close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Konec, nebo začátek?15

11. října 2014 v 22:29 | SakuraUchihaHaruno13 |  Ninja svět
Souboj mezi dvěma náhle znepřátelenými členy pokračoval až do desíti večer. Pak to vzdali, když nikdo z nich neměl očividně navrch a v kuchyni se už přes třísky, střepy a zbytky všeho možného nedalo chodit.
Peinův škádlivý úsměv dal všem jasně najevo, že to mají uklidit, zatímco on půjde k sobě. Všichni tedy s nechutí zůstali v kuchyni a dali se úklidu. Na konci se dozvěděli, že přežil jenom, jeden talíř, který následně rozbil Tobi, když se úslužně dal do práce. Příbory skončily zkroucené, rozlámané a nepoužitelné. Stejně tak i stůl i židle. Neměli na čem ani čím jíst, ale hlavně je zajímalo, že nemají co jíst. Nemohli přemluvit Peina, aby šli ven pro něco na zub, držel je v sídle jako kanárky v kleci a jenom čekal, kdy začnou zpívat.
"To je takovej hajzl!" ulevil si Sasori, když do obrovského igelitového pytle donesl už několikátou várku zdemolovaných věcí. "Ani bych se nedivil, kdyby se tam nahoře něčím cpal!" v zápalu vzteku ho nařkl.
"Máš pravdu," podpořil ho Hidan. "Tohle nám ještě nikdy neudělal," postěžoval si, jelikož jeho břicho sténalo naostatkem potravy. "Co ho to najednou popadlo? Vždyť přece nesejde na tom, kdo jí pomohl, ne?" obrátil se na ostatní. "Jemu jde spíš o to, že chce najít viníka své porážky. Nechce se smířit s tím, že ho Sakura porazila, tak nás tady teď mučí hlady," konstatoval. "Tomu se říká šéf k nezaplacení, fakt že jo," povzdechl si.
"Tak se mu jdi přiznat," vyzval ho znovu provokativně Sasori. "Řekni mu, že jsi to byl ty a že se mu omlouváš za to, že ses předtím nepřiznal a všechno bude v pohodě," pokračoval.
"Ale já jsem to fakt nebyl!" osopil se na něj znovu Hidan. "Proč mi sakra nevěříš?" nechápal stále.
"Kluci," zaprosila unaveně Konan, která nestála o to, aby se znovu strhla rvačka, po níž by musela uklízet. "Nemůžete se už konečně nechat? Buďto se ten někdo přizná nebo se přihlásí nevinný, aby nás všechny zachránil, ale nemusíte se tady prát. Zdemolovali jste toho už dost, nemyslíte?" dospělácky na ně pohlédla.
"Stejně už není co rozbít," zhodnotila situaci Sakura a byla schopná je nechat, aby se do sebe zase pustili, protože pak už mohl spadnout dům, nic jiného k demolici v místnosti už nezbylo.
"Proč se ale chová jako pako?" položil otázku Itachi. "Může to být tím, že jsi přišla nebo co mohlo jeho osobností tolik hnout?" obrátil se na Sakuru a podal jí další velké střepy, které sesbíral na druhém konci místnosti. Nechápal, co v tom vězí, stejně jako nikomu jinému mu to nedávalo smysl.
"Já nevím," pokrčila rameny Sakura a pomlčela o tom, že odhalila jeho minulost, "Já ho přece vůbec neznám, vy se v něm přece vyznáte líp než já, ne? Znáte se déle, já o něm nevím vůbec nic," bránila se lžemi, které jí ostatní spolkli. Všichni si mysleli, že to možná ta její odmítavost je důvodem jeho zvláštního chování, ale nikdo ji přímo neobviňoval z toho, že Pein udělil takový trest. Všichni si byli vědomi toho, že co jí týče, je vždy hodně výbušný a mimo kontrolu, ale nikdo nemyslel, že by ho jedna malá holka dokázala ovlivnit natolik, aby se propracoval k tomuto trestu. Předpokládali, že je za tím ještě něco jiného, ale netušili co. Mohli se ptát jeden druhého, ale k ničemu jim to nebylo, jelikož jejich domněnka byla totálně mylná.
Po dokončení dlouhého úklidu, po němž v místnosti nezbylo snad nic, co by bylo v celku a nebylo nacpáno v ohromných pytlích, se všichni odebrali do svých ložnic, aby se prospali. Nikdo z nich nechtěl být moc dlouho vzhůru, aby nepocítili větší hlad, který na všechny už začal doléhat. Hidan ještě donesl do pokoje další postel a po Sakuřině souhlasu ji přistrčil k té druhé. Spojil tedy místo na spaní na trochu větší prostor, o nějž se budou muset dělit. Zdálo se, že to Sakuře ani moc nevadilo, protože z celé její podstaty vyzařovala únava. Byla sice po prvním tréninku, ale už se cítila hodně vyčerpaná. Netušila, jestli to časem opadne a ona si zvykne na ten dril nebo jestli to bude ještě horší. Jednoduše popřála Hidanovi dobrou noc a podruhé za ten usnula hlubokým spánkem, během nějž se převalovala na původní Hidanově posteli a tiše oddechovala. Hidan to moc neprodlužoval, zhasl, jakmile si všiml, že se Sakuřin dech zpravidelňuje a ulehl vedle ní.
Ona to netušila, nic nevnímala, zatímco se on vznášel v nebi. Miloval tu její blízkosti, cítil každý její nádech, v tmě vnímal obrys jejího těla i to, jak se jí lehce nadzvedá hrudník. Její občasné kuňknutí nebo slastný povzdech ho nenechaly bez emocí. Usínal za zvuku jejího snového vyjadřování, které sama nevnímala. Přemýšlel, co se jí asi zdá, co asi pociťuje, když se z jejích úst derou nepopsatelné zvuku podobné vzdechům a nespokojeným projevům. Snažil se přijít na to, co zrovna koluje její myslí a během toho se mu podařilo usnout klidným a tvrdých spánkem.
Jeho tělem projelo tolik záchvěvů radosti jako ještě nikdy v životě, cítil se tak strašně šťastně, jenom když ji měl vedle sebe. Jeho zmatená mysl mu předhazovala všechno, co by se mohlo eventuelně stát a v tu chvíli věděl, že je totálně ztracený. Žilami mu kolovalo něco víc než radost, byla to euforie, která se hromadila v jedné části jeho těla a nedovolovala mu přenést se dál.
Další ráno Sakuru vzbudila Konan s tím, že nebudou připravovat snídani, ale že vzbudí ostatní. Sakura se ještě předtím vysprchovala a oblékla do čistého. Pak něžným šeptáním a hlazení po ruce probudila Hidana, který na ni koukal jako na to nejkrásnější zjevení. Připadal si jako bůh, když se nad ním skláněl růžovlasý anděl s milým úsměvem na rtech a krásou vepsanou v očích.
Sakura na nic nečekala a vyrazila do tělocvičny, kde předchozí den proběhl její trénink s Peinem. Sice musela chvilku hledat, ale nakonec to našla. Když tam tak sama stála, přemýšlela nad tím, co se tady včera stalo. Došlo jí, že se něco změnilo. Na podlaze se leskla zaschlá krvavá skvrna, ve zdi byl zabodnutý kunai. Přistoupila k němu a do kruhu na konec rukojeti přivázala jeden svůj růžový vlasy. Netušila proč, neměla k tomu vlastně žádný zvláštní důvod, ale časem to pochopila.
Pein dorazil o několik minut později a okamžitě si stoupl proti ní.
"Tak už ses rozhodl?" neotálela Sakura s otázkami. "Zbavíš se té nenávisti a zášti v sobě, nebo budeš pokračovat ve svém už dost zbídačeném životě?" zajímala se a statečně přijímala všechny vražedné pohledy, které posílal jejím směrem. Přijímala je do sebe a vracela mu je s láskou a vřelostí, což on nebyl schopen přijmout. Celý život se topil v tom hlubokém a temném moři, že už nebyl schopný přijmout světlo a lásku.
"Drž hubu!" utrhl se na ni a zaútočil. Stačil jeden úhybný pohyb a byla v bezpečí.
Kladla mu na srdce další rady, snažila se ho přesvědčit, aby se vzdal své minulosti a temnoty v sobě, ale on to odmítal. Za každé slovo, které vypustila z úst, na ni zaútočil, za každý pokus o promluvu jí zasadil ránu, za každý upřímný pohled měl sto chutí ji zabít. Všechno v něm vřelo, jeho tělo hořelo vztekem, jeho mysl pomatená zlobou dávala tělu příkazy k nezastavitelnému bití osoby před sebou. Tělo bezmocně ovládáno bláznivou myslí, mozek bez hlavní funkce, tělo beze smyslu, minuty bez milosti, hodiny krutosti, konec jistý…
Byla tím, co nenáviděl, byla tím, co bylo jeho součástí, stala se připomínkou jeho minulosti, stala se jeho minulostí, stala se jeho vlastním a nejhorším nepřítelem, svými znalostmi se stala jím. Nemohl dělat nic jiného, všechno šlo stranou, nic nedávalo smysl, nic nemělo žádný kloudný důvod. Byla pouze krutost a neoblomnost jeho tvrdých ran, její občasné hekání bolestí, které se postupně opakovalo v čím dál rychlejších intervalech. Bylo to beze svědků, bez cizích očí, přesto to působilo nenapravitelné rány na ostatních ze sídla, nikdo to neviděl, ale všichni to věděli. Nikdo nic neslyšel, přesto si to všichni domysleli. Každý soucítil, každý chtěl pomoct, ale zároveň všichni věděli, že by z toho byl jenom problém a ještě větší Peinův vztek. Teror tedy pokračoval, i když o něm všichni věděli, nikdo nepomohl, i když to mohli jenom zkusit. Nikdo se mu nepostavil, jelikož se jim před očima změnil v kruté a nezadržitelné monstrum. Nikdy dřív se s tím nesetkali, na žádného nepřítele nikdy nepoužil tolik síly či emocí. Nikoho tolik nemučil a nezpůsoboval mu tolik bolesti, ať už to byl kdokoli. Ona byla tou pitomou výjimkou, která se tam připletla. Všichni věděli, že bez ní by se nejspíš chod organizace tolik nezměnil. Všichni nějak tušili, že tohle bude mít ještě zajímavé pokračování.
"V-vzdej se toho," požádala ho znovu Sakura a vyplivla značné množství krve, "vždyť tě to oslabuje a zevnitř ničí!" snažila se ho přesvědčit. "Přijmi porážku, pokoř se před světlem dobra a zahoď temnotu nenávisti!"
"Ne!" odmítl okamžitě Pein. "Nikdy!" vzdoroval a nepřestávala v nenávistných úderech "Už jen proto, že to říkáš ty!" udal důvod, proč se mu to strašně hnusilo.
"Tak mi to předej!" zkusila to jinak. "Nech mě vzít si všechnu tu bolest, nech mě to všechno prožít a očistit tě od toho," navrhla jinou alternativu. "Odevzdej mi všechen svůj smutek, samotu i rány. Předej mi všechny své křivdy i pocity viny. Zbav se toho všeho, nech to odplout a klidně to dej mě, dívej se, jak já tím trpím, ale sám se tím netrap. Bude lepší, když se toho vzdáš a necháš mi to, abych se o to postarala," promlouvala k němu tichým hlasem, jako by se ho snažila ukolébat. Zkoušela v něm vyvolat pocit důvěry, aby udělal, co po něm žádá, ale nezabralo to. Odmítl to, nechtěl. Z jeho pohledu to bylo tak, že se tím možná chtěl trápit, protože si nedokázal představit život bez své bolesti a temnoty. Nevěřil, že by mu něco mohlo pomoct.
Následovaly dvě rány a Sakura už nemohla promluvit. Skončila zase na podlaze v ohromné tělocvičně a zase o ničem nevěděla. On si opět stoupl nad ní s kunaiem v ruce a znovu zvažoval, co má udělat. Viděl její sotva se nadzvedající hrudník, zase se před jeho oči dostala krev a modřiny. Srdcem mu zavládl pocit viny a následně hodil kunai proti zdi vedle toho minulého. Pak jí věnoval ještě poslední pohled a odešel. Nechal ji tam ležet a odešel za Konan, aby se domluvil na následujícím programu. Cestou se setkal s Hidanem, který se ho zeptal, kde se Sakura nachází. Nedopověděl a pokračoval dál. Nelíbilo se mu, jak se Hidan chová vůči ní, přišlo mu to až moc zvláštní a nemožné. Nebyl s tím spokojený, jelikož chtěl, aby ji všichni nenáviděli stejně jako on. Chtěl se jí zbavit, a kdyby to chtěli ostatní, nebyl by s tím žádný problém. Přece jenom by si někoho dalšího mohli opatřit jednou návštěvou v Konoze, tak proč by ji tu měli držet?
Jakmile si tohle Pein uvědomil, plánoval si, jak ji zabije. Přemýšlel, zda to udělá jako vraždu či nehodu. Nezajímal se o nic jiného než o její odstranění. Přece jenom mohl mít někoho jiného, kdo by byl poslušnější a nepůsobil tolik problémů jako ona. Při tomto uvědomění se mu úplně rozzářily oči, došlo mu totiž, že by se na ni už nemusel dívat, že by nemusel vzpomínat na minulost a nemusel by se trápit. Ten nápad v něm přetrval a on zůstal celou noc vzhůru, aby přesně vymyslel, jak to provede. Stačilo se v noci vkrást do jejího pokoje a v době Hidanova spánku jí zabít. Tohle mu přišlo ale moc snadné, navrhl tedy, že chvíli počká a následující den jí během tréninku zbaví života a vymluví se na to, že to byla nehoda. Následně v noci navštíví Konohu a vezme si pár lidiček k sobě. Třeba ty tři, o které kvůli ní přišel. Ti podle něj byli dobří, moc se necukali, poslouchali a rychle se přizpůsobili, na rozdíl od ní.
Bral to jako brilantní plán, který nemohlo nic zkazit. Myslel si, že mu to stoprocentně vyjde, tolik se na to těšil, že vážně neusnul a celou noc zvažoval, zda bude něco potřebovat, zkoušel svůj plán ještě přehodnocovat a měnit. Snažil se, aby všechno klaplo, byl tak nedočkavý a natěšený, že si Konan myslela, že mu totálně hráblo. Seděl stále v pokoji na židli a něco nesrozumitelného si mumlal a sem tam něco radostně vykřikoval.

SakuraUchihaHaruno13
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Aki Aki | Web | 13. listopadu 2014 v 10:39 | Reagovat

Užasne...len dufam,že Peinovy sa nepodari zabiť Sakuru.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama