V pondělí ráno, kdy se Sakura nacházela ve svém pokoji, uslyšela bouchnutí dveří a hlasitý rozhovor svých rodičů. Překvapením sebou trhla, když jí došlo, že už se vrátili z dovolené. Chvíli poslouchala jejich hlasy a dozvěděla se, že za dva dny odlétají do Colorada, kde budou následující měsíc kvůli neodkladné práci. Tiše si povzdechla, vzala tužku a papír a napsala krátký vzkaz:
Užijte si práci v jiné zemi, nehledejte pro mě žádné hlídání, postarám se o sebe sama, jako tomu bylo vždy.
S pozdravem Sakura
Vzkaz následně nechala přede dveřmi svého pokoje a s bolem v srdci se přemístila k Itachimu, aby ho mohla dál trénovat. Co však viděla, jí dočista vzalo dech. Na podlaze v Itachiho pokoji se nacházela studená voda, která tekla z vedlejší místnosti otevřenými dveřmi. V koupelně viděla všechny kluky, jak se válí na zemi a třesou se zimou. Okamžitě šla vodu vypnout a kluky začala slovně napadat za to, jakou to udělali hovadinu. Donutila je, aby vstali a dali se do vytírání veškeré vody, která za tu dobu stihla vytéct z koupelny ven. Kluci nestíhali nosit kýble s vodou a vylévat je do vany. Spěchali, nosili hadry a snažili se minimalizovat škody, které voda nepáchala. Koberec v Itachiho pokoji byl doslova nasáklý, věci, které měl na zemi taktéž. Barva na stěnách také promokla. O moc věcí nepřišel, měl spíše promočené oblečení, nějaké nedůležité časopisy a tak. Mobil a veškerá elektronika díkybohu přežily.
Celá vysoušecí akce jim trvala něco přes hodinu, ale koberec se jim nepodařil pořádně vysušit. Otevřeli okna, aby se tam trochu vyměnil vzduch a koberec nějak sám uschnul. Potom se kluci převlékli do suchého a mokré věci dali sušit. Sakura na ně chtěla začít křičet, koho z nich taková kravina napadla, ale jakmile zpozorovala, že kluci pokašlávají, hledají kapesníky a vypadají nachlazeně, spolkla vlnu svého vzteku, a šla jim uvařit teplý čaj. Následně všechny zahnala do postelí a nechala je, aby se z toho zkusili vypotit. Mezitím se přemístila do andělské nemocnice, kde se chtěla potkat s Irukou, aby jí dal nějaký účinný lék, kterým by je mohla uzdravit. Potřebovala, aby byli všichni zdraví, jelikož se zkouška neodvratně blížila.
Na chodbě se potkala s Kakashim, jehož opilost už očividně přešla. Tvářil se sice trochu unaveně, ale byl schopný normálně fungovat.
"Ahoj Sakuro," pozdravil ji zdvořile. "Copak potřebuješ?" se zájmem na ni pohlédl.
"Potřebuji nutně mluvit s Irukou," vypálila, aniž by pozdravila.
"Ten je právě na operačním sále," smutně jí sdělil. "Momentálně nemůže."
"Copak se stalo?" okamžitě se začala zajímat. Věděla, že andělská nemocnice nemá moc velkou návštěvnost. Bylo to nejspíš kvůli tomu, že andělů nebylo tolik jako lidí. A andělé nebyli tak nešikovní jako lidé. Dokázali z různých situací hladce vybruslit bez vážných zranění. Spíše se tam chodilo, když se stala nějaká nehoda s křídly, jinak moc ne.
"Operuje Kurenai," sdělil pohotově Kakashi. "Jak se na ní zkoušely ty experimenty, tak to dopadlo hůř, než se čekalo. Jeden chlapec ji dokázal pomocí myšlenek zranit natolik, že má velkou otevřenou ránu v břiše a povrchově poničené některé orgány. A to se jí ani nedotkl. V takovou sílu nikdo ani nedoufal, nyní se spíš šíří strach z toho, čeho všeho je ten chlapec schopný. Může být zkázou nás všech, jenom pomocí mysli dokáže zranit. A jestli v tom bude pokračovat a vycvičí se, tak nejspíš dokáže během chvilky kohokoli zabít, což už není žádná sranda. Nyní doopravdy přemýšlíme, jestli ho nechat žít nebo ho zkusit nějak odstranit, dokud jeho schopnosti nejsou dokonale vytrénované," přetlumočil jí celou situaci.
"Aha," pokývala smutně hlavou. Netušila, že se v tomhle zvráceném světě mohou najít ještě horší věci než samotná Kurenai.
"A co jsi vlastně potřebovala ty?" vzpomněl si, že Sakura sháněla Iruku.
"Můj geniální učeň se společně s kamarády opil a potom se celou noc čvachtali ve studené vodě, takže všichni nastydli. Potřebuju je dostat do normálu, jelikož mi včera bylo řečeno, že zkouška je už v sobotu," ironicky převyprávěla celý svůj zážitek.
