close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Konec, nebo začátek?11

13. září 2014 v 16:07 | SakuraUchihaHaruno13 |  Ninja svět
Hinata během cesty nebyla schopná myslet na nic jiného, než na Deidaru. Před jejíma očima se přehrávala scénka jejich rozloučení. Stáli proti sobě a tiše se dívali tomu druhému do očí. Opět propadla kráse a modři jeho magických očí. Nedokázala uhnout pohledem nebo se jakkoli hnout. Paralyzoval ji svou přirozenou krásou a výjimečností. Opatrně si ji k sobě přitáhl, své svalnaté ruce obtočil kolem jejího chvějícího se těla a tichounce jí šeptal do ucha, jak moc mu bude chybět. Nebyla schopná jediného slova či pohybu. Stála v jeho objetí a poslouchala slova, která donutila její srdce několikrát vynechat a následně se rozeběhnout jako o závod. Vdechovala jeho přirozenou vůni, nechala se na tváři lechtat jeho blonďatými vlasy, o něž se vždy pečlivě staral a věnoval jim všemožnou péči. Stal se její závislostí a zároveň zranitelností. Nedokázala si představit následující dny bez něj. Už si stihla zvyknout na jeho jemnou péči, milující a měkké rty, i na pátravé a hluboké doteky. Nechtěla ho za žádnou cenu opustit, stal se pro ni jejím vlastním životem, představoval její druhou polovinu, kterou nutně potřebovala k životu. Každá chvilka bez něj na ni negativně působila, všechny vzpomínky v ní probouzely pocity lásky a smutku zároveň. Zamilovala se do něj, ani nevěděla jak. Věděla však něco úplně jiného, už nikoho jiného nepotřebovala. Vracela se sice do vesnice, kde bude obklopena svými starými přáteli a rodinou, ale ani ti všichni jí nedokázali dát tolik jako on. V společnosti všech těch lidí se cítila sama, i když je měla na dosah. Byla sama, byla bez něj. Jedině on mohl zahnat její věčnou samotu a nahradit to prázdné místo v srdci, které si tam vytvořila speciálně pro něj. Nikdo jiný, ani dav lidí, nedokázal vytvořit dostatečnou společnost, když mezi nimi nebyl on.
Kvůli tomuto pocitu zazlívala Sakuře její rozhodnutí. Nechtěla od něj odejít, nepřála si o něj přijít. Toužila být mu stále nablízku, cítit to jeho nenahraditelné horko, ty měkké rty, jeho dech i tři jazyky zároveň.
"Už se blížíme," upozornil všechny Itachi a trochu zrychlil, ostatní se mu okamžitě přizpůsobili. Všichni to už chtěli mít za sebou.
Po uplynutí několika minut se ocitli před bránou do Konohy, kde Itachi pro jistotu počkal, aby ho náhodou nezajali nebo tak. Ostatní se přemístili k Tsunade, která se mořila se spoustou papírů a návštěvu zaregistrovala až ve chvíli, kdy si Pein odkašlal.
"Kdo to zase je?" nevrle zvedla pohled od své práce a prohlédla si nově příchozí. Hrklo v ní, když spatřila Hinatu, TenTen, Leeho, Sakuru a pár členů Akatsuki. "To je mi tedy návštěva," změnila tón hlasu z otráveného na překvapený. "Dnes je nějaký den speciálních návštěv, nebo co?" ironicky se otázala a setkala s nechápavými pohledy všech přítomných. "Před chvílí tu byl Sasuke, teď vy," vysvětlila. "Tak by mě zajímalo, kdo přijde po vás," pronesla svou zvědavost a pohledem vyzvala velitele Akatsuki, aby objasnil neplánovanou návštěvu. Postřehla, že je zraněný a zklamaný.
"Přišel jsem vám něco vrátit," objasnil důvod své návštěvy. Tři unesené ninji, které měl po dohodě se Sakurou navrátit zpět do vesnice, nazval 'něčím', aby dal jasně najevo, že je nebude potřebovat.
"A čemu vděčím za takovou velkorysost?" překvapeně zamrkala Tsunade. Něco takového od něj nečekala. Myslela si, že je nějak využije ke svému prospěchu nebo přejde na vydírání.
"Sázka," odpověděla Sakura dřív, než Pein stihl něco vymyslet, aby nevypadal jako poražený.
"Co prosím?" věnovala Sakuře zmatený pohled.
"Pein přistoupil na mé požadavky, jelikož neočekával, že bych mohla sázku vyhrát. Takže teď pouze plní mé přání," vysvětlila Sakura a věnovala jí významný pohled.
"Ty se ale nevracíš zpět, že ne?" zkusila odhadnout situaci.
"Jak to víte?" podezíravě se na ni podívala. Netušila, jak to ví.
"Doneslo se mi, že ses dobrovolně přidala k Akatsuki, že prý jsi zrádkyně a nemám ti věřit," odvětila.
"A kdo vám to řekl?" zajímala se Sakura. Nevěděla o nikom, kdo by ji mohl prohlásit za zrádkyni.
"Takže to přiznáváš?" vypálila okamžitě Tsunade dopáleně a nepřátelsky si ji měřila. Nebyla schopná přijmout, že by ten zdroj mohl mít pravdu a Sakura by tak doopravdy zradila svou rodnou vesnici se všemi uvnitř.
"To ne!" křikla na svou obranu. "Bylo to jinak!" snažila se bránit. "Řekla jsem, že když vyhraju, tak ostatní nechají v klidu jít. Snažila jsem se, aby většina z nás dále nezůstala v té organizaci a nehrozilo tak nebezpečí. Pein by ale nikdy nepřistoupil na možnost, že bychom odešli všichni, tak jsem navrhla sebe za bezpečný odchod ostatních, to snad není zrada, ne?" vypověděla, jak to popravdě bylo, a doufala, že to Tsunade přijme.
"Tys ale vyhrála podvodem!" nechal se slyšet Pein. "Neměla jsi vyhrát!"
"Na začátku jsi řekl, že se hraje bez pravidel," usadila ho Sakura. "Cizí pomoc si nevyloučil, tak si nestěžuj," smetla jeho protesty a dál se věnovala Tsunade.
"Dobrá, takže se mi snažíte říct, že ode dneška je Sakura členkou Akatsuki výměnou za návrat těchto tří?" ujistila se, že chápe dobře. Z jejích úst to vážně znělo jako zrada, chtěla se totiž přidat k nepřátelské organizaci, která před nedávnou dobou rozpoutala válku a chtěla se zmocnit Naruta. Nezáleželo na tom, jaký to mělo důvod, ale prostě přijala to, že by mezi ně měla patřit, což znamená poslouchat a stát se jedním z nich, z čehož vyplývá, že se vzdává všech předchozích slibů věrnosti své vesnici a prostě se z ní stává zrádce. Odvrhla sama sebe, sama ze sebe udělala vyvrhele a neuváženě se vzdala své minulosti i podpory, kterou jí vesnice byla schopná poskytnout. Působila jako nějaké bezpáteřní monstrum, i když pouze chtěla ochránit své milované přátele.
"Jenom to nějak sepíšeme a následně si Sakuru vezmeme k sobě," přikývl Pein a pomohl Tsunade se sepisováním potřebných věcí, udáním důvodů a tak dále.
Hinata se mezitím zlostně podívala na Sakuru, která na ni jenom nechápavě koukala. Tohle už na Hinatu bylo moc. Zařídila, že se už s Deidarou nemohla vidět, všechny je vyhnala z Akatsuki, aniž by se zeptala na jejich názor a sama si tam nakonec zůstala a tvářila se jako největší zachránce. Štvalo jí to, jelikož to brala jako děsnou křivdu. Myslela si, že to snad Sakura udělala schválně, aby jí a Deidaru oddělila, zatímco si sama užívala přítomnost všech těch silných a zvláštních kluků. Nikdy dřív v sobě nepocítila takový vztek či dokonce nenávist. Byla zaslepená a nedokázala logicky uvažovat. Sakura se stala jejím nepřítelem, i když se jí snažila jenom pomoct. Možná za to mohlo to, že se jich předem nezeptala, ale původně si myslela, že budou šťastní, když odtamtud vypadnou. Soudila podle první reakce na únos i vězení. Byla toho názoru, že každý den navíc je pro ně utrpením. Nepočítala s tím, že se jejich názory tolik změní. Částečně to asi byla její chyba, ale nakonec byla stejně ráda, že to udělala. Jelikož je stále lepší jeden zrádce než rovnou čtyři. Tak alespoň brala. Hinata zastávala úplně jiný názor, viděla jenom svoje a Deidarovo štěstí a Sakuru jako tu jedinou překážku.
"Tak půjdeme," ukončil Pein Hinatin zlý pohled směřující Sakuřiným směrem. "Máme ještě hodně práce."
"Sakuro," zažádala si o její pozornost ještě Tsunade, "i když ses ne úplně dobrovolně stala jejich společníkem, bude s tebou naloženo jako s každým zrádcem, je ti to doufám jasné?" probodla ji ostražitým a zároveň zklamaným pohledem. "Jakmile budeš spatřena mimo sídlo nebo tady, budeš potrestána za zradu a přechod k nepříteli, počítáš s tím?" Ta slova nechtěla vyslovovat, ale musela ji varovat. Sakura se nacházela v situaci, kdy neměla jinou možnost než to prostě přijmout a čekat, jaké budou následky jejího rozhodnutí.
"Dobře," přikývla a hledala zastání u kohokoli, které jí však nikdo neposkytl. Smířila se tedy s tím, že daň za bezpečí jejích přátel bude možná trochu větší, než původně zamýšlela, ale už nemohla couvnout. Už to ujednala, rozhodla a splnila, už bylo pozdě cokoli měnit a snažit se to zastavit. Musela to pouze přijmout a doufat, že se nic nepokazí a nic nebude zbytečné.
"Tak zatím," rozloučil se Pein a společně s ostatními členy a Sakurou se přemístil zpět k Itachimu a vrátili se do sídla. Všude se už snesla tma a s jejich příchodem odbila půlnoc. Všichni, co se přepravy nezúčastnili, byli stále vzhůru a čekali na výsledek. Od Peina se dozvěděli, že všechno proběhlo dobře a že ještě před tím, než všichni půjdou spát, proběhne obřad na uvítání Sakury, aby už následující dny nebyly problémy s její neposlušností.
Hidan jí pomohl s přípravou. Rychle jí sdělil, co všechno to bude obnášet a tak. Její povinností bylo všechno odsouhlasit a bez problémů přijmout, co jí uloží.
Sakura jenom přitakala a s nevysvětlitelně šťastným úsměvem ho následovala do obýváku, kde všichni seděli v kruhu na koberci. Uvnitř kruhu se nacházely čtyři svíčky a tvořily tak jediné osvětlení místnosti. Hidan ji chytil za ruku a následně se shledal s rudou barvou na jejích tvářích a stále tím přešťastným úsměvem. Pomalu ji za sebou vedl spoře osvětlenou místností, aniž by nespustil pohled z jejích očí. Před kruhem se zastavil a letmo ji pohladil po vlasech. Její úsměv se ještě trošku rozšířil. Bez toho, aniž by uhnul pohledem, nahlas a zřetelně pronesl: "Sakuro Haruno, jsi tímto připravená stát se jednou z nás?" klidným a vyrovnaným pohledem sledoval vířivou zeleň jejích překrásných očí, které v tlumeném světle svíček vypadaly ještě kouzelněji než dřív. Ona sama halena v temném stínu a ozařována zlatavým světlem působila jako nadpozemská bytost, která jenom na maličkou chvíli zaskočila mezi ně, aby je obohatila svou vzácnou přítomností. Hidan netušil, co si o tom má myslet. Jeho myslí probíhalo toto: 'Neumím jí sice číst myšlenky, ale v tenhle okamžik, tady…netuším, jak bych to měl říct, ale prostě…je úplně jiná. Možná za to mohou ty svíčky nebo nedávné vítězství, ale prostě je…jak to říct…'lepší' je špatné slovo. Je jako anděl, jako jiný člověk, plná energie, nadšení a všech pozitivních věcí. I kdybych nedej bože pil, tak bych nebyl lepší. Tady se mi před očima na chvíli mění v nějakou jinou Sakuru. Tu, která dělá vše dobré, pro radost, bez známek něčeho negativního, tak, jak se možná sama nezná, takovou ji tu vidím. I když je to jenom několik prchlivých minut, tak vím, že na to nikdy nezapomenu.'
"Ano, jsem," odvětila a přivedla tak Hidana zpět z jeho myšlenek do právě probíhající přítomnosti. Pevněji stiskl její ruku a zavedl ji doprostřed kruhu, kde stál s ní. Stále udržoval oční kontakt a vyzval Peina, aby začal.
"Přiznáváš, že dobrovolně vstupuješ do této organizace, neovlivněna násilím, šikanou, vydíráním, náhlou emocionální pohnutkou či čímkoli jiným, co by tě náhle nutilo se k nám přidat?" položil první otázku.
"Ano, přiznávám," odpověděla a stále soustředěně hleděla do Hidanových očí. Ty byly téměř to jediné, co vnímala. Peinův monotónní hlas pro ni v tu chvíli nebyl důležitý, cílem jejího zájmu byl Hidan, jehož teplé dlaně ji hřály, jehož horký dech ji šimral na kůži, jehož blízkost jí zevnitř rozechvívala.
"Slibuješ nám tímto svou věrnost bez zrad, odporu, vnitřních rozbrojů či čehokoli jiného, co by narušilo chod této organizace?" druhá otázka byla vyřčena a očekávala její kladnou a hlavně upřímnou odpověď.
"Ano, slibuji," vyslovila, co se po ní žádalo, a čekala na další otázky, na němž musela odpovědět a svázat se tak k plné poslušnosti, věrnosti, oddanosti a loajalitě. Jinými slovy se musela zříct své vlastní osobnosti, aby mohla žít mezi nimi a zaplatit tak za bezpečí svých přátel, kteří o to vlastně ani nestáli.

V tomto díle jsem použila jeden názor (odstavec) jednoho mého blízkého přítele, tak doufám, že mi odpustíte, že toto celé není jenom z mé hlavy.
Vím, že si toto nikdy nepřečteš a nezjistíš, co pro mě tvá slova znamená, ale děkuji Ti, že jsi mé mrtvé srdce probudil k životu a oživil tak i tuto povídku.
Budeš mi chybět, štěstí moje, i když o tom dosud nevíš...

SakuraUchihaHaruno13
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Aki-chan Aki-chan | Web | 21. září 2014 v 9:02 | Reagovat

Skveli dielik,ale Hinata je taka nevďačna neže by bola rada,že im Sakura zabezpečila slobodu a ona ju za to nenavidela.

2 sakuma hatake sakuma hatake | E-mail | 17. března 2015 v 17:03 | Reagovat

[1]: ale uvědom si že se Hinata zamilovala do Deie proto je tak nevděčná jedinej komu to nevadí je Rock Lee

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama