close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Konec, nebo začátek?20

29. listopadu 2014 v 20:18 | SakuraUchihaHaruno13 |  Ninja svět
Ve chvíli, kdy Konan začala shánět všechny členy k večeři, Itachi jemně pohladil Sakuru po tváři a zašimral ji na krku. Nepříliš hlasitým tónem ji začal opatrně vybízet k tomu, aby se probudila. Jemným sametovým hlasem žádal, aby opustila říši snů a vrátila se zpět mezi ně a poctila je tak svou přítomností. Trvalo sice delší dobu, než se mu podařilo ji probudit, ale povedlo se mu to. Setkal se s jejím překvapeným pohledem, zelenýma očima, které podvědomě žádaly o další čas, který by mohla prospat a taky s nepatrným úsměvem na její pohublé tváři.
"Konan volá k večeři," seznámil ji se situací a z kleku vstal. Pevně ji chytil za ruce a stal se tak její oporou, aby se mohla na posteli posadit a následně se postavit na zem. Vyšel z ní hlasitý sten, který byl jenom důkazem toho, že by pro ni bylo nejlepší, kdyby zůstala v posteli a moc se nenamáhala. Ale to nebylo to, co chtěla dělat. Sice to potřebovala, ale tvrdohlavě si stála za tím, že to neudělá. Její hrdost postupně překračovala mez, stávalo se z ní něco, co za všech podmínek odmítalo přijmout porážku. I když tím ubližovala sama sobě i těm, kteří ji milovali, odmítala se vzdát. Porážka pro ni bylo něco nemyslitelného a nesmysleného, nesměla se vzdát, protože si to nařídila. Byl to příkaz a zároveň slib, který dala sama sobě před mnoha lety a už ho nemohla vzít zpět, nechtěla být pokořena sama před sebou a zradit sama sebe. Kdyby to udělala, lhala by sama sobě, podvedla by sama sebe a ukázala si, že se narodila jako slaboch, žila jako slaboch a zemře jako slaboch. Nemohla to udělat, bylo to proti jejím zásadám. Říkala si, že by bylo lepší podvést někoho jiného než sebe. Zastávala názor, že je lepší nesplnit slib pro druhé, než nedostát slibu, který dala sama sobě. Přece jenom jí bylo víc jedno, co si o ní myslí ostatní, než co si o sobě myslí sama. Všichni ji mohli odvrhnout, mohli se k ní chovat jako k nějakému hadru, ale ona by se pořád snažila dál, jelikož to bylo to, pro co se rozhodla, to co chtěla a musela.
Společně zašli na večeři, kde už na ně všichni čekali. Hidan seděl na kraji stolu a Itachiho směrem posílal nespokojené pohledy, nelíbilo se mu, jak se celá ta situace vyvíjí. Celou dobu se snažil přesvědčit Peina, aby polevil, aby Sakuru předal někomu jinému a netýral ji, ale jeho přání nebylo vyslyšeno. Pein prostě nechtěl ustoupit, byl stejně tvrdohlavý jako Sakura.
Na stole už všechno leželo, stačilo, aby se dvě nově příchozí osoby posadily a mohlo se začít jíst.
"Kde ses flákala?" zasáhl Pein svou otázkou Sakuru, jakmile dosedla na židli. "Pokud vím," pokračoval a vážně na ni hleděl, "je tvou povinností pomáhat Konan s přípravou jídla a s úklidem. V poslední době neděláš ani jedno, chtěl bych vědět proč. Nepamatuji si, že bych tě této povinnosti zbavil."
"Já si zase nepamatuji, že by součástí tréninku bylo neustálé týrání nováčka," ozval se okamžitě Hidan.
"Pokud vím," přidal se Itachi, "trénink zahrnuje pouze to, co dokáže nováček zvládnout, aniž by ho to nějak zdravotně postihlo. Tady už překračuješ povolené limity, sám moc dobře víš, že jí tím můžeš zabít, čímž bys o ni přišel. Zbavil bys organizaci jednoho člena, oslabil bys nás. To ti nedochází?"
"A navíc já to všechno zvládám," ozvala se Konan. "Nepotřebuju, abych musela Sakuru sbírat ze země, když by se mi snažila pomáhat. Vždyť se na ní podívej, změnila se od chvíle, co k nám přišla. Je jako chodící kostra, divím se, že se vůbec udrží na nohou a ty se pořád snažíš udělat z ní většího zoufalce. Jak ničí jí, tak ničíš nás!"
"Zlobíš se, že jsi prohrál tu sázku, tak se jí to snažíš oplatit," připojil se do debaty Deidara. "Zbavil ses všech ostatních, kteří ti vyhovovali, a nechal sis tady ji, aby sis dokázal, že ti každý podlehne. Ale vždycky se najde někdo, kdo bude silnější než ty, někdo se silnějším motivem. Neříkám, že je to ona, ale ona má hodně silný motiv. Nevzdá se, i kdyby měla zemřít, ale to ty už dávno víš. Prohrál jsi sázku, protože jí pomohl Sasuke, prohrál jsi ale i celý boj s ní, jakmile ses postavil proti ní a k tomu boji ji vyzval. Ty si pouze nechceš přiznat porážku, ale už dávno je vítězem. Postavila se ti jako nikdo jiný, zvládla všechno, co nikdo z nás a stále ještě žije, není to ustrašená dušička choulící se v rohu, ještě pořád se dokáže postavit proti tobě a zpříma ti hledět do očí. Ještě to dokáže a jsem si jistý, že to bude dělat do té doby, než se naplní její plán, než to vzdáš, vždy se ti postaví. Tak už tu hru skonči nebo dopadneš ještě hůř. Poraženému prospěje, když z porážky vystoupí ještě dřív, než na něj úplně dolehne," zhluboka se mu díval do očí.
"Držte všichni hubu!" rozkřikl se Pein okamžitě, jakmile se Deidara nadechoval, aby mohl mluvit dál. Vzduchem létala ostrá slova, ale i zbraně. Pein to opět nevydržet a hodil po Sakuře kunai. Hidan ho svým stačil zablokovat a setkal se na oplátku s Peinovým rozezleným pohledem.
"Proč se jí sakra zastáváte? Proč se stavíte na její stranu? Vždyť nás všechny ničí! Od doby, co sem přišla, jsou tady tyhle rozbroje! Všechno jde do háje! Pochopte to už!"
"Spíš ty pochop, že ona si to týrání nezaslouží!" oponoval Hidan. "Rozbroje jsou kvůli tomu, jak strašně se k ní chováš," vmetl mu do tváře. "Jestli nás z něčeho chceš vinit, viň nás z toho, že bráníme její základní lidská práva! Má právo na život! Neudělala ti nic, čím by si zasloužila zemřít nebo být tak často a strašně zraňována! Tak už toho nech!"
Rozpoutal se boj. Vzduchem začaly létat všemožné zbraně, nastal nevídaný chaos. Itachi pokýval hlavou směrem k Hidanovi a ten pevně uchopil Sakuru a utekl s ní pryč z jídelny. Dostal se ven za sídla a přeběhl do okolního lesa. Ostatní se snažili zadržet Peina, kterých měl v plánu Hidana dostihnout.
Organizace se rozdělila na několik částí. První byla ta, která bojovala proti Peinovi a snažila se ho zdržet, to byl Itachi, Konan a Deidara. Potom spolu s Peinem byl Sasori, Kakuzu a Kisame. A pak byli dva, kteří nevěděli, na kterou stranu se mají přidat a to byl Tobi a Zetsu.
"A co budeš dělat ty?" chtěl vědět Itachi, když se do jeho zorného pole dostal Sasuke. "Budeš bojovat s námi nebo proti?"
"Já jsem lovec," obeznámil ho se situací. Netoužím po obyčejném vděku a pár slov díků, kterých se vám možná ani nedostane. Musím lovit, potřebuji si vybojovat to, co chci. Chci toho dosáhnout násilím, ne jako nějaký poslušný a pokořený romantický klouček, který pro ni udělá všechno. To ona ze strachu pro mě udělá všechno!"
"Trhni si!" křikl Itachi a natáhl mu takovou, že se musel hodnou chvíli škrábat na nohy. "Stala se z tebe pěkná svině!" nespokojeně zhodnotil to, co z něj život nakonec udělal a neopustil si další silnou ránu do jeho těla. Štvalo ho to. Nedokázal si představit, že jeho mladší bratr, další pokračovatel téměř vymřelého rodu se chová tak neomaleně a příšerně.
Před sídlem pokračoval silný boj. Itachi se za každou cenu snažil blokovat Sasukeho a zároveň pomáhal Konan v boji proti Sasorimu a Peinovi. Deidara mezitím sváděl boj s Kakuzem a Kisamem. Byl sice proti přesile, ale Konan a Itachi mu sem tam vypomohli.
Tobi a Zetsu zatím stáli vedle a zvažovali, ke komu se měli přidat. Věděli, že kdyby se k někomu přidali a vyhrál by jejich soupeř, nejspíš by to nepřežili. Pak jim ale došlo, že když budou stát vedle a nic dělat nebudou, stejně je asi zabijou.
Všichni z nich byli tak zabraní do boje, že si ani nevšimli, že se kolem sídla potuluje osoba, která by tam správně neměla co dělat a které by se za normálních okolností zkusili zmocnit. Byl to Naruto, který se dozvěděl o tom, co všechno se stalo, jakmile se jeho zdravotní stav zlepšil a byl schopný normálně fungovat. Tsunade mu řekla všechno podle pravdy, seznámila ho s tím, že se pro něj Sakura obětovala a že pak Pein vzal i ostatní. Dozvěděl se i o té sázce i o tom, že ostatní pustili, ale Sakuru si v Akatsuki nechali. Chtěl se podívat, jak se Sakuře daří a taky jí chtěl případně osvobodit. Byla jeho dobrou kamarádkou a nemohl žít s tím, že by se jí kvůli jeho záchraně mělo vést špatně. Ale to, co viděl, ho moc neuklidnilo. Nejdřív jenom z povzdálí sledoval celé sídlo od rána. Moc toho nevykoukal. Chtěl se třeba přiblížit a kouknout okny nebo pak v noci projít sídlo a zkusit jí najít. Nepodařilo se mu ani jedno. Ještě před tím, než padla hluboká noc, zpozoroval, že ze sídla utíká nějaký bělovlasý kluk s někým v náručí. Zaměřil svou pozornost na tu osobu, kterou měl v náručí, a hrklo v něm, když poznal ty růžové vlasy. To nemůže být… netušil, co si o tom má myslet. Ten jediný pohled na téměř nehybnou a vyhublou dívku v náručí tyrana z Akatsuki v něm vyvolal nehorázný pocit vzteku. Zašedlá kůže kolem očí, modřiny na odhalených rukách a únava a beznaděj sálající z celého toho stvoření, které v tu chvíli nebyl schopen nazvat člověkem a už vůbec ne ninjou.
Když se pak znovu podíval k sídlu, uviděl neskutečně rozžhavený boj. Stal se svědkem Sasukeho slov a v mysli jenom podpořil Itachiho, který ho mlátil. Bral ho sice jako svého přítele, zažili toho spolu sice spoustu, ale snadno si domyslel, o kom se baví a nemohl snést, že by z něj mohla stát zrůda, která se postaví proti Sakuře a řekne taková slova. Nechápal to. Bývali tým, bývali přáteli, ale on pak odešel a všechno se změnilo. Sakura nezradila, pomohla Narutovi v tom boji, ještě v ní něco z toho týmu zbylo, ale ze Sasukeho se stalo příšerné monstrum, které už radši nechtěl znát. Bylo toho tolik, co spolu prožili a za co stálo být stále přáteli, ale na druhou stranu bylo i hodně toho, co stálo mezi nimi a nedovolovalo jim se znovu spojit.
Pak Naruto potichu následoval Hidana se Sakurou. Chtěl vědět, co se děje. Když nad tím přemýšlel, modlil se, aby ji našel pohřbít nebo zabít. Chtěl Sakuře nějak pomoct, ale bylo mu jasné, že kdyby se na něj hned vrhl, mohl by to všechno zkazit. Chtěl si počkat na chvíli, kdy by nemohl ublížit i Sakuře.
Hidan byl domluvený s Itachim, že v krajní nouzi jeden z nich vezme Sakuru do lesa a vyhledá jeskyni, v níž už delší dobu schraňovali jídlo, deky a různé potřebné věci. Oba dva tušili, že by mohlo dojít k podobné situaci, proto se radši pojistili a vymysleli plán, kterým by ji mohli zachránit. Dohoda zněla, že to udělá ten, který jí v té chvíli bude blíž, zatímco ten druhý zdrží Peina a pokusí se smést všechny stopy. Vyšlo to tak, že ji odnesl Hidan a Itachi zůstal a sváděl krutý boj s vlastním šéfem a spolupracovníky.
Netrvalo moc dlouho a jeskyni skutečně našel. Rozhlédl se po okolí, zda ho nesleduje nikdo z organizace, a když zjistil, že nikdo z Akatsuki není poblíž, položil Sakuru do přikrývek, které byly skryté v rohu jeskyně. Jednu použil jako lůžko a druhou přes ni přehodil. U třetí ještě zvažoval, zda ji použije a nakonec se rozhodl, že si na ní sedne. Pak zkontroloval, zda jsou připravené všechny zásoby a dal jí najíst a napít. Během toho jí vysvětlil, jak to bylo plánované. Řekl jí, že tohle s Itachim vytvořili v dobách, kdy jim prvně začalo docházet, že to Pein přehání. Řekl jí taky, že tu nějakou chvíli budou muset být. Postupně jim Itachi dá vědět, jak to je v sídle. Když by to vypadalo špatně, má ji vzít do Konohy a požádat o to, aby ji přijali zpět mezi sebe. V nejkrajnější situaci ji měl zavést zpět a dohodnout se s někým, kdo by ji chránil, aby se k ní Pein už nikdy nedostal. Měla na výběr, mohla se vrátit zpět do své rodné vesnice nebo to zkusit jinde, kde by ji Pein hledal jen stěží. Každopádně nikdo z nich nepředpokládal, že by se mohla vrátit zpět do sídla a znovu se s Peinem vidět a postavit se mu. Tomuhle chtěli zamezit oba dva.

SakuraUchihaHaruno13
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Aki Aki | Web | 2. prosince 2014 v 15:13 | Reagovat

úžasní dielik som zvedavá čo sa stane dalej ,len je veľká škoda, že s nimi neišiel aj Itachi ,aj ked chápem , že pomáha pri boji proti Peinovi

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama