close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Konec, nebo začátek?13

25. září 2014 v 16:18 | SakuraUchihaHaruno13 |  Ninja svět
Konan nadiktovala Sakuře, co všechno má připravit a průběžně na ní dohlížela, kdyby se náhodou pokusila o nějakou nekalost nebo něco podobného. Sama přitom přinesla židli z vedlejší místnosti, aby si měla Sakura kam sednout, vyklepala a srovnala ubrus, porovnala kytici na stole a pomohla Sakuře s dokončením snídaně.
"Takhle brzy se tady vstává běžně?" chtěla vědět, přičemž svou otázku doprovodila dlouhým zívnutím, které bylo jenom důkazem její únavy. Počítala s tím, že začátek ani celý zbytek života v Akatsuki pro ni nebude lehký, ale když to prožívala, přišlo jí to ještě těžší. Tišila se sice slovy, že to tak chtěla sama, ale na únavě jí to neubralo. Předhazovala své znavené mysli, že se její přátelé mají dobře, ale ani to jí nepřidalo fyzickou sílu.
"Brzy se vstává jenom ve všední dny," odvětila. "O víkendu budeš vstávat v osm nebo v devět, to bude záležet na programu," vysvětlila jí Konan. "Časem si zvykneš, po několika měsících nebo letech budeš vstávat automaticky, naučíš se to, aniž bych tě musela budit," přislíbila. "Nebude to problém," povzbudivě se usmála.
"Super," nespokojeně si odfrkla a obrátila oči v sloup. Nebyla spokojená, ale mohla si za to sama. Nějak se jí nechtělo zastávat post poslušné hospodyňky, která vstane dříve než ostatní a připraví vše potřebné, aby si páni, až se milostivě uráčí vstát, mohli mít vše, co si přejí přímo pod nosem. Nikdy jí nevoněla pokora a poslušnost. Nikdy k tomu neměla nějaký vřelý vztah, odmítala to přijmout jako svou součást, jelikož to šlo vlastně proti jejím zásadám. Odmítala se krčit v koutě a přikyvovat každé hovadině. Hnusilo se jí pomyšlení, že by měla klečet na zemi v pláči a prosit o slitování. Z duše nenáviděla pocit sebepokoření a vlastní méněcennost. Bylo jí příjemnější žít v bolesti a vzdorovat, než se krčit u země a bát se udělat jakýkoli pohyb. Nikdy nepochopila, že jí její povaha může způsobit spoustu problémů, nepřijímala povyšování ostatních. A Peinovo už vůbec ne, prohrál sázku, v níž sám určil pravidla, v jejích očích byl pouze zdeptaná nicka, která si sebevědomí navyšuje pokorou ostatních. Neměl pro ni význam, neviděla v něm nikoho silného, spíše toho nejslabšího z organizace.
"Půjdu vzbudit ostatní," přerušila náhlé ticho Konan, které mezi nimi zavládlo od Sakuřina odseknutí. Konan věděla, že se Sakurou bude ještě spousta práce a jenom tiše doufala, že si dřív nebo později zvykne a přestane dělat problémy ve svém i jejím zájmu. "A ty připrav nádobí a pití," požádala ji a okamžitě se setkala s jejím nespokojeným pohledem. "Nádobí je ve skříňkách a pití v ledničce," dodala a zmizela dřív, než po ní Sakura mohla hodit nůž nebo cokoli jiného, co by ji mohlo zranit a ukázat, jak moc nerada to všechno dělá.
"Pitomá protivná holka!" ulevila si, když vystoupala po schodech a vešla do prvního pokoje v dlouhé chodbičce. Byla jí proti srsti. Všechny okolnosti, za kterých se dostala do organizace, nenáviděla, ale musela se s nimi smířit. Stejně tak i s tím, že se jí už nikdy nezbaví, jelikož tahle přísaha byla až do konce života. 'No potěš.' zaskuhrala ve své mysli a jemným zatřesením probudila Deidaru, který neochotně otevřel své blankytně modré oči a pohlédl na ni svým typickým unaveným pohledem, kterým žádal ještě o několik minut.
Konan mu nic takového nedopřála a stejně jako vždy ho donutila, aby vylezl z postele, převlékl se, trochu poklidil a šel na snídani. Setkala se s jeho silnou nechutí jako každé ráno, ale i tak to vše udělal.
Následoval Hidanův pokoj. Hidana ani budit nemusela, ležel totiž na zemi a zadumaně, možná i trochu vyplašeně hypnotizoval postel svýma očima. Postřehl její příchod a bez pozdravu vypálil: "Kde je Sakura?!"
"Buď v klidu," začala ho okamžitě chlácholit, jelikož podobného stavy u něj dřív neregistrovala, proto radši nechtěla provokovat, aby se náhodou ještě něco nezvrhlo. "Je dole a připravuje stůl."
Očividně se trochu uklidnil, ale stále jí věnoval jakýsi podezíravý pohled, v němž se odrážela veškerá jeho nejistota a starost o ni. Nechtěl radši ani domýšlet, co by se dělo, kdyby tu pro něj Sakura nebyla.
"Ta holka s tebou pěkně cvičí," začala si ho dobírat, jakmile se ujistila, že nehrozí nějaké příliš valné nebezpečí. "Nikdy dřív jsi o nikoho takovou starost neměl," předložila podklady své domněnky, "ještě nikdy se nestalo, že bys dobrovolně spal na zemi a ještě nikdy jsi nikomu dobrovolně nezachraňoval život, když se Pein rozhodl, že ho dole nechá vyhladovět," pokračovala ve vyčítání všech jejích postřehů. "Chováš se úplně jinak než dřív, nechápu tě. Nikdy jsi neprojevil soucit nebo prostě nějaký cit a teď jí tady zachraňuješ život, staráš se o ni a chováš se k ní jako gentleman?" V jejím hlase byla slyšet i jistá urážka, že nic takového nikdy neprojevoval jí. Ona přece taky byla holka a zasloužila si ohleduplnost a jemné zacházení, kterého se jí přespříliš nedostávalo a od Hidana ani v tom nejnerealističtějším snu.
"Cože?" nechápavě na ni pohlédl Hidan. Vypadal jako úplný blbeček, který byl postaven před nějakou složitou lomenou rovnici a měl se dobrat k výsledku, i když ještě nikdy nic takového neviděl. Takhle ho Konan ještě nikdy dřív neviděla. Měnil se jí před očima a to jenom kvůli Sakuře. Choval se totálně jinak a všechno to byla jenom její vina. Nechápala to, prostě jí to nedávalo žádný smysl, když vzala v potaz, že Hidan byl vždy ten nejméně přizpůsobivý a všechny kolem urážel sprostými nadávkami bez projevení soucitu.
"Jsem si jistá, že mě bys postel neuvolnil," zkusila jinou metodu, jak mu ukázat, že se chová jak úplný blb.
"Ty bys ale nikdy u mě spát nechtěla," šikovně se vykroutil z její narážky a pokračoval: "Ty máš přece Peina a ten se s tebou dělí o postel, ne?" laškovně se usmál. "Ke mně bys za žádnou cenu nešla, nechtěla bys, protože máš svého milovaného Peina a ten by mi navíc rozbil hubu, kdybych tě nechal spát u sebe," šel na to logicky a totálně jí zkazil její plány o poukázání na všechny jeho nepřijatelné změny.
Konan netušila, jak má reagovat, proto radši přešla do dalšího pokoje a postupně všem oznámila, že už je snídaně hotová. Stále však musela myslet na Hidana. Nejdřív si myslela, že je to jenom úlet, když jí nosil jídlo, ale postupně začala poznávat, že to mělo i nějaké pokračování, jelikož vždy byla vyléčená, i když se její stav dal mnohdy nazvat jako 'neslučitelný se životem'. Došlo jí, že on jí dává potřebnou čakru na uzdravení a žití.
