close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

-Stojí to za to?42

19. srpna 2014 v 15:30 | SakuraUchihaHaruno13 |  Normální svět
Následujícího dne se Deidara stavil pro Sakuru, aby mohli vyrazit do Modré síně a zase si vyslechnout Shizunina slova. Příjemně ho potěšilo, když už byla Sakura připravená a jenom kladla Itachimu na srdce, aby se během zkoušky nenechal moc poškodit.
"Jste tu všichni?" zajímala se okamžitě Shizune, jakmile Sakura s Deidarou dorazili.
"Ještě ne!" ozval se někdo z davu a chvíli se muselo počkat na poslední opozdilce.
"Dnes je tedy zkouška výdrže," zopakovala jim svá slova z předešlého dne. "Bude to zkouška vytrvalostního běhu, zkouška výdrže fyzické bolesti a nakonec i psychické bolesti," oznámila jim bez náznaku jakéhokoli citu či slitování.
"Hai!" souhlasil sborově celý dav mistrů.
"Znovu proběhne měnění mistrů. Nechám na vás, jak si to rozdělíte." S tím jim pokynula, aby si zjistili, kam se má jejich učeň dostavit a nakonec ho tam přivést.
Deidara společně se Sakurou vyzvedl Itachiho a dovedli ho před jeho dráhu. Tentokrát to nebyla dráha, která by obsahovala nějaké podlosti nebo překážky. Vypadalo to jako louka, v níž byly vysekané cesty jednotlivým učňům. Dráha nebyla nijak zkrácena cílem nebo koncem, dalo by se říct, že neměla konce. Měli běžet, dokud mohli. Záleželo na nich, jestli uběhnou osm set metrů, kilometr nebo víc. Podmínkou bylo, že museli běžet. Mistři je měli kontrolovat, zda běh neprokládají chůzí nebo jenom nechodí. Jakmile se někdo zastavil, aby si odpočinul, končil. Jakmile někdo zpomalil do chůze, končil. Tuhle disciplínu Sakura nenáviděla, nesnášela bolest na plicích ani pálení v nohou. Za žádnou cenu si to nechtěla zopakovat, byla ráda, že ona může alespoň létat.
"Tak se připravte!" zavelela Shizune.
Sakura vyhledala toho blonďáčka z předchozího dne a rychle mu vysvětlila, co má dělat a co nesmí. Itachimu to přetlumočil jiný mistr, který ho přijal bez projevení jakékoli emoce.
"Začněte!" křikla Shizune a všichni se dali do běhu.
Mistři vzlétli kousek nad učně a kontrolovali je. Sakuře bylo jasné, že její učeň moc daleko nedoběhne. Neměl postavu ani věk na to, aby mohl v této disciplíně skončit na nějaké dobré pozici. Mohlo mu být třináct, neměl vysportované nohy ani zbytek těla, ostatní však dokázal předčit v touze zvítězit. V jeho roztomilých očích plál oheň odhodlání. Sakura si byla jistá, že jenom díky té touze a tomu odhodlání prošel předchozími dvěma dny.
"Zpomal trochu," poradila mu, když viděla, že rychlostně vede. "Unavíš se hned na začátku a pak už nebudeš moct běžet dál," seznámila ho s tím, co by se mohlo stát, kdyby dlouho hnal.
"Ale já do toho musím dát všechno," ohradil se a trošku zpomalil, aby srovnal krok se závodníkem, který běžel na vedlejší trati.
Sakura se radši neptala, proč. Věděla, že když by si s ním povídala, nedokázal by správně dýchat a mohl by to zkazit. Vždy po několika minutách ho slovy přiměla, aby trošku zrychlil, protože už postupně začal zpomalovat. Slyšela jeho udýchanost a občasné bolestné vzdechy. Na okamžik se podívala na chlapce, který běžel vedle něj, a poznala, že on tak zadýchaný není. Možná to bylo tím, že byl starší a očividně posiloval.
"Přidej trochu," požádala ho, když zpozorovala, že opět zpomaluje.
S vypjetím všech sil trochu zrychlil, jeho dech zněl hodně mělce a nepravidelně. Chytil se za bok a sklopil hlavu k zemi. Vypadal, že za chvíli už bude končit.
Sakura povyletěla kousek výš a všimla si, že několik závodníků už skončilo.
"Jestli teď přestaneš, nebudeš poslední," oznámila mu.
"Ale budu mezi posledními," odporoval a běžet dál, i když mu to očividně způsobovalo potíže.
"Nezkolabuj mi tady," požádala ho a hlídala, zda neběží příliš rychle nebo příliš pomalu.
Jeho výsledek byl nakonec takový, že uběhl kilometr a čtyři sta padesát dva metrů. V pořadí byl asi třicátý pátý od konce.
Nejlepší výsledek se rovnal maratonovému běhu, což on jako mladík nemohl v žádném případě uběhnout.
Nastala asi půlhodinová pauza, kdy se všichni napili a trochu se zotavili. Sakura si v té době promluvila s Itachim. Od jeho dozorového mistra se dozvěděla, že doběhl jako stoprvní. Měl vynikající výsledek třiceti dvou kilometrů.
Pochválila ho a lehce ho objala. Byla ráda, že dobře postupuje. Následující test mu však nepřála. Byla ráda, že ona nebude ta, která mu bude tu bolest způsobovat, věděla totiž, že by to nedokázala.
Od Deidary dostala instrukce, jak to má udělat. Nesměla ho zranit tak, aby se z toho už nevzpamatoval. Měla mu zabodnout nůž do pravého ramene a ránu postupně prohlubovat. Koncem pro ni mělo být, až řekne, že už dál nemůže. U každého učně byl vždy přítomen ještě jiný mistr, který měl jistou lékařskou průpravu a dokázal postižené místo vyléčit natolik, že po něm nezbyla žádná jizva, ať to bylo jakkoli hluboké. Lékaři používali schopnosti, které měli vrozené, během chvilky dokázali vyléčit skoro každé zranění, aniž by po něm zbyly nějaké stopy. Většinou pracovali pouze u zkoušky, v případech, kdy byli zranění andělé, jejich schopnosti nebyly moc využívané, jelikož andělé museli v sobě mít sílu nést bolest a každá jizvy měla být připomínkou, že i přes křídla a fyzickou zdatnost, jsou zranitelní.
"Tak se do toho dejte!" vyzvala je Shizune a všichni mistři se dali do práce. Každý učeň byl obeznámený s tím, jak má tento test ukončit.
Sakura litovala mladého blonďáčka, jelikož věděla, že lidé s modrýma očima jsou citlivější na bolest než ostatní. Nějak se to zkoumalo a bylo to prokázáno. Snažila, aby mu moc neublížila, ale její instrukce byly jasné, musela do něj zarývat nůž. Nejdřív zabodla špičku. I přes jeho bolestné syknutí pokračovala. Tlačila nůž proti jeho ramenu a pomalu s ním kroutila, aby se dovnitř dostávala snadněji.
Měla dokonalý výhled na jeho tvář zkroucenou bolestí, slyšela, jak rychle oddechuje, cítila, jak se třese, ale neslyšela, jak se vzdává. Pokračovala tedy a nůž postupně dostávala hlouběji. Místností se nesly jeho bolestné výkřiky, ale slova, která ji měla zastavit, stále nevyslovil. Neřekl 'stop' ani 'ne'. Nepožádal ji o to, aby přestala. Nesl tu bolest v sobě, držel se židle a zarýval své kraťoučké nehty do dřeva, ale stále nevyslovil, že to chce ukončit. Sakura neměla na vybranou, musela pokračovat, i když na tu ránu skoro neviděla skrz vytékající krev.
Stále nic, třásl se, kousal se do rtu, až i z něj tekla krev, mermomocí tiskl víčka k sobě, ztěžka dýchal, ale stále odmítal přiznat bolest.
"Ten má teda výdrž," obdivně pokýval hlavou zdravotník. "Na to, že je tak maličký, dokáže vzdorovat." Se zaujetím sledoval prohlubující se ránu i slzy, jež mu tekly z očí. "On to snad ani nepřizná," zakroutil nad tím hlavou. "Trochu mi připomíná tebe," pokračoval k Sakuře, zatímco ona stále bořila nůž do jeho ruky, až ucítila jakousi tvrdou překážku.
"A to jak?" zamumlala. Nevěnovala mu příliš pozornosti, plně se soustředila na to, aby nožem neodštípla kousek jeho kosti. Místo toho začala nožem otáčet a doufala, že už to vzdá, protože už dál nechtěla koukat na jeho bolestný výraz ani na ty slzičky, které byly důkazem jeho neskutečného utrpení.
"Ty jsi během zkoušky vydržela hodně bolesti, ne?" optal se. "Tenhle test ti přece šel?"
"Dost!" ozvalo se konečně od malého blonďáčka, který už vzdal ten boj.
"Nádhera," zapředla Sakura. "Přes dvě minuty, spíš necelé tři," povzbudivě se na něj podívala a nůž pomalu vytáhla.
"Tak mi to ukaž, chlapče," vybídl ho zdravotník a dal za do práce. Sakura mezitím zapsala čas a odnesla to Shizune. Nemohla uvěřit tomu, že ten mladičký kluk má podobný výsledek testu, jako měla ona minulý rok, když jí bylo šestnáct.
"On asi vážně chce projít," zamumlala a šla se připravit na další test. Vyhledala už ošetřeného blonďáčka a vysvětlila mu, v čem bude spočívat následující test. Jejím úkolem bylo dostat se mu do mysli, vyhledat tam jeho největší strach či psychickou bolest a tu mu přehrávat. Ukončit test měl on tím, že ji měl říct, aby přestala. Přítomen byl i další mistr, který kontroloval, zda vše probíhá hladce a nedochází k nějaké vážné psychické újmě. Už několikrát se stalo, že se nějaký učeň z tohoto testu zbláznil. Prostě nedokázal znovu snést tu bolest, ale byl natolik hrdý, aby to neukončil, až to jeho psychika nevydržela a on propadl šílenství.
