Operace proběhla v pořádku bez jakýchkoli problémů. Irukovi se podařilo připevnit křídla ke správným nervům, aby se dala ovládat, vyvolávat atd. Během své práce přemýšlel nad tím, do čeho to Sakura zase spadla. Věděl, že Stvořitel chce odejít ze své funkce a hledá někoho, kdo by to vzal za něj. Doneslo se mu i to, že si Sakura vybrala jeho křídla a že s ní tedy Stvořitel počítá u své zkoušky. Iruka ji litoval. V poslední době zaznamenal neklid a měl takové neblahé předtuchy, že by se mohlo něco dít. Stvořitelův náhlý zájem vše ukončit a předat svou povinnost někomu jinému Irukovi přišlo jako čistá zbabělost. Nechtěl ale moc předbíhat, všechno se mohlo ještě změnit.
Ve chvíli, kdy se Sakura probudila na nemocničním lůžku kolem osmé hodiny ráno, stál Iruka vedle a šťastně se na ni usmíval.
"Operace proběhla v pořádku," informoval ji. "Jakmile se budeš cítit připravená, půjdeš s Deidarou nová křídla vyzkoušet do terénu, souhlasíš?" Byl to návrh, který vlastně ani nemohla odmítnout. Musela si nová křídla vyzkoušet, aby se ujistila, že všechno proběhlo, jak mělo.
"Dobře," přitakala Sakura automaticky a postavila se. Na sobě měla prostou nemocniční košilku, na nohou nic neměla a ze zad z oblasti lopatek pociťovala tlumenou, nevýraznou bolest. "Jenom se převléknu a půjdeme na to," usmála se.
Sestřička ještě přinesla malou snídani a pustila Deidaru, Kibu, Gaaru, Itachiho a Kakashiho do jejího pokoje, jakmile se převlékla a najedla.
"Tak jak se cítíš?" vyzvídal Itachi a pořádně ji objal.
"Jsem v pohodě," ujistila ho a pevný stisk mu opětovala.
"Budeme dneska trénovat?" zajímalo Gaaru, který byl od soudu jako vyměněný. Černé kruhy pod očima mu pomaloučku mizely, na jeho tváři se čím dál častěji objevoval úsměv a celkové napětí jeho těla postupně vyprchávalo. Vypadalo to, že se cítí jinak než dřív. Nejspíš už nebyl na nikom psychicky závislý a uvědomoval i svou samostatnost a svobodu. Docházelo mu, že může dělat cokoli, že nemusí poslouchat nikoho kolem, kdo ho jenom využívá.
"Samozřejmě!" oznámila Sakura, jako by snad bylo zbytečné se na to vůbec ptát.
"Zvládneš to všechno?" starostlivě na ni pohlédl Kakashi. "Nová křídla, trénink, jejich zkouška a pak ta tvoje…"
"Ticho!" okřikla ho výstražně Sakura. Nechtěla, aby někdo věděl, že ji Stvořitel chce podrobit nějaké zkoušce. Ona sama o to vůbec nestála, chtěla zůstat tam, kde byla: po Itachiho boku. Nepotřebovala si na svá ramena vzít další břemeno. Nestála o nic, co jí bylo nabízeno, nechtěla označovat, nechtěla být známá ani uctívaná.
"O co jde?" Itachi si zkoumavě prohlédl Sakuru a následně i Kakashiho.
"Nic se neděje," umlčela Kakashiho, který se už už nadechoval, aby všem vysvětlil, o co jde.
"Necháme to být," zastal se Sakury Deidara a přitáhl si ji k sobě. "Ztrácíme tady čas. Půjdeme vyzkoušet křídla a pak se pustíme do tréninku, jasné?" ani si nepočkal na souhlasnou odpověď a prohodil Sakuru otevřeným oknem.
I když to Sakura nečekala, dokázala po několika vteřinách zareagovat. Vyvolala svá nová křídla a pokusila je zkorigovat a létat. Měla s tím docela problémy, jelikož nová křídla byla o hodně těžší než její původní. Máchat s nimi bylo složitější a potřebovala na to mnohem víc síly, zato byla rychlejší. Deidara ji častokrát ani nestačil. Dohnal ji vždy, když si potřebovala na chvilku oddechnout.
"Stačí, abys trochu potrénovala, a budeš nejrychlejší," poznamenal, když si Sakura dala už asi třetí přestávku, kdy jenom lehce máchala křídly, aby se nezřítila dolů.
"Jasně," zvedla k němu lehce udýchanou tvář. "Budu trénovat, ale budu potřebovat někoho, kdo na mě bude dohlížet," upozornila ho. "Jenom pro jistotu," dodala, jakmile shledala Deidarův překvapený pohled.
"Jasně," přijal její nabídku. Nečekal, že by Sakura byla schopná přiznat, že by se jí mohlo něco stát. Bral to jako nečekané přiznání toho, že pochybuje o své síle. Netušil, že by se něčeho takového mohl někdy dočkat a upřímně se mu to moc nelíbilo, ale na druhou stranu byl rád, že se snaží, aby se náhodou nezabila. Utěšovat Itachiho po případné ztrátě Sakury se mu doopravdy nechtělo.
Po několika menších závodech, volných pádech a blbinách se společně přemístili do Kibovy tělocvičny, kde už na ně čekal Gaara s Kibou a Itachim.
"Takže začneme během," spustila Sakura okamžitě, jakmile se objevila uprostřed tělocvičny.
"Hai," ozvalo se napůl neochotně. Itachi společně s Gaarou začali v kruzích obíhat tělocvičnu. Kiba jim měřil čas, Sakura na ně neustále pokřikovala, aby zrychlili a Deidara kontroloval, jestli si dráhu nezkracují. Sakura je nechala běžet pět koleček, dovolila jim, aby se napili a potom přešla na kliky. Lehla si na Itachiho a Kiba si lehl na Gaaru. Deidara jim měl počítat a kontrolovat jejich kliky. Šlo to sice ztuha, ale šlo to. Gaara vytuhl už někdy kolem 50 kliků, Itachi vydržel až do 94, pak mu už ruce totálně vypověděly službu a on se i se Sakurou na zádech odporoučel k zemi.
"Docela to šlo," zašeptala Itachimu do ucha. "Čekala jsem sice víc, ale i tak dobrý," provokovala ho.
Dala jim krátkou pauzu, kdy načerpali trošku sil a dál po nich požadovala zápas. Vzala si na starost Itachiho a Kibu požádala, aby se věnoval Gaarovi. Deidara stál opodál a kontroloval, zda nedochází k nějakým podvodům nebo zraněním.
Sakura dávala Itachimu málo prostoru na to, aby se projevil, povětšinou útočila jenom ona a ukazovala mu jeho slabá místa a chyby v obraně. Pokaždé, když ho měla udeřit do hlavy, zbrzdila, aby ho vážně nezranila. Jinak do zbytku těla útočila, aby se naučil přijímat bolest.
Itachi cítil, jak mu bolestí pulsuje celé tělo, každičkým jeho já proudila rozžhavená krev, jeho kůže se leskla potem, jeho žilami se valil vztek. Štvalo ho, co Sakura dělá, štvalo ho, co řekla. Neovládl se a nečekaně zaútočil. Sakura na chvilku ztratila kontrolu, útok bylo to poslední, co od něj čekala a on jejího překvapení kvapem využil. Povalil ji na zem, dolehl na ni a zašeptal svými rty, které se nacházely jenom několik milimetrů od těch jejích: "Docela to šlo." Na rtech mu hrál vítězný úsměv. "Čekal jsem sice víc, ale i tak dobrý," zopakoval slova, která vyslovila ona před několika málo minutami.
"Ne," zaskučela Sakura a pokusila se dostat pryč.
Itachi jí ale nedal šanci, nalehl na ni tak, že ho nemohla rukama odstrčit, ty měla zkroucené pod sebou.
Sakura cítila jeho horké mokré tělo na tom svém, cítila jemné vlhké rty na těch svých i kluzký mrštný jazyk ve svých ústech. Celým tělem jí projela vlna vzrušení, trochu se pod ním zavrtěla a polibek mu oplácela. Nechala ho, aby rukama hladil její tělo, nebránila se ani, když jeho ruce zabloudily k jejím stehnům.
"Hele vy dva," ozval se Deidarův hlas kousek od nich. "Chvilku jsem vás nechal, ale tohle už je trochu přes čáru. Nezapomeňte, že všichni vynecháváme školu, abychom trénovali, ne abychom…" na chvilku nevěděl, co by měl říct. "No prostě máme trénovat, takže vstávat a do práce!" nekompromisně je zpražil tvrdým vůdcovským pohledem.
Itachi se vyškrábal na nohy a pomohl Sakuře vstát. Ještě jí na rty lípl letmý polibek a pak už začal na Deidarův povel boxovat do pytle, který Kiba připravil. Dával do toho veškerou svou sílu i soustředění. Nedbal Gaarových ani Kibových poznámek, že to už stačí. Boxoval jako nějaká naprogramovaná mašina do doby, než ho Sakura silou odstrčila a donutila ho v klidu ležet na zemi. Vylila na něj láhev vody a několikrát ho lehce profackovala. Nechtěla, aby to s tréninkem přeháněl. Nepotřebovala, aby jí tam zkolaboval, ale byla příjemně překvapená jeho zápalem i silou, s kterou do toho šel.
Gaara byl v tom boxování trochu mírnější, nesnažil se to moc přehánět. Věděl, kde je jeho hranice a vyvaroval se toho, aby zkolaboval.
"Super, kluci," pochválila je za dnešní trénink. "V sobotu bude zkouška, tak se na to nějak psychicky připravte, jo?" prohlédla si dva své učně.
"Jasně," přitakali téměř stejně.
"Super," pousmála se, "teď si ještě dáte běh, potom sklapovačky, pak znovu běh a nakonec zkusíme přetahování s lanem jako včera."
Jak řekla, tak se taky stalo. Kluci poslušně, i když už trochu neochotně a unaveně začali běhat kolečka kolem tělocvičny. Deidara s Kibou se na chvilku přidali k nim, aby jim dodali motivaci, Sakura to stopovala. Postupně kluci udělali všechno, co jim Sakura uložila. Sklapovačky jim osobně počítala a nutila je to opakovat, pokud to neudělali pořádně. Se zájmem sledovala jejich břišní svaly, jak se při každém cviku napínají. Nechala je udělat 30 sklapovaček s přestávkami po deseti. Pak je znovu nahnala do běhu, říkala jim, kdy zrychlit a kdy zpomalit. Vytrvalostní běh prokládala sprintem, aby si jejich těla zvykla na větší fyzickou zátěž. Nakonec skákání a přetahování s lanem. Itachi a Gaara byli po tréninku hodně zmožení, tvářili se, že každý další krok je pro ně smrtelný, ale i přes únavu jim z tváří nemizel šťastný úsměv.
"Tak končíme," udělila jim milost. Kluci to vděčně přijali a čekali jenom na chvíli, kdy se přemístí pryč z tělocvičny a objeví se někde u Itachiho doma, kde se vysprchují, najedí a půjdou spát. Školu nikdo z nich řešit nechtěl, na tu neměli ani pomyšlení.
Zatímco se všichni kluci vystřídali v koupelně, Sakura uvařila teplou večeři. Vařila z Itachiho starých zásob, takže se nedalo přesně určit, co je to za pokrm. Dala tam různou zeleninu, koření a uvařila k tomu rýži.
Kluci byli spokojení. Po pracném tréninku jim pořádně vyhládlo a byli schopní sníst cokoli, jenom aby jejich žaludky přestaly požírat samy sebe.
Během večeře si povídali o všem možném, dovídali se různé věci z Gaarova života. Vyprávěli si legrační příhody ze svých dosavadních životů a zároveň prožívali jakousi přátelskou pohodu. To bylo poprvé v Gaarově životě, kdy se někde cítil vítán a kde byl šťastný. Všichni ho přijali mezi sebe, jako by žádnou minulost s Kurenai neměl. Stal se jejich přítelem, i když ne nadlouho.
Po večeři všichni zalehli a Sakura se šla ještě rychle vysprchovat. Nechala na sebe stékat ledovou vodu v naději, že se probere z ustavičných myšlenek, které se stále točily kolem Itachiho, zkoušky, tréninku a Stvořitele.
Když pak postupně procházela všechny pokoje, kde někdo spal a kontrolovala, jestli je všechno v pořádku, nedokázala z hlavy vyhnat myšlenku na dnešní trénink, kdy nad ní Itachi na chvíli získal převahu. Viděla jeho obličej blízko sebe, cítila již vyprchané doteky na svém těle, cítila jeho horko a vůni…
"Sakuro?" ozvalo se tmou.
Sakura sebou polekaně škubla a zaostřila do tmy. Před ní se rozprostíral Itachiho pokoj. Pomalu přikročila k posteli, z níž se oslovení ozvalo.
"Copak?" zajímala se, když si sedla na postel vedle něj.
"Pusa na dobrou noc nebude?" ublíženě na ni pohlédl a přitáhl si ji k sobě. Nedovolil jí, aby odpověděla, zaměstnal její rty těmi svými, jazykem opatrně prozkoumával její ústa a rukama jí hladil záda.
Tichem se poté jemně ozvalo: "Nikdy tě nenechám odejít."
SakuraUchihaHaruno13









