Hidan Sakuru opět donesl do své ložnice, kde jí předával svou čakru potřebnou k jejímu uzdravení. Pokračoval, dokud nebyla v pořádku. Následně zatemnil pokoj, zatáhl závěsy u oken, zavřel dveře do koupelny a odešel. Nechal ji v klidu spát a sám šel pokračovat ve svém vlastním tréninku. Pein v tu dobu ještě vymýšlel své plány, které zpracovávaly pouze jediné téma: Zbavení se Sakury. Když se Sakura probudila, už nastal večer. Posadila na měkké posteli a zavzpomínala na to, co předcházelo jejímu spánku. Už jí to přišlo ohrané, začínalo ji to nudit, pořád šlo jen o to samé. Tak proč by to mělo pokračovat? položila si otázku v duchu a pokusila se postavit. Její zesláblé nohy ji nedokázaly udržet ve stoje, proto okamžitě padla na postel a chytila se za kručící hladové břicho. Nedostatek potravy ji oslaboval, každodenní výcvik s Peinem ji psychicky i fyzicky ubližoval. Cítila se tak slabě a bezmocně, což by právě to, co na sobě nesnášela. Chtěla být silná, nikdy nebrečet. Potřebovala ukázat, že se nepodvolí kdejakému hajzlovi. Musela všem dokázat, že ona nepatří mezi ty vzlykavé chudinky a slaboučké paničky. Proto se zkusila znovu zvednout. Chtěla dojít ke světle a ozářit tu černou místnost, ale i tenhle pokus jí nevyšel. "Ale copak?" okolní ticho a temnotu prořízl mužský hlas. Sakura okamžitě strnula. "Není to ta malá zrádkyně Haruno?" pokračoval s výsměšným podtónem hlas, který Sakura odněkud znala, ale nedokázala si vzpomenout odkud. Slyšela svůj trpící žaludek, lehce se jí motala hlava a měla problém s tím, aby se vůbec pohnula. Nějaké vzpomínání na hlas pro ni bylo nemožné, přesto to ale zkoušela. Snažila se přijít na to, kdo je ten návštěvník a co chce. V tu chvíli si ani nespojila, že tato osoba ví o tom, že je v Akatsuki a považuje ji za zrádkyni. Nenapadlo ji, že tohle může být osoba, která šla svorně Tsunade vyslepičit, jak to pokračuje v Aktsuki a jak Sakura 'zrazuje' Konohu. "Kdo jsi?" optala se a prohledala své oblečení, jestli v něm nenajde nějaký zatoulaný kunai nebo cokoli, co by mohla použít na svou obranu. "Je to marné," ubezpečil ji. "Když jsi spala, všechny zbraně v této místnosti jsem si vzal k sobě, dokonce i ty, které jsi měla schované v oblečení," posměšně se usmál. "Myslel jsem dopředu, holčičko." Sakura nespokojeně zavrčela a zalezla si do postele až ke stěně, aby byla od potenciálního nebezpečí co nejdál. Poté znovu položila otázku, která z jejích úst zazněla před krátkou dobou. "Neříkej mi, že si mě nepamatuješ!" znělo černotou výhružně. "Znali jsme se dost dobře, Haruno, hodně dobře," zkusil jí napovědět, což jí stejně k ničemu nebylo, jelikož jí přemýšlení dělalo velké problémy. Chtěla jíst a chtěla spát. Bavit se s nějakým nezvaným hostem jí nebylo zrovna po chuti. Nechtěla s ním být sama. "Pořád nevíš?" Hlas se přiblížil. Sakura mohla odhadovat, že útočník přešel blíže k posteli jako by tušil, kde přesně se nachází. "Tak to zkusíme jinak, ano?" Náhle ucítila cizí ruce na svých ramenou. Neznámá osoba si ji k sobě přitiskla a ve tmě se přisála k jejím rtům. Sakura se snažila vzdorovat, kroutila se, ale byla vůči němu slabá. On byl při síle, po několika letech tvrdého tréninku a nebyl momentálně oslabený hladem a ztrátou čakry jako ona. Měl navrch a hojně toho využíval. Svými rty se přesunul k jejímu krku, kde mezi zuby promnul její kůži. Poté si ke svým ústům přitáhl její pravé zápěstí a rty se třel a jeho vnitřní stranu. Sem tam jazykem přejel po vystouplých žilách a postupně pokračoval nahoru směrem k loktu. "Prosím ne," zaskučela Sakura. Lechtalo jí to jakýmsi zvláštním způsobem, který se jí líbil. Problém byl ale v tom, že se jí nelíbilo, že nezná druhou osobu. Celá ta situace, kdy ona nic neviděla ani nevěděla, jí přišla nesnesitelná. Ten stav vlastní otupělosti a neznalosti tolik nenáviděla. Vždy chtěla být ta, která má navrch, proto nesnášela ten pocit ponížení, kdy si s ní návštěvník mohl dělat, co chtěl. Vychytrale si vybral dobu, kdy je sama a taky čas, kdy není připravená se jakkoli bránit. "Proč ne?" optal se a hned jí znemožnil odpovědět. Svými rty semkl ty její a jazykem hbitě vklouzl do jejích úst. Provokoval, zkoumal a hrál si dle libosti. Miloval ty její měkké rty a hebký jazyk. Bylo to přesně to, co chtěl. Nemohl ani spočítat dny, kdy přesně po tomhle toužil. Nedokázal uvést přesný počet dívek, které mu nebyly v tomhle ohledu schopny vyhovět. Tak dlouho, tolik let na tohle čekal a teprve teď se to stalo skutečností. Tolik času, tolik snů a i nadějných nocí, kdy si musel vystačit sám, aniž by jí měl vedle sebe a mohl si užívat jejích doteků, jejího dokonalého těla a překrásné vůně jejího těla. "Ne, prosím!" zkoušela ho zastavit, když na chvíli nechal její rty být a povalil ji pod sebe do lehu. "Nebraň se mi pořád," požádal ji. "Vždy tohle je to, co jsi vždycky chtěla, nemám pravdu?" provokoval ji a jeho ruce zamířili k lemu jejího černého trika se znakem Jashina. "Nikdy jsem nic takového nechtěla!" bránila se. "Nikdy!" "Ale ano," vyvedl ji z omylu. "Byla jsi malé naivní dítě, které pouze snilo o iluzi lásky. Teď je ale z tebe konečně žena, která dokáže přijmout i bolest, kterou s sebou láska přináší," tiše k ní promlouval a vzal si od ní další polibek. "Dřív jsem s tebou nechtěl nic mít, protože jsi byla malá a otravná, byly by s tebou jenom potíže, ale teď, po tolika letech, jsi konečně dostatečně zralá, abys mohla nést břemeno mé lásky. Nyní jsi na to připravená, proto neodporuj," doplnil a sklonil se k ní blíž. Sakura ucítila, jak ji jeho vlasy lechtají na obličeji, cítila i jeho pevné tělo, jak se tiskne na to její a vzápětí byla pohlcena dalším polibkem. Nechtěla to, nechtěla nic z toho, co se dělo, proto zakřičela o pomoc, jakmile ze svých spárů pustil její rty. Na chodbě v tu dobu byl Itachi a když uslyšel její zoufalý křik, rozrazil dveře a rozsvítil. "Ahoj Sasuke," zavrčel výhružně, když si pořádně prohlédl, v jaké pozici se ti dva nacházejí. "Nazdar Itachi," zabručel Sasuke a vyzývavým pohledem si ho změřil. "Co tu chceš?" vyptával se. "Na to bych se měl spíš ptát já, nemyslíš?" oponoval mu Itachi a přistoupil blíž. "Já si jenom vyřizuji staré účty," objasnil svůj příchod Sasuke. "To je sice hezké, ale Sakuře se to očividně nelíbí," poukázal na skutečnost, že křičela. "Proto bys mohl přestat, nemyslíš?" jednal s ním jako s nějakým malým a neposlušným dítětem, které neví, kde je jeho místo. "Spíš rovnou vypadni!" ozvalo se ode dveří, jakmile vstoupil Hidan a došlo mu, co se dělo. "Ale no tak kluci," oslovil je jaksi hravě, "nebudeme dělat scény, ne?" choval se jaksi nadřazeně a nad věcí. "Vypadni!" křikl znovu Hidan a když Sasuke neposlechl, skočil mu po krku. Itachi se do nastávající vřavy připletl také. Společně ho odtrhli od Sakury, postavili na zem a přemýšleli, jak moc ho zmalují. "To je teda odvaha," pochválil je Sasuke. "Dva na jednoho, to jste siláci!" dobíral si je. "A klidně nás může být i víc," vložila se do jejich rozhovoru Konan. "Můžu zavolat zbytek, který se za naší novou členku rád postaví, to se neboj," upozornila ho Konan. "Přece jenom jsi na našem území, nemáš žádné právo tu být, natož někomu ubližovat!" rozohnila se. Sakuru vcelku překvapilo, že se jí zastala i Konan, která jí původně neměla ráda a vyčítala jí, jak moc ubližuje a mění jejího milovaného Peina. "A věř mi, Sasuke," oslovil ho jeho starší bratr, "venku v lese běhá hodně těch, které by ti klidně daly, proto nevidím důvod, proč lézt k nám do sídla a zkoušet to s našimi," poukázal na jeho hloupost a setkal s Konaniným i Sakuřiným nevraživým pohledem, jakmile vyslovil 's našimi'. Oběma se totiž nelíbilo, jak si je přivlastnil, na druhou stranu ale byly rády, že se jich gentlemansky zastal. "Sakura ale nepatří vám," rozhodně odporoval. "Ona patří mě!" vykřikl sebevědomě. "To se šeredně mejlíš!" vzplanul Hidan a jednu pořádnou mu vlepil za jeho drzost přivlastňování si Sakury. "Půjdeme za Peinem, ne?" navrhl Itachi a škubl se svým mladším bratrem, jako by to bylo něco, co neměl rád a co neuznával. Hidan Sasukeho chytil za druhou ruku a zavedli ho do Peinovi pracovny, kde jejich šéf seděl za stolem v honosném křesle a kreslil si plány na Sakuřino úplné odstranění. Ještě to stihl schovat, než vstoupili, ale bylo to těsné. Nevěděl, jak by to vysvětloval, kdyby se na to přišlo. Jenže nově příchozí osoba mu plány hodně pozměnila. Napočítal s tím, že se mu do sídla vecpe další ninja z Listové a zkomplikuje tak celou situaci. "Co chcete?" neochotně zavrčel a prohlédl si Hidana a Itachiho, jak mezi sebou táhnou černovlasého kluka. "Tenhle se nám vochomejtal v sídle," vysvětlil Hidan a kývl směrem k Itachimu ve znamení, že má pokračovat. "Je to Uchiha Sasuke, můj mladší brácha, a byl nalezen v Hidanově-Sakuřině pokoji, jak se Sakuru snaží…jak bych to jenom řekl?" na chvíli se zamyslel. "No prostě jí chtěl s největší pravděpodobností znásilnit," vypadlo z něj nakonec a sledoval, jak na to bude Pein reagovat. Snad nikdy dřív nedošlo k tomu, že by se do jejich sídla někdo dostal a působil tam neplechu. Nikdo jiný na to neměl odvahu, protože samotná organizace budila respekt a ani ten největší blbeček, který by chtěl třeba přijít o život, se neodvážil dovnitř bez dovolení vejít. "Tak proč jste ho nenechali?!" štěkl na ně podrážděně Pein. "Alespoň by dostala, co zaslouží!" trval si za tím, že je potřeba ji neustále trestat. Tolik ji neměl rád, že by klidně tomu činu přihlížel a ještě by Sasukeho naváděl a povzbuzoval v jeho krutosti, dychtivosti a nenasytnosti. "Prosím?" upřeli na něj oba své nechápavé pohledy společně s přítomnými oběma dívkami. "Peine," vzala si slovo Konan, když zaregistrovala Sasukeho vítězný a posměšný úsměv společně s upřímností, jež vyzařovala Peinovi z očí. "Je členkou organizace, patří mezi nás, platí pro ni stejné zásady a pravidla. Je povinností nás všech se jí zastat, kdykoli bude v nebezpečí. Ta povinnost padá i na tebe a je jedno, co k ní cítíš, jsou to přece pravidla, která jsi vymyslel a sebe si z nich nevyjmul, a kdyby jo, byl bys strašný pokrytec, ke kterému v poslední době nemáš moc daleko," připomněla mu a postavila se na Sakuřinu stranu. "Co tady chceš?" přešel k vyslýchání Sasukeho a šokované pohledy svých vrstevníků úplně ignoroval. "Přišel jsem si se Sakurou něco vyřídit," odpověděl podobně jako před chvílí. "Něco ti dluží, nebo v čem je problém?" zajímal se Pein, který byl připraven pochopit, kterýkoli důvod mu Sasuke dá. I kdyby to byla hovadina a nedávalo by to smysl, on by to pochopil a toleroval mu to. "Asi tak nějak," odvětil neurčitě. "Dřív mě milovala, ale to jsem jí nechtěl, jelikož byla moc nezralá a nepřipravená," dal se do vysvětlování a když nebyl přerušen, pokračoval: "Teď je ale ve věku, kdy by mi mohla nabídnout víc než kterákoli jiná a právě proto jsem k vám zamířil," objasnil to a věnoval Sakuře drzý pohled. "Chceš se tedy přidat do naší organizace?" optal se Pein a šibalsky se mu zalesklo v očích, když pomyslel na to, že by zde Sakura měla svého nepřítele, který by jí celkový pobyt v Akatsuki znepříjemňoval natolik, že by ji nemusel zabíjet a mohl jenom přihlížet tomu, jak ji mladý Uchiha ničí. "Jestli to chceš jen kvůli tomu, abys mě získal, tak to nedělej. Na to už je pozdě, nemáš šanci, je to zbytečné," snažila se ho odvést od jeho očividného záměru Sakura, která se s ním nechtěla už nikdy vidět. "Chci se k vám přidat," přitakal Sasuke směrem k Peinovi. "A co se týče tebe," obrátil svou pozornost k Sakuře, která se opírala o Konan, aby vůbec vyrovnala stabilitu, "ty budeš moje, ať chceš nebo ne!" nepřipouštěl žádné námitky či odpor. Přesně takhle se to Peinovi líbilo, přesně tohle potřeboval a Sasuke se díky tomu během několika minut stal jeho oblíbencem, kterého chtěl co nejdřív přijmout do své organizace.
SakuraUchihaHaruno13










Máš super blog
a ten nápis :3 "carpe diem" :3 nejluxusnější :))