"Tak to ti nezávidím," poznamenal a zamířil do vedlejší místnosti, kde se nacházeli různé léky, odvary, koktejly, jedy a tak podobně. Jeho kroky mířily k vysoké prosklené skříni, kde byly vystavené lahvičky všech různých tvarů, velikostí i barev. Dvířka otevřel a sáhl do nejspodnější poličky, z níž vyndal žlutou lahvičku s nápisem: 'Pro případ nouze.' a prostudoval si složení, účinky i dávkování. Následně ji vrátil a vytáhl jinou. Tohle se opakovalo ještě asi třikrát, než konečně našel, co Sakura potřebovala.
"Tohle jim dej," vyzval ji, aby si od něj lahvičku převzala. "Je to silný koncentrát toho, co jim pomůže. Nevoní to příliš hezky a chuťově to taky není žádná lahůdka, ale za svou nezodpovědnost si to zaslouží," pousmál se trošku škodolibě. "Dej každému 20 ml a zřeď to vodou. Nech to chvilku promíchat a poté jim to dej, aby to co nejrychleji vypili," poučil ji. "Možná jim z toho bude špatně, třeba budou potřebovat zvracet, což bude jedině dobře. Mělo by to z nich dostat všechno svinstvo a pořádně by je to mělo pročistit. Myslím, že na to budou s nechutí vzpomínat ještě dlouho," předložil neúplně svůj zážitek, když byl zhruba v jejich věku.
"Moc děkuji," poděkovala a usmála se. "Doufám, že se z toho rychle vzpamatují a já budu moct s Itachim opět trénovat," podotkla. Představila si, jak Itachi stojí proti ní a snaží se jí přimět, aby nebyla v tréninku tak tvrdá.
"A Sakuro?" zvolal za ní ještě. "Víš, že Gaarův trénink nyní přebíráš ty, že ano?" ujišťoval se Kakashi.
"Ne," odpověděla překvapeně Sakura. "Nikdo mi nic neřekl," bránila se.
"Tak ti to říkám já. Rozhodlo se, že po té scéně s Kurenai dostaneš na starost i Gaaru, protože je na tebe prý spoleh. Prý to pro tebe nebude žádný problém. Navíc se už počítá s tím, že Gaara kvůli nedostatečné přípravě neprojde. Jde spíš o to, aby se neřeklo, že neměl vůbec žádnou přípravu, chápeš?"
"Chápu," neochotně přitakala Sakura. Bylo jí Gaary líto. On za to vlastně nemohl, předem byl zavržený a měl malou šanci kvůli Kurenai, která mu nevěnovala pozornost. Bylo to nespravedlivé, ale i o tom byl andělský svět.
Sakura se tedy vrátila do Itachiho domu a dle pokynů dala každému napít toho zázraku, který dostala. Nemusela čekat dlouho. Účinky přišly hned dvě minuty po podání. Klukům se udělalo tak špatně, že skoro ani netrefili do koupelny. Uložila jim úkol, aby udělali, co je potřeba a pak si to po sobě uklidili. Nechala je, aby se s následky své pitomosti poprali sami a mezitím zaskočila za Shizune omluvit se za ten předchozí rychlý útěk. Shizune to brala s nadhledem. Bylo jí jasné, že tolik informací na ni muselo být moc. Domluvili se, že kolem desáté večer se Sakura staví, aby jí Iruka mohl nová křídla připevnit. Následně se spěšně rozloučily a Sakura se šla podívat, jak to dopadlo u kluků. Když se k nim vrátila, všichni seděli na jedné posteli a vypadali unaveně, ale šťastně. Nekašlali, nesmrkali, nevypadali nastydle. Spíš se jim ve tvářích zračilo znechucení z předchozího zážitku.
"V pohodě?" optala se z povinnosti a přešla k nim.
"Jasně," zahuhlali téměř sborově.
"Fajn," radostně se usmála. "Takže přejdeme k tréninku. Budu trénovat Itachiho a Gaaru. Kibo, ty můžeš odejít, Deidaro, ty zůstaň," začala organizovat celou situaci.
"A můžu se dívat?" zajímal se Kiba, jemuž se nechtělo odejít.
"Ale jo," svolila, když viděla jeho příjemně roztomilý obličej.
"Na co mě budeš potřebovat?" zděsil se Diedara.
"Proč budeš trénovat mě?" nechápal Gaara.
"Jelikož už Kurenai není schopná tě trénovat, přidělili tě mně," odpověděla popravdě Gaarovi. "A tebe budu potřebovat, protože jsi anděl a můžeš mi pomoci se dvěma učni," předložila i Deidarovi důvod jejího počínání.
"Tak dobře," přikývl Deidara a zvedl se z postele.
"Kam vlastně půjdeme?" zarazil se s pohledem upřeným na Sakuře.
"Ke Kibovi do tělocvičny," s největší samozřejmostí odpověděla.
"Dobře," souhlasili všichni, chytili se za ruce a přemístili se na místo určení.
"Máš tu nějaké lano?" zajímala se, jakmile se všichni ocitli v prostorné tělocvičně s žíněnkami na zemi. Nic se od poslední návštěvy nezměnilo, jenom tam nebyl zbytek Kibovy party. Celá místnost tak působila jaksi opuštěně.
"Jasně, mám dvě," pohotově odpověděl a zašel do postranních dveří, za nimiž se nacházela místnůstka se cvičebním náčiním. Přinesl dvě silná lana a podal se Sakuře se zvědavým pohledem v obličeji. Nenapadalo ho, co by mohla dělat s lany, ale neopovažoval se zeptat.
"Jsem si jistá, že tohle znáte všichni," vědoucně se ujala slova. "Itachi, chyť jeden konec lana," vyzvala ho a Itrachi beze slova poslechl. Sakura se chopila druhého konce a začali se spolu přetahovat. Sakura měla silovou převahu a Itachiho přetáhla k sobě během půl minuty.
"Tohle je způsob jak trénovat oporu v nohách a sílu v rukou. Zároveň jde o posílení celého těla a získání stability, rozumíte?" prohlédla všechny přítomné. Ti jenom mlčky přikývli.
"Gaaro, stoupni si k Itachimu a zkuste to společně," nařídila mu.
Gaara si stoupl k Itachimu, chytil lano za ním a na Deidarův povel se začali přetahovat. Sakura pocítila trochu větší odpor, než když se přetahovala jenom s Itachim, ale ani s Gaarou jí vítězství nečinilo velký problém. Dokázala opět rychle vyhrát.
"Deidaro, vezmi si na starost Gaaru," požádala ho. "Nejdřív si s ním trochu zaběhej, pak mu dej kliky, sklapovačky a dřepy a nakonec s ním zkus to lano, dobře?"
Deidara souhlasil a vyzval Gaaru, aby několikrát přeběhl tělocvičnu. Chtěl po něm rychlý, soustředěný a dlouhý běh. Dohlížel na to, zda dobře dýchá, jestli se nefláká nebo nedělá blbosti. Následně s ním podstoupil všechny testy, které Sakura chtěla. Když všechno skončili, Gaara stál opřený o stěnu a dával si oddechovou pauzu. Z jeho těla lil pot, cítil pálení v nohách, trupu i rukou, ale taky pociťoval pocit štěstí vycházející ze srdce. Měl radost, že se mu někdo věnuje, nezahazuje ho a nevyužívá ho jako nějakou ušmudlanou a téměř nepotřebnou věc, na níž si každý pouze vyléval svůj vztek a zvyšoval svou pochroumané ego. Ta změna, že není přehlížen a že se s ním lidé baví, i když od něj nic nepotřebují, způsobila, že jeho srdce po dlouhé době začalo cítit radost způsobenou upřímností a pravdou, ne pouhým klamem a iluzí jak tomu bylo u Kurenai.
"Tak pokračujeme," přerušila Gaarovu pauzu Sakura tvrdým a rázným hlasem. Otočila se směrem k Deidarovi a pohledem ho vyzvala, aby se chopil jednoho konec lana. Ona vzala ten druhý a natáhla ho mezi ně. Chtěla, aby dva učni zkusili skákat pod lanem. Klukům se to nejdřív zdálo směšné, mysleli, že to bude jednoduché, ale jakmile Sakura přinutila Deidaru, aby lanem točil rychleji, už to pro ně taková sranda nebyla. Dost často nebyli sladění a kazili to tomu druhému už během druhého skoku. Postupně však dokázali pochytit rytmus i následné zrychlování a vydrželi docela dlouho. Skákali tři minuty v kuse, během nichž se měnilo tempo z pomalého na rychlejší a hodně rychlé a pak naopak. Bylo to pro ně docela náročné cvičení, z něhož je pak bolely nohy a plíce.
"Myslím, že si dáme ještě krátký běh a končíme, co vy na to?" navrhla Sakura a shledala souhlasné přitakání.
"Děkuju," ozval se tichem Gaara. "Děkuju moc," ztišil hlas.
"To je v pořádku," poplácala ho po rameni Sakura a vzpomněla si, jak na něj byla ještě nedávno nepříjemná a dělala z něj blbce, když slepě následoval Kurenai. Byla ráda, že se z toho už dostal, ale stále ho litovala, jelikož neměl velké naděje. Říkal to i Kakashi, který se to musel dozvědět od někoho z rady. A pokud rada řekla, že nemá velkou šanci, nejspíš tu šanci doopravdy neměl.
"Škoda," zašeptala si sama pro sebe Sakura. "Vždyť jenom dal důvěru nesprávnému člověku, kvůli tomu přece nemusí tolik trpět, ne?" I když od začátku nebyla jeho zastáncem, dokázala pochopit jeho situaci, jakmile jí došlo, že každý může být něčím zaslepen. Ona sama byla v tu chvíli zaslepena láskou k Itachimu a nedokázala jednat jinak, než co ji radilo srdce. On pod Kurenaiiným vedením jednal tak, jak si přála ona, protože on byl zrazen někým jiným a v ní viděl svého spasitele, svou naději, svůj život.
Po tréninku se všichni odebrali k Itachimu, kde se najedli a šli na kutě. Sakura před desátou vyrazila do andělské nemocnice, aby mohla podstoupit připevnění nových křídel.
SakuraUchihaHaruno13









