close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Konec, nebo začátek?12

20. září 2014 v 15:15 | SakuraUchihaHaruno13 |  Ninja svět
Obřad pokračoval další Peinovou otázkou: "Jsi ochotna přijmout pravidlo, které říká, že nesmíš nikoho shazovat, šikanovat, vydírat či zesměšňovat? Zavazuješ se tímto slibem k tomu, že budeš ke každému členu chovat úctu, kterou ostatní budou projevovat tobě?"
"Ano" přidala další kladnou odpověď a trpělivě čekala, co bude následovat.
"Jakožto dívka přijímáš povinnost pomáhat s přípravou všech společných jídel, úklidu, akcí či bojů?" Peinův hlas zněl stále stejně, ale jeho oči měnily své vyzařování každou následující vteřinou. Byl neskutečně šťastný, když odsouhlasila všechno, co jí zatím uložil. Dodávalo mu to pocit moci, nadřazenosti v jistém ohledu i rozkoše. Její podřízení bylo jeho tajné přání už od chvíle, kdy se jako jediná postavila na odpor, následně jí to vyšlo a dosáhla svého. Tolik ho štvala svým samotným vzezřením i chováním, že nebyl schopný své přehnané emoce ovládat. Navíc to byla dívka, což většinou znamená, že je slabší, zranitelnější a méně bojovná. Jenže v jejím případě se tento přírodní řád zmýlil. Stala se něčím, čeho nebyl schopen se zbavit, i když to tak moc chtěl. Stala se obrazem jeho slabosti a neúplné kontroly nad sebou samým. Byla jeho úhlavním nepřítelem, kterého nebyl schopný porazit, jelikož se nevědomky stala odrazem jeho vlastní neschopnosti.
"Jsi připravená plnit veškeré mé příkazy, i kdyby to znamenalo hrabat se v minulosti, postavit se své vesnici i všem svým známým, dřívějším přátelům i bývalé rodině?" dopadla na ni další otázka, kterou musela poctít stejnou odpovědí, jako ty předešlé. Šlo vlastně jen o to, že odkývala všechno, ať už to bylo cokoli. Jedině tak mohla splnit dohodu. Řídit se tím samozřejmě musela, ale že by to měla nějak v plánu, to nehrozilo.
"Ano," podala další odpověď shodnou s těmi předchozími v naději, že už bude konečně konec.
"Říkáš tady před námi všemi, že tví bývalí přátelé pro tebe nic neznamenají? Stejně tak tvá rodina se pro tebe nestává ničím jiným než pouhým neemocionálním zážitkem případně nepřítelem? A tvá vesnice nepředstavuje tvé milované rodiště, domov či bezpečí, stává se pro tebe místem, které bude v případě nouze potřeba zničit, aby byly naplněny vyšší cíle?" Peinovy otázky postupně gradovaly do neúnosných mezí.
"Ano," přitakala Sakura, i když tohle nebyla schopná za žádnou cenu udělat. Tomuhle nemohla vyhovět, jelikož se na místo, kde právě stála, dostala jen kvůli svým přátelům, které se rozhodla ochránit. Celá její podstata v sídle jí připomínala, jak moc jí na přátelích záleží a co všechno je schopná kvůli nim obětovat. Peinova slova byla tedy nemístná a za žádných okolností splnitelná. Věděli to úplně všichni, kterým došlo, že na přátelích jí záleží víc než na sobě. Pein ale viděl něco jiného a chápal to jinak než všichni ostatní.
"Staneš se oporou nás všech, bez ohledu na své vnitřní emoce či strach? Budeš pomáhat a léčit každého, kdo potřebovat bez ohledu na to, zda tě naštval či pošpinil?" Za touhle otázkou stálo jeho sobecké přání, které naznačovalo jeho touhu zbavit se nesnesitelné bolesti, která ho od boje sužovala.
"Ano," souhlasila znovu a nepříjemně se zašklebila, když si představila, že ho bude muset léčit. Přišlo jí odporné pomáhat svému nepříteli, který se jí snaží poškodit a možná i zabít.
"Přijímáš veškeré své povinnosti, úkoly či mise, které ti budou v budoucnu předkládány, aby byly dokonale a bez chyby provedeny?" Tak zněla poslední otázka, kterou jí v rámci obřadu položil. Zbývalo jenom, aby vyřkla to poslední ano a mohla se tak stát členkou, která nebude klást odpor a celkově organizaci posílí.
S mírnou nechutí přidala ten poslední souhlas, který zapečetil ztrátu její osobní svobody, přátel, rodiny, vesnice a neodvratně ji připoutal k pravidlům a zásadám organizace, která neměla v plánu ústup.
Následně si s každým potřásla rukou a jemně přijala veškeré objetí. Pein ji ruku stiskl nejsilněji a objetím ji na několik vteřin připravil o dech v plicích. V očích mu hrálo šílenství získané splněným přáním. Okamžitě jí podkopl nohy a zasyčel jí do ucha: "Jelikož jsi odsouhlasila všechno, mám první požadavek," nepřirozeně se zašklebil a zkroutil jí ruce. "Mám hlad, tak mi jdi rychle něco uvařit, abych si pochutnal," přikázal jí. Bláznovství se z jeho obličeje nevytratilo, spíše se násobilo každou vteřinou, kdy nad ní měl nadvládu.
