Nastal čtvrtý den zkoušky, k němuž se mělo dostavit už jenom 400 označených. Měl to být asi nejbezpečnější den z těch všech, ovšem psychicky velmi náročný.
Deidara se Sakurou do Modré síně dorazili mezi prvními. Chvíli si ještě tlumeně povídali o tom, jak bude probíhat dnešní test. Oba věděli, že je téměř nemožné ho zvládnout na sto procent, nejlepší výsledky se většinou pohybovali kolem 74% a to bylo povětšinou jenom výjimečné.
"Takže máme zde dvacet tříd, v nichž je vždy dvacet míst," připomněla jim. "Vychází to tak, že v každé třídě bude dvacet označených a dvacet mistrů. Já to budu průběžně obcházet a kontrolovat, zda jde všechno hladce," informovala je.
"Dobře!" reagovali ostatní.
"Takže si zajděte pro své učně a rozřaďte si je do tříd," propustila je a šla si připravit veškeré testy.
Sakuře došlo, že první třídy budou okamžitě obsazené a že v nich možná dojde i k malým konfliktům, proto společně s Itachim zamířila do posledních tříd, které byly umístěné vedle sebe po celé dlouhé chodbě. Na každých dveřích byl štítek s pořadovým číslem a kapacitou.
V každé třídě bylo deset lavic srovnaných do dvou řad po pěti. Na každé lavici se nacházel písemný test pro každého a tužka na jeho vyplnění. 'Pro lháře tu není místo!' stálo na každé tabuli.
Všichni se posadili a čekali, co bude dál. Většina prolétla test před sebou pohledem a napadlo je, že je tohle nějaký hodně nevydařený vtip. Otázky, které tam stály, pro učně nedávali smysl. Nechápali, jak z toho mohou vyvodit nějaké výsledky.
"Na stole máte každý test, který musíte vyplnit," ozvalo se rozhlasem ve všech třídách. "Odpovídejte podle pravdy a nezkoušejte nás nijak oklamat," pokračovala Shizune, i když věděla, že toto je zbytečné. Všechny třídy byly uzpůsobené tak, že nikdo, kdo se nacházel vevnitř, nemohl lhát. Prostě to nešlo, byla to blokace, která nešla nijak oklamat ani zrušit. Všichni byli tedy odkázaní na své pravé názory, což znamenalo přiznat, jací doopravdy jsou. A to byl právě záměr. Vidět učně v jeho pravém světle, přiznat všechno, čeho se kdy dopustili, poukázat na sebe jako na prostého člověka, který se musí přiznat ke všemu, který už nemůže nic skrývat. Vidět sám sebe a neskrývat před nikým ani před sebou samým svou pravou tvář. Málokdo tohle dokáže. Málokdo se dokáže podívat na sebe a přiznat si všechno, co provedl, čím vším prošel, komu ublížil, a zda si vůbec zaslouží pokračovat ve svém životě či zda si zaslouží stát se andělem a přijmout všechny výhody i nevýhody této proměny.
"Je to 250 otázek," oznámila jim, "na jejich zodpovězení máte pouze hodinu. Každou zodpovězenou otázku budeme hodnotit, zda odpovídá našim představám. Ty, co nevyplníte, se budou počítat jako špatné, proto odpovídejte rychle, avšak správně. Máte omezený limit a na některé otázky potřebujete více času, proto se nezdržujte koukáním k sousedovi a pracujte každý sám za sebe, je to jasné?"
Každou třídou se ozvalo tiché přitakání a všichni se chopili tužek.
"Tak začněte, čas vám běží odteď!" ozvučel každou třídu Shizunin hlas a učňové se dali do vyplňování.
Mezi první otázky patřila obyčejné optání na jejich jméno, oblíbenou barvu, zvíře, květinu, budovu, knihu a činnost. Následně pokračovaly otázky, kdy byla popsána nějaká situace, a učeň měl napsat, jak by se zachoval. Jedna z nich byla nefalšovaným psychologickým testem: Šlo o příběh jedné dívky.Když byla na pohřbu své matky, setkala se tam s chlapcem, kterého do té doby nikdy neviděla. Protože ten chlapec byl tak krásný a okouzlující, jako si vždy představovala, že by její vysněný chlapec měl být, okamžitě se na tomto pohřbu do něj zamilovala. Protože však byla velmi ostýchavá, nezeptala se jej na jeho telefonní číslo, ani kde bydlí. O pár dní později tato dívka zavraždila svou sestru.Jaký byl motiv vraždy její sestry?
Dále se tam nacházely různé otázky na jejich osobní život. Třeba, jaké jsou jejich nejhorší vzpomínky, noční můry nebo zážitky. Otázka na ublížení nebo zavraždění někoho v okolí nebyla výjimkou. Postupně se učňové měli vyzpovídat ze všech svých pocitů, přátelství, lásek, hříchů i pitomostí.
Kdo přeskakoval otázky, ubližoval sám sobě v podobě ubírání bodů. Šlo o to přiznat si, kdo ten člověk ve skutečnosti je, což ne každý zvládl. Našli se i ti, kteří odpověděli na některé první otázky a ty ostatní úplně vynechali, jelikož si sami nedokázali přiznat odpověď. Jako poslední otázka nebyla žádná záludnost, každý měl napsat, jakou nadpřirozenou schopnost by si vybral, kdyby měl tu možnost. Někdo okamžitě napsal, že by chtěl vidět do budoucnosti, někdo jiný třeba čtení myšlenek nebo léčitelství. K této otázce se dostal každý, jelikož ze zvědavosti na největší záludnost si ji všichni přečetli dřív, než vypracovali zbytek. Nakonec to vypadalo jako souboj o to, kdo vymyslí nejnemožnější schopnost.
"Už vám zbývá jenom pět minut," ohlásila Shizune do mikrofonu a vstala. Potřebovala ještě něco osobně vyřídit, tak se do toho dala. Vyhledala třídu, v níž se nacházela Sakura a předala jí čistě bílou obálku. Potom postupně zkontrolovala všechny ostatní třídy, zda se tam neděje nic zvláštního a vrátila se zpět, aby oznámila konec testu. Všichni odložili tužky a mistři si od nich testy vybrali. Následně je předali Shizune, aby je zhodnotila.
Všichni mistři se sešli v Modré síni jako vždy a učňové se odebrali do svých domovů. Sakura našla chvilku klidu, aby si přečetla dopis, který jí Shizune předala.
Milá slečno Haruno,
Dovoluji si Vás pozvat dnes po zkoušce kolem osmé hodiny večerní do Modré síně, odkud se přesuneme do mé pracovny, abychom probrali vše potřebné k Vaší zkoušce na mého následníka. Nemusíte s sebou nic brát, vše potřebné již bude nachystané.
Těším se na Vás a doufám v kladné vyřízení této zprávy,
Stvořitel
V Sakuře hrklo potom, co si zprávu přečetla. Nečekala, že to přijde tak brzo, myslela si, že se to bude řešit až po skončení andělské zkoušky. Nemohla proti tomu ale nic dělat. Jenom si několikrát přeříkala čas a místo, aby si to zapamatovala a mohla tam následně dorazit.
"Tak začneme," zamumlala Shizune a dala se do přeříkávání jmen a výsledků. George Burke neprošel kvůli tomu, že nepřiznal vraždu svého bratra. Jinak jeho výsledky byly vynikající, ale za jeho neupřímnost v důležité otázce, nedostal možnost dále pokračovat. Jakmile se tohle Sakura dozvěděla, srdce jí začalo splašení bít a žaludek dělal kotrmelce, měla strach o Itachiho.
Když se následně dozvídala důvody, proč někdo neprošel, její strach sílil. Shizune dokázala někoho vyřadit kvůli poslední otázce, kdy učňovo přání bylo moc sobecké nebo nesplnitelné. I některé reakce na popsané situace jí nevyhovovaly, proto učně zavrhla, aniž by se podívala na zbytek testu. Hodnotila tvrdě a nekompromisně. Jedině tak mohla vybrat 200 uchazečů, kteří odpovídali jejím představám.
"Sakuro?" neslo se tichou Modrou síní. "Můžeš na chvilku?" Shizune ani nezvedla hlavu od papírů, zavolala ji k sobě, aniž by jí věnovala jakýkoli pohled.
"Děje se něco?" opatrně se optala, jakmile stála kousek od ní. Postřehla, že v rukou svírá Itachiho test.
"Znepokojuje mě odpověď tvého učně na poslední otázku," vysvětlila jí důvod, proč si ji k sobě zavolala. Strčila jí pod nos poslední stránku testu a vyzvala ji tak k tomu, aby si jeho poslední odpověď přečetla. Sakura se znepokojeně chytila za hlavu a párkrát v duchu zaklela nad tím, jaký je její učeň idiot.
Místností se ozvalo překvapivé zahučení a několik odvážlivců se začalo zajímat, co tam je.
"Omlouvám se," dostala přes rty Sakura a znovu si přečetla Itachiho odpověď, aby se ujistila, že je to skutečnost. Nedokázala uvěřit tomu, že něco takového skutečně udělal. Přišlo jí to nemožné, ale stalo se.
"Vezmeme-li v potaz, že nemohl lhát, že toto je jeho skutečné přání, navádí mě to k jedné nepříjemné otázce a to je vztah označeného a jeho mistra. Spíše vztah anděla a označeného, což je přísně zakázané.
Itachi na otázku, kterou nadpřirozenou schopnost by si vybral, odpověděl, že by se chtěl stát tím, který by Sakuru dokázal udržet šťastnou přes všechno, co by se jí stalo. Přál si stát se jejím štěstím a nedovolit, aby byla smutná, cítila bolest, zklamání nebo cokoli negativního.
"Ale Sakura neporušila žádné pravidlo," zastal se jí Deidara okamžitě. "Zakázaný je vztah anděla a člověka, aby nedošlo k prozrazení. Pokud je však Itachi označený a o andělském světě ví, vztah není žádným prohřeškem," bránil ji. "Pokud je to pouze jednostranné, není v tom žádný problém, jelikož v případě jeho neúspěchu by se Sakura mohla stáhnout do ústraní a utéct do jiné země, aby nebyla možnost, že se setkají a pravidla budou porušena. V tomto případě bych osobně dohlédl na to, aby se opět nesetkali. Ovšem v druhém případě by v jejich vztahu žádný problém nebyl, jelikož by oba byli andělé, nemám pravdu?"
"Možná pravdu skutečně máš," připustila Shizune. "Nechápu však, kdo tě vyzval k tomu, abys řekl svůj názor," poukázal na jeho troufalou neslušnost.
"Vyzvala jste mě vy," odtušil klidně. "Vyzvala jsem mě tím, že jste Sakuru nařkla z něčeho, co vlastně ani není prohřešek. Mám dojem, že by to mohlo být chápáno jako křivé obvinění," stál stále na Sakuřině straně.
"Spíše bych to brala jako varování," nespokojeně na něj pohlédla. Očividně nebyla spokojená s tím, že se jí snaží před všemi ostatními shodit a poukázat na to, že je nespravedlivá.
"Pokud je to opravdu tak, jak Deidara říká," pohlédla na Sakuru a očekávala její souhlas, který Sakura ač nechápavě podala, "pak nemám žádný problém. Jde mi pouze o to, udržet naši existenci v tajnosti. Nehodlám zde v budoucnu řešit nějaké problémy kvůli mileneckým pletkám."
"Samozřejmě," souhlasila Sakura. "Je to přesně, jak Deidara říká. Myslím, že jde o jednostranné pobláznění. Pokud by to mělo pokračovat, radikálně by se zasáhlo, aby náhodou nedošlo k nějaké nehodě nebo tak." Sakura se nenáviděla za to, co říká. Milovala Itachiho a slova, která to popírala, jí šla přes rty strašně špatně. Ale musela to udělat, jinak by nejspíš nějak radikálně zasáhla Shizune a Sakura by už neměla žádnou možnost se s Itachim vidět.
"Dobrá tedy," pokývala souhlasně hlavou Shizune. "Bylo to jenom pro ujasnění situace, Itachi samozřejmě tímto testem prošel, jelikož se nebál přiznat k závidění svému mladšímu bratrovi ani dřívějšímu ubližování na zdraví. Přiznal také, že kryl svou spolužačku, lhal učitelům a tak podobně. Přiznal vše i nynější zamilovanost, narovinu vyložil karty a vůbec se toho nebál. Má v sobě sílu čelit následkům své upřímnosti, což je jedna z vlastností, které by měl anděl mít. Všichni intrikáři a ti, co klamou, nejsou mezi anděly vítáni."
Následně Shizune dokončila jmenný seznam označených a dala tak všem mistrům vědět, zda jejich učeň prošel.
Zbylo jich tedy už jenom 200. Čtvrtý den zkoušky se blížil ke konci. Sakura s Deidarou skočili k Itachimu, aby mu sdělili výsledek a nakonec se Sakura vydala do Modré síně, kde už na ni Stvořitel čekal. Lehkou úklonou a okouzlujícím úsměvem ji pozdravil a pokynul jí, aby ho následovala. Sakura beze slova uposlechla. Zavedl jí do místnosti, která vypadala jako pracovna, vybavena byla moderním bílým nábytkem se složitými řezbami. Stěny zářily světlounkou modrou barvou, vzorec koberce připomínal zčeřenou vodu. U okna, jímž se do místnosti dostával dostatek světla, jež ji celou rozzařoval, stál pracovní stůl bělostné bravy. Vedle se nacházely dvě židle stejné barvy. Pokynutím hlavy Sakuru vybídl k tomu, aby se posadila. Opět bez jakékoli hlásky poslechla. Stvořitel se posadil teprve, až se posadila ona. Mělo to být vyznání úcty vůči ní.
Sakura se zahleděla do jeho kakaových očí a bez okolků se zeptala, co od ní potřeboval.
"Potřebuji se s tebou dohodnout na vyhovujícím termínu," opáčil se sladkým medovým hlasem. "Vyhovovalo by ti to v sobotu? Máš celý den volno?" slušně se otázal a snažil se pro ni najít vhodný čas.
"Lichotí mi, že ze mě chcete udělat svého nástupce," ujala se slova Sakura vyhýbajíc se jeho pohledu, "ale chci vám sdělit, že nemám zájem tuto skutečnost přijmout. Odmítám se stát vaším nástupcem. Nechci na svá bedra vzít další povinnosti a zodpovědnost, vybral jste si špatně. Nejsem připravená a ani nikdy nebudu. Děkuji vám, ale ne," vychrlila ze sebe. Teprve nyní našla odvahu na to, aby mu pohlédla do očí. Čekala, že bude zuřit nebo ji přesvědčovat, že by to měla vzít. On však neudělal nic z toho. Jenom se mírně usmál, čímž očividně zakryl své zklamání a povzdechl si. "Nemohu vás do ničeho nutit." Nespokojenost byla z jeho hlasu nanejvýš patrná. "Kdybyste si to však rozmyslela, kdykoli stačí zašeptat mé jméno a já přijdu."
"Děkuji," úlevně si oddechla a vstala. Stvořitel vstal také.
"Je mi líto, že to nevyšlo, nejspíš ještě nenadešel čas na to, abych odešel," unaveně si povzdechl a nechal ji jít.
SakuraUchihaHaruno13









