televizi, přičemž jsme stále uždibovali nějaké to cukroví. Stromeček jsme vyzdobili asi po třech filmech, které nám nedaly absolutně nic, spíš nás jenom znudily.
Myslím, že jsme trhli rekord v tom, kolik jsme rozbili ozdob. Všechno bylo skleněné a strašně křehké, stalo se asi pět nehod, kdy skleněné koule spadly z háčku, ale to nebyla ta největší katastrofa. Po pracném ozdobení jsme chtěli přidat ještě řetězy, ale Itachi s ním neomaleně škubl a dřív, než jsme to já nebo Sasuke stihli zastavit, se celý stromeček odporoučel k zemi. Nejspíš nebude překvapením, že většina ozdob skončila namaděru. Nezbylo nám nic jiného než stromeček znovu postavit, obrat z něj rozbité ozdoby, všechny střepy zamést a spokojit se s obyčejnými řetězy.
Zvláštní na tom ale bylo, že se nikdo nevztekal. Itachi byl v klidu, Sasukeho to taky nejspíš moc nemrzelo, jenom jsme byli na začátku všichni v solidním šoku, ale dalo se to snést.
Společně jsme se tomu zasmáli a pak jsme si ošetřili drobné ranky, které se nám při tom úklidu stihly dostat na tělo. Pak jsme si pustili další film, kluci obvolali své známé a potom jsme se pustili do vaření večeře. Nebylo to žádné mistrovské dílo, myslel jsem, že budou připraveni lépe, ale stejně nám to vyšlo. Pekáč jsme vytřeli olejem, vložili jsme do něj nakrájenou cibuli, pak jsme tam naskládali plátky šunky, jelikož jsme neměli žádné pořádné maso, na ně jsme položili vždy půlku broskve, přikryli jsme ji sýrem. Nechali jsme to péct a začali jsme se věnovat bramborám, shodli jsme se na tom, že je uděláme v páře. Na začátku jsme měli sice trochu problémy, ale pak jsme to s pomocí zašlého návodu nějak dali do kupy.
Večeře se nám vcelku povedla, neměli jsme rybu, salát ani nic tradičního. Vystačili jsme si s tím, co dům dal, a byli jsme spokojení.
Slavnostně jsme se oblékli, zapálili svíčky a sešli jsme se u jídelního stolu, kde to bylo poklizeno jen lehce a slavnostně to vypadalo jenom na oko.
Popřáli jsme si dobrou chuť a dali jsme se do jídla. Nikdo z nás přehnaně nespěchal, nebyli jsme malí, abychom se jako malí kluci těšili na dárky. Spíš jsme během večeře společně laškovali, posílali jsme si různé pohledy, škádlili jsme se a vytvořili jsme náladu, v níž bylo naprosto jasné, co se stane, až všechny tyhle tradiční věci skončí. Dárky nám byly jedno, spíš nám šlo o další akci, která měla následovat.
Klidně jsme dovečeřeli a pak nás Itachi zavedl do obýváku, kde stál náš umělý stromeček, ozdoben pouze řetězy. Pousmál jsem se, když jsem vzpomněl, jak spadl. Měl prostě smůlu.
Kolem stromku se válelo pár malých krabiček, kterých jsem si zprvu nevšiml, jelikož všechno bylo zastíněno krabicí gigantických rozměrů s ještě větší mašlí.
"Ten až nakonec," upozornil mě Itachi a prohrábl mi vlasy.
"Fajn," neochotně jsem souhlasil a následoval jsem Sasukeho, který klidným krokem mířil ke stromku a vzal pár menších dárečků, aby je mohl rozdat.
Itachi dostal stylové hodinky, fešnou kravatu, další obraz s jeho oblíbeným motivem, kolínskou a pár knížek. Sasuke byl obdarován dvěma košilemi, motýlkem, zlatým náramkem, mobilem, gelem na vlasy a různými osobními a hygienickými potřebami.
Když pak Sasuke nesl dárky ke mně, setkal se s mým odmlouváním, jelikož jsem pro něj nic neměl.
"Pro mě je největším dárkem, že jsi tu se mnou," umlčel moje protesty Sasuke a láskyplně mě políbil. Miloval mě celým svým srdcem od chvíle, co mě viděl. V jediném okamžiku věděl, že já jsem přesně ten, kterého celý život potřeboval.
Přijal jsem tedy všechno oblečení od spodního prádla, letního oblečení až po zimní oděv. Dostal jsem všechny možné hygienické potřeby, na něž předtím nebyl čas. Během jednoho dne jsem získal celý šatník.
Všichni pak měli na silném řetízku psí známku, kde měli všichni vyryto: I love my boyfriends! Z druhé strany byla vyryta jména všech chlapců z tria.
"A tohle," Itachi se pohledem zaměřil na velkou krabici vedle stromku, "je dárek pro nás všechny," pousmál se a vyzval nás, abychom to šli rozbalit. Sám si stoupl opodál a sledoval naše roztřesené ruce, jak trhající balicí papír z krabice, objevují díry na provzdušnění a vzrušeně si špitáme co tam asi bude.
Víko jsme otevřeli společně a strnuli jsme při pohledu dovnitř. Věnovali jsme jeden pohled Itachimu a pak jsme se zase vrátili k velkému dárku.
Uvnitř krabice seděl nahý Deidara s růžovou mašličkou na svém přirození. Byla to přesně ta mašlička, kterou jsme použili při svých minulých hrátkách v klubu.
"Myslím, že se rovnou můžeme přemístit do ložnice, co?" ozval se Itachi a počkal si, až Deidara vyleze a trochu se protáhne. Společně jsme zamířili do ložnice, kde jsme bez okolků vlezli do postele.
Nejdřív jsme se jenom líbali a uspokojovali jsme se letmými a jemnými doteky. Postupně jsme ale přecházeli k vášni, kterou rozproudil Deidara. Polibky začínaly být dravější, doteky chtivější a dravější. Netrvalo dlouho a poskládali jsme se do první pozice. Deidara nadsedal na Itachim zády k němu, zároveň však cítil, jak se do jeho útrob dere Sasuke. Bolelo ho to, ale snažil se to vydržet, nebylo to pro něj poprvé, co měl v sobě hned dva ocasy, ale vždy chvíli trvalo, než si na to zvykl. Itachi mu začal jednou rukou tvrdě honit, zatímco já jsem jemně hladil Sasukeho po koulích a následně do něj vnikl.
Slastné vzdechy nás tří přehlušily Deidaraovy bolestné steny, které se draly na povrch. Bolelo ho to, ale zároveň se mu ta plnost líbila a vzrušovala ho. Později i on začal vzdychat pouze slastí, zavřel oči a užíval si Itachi horlivé pohyby ruky.
Další polohou bylo, že jsme se všichni čtyři posadili vedle sebe. Itachi sklonil Sasukeho hlavu ke svému nadrženému rozkroku, já jsem se sehnul k Sasukemu a Deidara k mému. Navzájem jsme si kouřili, zatímco se Deidara uspokojoval rukou. Při této kuřbě nás trochu bolela záda, jak jsme byli v nepříjemné poloze, ale vydrželi to tak dlouho, než jsmese navzájem přivedli k vrcholu.
Jako další poloha přišla na řadu ta, kdy si Deidara lehl na záda, hlavu sklonil z postele tak, že když jsem mu ho vrazil do pusy, měl moje koule u nosu. Sasuke si vzal do parády jeho penis, když na něm začal opatrně nadsedat a Itachi se postaral o jeho anál, zatímco jeho ruka putovala ke Sasukeho klínu, kde mu dělala dobře.
Tohle nám vydrželo trochu déle, každý si užíval své momentální postavení. Konečně jsem měl možnost, aby mi Deidara vykouřil a dělal to vážně dokonale. Nemohl jsem si na nic stěžovat, stejně tak i Sasuke vypadal spokojeně, když mu jeho starší brácha sahal na pytlík a pohrával si s ním dle svých pravidel a nápadů.
Nějak podobně jsme pokračovali celou noc, neměli jsme důvod přestat, milovali jsme, jak se to mezi námi všechno vyvíjí. Všechny ty doteky, jazyky a penisy prostě byly něčím, co nás polapilo do své moci a už nás nepustilo. Chtěli jsme všechno, co jsme mohli zvládnout, chtěli jsme i to, co jsme zvládnout nemohli, stávali jsme neovladatelnými a šílenými, ale přesně tak to mělo být. Chvíli jsem přemýšlel, že Deidaru nějak adoptujeme mezi sebe, aby nemusel pracovat v tom klubu, ale byl tady s námi. Přišlo mi, že naše trio se hodně brzy rozroste o nového člena, tak nějak jsme si na něj už zvykli a přišlo nám, že společně s ním toho můžeme udělat mnohem víc.
Bohužel celou noc s námi nezůstal, musel nutně odejít i přes všechno naše přemlouvání. Políbili jsme se tedy všichni pod jmelím, které viselo z lustru, a dali jsme mu sbohem.
Doufal jsem, že se ještě někdy uvidíme, nechtěl jsem na něj zapomenout. Vánoce jsou přece časem lásky, klidu, radosti a splněných přání. A já jsem si přál, aby tyhle dokonalé chvíle trvaly navždy.
Doufám, že se líbilo.
Přeji Vám všem klidné Vánoce bez nehod u stromečku nebo v kuchyni, svátky prožité ve zdraví a radosti a taky si přeji, aby se Vám splnilo to nejtajnější přání, na které čekáte celý rok.
SakuraUchihaHaruno13









