close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Konec, nebo začátek?10

6. září 2014 v 19:25 | SakuraUchihaHaruno13 |  Ninja svět
Konan obešla všechny pokoje i tělocvičny, aby svolala všechny přítomné k večeři. Sakuru jako jedinou k jídlu nevyzvala, jelikož poklidně spala. I když by jí nejradši vyškrábala oči za všechna ta zranění, která způsobila Peinovi, nemohla se přimět k tomu, aby jí probudila ze spánku, který jí postupně doplňoval ztracenou energii. Hidana musela hodnou chvíli nutit, aby Sakuru opustil a šel najíst s ostatními. Nakonec se jí to podařilo, když mu začala hrozit, že jestli nepůjde, nenechá ani jí ani jemu nic k jídlu. A on ze strachu o Sakuru a s nechutí ve tváři souhlasil a následoval ji do jídelny.
Shledal, že je Pein celý obvázaný a na hodně místech mu obvazy prosakuje krev. Modřiny barvily jeho tělo do všelijakých odstínů různých barev a celkově vypadal, že potlačuje bolest. Tohle ho donutilo se kapánek pousmát, jelikož si uvědomil, že Sakura nahoře klidně spí a žádná bolest ji netrápí.
"A co se bude dít dál?" trochu vystrašeně se otázala Hinata, která stejně jako její dva další přátelé vůbec netušili, co mělo být výsledkem jejich boje a Sakuřina vítězství.
"Jo," přidal se okamžitě hlasitě Lee, "jak to bude dál? Proč jste vlastně bojovali?" chtěl vědět a TenTen jenom souhlasně přikývla, aby tak podpořila své kamarády.
Pein je beze slova svlažil ostrým a znechuceným pohledem. Otrávila ho zvědavost jejích přátel, znechutila se mu jeho prohra, zkazil se mu tím celý den. Všichni na něj tak zvláštně koukali, jako by snad hledali, kde se stala chyba. Ano chyba, on chyboval, zkazil to, pošpinil svou pověst, nechal se porazit nějakou pitomou holkou, prohrál, stal se poražený a z ní se stal vítěz. Jak ten pocit nenáviděl, nebyl schopný slovy popsat, jakou zášť k ní choval, to nedokázal nikdo pochopit. Stala se nejhorším trnem v oku za celý jeho život. Viděl v ní svou slabost, každý její nádech značil jeho porážku, kterýkoli její pohrdavý pohled se stal prasklinou jeho hrdosti, každý její pohyb i tah vůči němu byly nesmazatelným důkazem její touhy zůstat silná za všech okolností. I přesto, že sama nabídla svou porážku, její tah nesl vítězství. Chtěla ho oslabit tím, že nechá odvést všechny ostatní přátele a dá tak Konoze naději o menším ohrožení. Myslela dopředu a pro svůj cíl byla ochotná obětovat cokoli, o čemž dost dobře vypovídal styl boje. Nechala do sebe dál bušit, i když jí to působilo nesnesitelná muka, stála na bolavých a unavených nohou, i přes to, že toužila po dlouhém a klidném odpočinku, odmítala se vzdát, i když si uvědomila, že by to pro její tělo bylo nejlepší. Nevnímala možné následky svého rozhodnutí, stále se mu dívala do očí a provokovala ho svou neustupující odvahou a touhou po výhře. Nechtěla mu dovolit vyhrát, vzdání by jenom posílilo jeho ego a snížilo tak její cenu a jejím přátelům by to k ničemu nebylo. Nemohla se vzdát, i když už cítila, že je na pokraji sil, nedokázala vyřknout ta slova prohry, protože už nikdy nechtěla ukázat svou slabost. V ničích očích nepotřebovala působit slabě. Potřebovala vzbuzovat respekt, ne slabost. Potřebovala spolupráci, ne ochranu.
Ve chvíli, kdy se Sakura probudila, všichni ještě večeřeli. Stále ještě cítila tah ve svalech, jež napovídal o její únavě a pobolívala ji lehce hlava, jinak však byla v naprostém pořádku. Posadila se na posteli a promnula si lehce oči. Při uvědomění svého vítězství se lehoučce pousmála. Tiše si představovala, jak musí Pein zuřit, když nedosáhl svého cíle a znemožnil se před celým zbytkem organizace.
Postavila se na nohy a vyšla z pokoje. Dlouhá chodba ji postupně zavedla na místo, odkud se ozývalo cinkání nádobí a nejisté hlasy. Tiše se přiblížila a spatřila společnou večeři všech ze sídla. Na přivítanou jejím směrem vyletěl kunai, který rychle chytila a vmžiku hodila zpátky. Majitel jen tak tak uhnul a nenávistně na ni pohlédl.
"Hezké přivítání," ironicky ocenila Peinovu snahu, "takhle se chováš ke každému právoplatnému členu?" pozdvihla jedno obočí a svůj naprosto vyrovnaný pohled věnovala obsahu ledničky, z níž si následně vzala, na co měla chuť, jelikož během jediného pohledu stačila postřehnout, že pro ni nikdo neprostřel ani nic nepřipravil. Následně se opřela o zeď a zkoumavě si prohlížela Peina. Přes rty jí uniklo posměšné odfrknutí a neopustila si poznámku: "Tak co, hochu," oslovila ho sladce, "bolí?" S přehnaně hranou starostlivostí na něj pohlížela, jako by to byl jenom slaboučký klouček, který si právě rozbil koleno. Následně se provokativní úsměv rozprostřel po celé její tváři a sebevědomí z ní přímo čišelo. Všichni kolem tušili nebezpečí, jelikož si stihli všimnout, že je Pein pěkně napružený a ona jenom lila olej do ohně.
"Nech toho!" okřikl ji, vytáhl z kapsy další zbraň schopnou létání a varovně jí protočil na prstě.
"Já se nebojím," ujistila ho Sakura a opět se pousmála. "Mě další zranění nepoloží," povýšeně se ho prohlédla, "na rozdíl od tebe," provokovala na oplátku za nutnost svého podřízení.
Pein to vážně znovu hodil a pozoroval, jak ho Sakura se samozřejmou rychlostí chytá a nepostřehnutelně ho vrací směrem, odkud vyletěl. Pein se opět rychle vyhnul a věnoval jí další nenávistný pohled.
"S-sakuro?" oslovila ji Hinata a prohlédla si svou kamarádku, která se stačila hodně změnit. Stále odmítala prohrávat, ale přišlo jí, že to dorostlo až do nezvladatelné velikosti.
"Díky, že jsi mi to připomněla," věnovala jí vděčný pohled a opět soustředila svou pozornost na Peina, aniž by se dál zajímala o to, co po ní chtěla. "Kdy chceš splnit tu část naší dohody, která se mě netýká?" zvědavě si prohlédla rysy jeho obličeje. Na několika místech měl stále zaschlou krev a pár modřinek možná i monokl kolem oka byla schopná najít, což ji opět přivedlo k úsměvu.
"Klidně ještě dnes," pokrčil rameny a prohlédl si její přátele, kteří stále ještě vůbec nic netušili.
"Ale," zkusila protestovat Konan kvůli jeho zdravotnímu stavu, který na nějaké dlouhé cesty ještě nebyl tak úplně postačující.
"To půjde," uklidnil ji. "Jedna cesta tam a zpátky mě přece nezřídí," ubezpečil ji a objal ji kolem ramen. Konan v tom okamžitě poznala soutěživost mezi ním a Sakurou. Došlo jí, že chce ukázat, že i zraněný dokáže zvládnout cestu do jejich vesnice, snažil se bránit svou pitomou hrdost tím, že sám sebe vystavoval nebezpečí. Chtěla mu to rozmluvit nebo ho jakkoli přesvědčit, že je to špatný nápad, ale nedal se. Už se rozhodl, že jí ukáže, jakou on má sílu. Nechtěl působit jako nějaký zraněných a neschopný kluk, potřeboval si u ní sjednat respekt a proto byl schopný vydržet tu bolest i to všechno trápení.
"Půjdu já, Konan, Hidan, Kisame Itachi a vy ostatní tu zůstanete. Itachi nám pomůže najít danou vesnici, ale dovnitř nepůjde z toho důvodu, že by si ho tam nejspíš chtěli nechat," řekl Pein a všechny jmenované pohledem vyzval k souhlasu. Jakmile všichni dali najevo, že do toho jdou, považoval Pein věc za uzavřenou a dál pokračoval v jídle, stejně jako všichni ostatní.
"O co jde?" stále se nechytala TenTen jako všichni ostatní. "Vy míříte do Konohy?" optala se.
"Oni to stále nevědí," pousmál se pobaveně Pein a se zájmem sledoval jejich udivené a zvědavé pohledy. "Co kdybys jim to vysvětlila, Sakuro?" pohlédl jí do těch odporných vzdorovitých očí. "Vždyť to byl celé tvůj nápad, tvůj plán, tak jim sděl, jaká je jejich budoucnost, prozraď jim, co jsi pro ně naplánovala," provokativním hlasem na ni dorážel, jako by udělala nějaké špatné rozhodnutí. Bavil se přitom jejich nejistými a lehce vystrašenými pohledy, které mu postupně navyšovaly ztracené sebevědomí. "Nejspíš jsou celí bez sebe, když jsi bez jejich svolení rozhodla o jejich budoucnosti," vyžíval se v pocitu jejich nedůvěry vůči Sakuře.
"S-Sakuro?" opět ji oslovila Hianata s mírným strachem v očích. "Co se stalo?" chtěla vědět. "O čem to mluví?" položila otázku za všechny ostatní, kteří také vůbec nic netušili.
"Dohodli jsme se, že když vyhraju, vrátíte se zpátky do Konohy," prozradila jim, co chtěli vědět. "Vyjednala jsem, že vás cestou nikdo nezraní a následně vás už nechají být a jako náhradu si nikoho nevezmou. Dohodou jsem zařídila vaše bezpečí i bezpečí ostatních, na které by mohli mít zálusk," vysvětlila svůj čin, který předcházel bitvě, kterou nakonec vyhrála.
"Aha," téměř spolkla odpověď Hinata. Na její tváři ani na tváři nikoho jiného se neobjevil úlevný či šťastný úsměv, všichni zaraženě koukali před sebe a neprojevili ani kousíček vděku, jelikož to nebrali tak, jak to bylo myšleno. Nebyli rádi za její čin, jelikož oni neměli problém být v té organizaci, nikomu neubližovali, už si stačili zvyknout na denní program i hodně námahy. Nevadilo jim být mezi nimi, každý si našel někoho, s kým si nějak rozuměl a na návrat domů už stačili zapomenout. Sice jim chyběl Naruto a ostatní, ale smířili se s tím a dokázali se přizpůsobit. Nikdo z nich už nežil ve strachu a nejistotě, naopak se jim tam začalo líbit. Proto Sakuřino rozhodnutí nepřijali s radostí, jelikož to vnímali tak, že chtějí zůstat.
"Aha, tak děkuji," ozvala se tiše TenTen a uhnula pohledem k Sasorimu, který se o ni po celou dobu staral a s nímž si velice dobře rozuměla. Nechtělo se jí věřit, že teď ho bude muset opustit.
"Tos ani nemusela," tichounce zavrčela Hinata, že to nikdo než Lee neslyšel. Její pohled doputoval k Deidarovi, který ji opět hypnotizoval svýma dokonalýma azurovýma očima, které představovaly nehlubokou část lehce zvlněného moře, v němž se vždy tak ráda utápěla a kterému věřila, že se v něm nikdy neutopí.
"A co bude s tebou?" Lee jako jediný nebyl na nikom z nich úplně závislý. Na starosti ho měl Itachi, ke kterému necítil přílišné sympatie, takže odchod bral, ale radši by zůstal, aby mohl ještě víc zesílit.
Sakura nad jeho otázkou jenom mávla rukou a ještě jednou si prošla, kdo všechno s nimi půjde. Byla ráda, že nápomocen bude i Pein, který nejspíš vyřídí nějaké ty administrativní záležitosti.
Po večeři si všichni došli pro potřebné věci a bez okolků vyrazili. Udržovali jasnou formaci, kdy všichni členové Akatsuki neustále hlídali a v kruhu obkličovali ty ostatní. Někomu to mohlo přijít komické, když si uvědomil, že něco chrání, ale nad tím se nikdo radši nepozastavoval. Itachi hned vpředu navigoval a Pein zezadu všechno hlídal. Konan dohlížela na Peina, zda to všechno zvládá. Někdy trochu zaostával, ale vždy to s bolestným výrazem dohnal. Věděla už od začátku, že je to špatný nápad, ale on to chtěl podniknout, tak to musel vydržet. Působilo to muka jak jemu tak jí, ale jiné východisko prostě nebylo. Byl hodně tvrdohlavý a Sakura v něm vyvolávala hodně silné emoce, které v Konanin prospěch byly vždy záporné. Byla si jistá, že by k ní nedokázal vzplanout láskou nebo něčím takovým, jelikož ona ho štvala už jenom tím, že dýchala a to všechno kolem, že se opovážila proti němu vystoupit a porazit, se stalo jenom další záminkou k tomu, aby jí tolik nenáviděl. Z nějakého důvodu na něj působila jako červená na býka, což už dlouho nikdo nedokázal. Její opovážlivost a neposlušnost se stávaly nebezpečím ohrožující jeho autoritu. Její vyzývavý a vítězný pohled v něm zvedaly vlny vzteku a potřebu bít ji do té doby, než bude škemrat o milost. Sice si slíbil, že nováčkům ubližovat nebude, aby se z nich nestali zraněné a nepotřebné krysy, které se v případě nouze ani nepostaví na nohy, ale ona byla naprostá výjimka. Ona provokovala jedinou hláskou, jediným pohledem, jediným nádechem i mrknutím oka. Navíc se uměla vyléčit, což mu hrálo do noty, že byla téměř vždy připravená pokračovat nebo v náhlém útoku pomoci, ale zároveň ji neměl rád za to, že vyléčila sebe a jeho nechala svíjet se v bolestných křečí, jež mu všechna jeho zranění působila.

SakuraUchihaHaruno13
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 GD GD | 7. září 2014 v 13:32 | Reagovat

super ..rychlo pokracko

2 Aki-chan Aki-chan | Web | 21. září 2014 v 8:50 | Reagovat

Úžasne,skvelé idem na pokračko. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama