Zde je pokračování k předchozímu článku (básni)
Neboj se ničeho.
Co zlo ti přineslo, vzdej se toho všeho
a poznáš, že světlo dá ti věci cennější,
než samotné zlo nejtemnější.
.
.
.
Spadl tedy, spadl temný anděl mého srdce,
přijal podstatu krásy archanděla.
To byl konec mé nekonečné vnitřní hádce.
Temnotou nezkaleným pohledem jsem na svět hleděla.
Krásy světa jsem si začala všímat,
už dál nepotřebovala jsem se ve své krvi utápět,
lásku v sobě i ostatních začala jsem vnímat,
už dál nemusela jsem s v moři černoty potápět,
abych dosáhla pocitu, jenž považovala jsem za mír.
Po tom rozhodnutí už dál mě v moci neměl mocný vír,
od té chvíle nepociťovala jsem nutkání si ubližovat,
začala jsem se ke svým abstraktním strážcům přibližovat.
Toť příběh dívky, na první pohled nevyrovnané,
uvnitř boj svádějící, po svobodě toužící,
dívky osudem okolí poznamenané,
po duchovním rozvoji soužící.
Toť můj vlastní příběh,
suď či nech být,
toť jen mého žití koloběh,
můžeš zapomenout či v paměti nastálo mít.
S bušícím srdcem,
duší probodanou a uvolněnou,
stala jsem se svým rádcem,
mějte se, nashledanou...
SakuraUchihaHaruno13