"Tak do toho!" Shizunina slova se donesla ke každému mistrovi i učni. Test začal, čas se začal měřit, učňové začali trpět. Sakura se pořádně zadívala do těch nevinných očí a začala se soustředit na jeho vzpomínky. Našla veškeré jeho noční můry, všechen strach i všechnu bolest. Zvolila vzpomínku, která se zdála být hodně silná, zářila rudým světlem v čiré temnotě a nesla kolem sebe nejvíc negativní energie. Donutila ho, aby si to opět prožil. Viděla, co vidí on, cítila, co cítil on.
Temná ulice, úplňkový měsíc a jeho tlumené světlo osvětlující tu slepou ulici, v níž se nacházel vysoký světlovlasý kluk a pak George.
Svírám v ruce tvrdý a chladný kov. Cítím, jak mi žilami koluje strach i adrenalin. Moje srdce bije jako o závod, pociťuji, jak ho něco svírá…Nedovolím, aby mě strach ovládal! Udělám to!
Bratr na mě upírá svůj překvapený pohled. Jeho zděšení souvisí s tím, co pevně svírám v rukou. Snaží se mě svými slovy přesvědčit, abych nedělal žádné hlouposti. Ví, co je dnes v noci v sázce. A taky moc dobře ví, že mě už nedokáže zastavit.
Zvedám svou pravou ruku, odjišťuji svou zbraň pomsty a mířím na cíl…
"Ne!" křikl George. "To jsem nikdy neudělal! Není to moje vina!" stále však nezastavil Sakuru, aby pokračovala.
Srdce mi bije, vím, že teď už nemůžu couvnout. Udělal jsem až moc na to, abych to teď vzdal. Moje prsty dostávají sílu a nakonec se to stane. Ozve se výstřel, pak i bolestný vzdech mého bratra a potom už je ticho. Jenom to krásné ticho a nic víc. Vidím jeho bezvládné tělo padat k zemi, zírám do těch mrtvých očí a říkám si: "Vrahu prokletý!" Zbraň řinkla o zem, moje tělo se roztřáslo. "Co jsem to sakra udělal?" pocit viny ve mně hlodá. "Tohle není možné." Necítím žádnou část svého těla, cítím pouze své srdce, jak bije jako o závod, jako by mě chtělo potrestat. Mám dojem, že ten nátlak už brzy neunesu a odejdu za svým bratrem. "Jak jsem mohl?" moje mysl je zmatená, stal se ze mě vrah. "Jsem nečistá kreatura, jsem vyvrhel, jsem míň než muška. Jsem horší než peklo, jsem idiot, jsem vrah."
"Dost!" zařval George. "Už dost! Dost!"
Sakura toho nechala, odvrátila svůj pohled a pokývala na vedlejšího mistra.
"Čtyři minuty padesát," řekl a zapsal to.
"Georgi?" tázavě na něj pohlédla. "To bylo co?"
"Nic!" odsekl výhružně. "Nikdy jsem nic takového neudělal!" snažil se bránit. "Já za to nemůžu!" po tváři mu stekla malá slza. "On si to zasloužil," dal se do vysvětlování, jakmile z něj Sakura nespouštěla svůj pohled. "Ničil mě, byl mým nepřítelem a myslel si, že to nikdy nedokážu udělat!" složil tvář v dlaních a dal se do breku.
"Tohle už nechám na vás," oznámila Sakura mistrovi. "Máte přece nějaké zkušenosti s psychicky nestabilními?"
"Ano," přitakal a nechal ji jít. Poznal, že ten chlapec má nějaké problémy, ale zatím ještě nedosáhl takového stupně, aby se dal označit za blázna. Byl si jistý, že by to z něj mohl nějak dostat. Zkusil pár konzultací a doufal, že neprojde zkouškou, protože nechtěl mít vedle sebe anděla vraha.
Shizune jako předešlé dny svolala všechny mistry a učně poslala domů. Sakura se dozvěděla, že blonďáček byl sice špatný v prvním testu, ale ve druhém byl druhý a ve třetím byl první. Prošel tedy. Itachi měl krásný výsledek v první testu, i v tom druhém, jenom v tom třetím klesl pod polovinu, ale prošel taky. Zbylo jich už jenom čtyři sta.
Následující den měl být den reakcí na dané situace. Nebylo to myšleno v praxi, spíše v teorii. Tři dny už měli označení za sebou a cítili se vyčerpaní, čtvrtý měli před sebou a s hrůzou očekávali, co na ně čeká tentokrát.

SakuraUchihaHaruno13
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Jaké jsou lepší povídky? Ninja svět, nebo normální svět?

Ninja svět!
Normální svět!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama