Nacházíme se právě v období,
Jež miluje každé dítě školou povinné,
Období, kdy úsměv tvář každého zdobí,
Kdy každého větřík radosti ovine.
Mluvíme zde o milovaných chvílích,
Kdy zlatavý kotouč vší silou svítí,
Mluvíme o splnitelných cílích,
K nimž dospějí i vzdorovití.
Nad hlavami čistě modrá obloha,
Všude kolem jasného slunce zář,
Vše zdá se jak malířova předloha,
Kdy světlo prosvětlilo i žalář.
Bujaré štěbetání na stromech,
Všude výkřiky radosti i štěstí,
Nikdo nezůstal v temných domech,
Kde by šířily se pochybné zvěsti
O tom, že radost má brzy skončit,
Můžeme každý den lehce protančit,
Netíží nás nechtěné povinnosti,
Vznášíme se na křídlech blaženosti.
Nemusíme za brzkého rána vstávat,
Nemůžeme v tuto dobu poznámky dostávat,
Radost je to, co chceme všem kolem dávat
A čistý vzduch je to, co můžeme nasávat.
Krásu dne si užíváme až do slunce západu
Dny zase po roce dlouhé jsou,
Poddáváme se tomu krásnému nápadu,
Že nás křídla volnosti pryč odnesou.
Chceme stále cítit slunce svit,
Toužíme po tepu plazícím se po těle,
Chceme čas navždy zastavit,
Toužíme cítit se navždy bděle.
Naše sny o volnosti se naplňují,
Žádné starosti nás netíží,
Lety krásných motýlů nás fascinují,
Obcházíme se i bez obtíží.
Všichni však tušíme jednu blížící se nekalost,
A to, že zase jen dva měsíce jsme měli,
Za chvíli po nás bude zase požadována nějaká znalost,
Zase něco, co jsme už dávno zapomněli.
Pak zbude nám jenom tahle na papíře psaná vzpomínka,
Pak už naše mozky opět budou informacemi nabité,
Znovu nám bude určená ta pitomá podmínka,
My chovat se zase budeme jako děti zabité.
Nashle svobodo, však za rok se zase shledáme…
SakuraUchihaHaruno13