U snídaně se všichni sešli a koukali po sobě dost unaveně. Moc se nevyspali kvůli včerejšímu výletu, boji a všemu ostatnímu. A navíc se někomu moc nedařilo spát, takže mezi sebou měli i hodně přetažené extrémy.
"Včera se neřešilo, kde bude Sakura bydlet," vzpomněl si nakonec Itachi, když měl před sebou talíř se snídaní a viděl Sakuru, jak se nespokojeně šklebí, když měla nandávat jídlo, zatímco všichni ostatní seděli a diktovali si, kolik toho chtějí. Každý to na ní viděl, všichni věděli, že to tolik nenávidí, ale byl jenom jeden, který ji doopravdy litoval a chtěl jí pomoct. Moc dobře ale věděl, že by si tím tak zadělal na velké problémy a vlastně by na sebe práskl i to chození do její kopky a živení jí i přes Peinův přísný zákaz.
"Jo jasně," ozval se neochotně Pein, který svůj nepřítomný pohled věnoval Sakuře. Dost se mu líbilo, že zatím nedělá žádné cavyky a poklidně všem nandává jídlo. Těšilo ho to, jelikož si myslel, že hned při první snídani bude muset řešit její zpupnou náladu a neochotu vůči ostatní. Byl příjemně překvapen a potěšen.
"Sakuro," oslovil ji, přičemž mu hlas přeskakoval únavou a nedostatkem spánku, "chceš dál bydlet u Hidana nebo chceš vlastní pokoj?" otázal se a zvědavě na ni pohlédl. V tu chvíli se jejím směrem otočili i ostatní a čekali, co z ní vypadne. Ona se spíše věnovala Hidanovi a snažila se zjistit, zda by mu vadilo, kdyby u něj dál přebývala. Ona osobně byla schopná snést obě varianty, chtěla pouze vědět, jak to vidí Hidan.
"Já s tím nemám problém," ubezpečil. "Dokážu být na pokoji sám i s tebou," projevil toleranci vůči ní. "Musím ale uznat, že mi ta samota v poslední době vadila a rád jsem uvítal společnost," zarděl se a sklidil spoustu překvapených a šokovaných pohledů od svých několikaletých kolegů, kteří netušili, že by mu něčí společnost mohla někdy vyhovovat. Byli spíše toho názoru, že je nejraději sám a provádí si v tichu své obětní rituály.
"Já se taky nemusím nutně stěhovat," přidala další věc, která ještě zvětšila překvapení a šok ostatních. Třeba Itachi nebo Deidara z toho byli pěkně vedle. Nikdy si nemysleli, že by něco takového bylo vůbec možné.
"Tak fajn," přijal to vůdce organizace a úlevně si oddechl. Nemusel řešit zařizování pokoje, upravování všeho možného nebo tak. Stačilo jenom přenést židli a postel. Nic jiného snad nebylo potřeba, což mu vyhovovalo.
Po snídani se všichni rozešli do tělocvičen, zatímco Sakura a Konan sklidily po snídani, umyly nádobí a začaly si to připravovat na oběd. Následně si Pein odvedl Sakuru do největší tělocvičny, kde započal její první trénink.
"Asi bych tě měl obeznámit s pravidly, co?" povýšeně se pousmál při myšlence na to, že ji může beztrestně bít. V tu chvíli z něj už opadla únava z nedostatku spánku. Měl plno energie, kterou mu propůjčila zášť a zloba.
"Tak začni," vyzvala ho Sakura bez známky sebemenšího ponížení. "Přece jenom ta tvoje pravidla trochu znám." Teď se zase usmívala ona. "Vždy se dají nějak obejít, přelstít a nečekaně tě porazit, že?" Sebevědomí a touha po jeho pokoře z ní přímo čišela stejně tak, jako z něj čišel vztek, jenž následně rostl.
"Mlč!" křikl okamžitě, jakmile pochopil, že naráží na jejich boj, kdy ho porazila. "Nemáš právo mě tady shazovat nebo ponižovat!" rozohnil se a v zápalu vzteku po ní hodil kunai, aniž by pořádně mířil.
"Ale vždyť já za to nemůžu," nevinně se usmála a ladně se vyhnula jeho letící zbrani, "sám mi tady přihráváš přímo na smeč, tak se nediv, že toho využívám," poukázala na jeho chybu. "Přece jenom víš, že já se i přes tu přísahu plně nepoddám, jak ode mě jistě očekáváš," řekla, "v hloubi duše víš, že já budu bojovat až do konce, ať už mi uděláš cokoli," připomněla mu. "Všichni ostatní se ti buď poddali, nebo jsi je zabil, viď?" ujistila se v pravdivosti své teorie. "Ale u mě se nestane ani jedno ani druhé," ubezpečila ho. "A ty to moc dobře víš," pohlédla do jeho očí a znovu v něm vyvolala ten strach, obavy a nejistotu. "Já se nikdy nepoddám a ty mě nikdy nezabiješ, jelikož mě potřebuješ, i když ti nic neřeknu," ukázala, jak je on závislý na ní, ale ona na něm vůbec závislá není. "Jsi vůdce, který potřebuje informace, zázemí a moc, které se ti příliš nedostává, jelikož tvůj dlouhodobý cíl ti stále uniká, že?" chtěla další ujištění o svém přesvědčení. "Naruta všichni chrání a on ti sám do léčky jen tak nespadne, tak blbej zase není," vítězně se pousmála a vzpomněla si na věčně pozitivního blonďáčka, který jí vždy vším štval, ale taky jí dokázal rozveselit a zahnat chmury. "Jsi vlastně jenom malá osůbka s pochybnou minulostí, která ti na duši způsobila rány, které se snažíš skrývat tím, že ubližuješ všem kolem a hraješ si na silného a nepřemožitelného. Mučením a způsobováním bolesti si kompenzuješ všechnu bolest, která kdy byla napáchaná na tobě. Vyžíváš se v tom, když se takhle mstíš na ostatních za to, co ti provedl někdo jiný. Bereš radost nevinným, připravuješ o životy obyčejné ninji, kteří chtějí žít. Ničíš život jim i sám sobě, jelikož se ti v minulosti stalo pár nepříjemných situací, že?" vyřkla další teorii, která nebyla daleko od pravdy stejně jako všechny předešlé. "Jenže měl bys vědět, že rány minulosti už nezahojíš, ani je nezmírníš. Může se z nich poučit a začít si všímat drobných radostí, které k tobě přicházejí každý den a celkově převažují veškerou tu bolest a smutek z předešlých let. Musíš si jenom uvědomit, že na tomhle světě, který je mnohdy nazýván nespravedlivý, jsme vlastně nespravedliví my, jelikož toto o něm prohlašujeme bez jakéhokoli oprávnění či smysluplného důvodu. Všechno špatné, co se nám stalo, shazujeme na ostatní nebo na osud. Zatímco těch malých drobností, kterých se nám dostává požehnaně, si vůbec nevšímáme, jelikož jsou pro náš zrak tak malé, nicotně a bezvýznamné, že se radši chceme topit v moři iluzí a temnoty než konečně otevřít oči, uplavat pár temp a vykouknout nad hladinu na krásné a jasné slunce, které nás vždy poctí svým světlem, i když je občas schované za mraky a noc je jenom krátká pauza. Uvědom si to a zbav se nenávisti," požádala ho.

SakuraUchihaHaruno13
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Aki-chan Aki-chan | Web | 22. října 2014 v 10:26 | Reagovat

Wau skveli dielij...bomba,ako Itachi a Deidara boli paf,ked Hidan so Sakurou povedali , nepriamo ,že chcu byvať spolu.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama