Itachi se ráno probudil docela brzy. Několik minut po sedmé otevřel oči a přemítal nad předchozím dnem. Zdálo se mu neskutečné, že prošel první dnem zkoušky. Měl v sobě radost a strach. Cítil, jak mu při pomyšlení na zkoušku žilami koluje adrenalin.
Vstal a pousmál se nad tím, co našel v obýváku. Sakura byla rozvalená přes celý gauč a Deidara seděl opřený o bok gauče. Domyslel si tedy, že se jeho kamarádovi nespalo zrovna nejlépe, když měl pod sebou studenou a tvrdou podlahu.
"Dobré ráno," zašveholil a zatřásl Deidarovým ramenem.
"Dobré," ospale mu odpověděl a protáhl se.
"Krásné ráno, andílku," zapředl Sakuře u ucha a lehce ji políbil na ústa.
"Ahoj Itachi," zamumlala a stáhla ho k sobě na gauč.
"Hele vy dva," zarazil je okamžitě Deidara, když mu došlo, k čemu se schyluje. "Dnes je taky zkouška, měli byste se najíst a připravit," zahrál si na chvíli na jejich rodiče.
"Fajn," odfrkl zklamaně Itachi a šel dělat snídani.
"Sakuro," tlumeně k ní promluvil Deidara, "jdi se připravit, kolem osmé půjdeme do Modré síně a budeme očekávat instrukce, jasné?"
"Samozřejmě," přikývla a šla se převléknout. Tentokrát zvolila obyčejné černé šaty s ramínky a přes ty si vzala koženku. Na krk si pověsila malé černé srdíčko, které už dlouho nenosila. A nakonec se lehce namalovala.
Itachi mezitím uvařil čaj a připravil každému čokoládovou sušenku.
"Kde jsi to vzal?" chtěla okamžitě vědět Sakura, jelikož mu stále nedovolila, aby si jedl, co chce.
"Trénink už skončil," ležérně pokrčil rameny, "tak už můžu jíst nezdravě, ne?" věnoval jí pohled nevinného štěněte, na který v tu chvíli nemohla říct ne.
"Jednou ho to nezabije," zastal se ho Deidara a společně se najedli.
Pak Sakura s Deidarou odešli a v Modré síni čekali ještě několik desítek minut, než se dostavili všichni potřební mistři.
"Bylo rozhodnuto, že jako první disciplína bude páka," vzala si slovo Kurenai, "následně bude testována síla mysli a kliky tedy zbývají naposled. Má někdo nějaké námitky?" její tvrdý pohled zastrašil všechny, kteří měli v plánu se proti jejímu rozhodnutí ohradit.
"Výborně," spokojeně pokývala hlavou. "První stanoviště bude v připravených místnostech, dozvíte se, kde máte být jako včera," vysvětlila jim. "Každý mistr bude mít jiného označeného, aby nemohlo dojít k nějakému nadržování nebo tak," všechny sjela krutým pohledem a následně jim pokynula, aby si zašli pro své učně a dovedli je na jejich stanoviště. Itachiho měl na starost Gai a Sakura měla na povel nějakého kluka, kterému mohlo být sotva třináct. Vyplašeně se díval kolem sebe, jako by stále nemohl uvěřit, co se děje. Měl roztomilý obličej bělostné barvy, sytě modré oči představovaly hlavní důvod, proč působil tak nevinně, ve spojení s hladkými blonďatými vlasy, které mu neposlušně padaly do očí, vypadal jako naprostý andílek. Sakuru na okamžik přepadl pocit, že jediný neopatrný dotek by mohl být tím největším hříchem. Snad každého, kdo ho viděl, napadlo, že jemu nesmí být ublíženo, jelikož si to nezaslouží. Ona však věděla, že jeho vzhled ji nesmí oklamat, nemohla mu nadržovat. Nesměla ho zvýhodnit.
"Tak začneme!" zavelela Kurenai a všichni se pustili do práce. Sakura chytila pravačku toho kloučka a začala s ním hrát páku. U jejich stolu stál ještě jeden mistr a stopoval čas. Čas byl to hlavní, o co šlo. Všem bylo jasné, že učeň nevyhraje, to bylo nemožné i u kluků, kteří několik let posilovali. Šlo jenom o to, jak dlouho dokážou vzdorovat přiměřené síle mistra. Sakura to příliš nepřeháněla, věděla, že by ho během necelé sekundy dokázala porazit a ještě s ním prorazit desku stolu. Jeho síla ji však překvapila. Myslela, že i když využije jenom minimum své síly, nebude mít problém ho porazit. Ve chvíli, kdy se s ní přetahoval, měl v očích kromě nevinnosti i touhu vyhrát.
"Zaber," vybídl Sakuru druhý mistr.