"Trhni si!" plivla mu do tváře a dostala se z jeho pevného sevření i útlaku. Postavila se na nohy a nepostřehnutelnou rychlostí mu zkroutila ruku za záda, následně ho podkopnutím dostala na kolena a nohou mu přitiskla obličej k zemi. "V té otázce, která s tímto souvisela, jsi říkal 'všech společných jídel', což znamená, že by museli mít hlad i ostatní, aby se stalo mou povinností jít to jídlo připravit," vychytrale se na něj usmála. "A nikdo jiný očividně nemá zájem o další jídlo, že?" pohledem spočinula na všech ostatních členech, kteří jí dali za pravdu. "Takže to vypadá, že jestli chceš jít jíst, budeš si to muset připravit sám," věnovala mu vítězný úsměvem a zesílila tlak, kterým ho držela na zemi. "A ještě jsi říkal, že všichni k sobě máme mít úctu a nemáme se šikanovat, což jsi právě porušil tím napadením, takže mám právo se bránit či dokonce mstít," hrozivě se zašklebila a ruku za zády mu posunula kousek výš, aby ucítil mučivou bolest.
"Dost!" ozvala se Konan a přiběhla mu na pomoct. "Stále je ještě zraněný," připomněla jí a dostala Peina z jejích spárů. "Měla bys ho léčit místo toho napadání," zkusila jí promluvit do duše, což se minulo s účinkem.
"On mě napadl jako první, ani se neomluvil a o léčení mě nepožádal, takže má povinnost v tomto ohledu není tak úplně platná. Přece jenom jsem právoplatný člen, ne nějaký podřízený zajatec, takže mám stejná práva jako vy ostatní a můžu tedy používat vlastní logiku. Nebudu pomáhat někomu, kdo ani neumí požádat o pomoc a místo toho si na mě pouze vybíjí svůj vztek a násilnické sklony," podala vysvětlení svého počínání a bez dalších zbytečných slov zamířila do Hidanova pokoje. Chvilku musela bloudit, než našla ty správné dveře, ale nakonec je našla. Kvůli silné únavě, která ji po boji, cestě do Konohy i obřadu přepadla, se nešla vysprchovat a padla rovnou do měkké a ustlané postele. Ani se nepřikryla, neuvelebila, usnula hned, jak dopadla do měkkého. Byl to pro ni krásný pocit, když už ji její nohy nemusely dál nést, cítila palčivé teplo všude po těle, jak musela být celý den v pohybu. Usínání bylo rekordní, nepamatovala si už nic jiného, než ten pád do postele. Nepostřehla ani žádnou myšlenku, která by se jí mihla hlavou ještě před usnutím. Už nebylo nic, jenom vytoužený klid, ticho, temnota a nádherný spánek.
Jakmile si všichni dole vyslechli Peinovo mrzuté a zároveň zlostné klení nad Sakuřiným chování, mohli jít do svých pokojů. Nestihlo se ani řešit, kde bude Sakura spát. Odložilo se to tedy na následující den, jelikož nikdo z nich neměl náladu na další ponocování. Unaveně si popřáli dobrou noc a šli spát.
Hidan vešel do pokoje, aniž by rozsvítil. Tušil, že už Sakura spí, proto zažehl maličkou svíčku, aby se dostal do koupelny. Tam nechal svíčku hořet a v jejím tlumeném světle se vysprchoval. Mohl si rozsvítit, ale nějak mu to v tu dobu nedošlo. Přišlo mu to skoro magické. Slyšel tekoucí vodu, neviděl toho mnoho, pouze zlatavé světlo, které se nedostalo úplně všude a koupelna byla tak z části ponořená do tmy. Strávil několik dlouhých minut v horké vaně sledováním zářivého plamínku svíčky. Když foukl jeho směrem, pozoroval, jak se o několik vteřin později rychle mihotá a za každou cenu se snaží udržet ve stavu plápolání. Několikrát se však stalo, že jeho dech nechal plamínek úplně klidný. V tu chvíli jeho nic neříkající myšlenky přeskočily na Sakuru. Po delším přemýšlení byl schopný ji k tomu plamínku přirovnat. Pod jistým náporem odmítala ustoupit, stála si na svém stejně tak, jako se plamínek nepohnul. Na druhou stranu byla všech schopná poslechnout i vyhovět, vše ale záleželo na způsobu podání. Jemu svěřila většinu své minulosti, byla mu vděčná za záchranu života a nebojovala s ním. Vůči Peinovi však byla hodně vysazená a dělala všechno proto, aby se mu nemusela podřídit. Hidan v ní viděl něco doopravdy neskutečného. Byla to dívka, která ubližovala a chránila zároveň. Byla poddajná i vzdorovitá. Dokonalá i vztek působící. Křehká i silná. Milá i zpupná. Sebevědomá i zlomená. Byla vším možným, ale pro něj byla ještě něčím víc. I přes neskutečnost situace v ní spatřoval dokonalého anděla. Zamiloval si ji, protože byla jiná než ostatní. Stala se jeho vlastní drogou, kterou se rozhodl chránit, aby ji nikdo jiný nebyl schopný požít.
Po koupeli se převlékl a vrátil se k ní. Dohořívající svíčkou osvětlil místnost, v níž už nepobýval sám. Sakura ležela rozvalená v posteli a nejistě oddechovala. Hidan si všiml, že se její útlé tělíčko nepatrně třese. Položil tedy svíčku na stůl, přikročil ke skříni, kterou s nepatrným vrznutím otevřel, vyndal náhradní silnou přikrývku a přikryl ji. V nedostatečném světle byl schopný rozeznat základní rysy jejího obličeje, dokonce postřehl, že se spokojeně zachvěla a tichounce vzdychla. Svíčku přenesl na noční stolek a chvilku ji pozoroval. Připadala mu tak krásně a zároveň nevinně. Téměř nevěřil, že je to tatáž osoba, která se ještě před několika hodinami s Peinem rvala jako kůň, aniž by projevila známky slabosti. Její dech se postupně klidnil, už se netřásla ani neprojevovala známky nějaké nespokojenosti. A přesně to se mu líbilo. Miloval ten její lehký spokojený úsměv i nepatrnou radost. Přišla mu kouzelnější, když na sobě neměla masku síly nebo vzdoru. Zalíbila se mu jemná a zranitelná Sakura, která potřebuje ochranu a nadějně se upíná ke svému ochránci. Nemusela být drzá, aby mu přišla sexy. Nepotřebovala být nutně sexy, aby o ni měl zájem. On o ni vlastně ani zájem neměl, stala se jeho denní potřebou, kterou už nemohlo nic jiného nahradit. Už nepotřeboval nic jiného, aby se cítil šťastný. Už nic jiného mu nemohlo přinést ten překrásný pocit, kdy se po dlouhé době skutečně cítil živý.
Sledoval ji, dokud svíčka nedohořela. Následně zhodnotil nastávající situaci. Chtělo se mu spát, avšak postel si zabrala Sakura, která se v ní bez problémů rozvalovala. Hidan přemýšlel nad tím, že by se k ní nějak vecpal, ale věděl, že by ji tím nejspíš vzbudil. Proto se tedy rozhodl, že se pro dnešní noc postele vzdá. Na zem si položil plášť, ze skříně si vytáhl další a s ironickým úsměvem si zhotovil provizorní lože. Jeden plášť použil jako podestýlku a druhým se přikryl. Snažil se ignorovat chlad, který k němu zvenčí pronikal, místo toho se upínal k teplu, které vycházelo z jeho srdce při myšlence, že kousek nad ním spí Sakura, která je v teple, šťastná a spokojená. Nic jiného vědět nepotřeboval a během následující minut s myšlenkou na ni usnul.
Další ráno se do jejich pokoje přikradla Konan, aby jí Sakura pomohla s přípravou snídaně. Pohled, který se jí naskytl, jí opět překvapil. Poprvé viděla, jak se ti dva tisknou k sobě na jedné židli a následně spatřila, jak si Sakura zabírá celou postel jenom pro sebe a chudáček Hidan se klepe na promrzlé zemi. Několik vteřin je pozorovala, aby se ujistila, že to, co vidí, není jenom přelud. Když dostala dostatečné ujištění, přikročila k posteli, přes Hidana se nahnula k Sakuře a jemně zatřásla s jejím ramenem. Když se nedočkala žádné reakce, postup opakovala. Teprve asi po třech pokusech se Sakuřiny oči otevřely a ona začala vnímat. Konan si okamžitě položila prst před ústa ve znamení, že má být zticha. Poté její pohled doputoval k Hidanovi, což mělo být vysvětlení tichosti. Sakura jenom překvapeně zírala na osobu zkroucenou vedle postele a zrudla hanbou. Něco takového nechtěla, předchozí večer byla tak unavená, že nepřemýšlela nad tím, kde bude spát Hidan. Cítila se trapně, když si uvědomila, že obsadila jeho vlastní postel a nechala ho spát na zemi. Konan se jenom pobaveně usmála a naznačila jí, aby vstala. Sakura tedy vylezla z postele a dávala přitom velký pozor, aby Hidana nevzbudila. Pak od Konan dostala nějaké oblečení a rychle se převlékla. Stále ještě nechápala, jak mohla být vůči němu tak bezohledná a vymýšlela omluvy a vysvětlení, které mu následně chtěla předložit.

SakuraUchihaHaruno13
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Jsem mrcha?

Ano!
Ne!

Komentáře

1 Aki-chan Aki-chan | Web | 21. září 2014 v 9:23 | Reagovat

Bombovy dielik....rychlo pokračovanie.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama