Náš společný večer pokračoval dalším dobrodružstvím, v němž jsme se zapojili všichni. Deidara si lehl na záda, Itachi dal svá kolena vedle jeho hlavy a rukama se zapřel o jeho boky. Deidara se okamžitě chopil jeho velkého nástroje a začal ho kouřit. Já jsem si zašel k Itachimu a nechal jsem ho, aby mě ústy opečovával a Sasuke mezitím zasunul do Itachiho. Dopadlo to zase tak, že jsme se dělali všichni kromě Deidary. Jemu to nejspíš nevadilo, nikdy se neozval, i když nám všem bylo dost jasné, že už by taky potřeboval. Jeho chlouba, která měřila bezmála dvacet centimetrů, se tyčila do výšky a dávala nám všem o sobě vědět. Já a Sasuke jsme nedokázali pochopit, že je schopný to vydržet a prostě se nevystříká. Já osobně bych takovou výdrž neměl, měl můj plný obdiv.
Jakmile naše poloha došla naplnění a my všichni jsme dosáhli toho, proč jsme se vůbec takhle poskládali, rozhodl jsem se, že Deidarovi pomůžu. Sasuke nejspíš vytušil, co mám v plánu a pomohl mi. Oba dva jsme se sklonili k jeho penisu a začali jsme ho různě olizovat, hladit a kouřit. Střídali jsme se o to, kdo se bude starat o penis a kdo o koule. Odpovědí nám na to bylo Deidarovo slastné sténání, které nás jenom přesvědčilo o tom, že děláme dobře. Itachi seděl kousek vedle, měl doširoka roztažené nohy a honil si ho při pohledu na nás. Radši jsem ani nechtěl vědět, nad čím přemýšlí. Soustředil jsem se pouze na to, abych svou práci dělal dobře. Musím konstatovat, že pro mě bylo neskutečným potěšením mít v ústech něco tak velkého a neskutečně tvrdého. Všechno kolem, i to odlišné prostředí a nováček mezi námi, to všechno se mi líbilo, byla to příjemná změna od zažitého vězení v jejich domě.
Deidara se mezi nás hodil, byl jiný než my, nesnažil se být v přední pozici jako Itachi, nebyl nezkušený jako já ani nebyl často ovládán bolestí jako Sasuke. Byl prostě někým úplně jiným, který se mezi nás dokonale hodil. Zastával novou pozici, byl tím, co nás všechno dokázalo dovést ke kýženým orgasmům.
Moc dlouho jsme se se Sasukem snažit nemuseli, byl tak tvrdý a připravený, že stačilo jenom pár minut a hotový. Jenom chvilku po něm se udělal i Itachi.
Následně si Deidara lehl na záda a my všichni jsme jsme si klekli vedle. Já vedle jeho levé ruky, Sasuke vedle pravé a Itachi k jeho hlavě. Všichni tři jsme si najednou začali honit a sledovali jsme přitom, jak se Deidarovi, možná i proti jeho vůli, zvedá do pozoru. Sledoval zespoda každého z nás a nejspíš i bojoval s nutkáním natáhnout ruce a trochu nám pomoci. Jeho pohled plný uspokojení a touhy nás všechny rajcoval. Střídavě jsme sledovali jeden druhého, dívali jsme se na Deidaru, na svoje péra i na péra ostatních. Tohle nám vydrželo dost dlouho, snad víc než deset minut jsme nad Deidarou klečeli a nechali jsme ho, ať se na nás všechny dívá.
Skončilo to tím, že ho Sasuke obdařil svou bílou tekutinou, následoval Itachi a jako poslední jsem byl já. Každý jsme stříkali jinam, Sasuke na břicho, já na hrudník a Itachi do obličeje. Každý jsme pak Deidaru zbavili svého spermatu a přeskládali jsme se do další pozice.
Všichni jsme si sedli do maličkého kolečka tak, abychom se, dotýkali svými penisy. Deidara zpod polštáře vytáhl mašličku a všechny čtyři svázal, utvořil vlastně takový svazek skládající se ze čtyř penisů. Následně prstem kroužil kolem každého z nich a pak kolem všech najednou. Nikdo jiný nic nedělal, jenom jsme ho sledovali a nechali jsme ho, ať si dělá, co uzná za vhodné.
Pak přidal i druhou ruku a prsty neuspořádaně přejížděl po každém péru, kroužil kolem každého a někdy zkoušel strčit prsty mezi ně a probojovat se dolů. Stužka byla ale uvázaná tak pevně, že se úplně dolů nedostal, proto to vzdal a místo toho oběma rukama začal honit nás všechny najednou.
Nikdy jsem nemyslel, že by se tohle mohlo uskutečnit, dřív jsem totiž tímto způsobem nepřemýšlel, nenapadlo mě mít víc klacků v souloži, ale jak jsem se postupně dostával dál do těchto vztahů, začínal jsem rozumět tomu, proč je to vlastně lepší než klasické soulože s dívkami. Bylo tolik možností, tolik nápadů a typů souloží, že jsem netušil, co přijde dál. Všechno kolem se stávalo tím, co jsem nemohl ovládat, ale co jsem zároveň tak strašně potřeboval a miloval.
Deidara si dával hodně záležet, dával si pozor, abychom všichni dostali stejnou péči, ruce pak spojil a místo prostého pohybu nahoru a dolů, začal táhnout do kolečka a zase zpátky. Přinášel tak slast nám, ale i sobě. Na každém se to postupně začalo projevovat. Všichni jsme museli uznat, že je zkušený a ví co dělat.
Sám jsem to vnímal tak, že se stávám závislým. To je vlastně blbost, já už jsem závislým byl. Stalo se ze mě monstrum, které prahlo po tom, co nyní čerstvě poznalo. Chtěl jsem víc, potřeboval jsem víc.
Nakonec se nám všem podařilo vyvrcholit. Pak nastala poslední poloha toho večera. Itachi si sedl, na sebe si nabodl mě tak, že jsem se zády opíral o jeho hrudník. V tu chvíli si proti mně stoupl Sasuke a nacpal mi ho do pusy. Musel jsem uznat, že jemu jsem už dlouho nekouřil, proto jsem to s radostí přijal. Deidara se zapojil tak, že ho strčil do Sasukeho.
Tahle poloha nám vydržela snad nejdéle. Tuhle poslední jsme si všichni pořádně užili. Věděli jsme, že je poslední, tak nějak jsme vytušili, že se hned tak znovu neuvidíme, proto jsme do toho dali všechno, co nám ještě zbylo. Byli jsme neovladatelní, byli jsme šílení, nezkrotní, závislí, nepřemožitelní, neskuteční. Každý z nás takový byl, i Deidara, i když nejspíš neměl být. Všichni jsme si to užili. Žilami nám kolovala rychlost a zběsilost, šílenství, vzrušení a divokost.
Jakmile všechny tyto prchlivé emoce pominuli, stali jsme se zase normálními a unavenými lidmi, kteří potřebují spánek a všechno ostatní. S Deidarou jsme se rozloučili stejně jako jsme se na začátku pozdravili, oblékli jsme se a on nás pak zavedl zpátky do té šíleně přeplněné místnosti, v níž bylo snad dvakrát tolik lidí než před tím.
Neodpustili jsme si návštěvu tanečního parketu, kdy jsme cítili neskutečnou blízkost všech těh lidí kolem. Tenhle pocit bych přál vážně každému. Hudba, rytmus, tma a barevná světla, horko, pohyb, blízkost, doteky, splynutí, dokonalost, sen a únik od reality. Tohle všechno se dalo zažít jedině tam, tohle všechno bylo to, co jsem tak nutně potřeboval a uznával. Jedině tohle, to místo, ten čas, který ani neexistuje, ty starosti, které odplouvají, ta pohoda a relax, to všechno bylo jedině tam. Ten vyrovnaný stav duše a tělo vypovídající službu, mysl na sračky, tělo na odpis, ale pořád převládající touha jet dál a nepřestávat. Pro ostatní být šílenec, být stroj, být z jiného světa, být nezkrotný, být lídr. Být pro ostatní ten, co udává, jak přesně se tam chovat, svobodně se rozhodovat na základně ryrmu hudby. Jednotlivý rytmus je jediný zákon, táhlé tóny udávající rychlost plynutí života, který nikdy nemůže být hezčí. Ten pocit padání a zároveň létání bez křídel jenom v hudbě. Nic jiného kolem, nevidět kolem sebe všechny ty lidi, nevidět ty jejich nevěřícné obličeje, nevnímat jejich zmatená slova, prostě jenom svobodně žít a nic jiného. Být tím, čím chci, na nikoho se nevázat, snad možná jedině na DJeje, který má momentálně můj život v režii. Pravý život jedině tam, nikdy jinde, taneční parket můj pravý domov, nic jiného pro mě neexistuje, jenom já a hudba, tma a světla, rytmus a možná nějaký ten člověk kolem, který se diví a není schopný dosáhnout takového uvolnění jako já. Jenom já a nikdo jiný, jen tak hudba ta svoboda, nic jiného pro mě není důležité, prostě jedeme až do zbláznění, žijeme, pak možná zemřeme, ale koho to zajímá? Lepší teď zemřít a vědět, že jsem alespoň 15 minut žil, než sto let přežívat nakonec si říct, že jsem nikdy nežil. Pustit tu uzdu a dělat úplně cokoli, zbláznit se a donutit všechny kolem zbláznit se ze mě. Nic jiného neexistuje, nic jiného tu nemám, prostě jsme tu jenom my, co chceme takhle žít, co chceme vůbec někdy žít. Nikdo nás teď nezastaví, je to víc než marné. Kdokoli to zkusí, bojuje s až moc velkou silou, nikdo to nedá, nikdo se nám nepostaví, nikdo nás neporazí. Nemá cenu to zkoušet, všechno jde stranou. Nic jiného není, jenom hudba, život, tóny a my. Nic jiného.
Nikdo jiný to nepochopí, tohle je ten druh života, tohle je to, co jsem vždy chtěl. Konečně jsem žil.
Kolem všichni ti lidé, kteří chtěli žít taky, kolem jsem cítil tolik tvrdých nástrojů, slyšel hudbu přerušovanou vzdechy a bylo mi jasné, že jsem plně mezi svými.
SakuraUchihaHaruno13










Tohle neber jako kritiku, jen jako upozornění, myslím, že ti to nikdo jiný neřekne: máš tam pár chybiček
To s tou mašličkou bylo boží, chjo, já chci být kluk a setkat se s tímhle triem (všichni dobře víme, jak by to "setkání" vypadalo
Rychle pokráčko!
A děkuji