Téže noci musela Shizune přichystat každému učni jeho protivníka na poslední test. Mořila se s tím hodně dlouho a ku pomoci měla většinu andělské rady.
"A teď Itachu Uchiha," povzdechla unaveně, ale i trochu radostně, jelikož on byl jeden z posledních na seznamu.
"Navrhuji mu dát někoho jemu citově blízkého," přihlásil se o slovo Iruka.
"A tím myslíte koho?" pohlédla na něj. Chtěla to už mít za sebou a to jeho zdržování ji rozčilovalo.
"Sakuru Haruno," odvětil klidně.
"To nejde!" vybuchla okamžitě Shizune. Její nervy už neměly takovou výdrž jako na začátku, cítila se fyzicky i psychicky vyčerpaná, ale nikdo na ni nebral ohledy.
"A proč ne?" nechápal Iruka.
"Protože je oba budeme ještě potřebovat!" vyhrkla dřív, než to stihla zastavit.
"Cože?" ozval se šum celou místností. Všichni náhle zpozorněli a věnovali své překvapené pohledy nejvyšší soudkyni.
"Nikdy jsme nedávali anděla proti označenému," zamluvila o rychle. "Není to přirozené, abychom přišli o anděla kvůli jinému. Potřebujeme normálního člověka jako ve všech předchozích případech."
"Samozřejmě," přitakali nakonec všichni, ale své podezřívavé pohledy ze Shizune nespouštěli.
"Neměl někdy nějakou přítelkyni nebo dívku, se kterou měl nějaký víc než kamarádský vztah?" optala se Shizune, aby už tenhle problém, co se týká Itachiho protivníka, konečně vyřešila.
"Může to být ta dívka, kterou vždy kryl?" otázal se Iruka.
"S tou měl chvíli vážnější vztah, jmenovala se myslím Konan," pomohl Gai s výběrem.
"Dobře, to bude vhodné," věnovala mu vděčný úsměv a pokračovala dál.
Deidara následně opustil Modrou síň a navštívil Sakuru. Po zkoušce zůstal proto, aby se ujistil, že byla jeho domněnka správná. Nepotřeboval už žádný jiný důkaz, jeho štěstí bylo úplně pohřebeno. Mohl se pouze tišit slovy, že by s Konan nemohl nic mít, i kdyby to oba chtěli, jelikož on jako anděl nesměl svést obyčejné děvče.
"Itachi byl unavený, tak šel brzy spát," začala Sakura, jakmile Deidaru spatřila. Nestihla ho ani pozdravit.
"Dobře, to je dobře, na zítra bude potřebovat hodně energie," pronesl a uhnul pohledem, jelikož nechtěl, aby Sakura viděla jeho slzy.
"Zjistil jsi tedy, kdo to bude?" opatrně ho chytila za rameno a donutila ho, aby se jí díval do očí.
"Jak jsem předpokládal," vykvikl tiše a zlomeně. "Bude to Konan." Pár slziček steklo po jeho tváři dolů.
"Tak jo mládeži," nesl se místností hlas nezvaného hosta. "Mezi anděly je tradice vypravovat si příběh, který vedl k založení posledního dne zkoušky. Původně byly pouze čtyři dny a je mou povinností vám připomenout, proč se zavedl ten pátý." Kakashi nedbal na psychický stav Deidary ani na nic jiného. Chytil je za ruce a přemístil se s nimi na mýtinu, kde se každý posadil na pařez a jejich pohledy se upřely na vznášející se oheň mezi nimi. Plamen osvětloval tvář všech tří, nedokázal však spálit nic kolem kromě kyslíku. Neubližoval nikomu, pouze se vznášel a zářil temnou nocí.
"Musím vám připomenout příběh jedné dívky," tlumeně k nim promlouval. "Ten příběh se stal několik desítek let zpátky. Je to přes sto let zpátky, přesto si to všichni pamatujeme. Předáváme si ho, staří mistři novým mistrům, andělé andělům, není mezi námi nikdo, kdo by ho neznal. Připomínáme si ho, aby se neopakoval," uvedl na začátek. "Byla to dívka, která stejně jako ostatní toho roku získala své označení, nijak se nelišila od všech ostatních, byla prostě označenou, jejíž osud nikdo nedokázal předvídat a tudíž ani zastavit. Dokázala projít všemi čtyřmi testy, nevykazovala však nějaké nadprůměrné výsledky, patřila do průměru, ale i tak to všechno dokázala. Když se následně stala andělem, rozpoutala řadu nečekaných situací. My nejsme jediní andělé, na tomto světě se nachází i jiný druh andělů, který my neuznáváme a nejsme schopni se s nimi spojit. My máme pravidla a zákony, dokážeme si udržet kázeň a trestáme provinilé, máme nějaký řád a disciplínu. Vybíráme mezi sebe ty, kteří nemají prohnilou duši a kamenné srdce. Jejich druh si mezi sebe bere tu největší chátru pobývající ve stínech ulice. Mezi ně patří všichni pouliční rváči, drogový dealeři, feťáci a násilníci, kteří v sobě nemají ani špetku dobra. Říkáme jim Temní Andělé Podsvětí. Jejich sídlo by se dalo přirovnat k tomu, čemu lidé říkají peklo. Jejich úkolem je povětšinou opak toho našeho. My chráníme a pomáháme, snažíme se udržet jakousi spravedlnost a pořádek. Oni dělají opak, ničí, škodí, zraňují a spalují..." ukončil jejich popis a pokračoval: "Tím jsem možná trošku odbočil, ale nevadí. Ta dívka našla zalíbení v jednom z nich. Byla to, jak se říká, láska na první pohled, nedokázala to nijak zastavit. Byla ochotná udělat cokoli, aby byl šťastný a on toho hojně využíval. Během týdne jejich známosti se rozpoutala válka mezi námi a těmi druhými. Jelikož ona jim poskytla nějaké informace a dokázala jim zajistit absolutní moc. Zradila svůj druh pro ten jeho z čistého pobláznění. Zklamala nás, zařídila nám temné časy plné válčení, krveprolití, úmrtí, zrad a ztrát. Mezi námi zuřila válka, mezi lidmi pochopitelně taky. Za každý život našeho anděla padlo tisíc lidí ne zemi. Za každé úmrtí Temného Anděla spadlo sto bomb a přichystalo se nespočetně zrad. Bylo jediné východisko, jak tu dlouhou válku, trvající několik let, zastavit. Dívka, která to vše způsobila, musela zabít toho, kdo si získal její srdce. On totiž znal všechno, co mělo být utajeno, on věděl, jak ovládnout celý svět, on získal sílu a jakousi neporazitelnost. Nikdo z nás ho nedokázal porazit, vždy všechny lsti odhalil a útokům se bránil. Jeho soustředění bylo neskutečně bystré, kvůli tomu jsme nebyli schopni mu ublížit. To mohla udělat jenom ona. Od ní by to totiž nečekal, jenom ona měla ten prostředek na to, aby ho zničila. Když stáli proti sobě tváří v tvář, ve chvíli, kdy kolem nich umírali andělé, kapky krve třísnily vše, co se dalo, nože i kulky létaly vzduchem, aniž by měly nějaký určený cíl, nedokázala katanou, jež svírala v ruce, probodnout svého milovaného. Hleděla do tváře, která v sobě ukrývala tolik krásy a nedokázala to udělat. Na chvíli se jí však podařilo odvést jeho pozornost a několik kulek proletělo jeho tělem, aniž by se stihl bránit. Našemu druhu se podařilo zabít ho až po několika letech ničivé války, která vypukla snad i zbytečně kvůli rozmaru jedné dívky. Poslední den zkoušky, kdy se má označený postavit proti osobě, která pro něj má nějakou citovou hodnotu je opatření proti opakování této tragédie. Všichni andělé musí být schopní vzdát se čehokoli i kohokoli, aby ochránili andělský svět i ten lidský. Žádné city nesmí překážet v ochraně těchto dvou světů. Každý musí být podroben tomuto, aby se už minulost neopakovala," ukončil své vypravování Kakashi a pozorně si oba prohlédl. "Povinností každého z nás je nepodlehnout nikomu natolik, abychom nebyli schopni ho nakonec obětovat, je to jasné?" probodl je ostrým pohledem jako každý rok. Opakoval ta stejná slova, která je měla přesvědčit, aby neudělali nějakou hloupost.
"Ano," přitakali souhlasně a zvedli se.
"Klidně jděte," pokynul jim, "přeji krásnou noc a hodně štěstí do budoucna," rozloučil se a zmizel.
"Tak asi půjdeme, ne?" navrhl Deidara a chytil Sakuru, aby se společně přemístili k Itachimu, který už tvrdě spal.
Sakuře přišlo, že zkouška utíká strašně rychle, nechtělo se jí věřit, že se za několik hodin dozví úplný výsledek a bude znát deset jmen nových andělů. Nedokázala přijmout skutečnost, že už za chvíli plně ztratí nebo získá Itachiho.
Ráno se všichni mistři dozvěděli, koho mají svému učni přivést a následně obyčejného člověka obeznámili s následující událostí. Každého donutili napsat dopis na rozloučenou a pak je zavedli do prostoru, kde nebylo vidět nic jiného než pouze bělostné světlo. Nikdo z lidí se necukal, nepropukly žádné protesty, jelikož všem byly odebrány veškeré jejich panická a agresivní centra z mozku. Všechno se tedy obešlo bez komplikací jako každý rok.
Sakura dovedla Itachiho do daného prostoru se zavázanýma očima. "Itachi," promluvila k němu něžným hlasem, "došel jsi až sem. Tvým úkolem nyní bude udělat věc, kterou ti řeknu, nehledě na to, jak bude znít pitomě, ano?" přeříkávala slova, která jí před rokem šeptal Kakashi. "Ubezpečím tě, že cokoli, co zde uděláš, nebude skutečné. Ať se zde zachováš jakkoli, nebude to mít žádný vliv na okolí. Všechno bude pokračovat, jako by se tady vůbec nic nestalo, chápeš?" chlácholila ho svou neupřímností. Lhala mu stejně, jako oni dřív lhali jít. "Udělej, co ti řeknu, a všechno bude v pořádku. My dva následně budeme moci být spolu a následky tvého činu nás nebudou pronásledovat, rozumíš?" krmila ho jednou lží za druhou ze své andělské povinnosti.
"Samozřejmě," přikývl. "Udělám cokoli, abychom mohli být spolu," ujistil ji.
"Dobře," pokývala hlavou a sundala mu pásku z očí. Náhlé zářivé světlo ho na malý okamžik oslepilo, ale dokázal si zvyknout. Jakmile se rozkoukal, spatřil před sebou modrovlasou dívku, jak v rukou svírá katanu a podává mu ji.
"Zabij ji," požádala ho šeptem Sakura.
"Cože?" trhl sebou překvapeně. V jeho očích se zračilo překvapení a nechápavost. Čekal snad cokoli, ale tohle zrovna ne. I přes to, že přišel o Sasukeho a jistý čas Sakuru podezíral z jeho vraždy, nespojil si zkoušku a vraždu dohromady. Nečekal, že by měl spáchat trestný čin.
"Zabij ji," zopakovala svůj požadavek a upřela svůj pohled na modrovlasou dívku, která odevzdaně přikývla. "Zabij mě touto katanou, složíš tím zkoušku a mně se nic nestane, to ti přísahám. Budu žít a ty taky jenom s tím rozdílem, že se z tebe stane anděl. Zabij mě, probodni mě touto katanou. Nemusíš mít žádné výčitky, já budu žít dál i po tvém činu, budu v pořádku, nic se mi nestane, ani bolet mě to nebude," konejšivě k němu promlouvala, aby ho přesvědčila. "Udělej, co po tobě žádá tvůj mistr, poslechni svého nadřízeného a očekávej to nejlepší v podobě své proměny," naváděla ho. "Mé tělo, moje duše i můj život budou neposkvrněny," slibovala mu. "Jde zde o to, zda dokážeš najít tu odvahu a zbavit se mě, nic jiného se po tobě nechce," tišila jeho narůstající bol v srdci. "Nic svým činem nezničíš, všechno bude normální jako dřív, nedojde k narušení přirozeného chodu věcí, všechno se vrátím k normálu. Nic kolem se po tvém činu nezmění, pouze ty budeš andělem, jinak vše bude úplně přirozené. Já budu žít, stejně tak i ostatní lidé, kteří dnes pobývají v Modré síni. Všichni si budeme dál žít své životy, aniž bychom si něco pamatovali. Jsme pouze prostředníky, jsme jenom živý test vaší odvahy, tak už to udělej, žádné následky z toho pro tebe nevyplynou. Tak už se konečně odhodlej a probodni mě tou katanou, ať se mohu vrátit ke svému obyčejnému životu a pokračovat v rozpracovaných činnostech," přesvědčovala ho. "Prosím tě, Itachi Uchiho, zkrať už mé čekání a konečně vykonej to, co po tobě všichni kolem žádají. Dokonči svou cestu touto zkouškou a dokaž všem, že máš právo stát se andělem." Konanina slova působila až nepřijatelně něžně. Všechno působilo tak nemožně, že se tomu ani nedalo věřit.
Itachi věděl, že mu lže. Došlo mu, že když je mrtvý Sasuke, bude mrtvá i Konan. Spojil si to, dostal proti sobě svou kamarádku a bývalou přítelkyni. Sasuke byl pro Sakuru přítelem a výsledek zněl, že Sakura byla anděl a Sasuke byl mrtvý. Domyslel si to celé a přemítal nad tím, zda je doopravdy schopný Konan na věky pohřbít i se všemi vzpomínkami a vším, co spolu prožili. V rukou svíral katanu a hleděl do jejích zlatavě hnědých očí.
"J-já," koktal. Plně si uvědomil, co se děje, co se po něm požaduje a taky věděl, že s největší pravděpodobností není schopný vyhovět přání svého mistra.
SakuraUchihaHaruno13









