Těch několik málo dní, které zbývaly do zkoušky, utekly jako voda. Sakura cítila vnitřní napětí, když si uvědomila, že za několik minut začne první den zkoušky. Gaaru a Itachiho nechala v klidu spát, aby byli plní síly, sama ale spát nedokázala. Seděla na posteli ve svém pokoji a v rukou svírala poslední dopis od Sasukeho, který od své zkoušky ještě neotevřela. Držela v rukou jeho poslední slova zabalená v bílé obálce. Sama sobě dodávala odvahu, aby obálku otevřela a dozvěděla se, co napsal, když mu bylo vysvětleno, co bude následovat. Ještě několik minut očima hypnotizovala obálku, než přiměla své roztřesené prsty, aby ji otevřely a vytáhly bílý, modře popsaný papír.
'Tak do toho!' povzbudila se. Rozložila papír a nastavila si ho před oči, aby se mohla začíst do jeho slov.
Drahá Sakuro,
Je mi jasné, že jestli toto čteš, od mé smrti uplynul bezmála rok. Neptej se, jak to vím, prostě je mi jasné, že až rok po mé smrti najdeš odvahu, aby sis přečetla to, co by Tě v jinou nevhodnou chvíli mohlo dostat na kolena.
Chci, abys věděla, že Tvůj čin byl správný. Nezazlívám Ti to, jsem vlastně rád, že jsi to udělala. Jedině tak sis mohla otevřít dveře do svého šťastného života. Byl jsem pouze prostředníkem, který Ti měl ukázat, kde je tvé pravé místo: Mezi nadpřirozenými, mezi nejlepšími.
Dále Ti chci poděkovat za všechno, co jsi mě kdy naučila. Nyní, když stojím na konci své cesty životem a přemítám o tom, co všechno mi bylo v životě darováno, uvědomuji si, že od Tebe jsem dostal druhý největší dar. Ten první mi dal život, jelikož mi dal Tebe. Stála jsi vždy při mně, viděla jsi ve mně to, co jsem já v sobě nikdy neviděl. Dokázala jsi mě, jako jediná na celém širém světě, rozveselit v mých nepřekonatelných chmurách a dala jsi mi chuť žít. Jsem Ti vděčný za všechny chvíle štěstí, které jsi mi poskytla. Každá vteřina, minuta, hodina i den strávený s Tebou byly pro mě jako den mého narození. S Tebou jsem se cítil jako znovuzrozený, měl jsem v sobě tolik pozitivní energie, tolik štěstí a v srdci tolik lásky. Byla jsi pro mě vším, proto se netajím tím, že Tvá cesta za štěstím mi ani v nejmenším neublížila. Velice rád jsem Ti dopomohl k tomu, abys mohla pocítit ten nádherný pocit lásky, který jsem já prožíval s Tebou.
Neměj, prosím, žádné zbytečné otázky. Předem my řekli, co se bude dít, až zkoušku složíš. Převyprávěli mi, co se od Tebe očekává a tak. Dozvěděl jsem se i o tom, že půjdeš do soudního boje. Možná pozdě ale přece Ti přeji, abys ho vyhrála a prosadila si svůj názor, který je určitě jako vždy správný.
Dále bych Ti chtěl vysvětlit, že vše, co jsem kdy udělal a neudělal, mělo svůj důvod. Sakuro, nechal jsem Tě, ač s těžkostí v srdci, neposkvrněnou, jelikož mi bylo jasné, že kdybych to neudělal, měla bys s Itachim problémy.
Už od začátku mi bylo jasné, že budeš Itachiho srovnávat se mnou a nakonec si uvědomíš, že já byl jenom jeho špatnou kopií. Už dřív jsem věděl, že jakmile zjistíš, že mám staršího bratra, budeš se o něj zajímat a následně Ti dojde, že on je pro Tebe ten lepší. Možná právě proto jsem rád, co se stalo. Nyní děkuji Bohu za to, že nás ušetřil toho nepříjemného okamžiku, kdy bychom si měli vysvětlovat, že Itachi je pro Tebe vhodnější. Zároveň jsem neskutečně šťastný za každičký okamžik, který jsem mohl strávit po Tvém boku, v příjemném a zářivém světle Tvé osobnosti. Sice mi čas, který jsme spolu strávili, přijde strašně krátký, ale raduji se i z něj.