Okamžitě poslechla. Výsledek byl takový, že blonďáčkova ruka začala okamžitě klesat.
"Ne," vzdorovitě vzdychl a držel svoji rukou pár centimetrů od stolu. Bylo na něm vidět, že prostě nechce prohrát.
"Doraž ho!"
V tu chvíli jeho ruka spadla na stůl a kapička potu stekla kousek vedle.
"Skvělý výsledek," pochválil ho a poplácal ho po zádech. "Držel ses 12 a půl vteřiny."
"Gratuluju," usmála se Sakura a odstoupila. "Sice ještě nemáš vyhráno, ale vypadá to dobře." Ještě jednou si ho pořádně prohlédla a pak šla za Itachim, který ještě stále držel.
"Máš skvělého učně," pochválil ji mistr, který s Itachim stále ještě soupeřil.
"Tak zaber," vyzval časoměřič mistra, který okamžitě poslechl. Itachi se ale nedal porazit tak snadno, rozdíl okamžitě vyrovnal a držel remízu.
"Ještě," poradil znovu mistr.
Opět Itachiho ruka nejprve klesla, ale pak opět vyrovnala pozici.
"Ještě víc." Tomu, kdo měřil čas, očividně docházela trpělivost.
Až teď byl Itachi poražen.
"Neuvěřitelné," zamumlal časoměřič, když si uvědomil, že síla vzdoru byla víc než půl minuty.
"Dostala jsi dobrého učně," zamumlal závistivě mistr, kterému Itachi dlouho vzdoroval.
"Spíš mě dobře vytrénovala," bránil ji. "Před jejím tréninkem jsem moc neposiloval. Ona mi ale nastolila program, při němž jsem hodně zesílil."
"Známá Haruno, co?" odfrkl závistivě. "Mladá dívka, která má brzy řídit celý náš svět a to ještě nedosáhla plnoletosti," nenávistně na ni shlížel. "Andělem teprve rok a už má víc privilegií, než ti, co jsou zde už několik let."
"Já jsem si to nevybrala," upozornila ho. "Není to moje vina, jděte si stěžovat jinam." S tím si odvedla Itachiho na další stanoviště. Byla to síla mysli. Itachi si sedl na židli, před sebou měl stůl, na jejímž okraji bilancovala lžička. Jeho úkolem bylo lžičku pomocí síly mysli shodit ze stolu. Měl ji rozhoupat tak, aby spadla. Od stolu byl vzdálen natolik, aby ji neovlivňoval svým dechem, ani kopáním do stolu.
Jakmile se Itachi dozvěděl, co se po něm chce, myslel, že je to nemožné.
"Budou se měřit tvoje mozkové vlny, abychom zjistili, jak velkou máš sílu a koncentraci mysli," dovysvětlila mu to Sakura. "Není to zhola nemožné, spíš to chce hodně cviku a síly. Povětšinou dochází k mikroskopickým změnám, které měří právě naše přístroje. Není to zde tak, že neprojdeš, když ji neshodíš. Počítá se s tím, že se to většině nepovede, buď v klidu a představuj si sílu vycházející z tebe, jak postupně rozhoupává lžičku a ta následně padá. Mělo by to jít."
"Všichni připraveni k druhému testu?" všude se rozléhal Shizunin hlas.
"Ano," ozvali se všichni mistři.
"Tak začněte!" vyzvala je. Učňové povětšinou nechápavě zírali na lžičku a snažili se odhadnout, kdy se někdo ozve s tím, že je to pouhý žert. Toto byla zkouška, u níž častěji vyhrávaly označené dívky, jelikož v sobě měly jakýsi instinkt a věřily tomu, že by se to mohlo povést. Síla víry jim často dopomohla k vynikajícím výsledkům. Zato kluci, kteří měli namakané tělo a prázdnou hlavu, odsoudili tuto část zkoušky s tím, že je to blbost a povětšinou to ani nezkusili, čím sami sebe připravili o body a snižovali tak svoji šanci na to, aby se dostali dál. Sakura v tomto testu dopadla hodně dobře. Měla silnou mysl, kterou občas zkoušela trénovat. Nedokázala lžičku shodit, ale dokázala ji rozhoupat natolik, aby to bylo vidět. Její síla mysli byla druhá nejlepší daný rok ve zkoušce.
Itachi zavřel oči a soustředil se, sice ničemu z toho nerozuměl, ale přijal to. Moc tomu nevěřil, ale snažil se.
"Dvě minuty uplynuly, přestaňte!" uslyšeli všichni Shizunin hlas.
Mistři zapsali nejvyšší hodnotu, kterou přístroj ukázal a výsledky donesli Shizune, aby je pak mohla vyhodnotit.
"Docela dobré," pochválila Sakura Itachiho a odvedla ho k poslednímu testu toho dne.
"Už toho mám docela dost," přiznal Itachi, když se ocitli v prostorné tělocvičně, kam se vešlo všech 800 označených se svými mistry.
"Tohle je poslední část," ubezpečila ho. "Ještě tohle a bude konec."
"Sakuro, tady bude taky střídání mistrů," upozornil ji Deidara.
"Dobře." Sakura si znovu vzala na starost toho blonďáčka a Itachi dostal mistra, který mu měřil čas při páce.
"Úkol je jednoduchý," promlouvala ke všem Shizune, "máte daný časový limit deseti minut, v těch deseti minutách budete muset udělat co nejvíc kliků. Dívky mohou holčičí, kluci mají povinně klučičí, je to všem jasné?" přelétla svým pohledem celou tělocvičnu. Všichni učňové přitakali a mistři přikývli.
"Tak do toho!" odstartovala to. V rukou svírala stopky a měřila jim čas.
"Nepřepal to hned na začátku," varovala malého blonďáka Sakura, jakmile viděla, že do toho jde s velkou vervou a snaží se jich udělat co nejvíc v jedné minutě, čímž se neskutečně unavuje.
Zpomalil, ale ne moc. Stále si udržoval náskok, který mu vydržel do půl druhé minuty. Pak už na něm byla znát únava a zpomalil natolik, že měl problémy. Dolů mu to ještě šlo, ale vrátit se zpět nahoru mu dělalo velké problémy a trvalo mu to neskutečně dlouho. Zatímco někdo jel pozvolna po celou dobu a udržoval si dobré skóre, on se na začátku unavil a pak už měl problémy. Ale i přes pot, který tekl z jeho těla, přes ten tlak v rukou i únavu to nevzdal. Stále se snažil, i když mu to očividně působilo velké potíže. Jeho obličej se kroutil v nepříjemné grimase pokaždé, když se snažil na svých pažích nadzvednout své tělo. Těžce oddechoval a vypadal, že se každou chvíli složí. Sakura byla připravená ho začít oživovat nebo ho nějak zachraňovat, ale on se stále snažil.
"Konec!" ohlásila Shizune a všichni mistři si v hlavě uchovali počet kliků, které daný učeň udělal. Byla to zajímavá podívaná, když většina z nich zůstala ještě několik vteřin ležet na zemi, aby se trochu vzpamatovali a nabrali sílu. Všechny dívky odpočívali, většina chlapců taky. Jenom ti největší vejtahové vstali a klestili si cestu k východu, aby dali jasně najevo, že vydrží víc než ti ostatní.
Itachi si stoupl a opřel se o zeď. Pomalu propínal bicepsy i tricepsy, aby jim trochu pomohl od únavy. Nechtěl totiž následující den nastoupit s bolavými svaly.
Shizune si svolala všechny mistry, aby jim opět sdělila výsledky, zatímco učně poslala opět domů. Tentokrát to celá propočítávala, srovnávala časy z prvního testu, vyhodnocovala výsledky testu druhého a připočítávala počty z posledního testu.
Dvě stě učňů opět neprošlo. Sakura si zjistila, že ten blonďáček se jmenuje George Burke a že je z Anglie. Poslouchala výsledky a zjistila, že prošel. Když později mohla nakouknout do výsledků, zjistila, že byl mezi prvními pěti sty. Itachi prošel, stejně tak i Temari, ale Shino tentokrát ne. Už jich zbývalo jenom šest set z tisíce. A mezi těmi šesti sty bylo pouze deset, kteří mohli na svých bedrech nosit křídla a říkat si andělé.
Deidara šel se Sakurou, aby Itachimu sdělili, že prošel. Byli už poučeni, že následující den bude zkouška o výdrži.
"Tak jsi prošel," oznámila mu Sakura a objala ho.
"Vážně?" nevěřícně se zadíval do její andělské tváře a políbil ji na čelo.
"Jo, jsi mezi šesti sty," přidal se k Sakuře Deidara. "Měl jsi dobré výsledky," pochválil ho a nechal ho, aby si se Sakurou užil trošku času, kdy je nikdo nebude rušit. Přece jenom si to Itachi zasloužil za dnešní výkon, kdy patřil mezi nejlepší v prvním a třetím testu. V tom druhém se nacházel někde uprostřed, měl prostě velice dobré výsledky. 'A v následujícím testu by měl být nejlepší.' objevilo se v Deidarově mysli. 'Výdrž má, jelikož přežil Sakuřin trénink.' poznamenal s lehkým úsměvem na tváři a odešel, aby se mohl věnovat svým potřebám.
SakuraUchihaHaruno13