Prosím Tě, proveď úspěšně Itachiho zkouškou, buď mu oporou, jakou jsi byla pro mě, staň se štěstím jeho života, jelikož on si to zaslouží, stejně jako si Ty zasloužíš jeho nehynoucí a pravou lásku.
A závěrem dopisu bych Tě chtěl ještě o něco požádat…Prosím, tohle je mé nejtajnější přání, které je v tomhle dopise tím nejdůležitějším: Zapomeň na mě, vymaž veškeré vzpomínky, které na mě máš, znič všechny fotky i důkazy mojí existence, spal všechny věci, které jsem Ti v minulosti daroval. I tu jizvu v srdci vymaž pomocí Itachiho lásky, abych mohl dojít pokoje, že doopravdy žiješ šťastným životem bez mého jediného kazu. Žádám Tě o to celou svou podstatou, která se chvěje při pomyšlení, že za dvě minuty se s Tebou naposledy shledám, naposledy Ti pohlédnu do očí a přes nesmazatelný bol v srdci Ti budu říkat, že budu v pořádku, ať s tou katanou v ruce uděláš cokoli. Za chvíli Tě budu chlácholit svými bolestnými lžemi, abych Tě přiměl sprovodit mě z tohoto světa a donutil Tě tak stát se nejkrásnějším andělem, který kdy po tomto světě chodil a chodit bude.
Měj se překrásně, žij naplno svůj život a totálně na mě zapomeň. Totéž platí i pro Itachiho. Nemám v plánu stát mezi Vaším štěstím, užívejte si své lásky, když Vám byla dána. Uposlechni mého posledního přání před mým věčným odchodem, prosím.
Navždy se loučící, v tento okamžik velice přešťastný Sasuke Uchiha
Sakura seděla na své posteli, neschopná žádného slova či hlásky. Tupě zírala na dopis a snažila se uchránit před slzami, které nezabranitelně kanuly z její tváře. V srdci cítila tupou i ostrou bolest, v mysli se jí přehrávaly všechny vzpomínky i informace, které se z dopisu dozvěděla. Představila si Sasukeho nádhernou tvář, jak jí říkal, že všechno dobře dopadne. Viděla dokonalé rysy jeho tváře a pocítila stesk. Vzpomněla si na jeho nepředstavitelnou lásku a bodlo jí u srdce, když si uvědomila, že on ji miloval a ona ho vyměnila za Itachiho. Ale nadávat si za to nemohla, jelikož Itachiho milovala a on miloval ji. Byla Sasukemu neskutečně vděčná, že neudělal nějakou zbytečnou scénu a dobrovolně se vzdal bez boje, který by všem přinesl spoustu trápení a bolesti.
"Děkuju, Sasuke," pronesla tichem svého opuštěného pokoje. "Děkuju," zapředla znovu, když před očima viděla, jak umírá. "Omlouvám se!" křikla, jakmile ta scénka z její mysli neodešla. "Omlouvám se, děkuji, prosím!" její mysl byla totálně zmatená. "Nikdy na tebe nezapomenu!" malé kapky jejího smutku si razily cestičky jejím obličejem a postupně skapávaly dolů. "Mám tě ráda, Sasuke!" křičela, jelikož jí nikdo nemohl slyšet. "Děkuju!" řvala. "Slyšíš?!"
Cítila se bez energie. Unavená klesla na postel a skrz uslzené oči sledovala obrazy na stropě, které jí tolik připomínaly její vlastní vzpomínky. Pak se obrazy změnily ve tři písmenka. Nemohla uvěřit tomu, co viděla: ŽIJ!
Oči si protřela a znovu pohlédla na místo, kde se ještě před chvílí vznášelo jedno slovo. Nic tam ale nebylo. Nevěřila tomu, přišlo jí to nesmyslné, přesto poslechla. Vstala z postele, vysmrkala se, protřela si oči, umyla si obličej a po dlouhé době se namalovala. Místo svých oblíbených černých věcí a kožené bundy si vzala krátké bílé šaty bez ramínek a páskové sandálky. Vlasy si vyčesala do poloculíku a zhodnotila celou svou práci. Musela uznat, že po dlouhé době vypadala jako kultivovaná dáma. Její myšlenky se na chvíli točily kolem toho, zda si má vzít nějaký náhrdelník nebo ne. Zaměstnávala svou mysl zbytečnostmi, aby nemusela muset na silné pocity, které v ní čerstvě dočtený dopis zanechal.
"Sakuro?" oslovil jí nečekaný host.
"Copak?" zadusila v sobě leknutí.
"Už je čas," oznámil jí Deidara, který se na zkoušku taky oblékl trochu slavnostně. Nebyl sice v kvádru, ale košili a kravatu si vzal.
"Dobře," pokývala hlavou a zhluboka vydechla. Srdce jí bilo jako o život při pouhé myšlence, že za chvíli může všechno ztratit.
Deidara na ni starostlivě pohlédl, chytil ji za ruku a jemně jí políbil mezi klouby. "Nemusíš mít strach," chlácholil ji, "všechno dobře dopadne."
"Dobře," zkusila mu věřit, pohlédla do jeho azurově modrých očí a s jeho pomocí se přemístila do Modré síně, kde už stáli všichni trenéři. Přišla jako poslední.
"Takže pravidla všichni znáte," ujala se slova Shizune, jakmile se všichni zitišili. "Dnes je první den zkoušky, je to den běhu," pozorně si prohlédla. "Každý z vás dostane přidělené stanoviště, tam se okamžitě dostavíte a přivede tam své učně, je to jasné?" probodla každého zkoumavým pohledem.
"A když má někdo dva učně?" zajímala se okamžitě Sakura.
"Dostaneš dvojdráhu, ještě nějaké dotazy?" Shizune se zdála být z nějakého důvodu rozladěná, vyzařovala jakousi nespokojeností.
"Klid," ozvalo se Sakuře u ucha. Byla to nějaká žena z rady, s níž se ještě nestihla seznámit, "takhle nervózní bývá vždycky," vysvětlila jí. "Nemusíš mít strach," věnovala jí povzbudivý úsměv.
"Dobře," úlevně si oddychla Shizune. "Všichni jděte na svá stanoviště, jenom deset z vás tu počká." Následně vyjmenovala deset jmen, mezi nimiž se objevilo i to Sakuřino.
"Takže," začala bez okolků, jakmile se všichni ostatní rozešli na chodbu, kde jim bylo přiděleno stanoviště. "U vašich učňů byly zaznamenány schopnosti, které by anděl měl mít. Mluvím o prvních učních, nemluvím o Gaarovi," věnovala jeden ze svých ustaraných pohledů Sakuře. "Proto pro ně dnešní zkouška bude trošku odlišná," informovala je.
Všichni na ni nechápavě koukali. Všichni si mohli být plně jistí, že to je poprvé, co během zkoušky dochází k nějaké změně.
Shizune každému věnovala sebejistý úsměv a dala se do vysvětlování. Jakmile s tím byli všichni obeznámeni, dostali přidělená stanoviště a přivedli si své učně.
Sakura společně s Itachim a Gaarou stála před dveřmi z mléčného skla, skrz něž nic neviděli. Vedle nich, za železnou mříží stál další učeň se svým mistrem a z druhé strany taky. Za nimi se nacházely dřevěné dveře, kterými přišli.
"Netroufáš si trochu moc?" ozvalo se zprava směrem k Itacimu. Otázku položil vysoký chlapec s tmavými vlasy nagelovanými do špičky a namodralým obličejem. Každému z nich trochu připomínal žraloka, za což asi mohly jizvy pod očima připomínající žábry.
"Ani ne," pokrčil rameny Itachi na svou obranu. Gaara se rozhovoru radši neúčastnil.
"Vypadáš jako slaboch, nechápu, že tě sem mohli pustit," začal nad ním nevěřícně kroutit hlavou. "Abys věděl, jsem nejlepší běžec ze školy, zvládám všechny druhy běhu, mám nejlepší časy, rychlost i výdrž. Proto mi jaksi nedochází, jak mohli označit někoho tak…slabého," vychloubal se.
"Dost!" okřikla ho Sakura a k ní se okamžitě přidal i jeho mistr.
"Ve chvíli, kdy si myslíš, že máš vyhráno, nejvíc prohráváš," utnula jeho protesty Sakura a zadívala se na otevírající dveře za nimi. Vešel k nim Deidara a pokýváním hlavy jim pokynul na pozdrav.
"Copak?" obrátila se k němu Sakura.
Deidara ji zezadu objal, svoje ruce překřížil na jejím hrudníku a chytil se jejích ramen. Svoji tvář zabořil do jejího ramene a tichounce, tak aby to slyšela jenom ona, zašeptal: "Miluj za nás oba."
Následně ji pustil a bez jediného slova odešel. Vyřídil všechno, co potřeboval, co jeho srdce potřebovalo vyřídit.
SakuraUchihaHaruno13









