close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Konec, nebo začátek?9

31. srpna 2014 v 19:50 | SakuraUchihaHaruno13 |  Ninja svět
Hidanův stav, kdy se vůbec nedokázal pohnout, trval ještě několik minut, během nichž se Sakuřin stav nezměnil. Teprve po těch několika minutách, kdy si stihl zanadávat sám na sebe, na Peina i na všechny ostatní, začal jednat. Přiklekl k jejímu nehybnému tělu a začal do jejího těla pouštět svou čakru. Doufal přitom, že už není pozdě. Sledoval její obličej, který zapatlaný od krve nevypadal jako její a snažil se najít známku mrknutí, pohnutí nějakého mimického svalu nebo čehokoli, co by mu naznačilo, že žije. Ničeho se ale nedočkal. Vléval do ní svou sílu v naději, že jí to pomůže. Uvědomoval si ale, že jeho přání už dávno nemusí být splnitelné. Věděl, že za část toho mohl on tím, že ji nemohl hned, jak mohl. Litoval toho, křičel na sebe, ale nic z toho nezlepšilo Sakuřin stav. Postupně se dostávala k polovině své čakry a Sakura stále nereagovala. Nerozuměl tomu, nechápal to, přesto se dál snažil. Nechtěl, aby zemřela kvůli Peinově pitomému boji, nepřál si, aby ji zabila její vlastní hrdost a touha dokázat všem, že se jen tak nevzdá. On jí nepomohl, protože ho to v tu chvíli nenapadlo. Myslel si, že dokáže vyhrát i bez cizí pomoci. Viděl sice, že už není v nejlepším stavu, ale byl přesvědčený, že to ještě dokáže zvládnout. Ta cizí pomoct jí pomohla a boj zkrátila. Ale problém byl, že se nevědělo, kdo to udělal. Nikdo se nepřiznal ani si nevšimli, že by někdo skládal nějaké pečetě nebo tak. Stalo se to malou záhadou, kterou měl Pein v plánu řešit, až bude ve výborném stavu.
Sakura začínala pomalu vnímat, co se kolem děje. Očima stále nic neviděla, ale slyšela čísi přerývavý dech, cítila bolest i něčí energii, jak plyne do jejího těla. V puse cítila příšernou chuť krve. Pak teprve s velkou námahou otevřela oči a spatřila, jak se nad ní sklání Hidan a předává jí značnou část své čakry.
"H-Hi," zkusila vyslovit jeho jméno, ale přes krev v ústech a bolest celého těla se jí to nepodařilo. Upoutala však jeho pozornost a on byl rád, že žije.
"Můžeš se zkusit vyléčit?" otázal se a pozorně si prohlédl její obličej. Snažil se zaregistrovat jakýkoli náznak po souhlasu nebo slyšet její křehký a zlomený hlas.
Sakura jenom lehounce kývl a dřív, než ji bolest stačila opět paralyzovat, začala ze svých rukou vysílat nazelenalé světlo, jež postupně přecházelo do jejího těla a uzavíralo všechny její otevřené rány. Sykala bolestí, usmívala, když viděla pokrok, přivírala oči úlevou a tiše děkovala. Hidan jí postupně doplňoval čakru a hlídal, zda je plně při vědomí a jestli se její zranění dokonale hojí. Často hleděl do její tváře a užíval si pocit, když viděl velkou úlevu a štěstí, jak přímo čiší z krví pokrytého obličeje. Radoval se z úsměvů, které se stávaly důkazem jejího postupného uzdravování. Čekal do úplného konce, aniž by litoval své čakry, kterou jí propůjčoval. Poslouchal její úlevné vzdechy i tichounké šeptání díků, které se staly rajskou hudbou pro jeho uši.
"Děkuji," vydechla nakonec a přestala s léčením. Její tělo se už nezmítalo v příšerných křečích, nepociťovala závrať ani blokaci kteréhokoli ze smyslů. Naopak se cítila naprosto krásně. Sice se na ní podepsala únava, ale ten stav těla, kdy ji netrápila žádná bolest ani žádný jiný nepříjemný pocit, si úplně zamilovala. Ještě chvíli zůstala ležet na zkrvavené podlaze v koupelně, aby si ujasnila, co se vlastně stalo. Uvědomovala si boj, vzpomněla si i na tu Peinovu náhlou slabost i na to, jak bloudila celým sídlem, když se snažila najít Hidanův pokoj. Vzpomínky jí připomněly i nepříjemný pocit bolesti, který prožívala a při té myšlence se nechtěně zašklebila. Už nikdy nechtěla ten stav zažít znovu, stejně tak ho nepřála ani nikomu jinému.
Hidan si všiml toho, že nevstává, proto se rozhodl, že jí pomůže. Opatrně ji vzal do náruče a okamžitě se setkal s jejím varovným pohledem.
"Děje se něco?" nevinně se usmál, ale stále ji nepouštěl na zem.
"Nevím sice, jaké jsem tvé plány," začala nejistě a snažila se skrýt červeň na svých tvářích, která se tam z nějakého neznámého důvodu objevila a uhnula pohledem, aby se nemusela dívat do těch jeho nádherných a starostlivých očí, které v ní vyvolávaly jakýsi prazvláštní pocit vycházející přímo ze srdce. "Ale měla jsem v plánu ze sebe smýt tu krev, takže…" nechala větu viset ve vzduchu a počkala si, až ji postaví na nohy.
"Obstarám ti další oblečení," nabídl se při pohledy na svoje rozcupované triko a kalhoty, z nichž na několika místech zbyly pouhé cáry. Následně ji s velkou nechutí postavil na zem a nechal ji v koupelně samotnou. Sakura se pobaveně usmála, když v zrcadle zahlédla svůj odraz. Z vlasů jí trčelo všechno možné, co se válelo venku. Hidanovo triko připomínalo spíš svršek s třásněmi, kde na hodně místech látka chyběla úplně. Spodek byl v obdobném stavu. Vše navíc zabarvovala její krev. Během dlouhé teplé sprchy přišla na to, že počet jizev stačil během těch několika dní vzrůst na několikanásobek. Byla si jistá, že kdyby to věděli její přátelé nebo třeba Naruto, nejspíš by ji začali litovat, ale o to ona nestála. Nepřála si, aby někdo komentoval její zdravotní stav a snažil se jí přesvědčit o tom, jak špatně na tom je. O nic takového nestála, všechny ty jejich vyčítavé pohledy jí nedělaly dobře. Byla radši, když všichni přijali její čin a následky nechali na ní. Ona jako medic nesnášela zveličování zranění a projev slabosti. Neměla zájem o to, aby se někdo bavil o její prolité krvi nebo o jejích nových jizvách. Ona to přijala, brala to jako samozřejmost, jako cenu za všechno, co si zde chtěla vydobyt. Zpětně se už neohlížela na to, co tomu musela obětovat. Už bolest necítila, už nekrvácela. Právě teď se nacházela v naprostém pořádku a to bylo pro ni to důležité. Co tomu předcházelo, nebylo podstatné. Vyhrála boj a přežila to bez trvalých následků, to ji těšilo. Ničím jiným se nezabývala, jelikož jí nezajímaly blbosti. Potřebovala jenom to hlavní a to bylo, že je v pořádku. A to díky Hidanovi, který ji našel a dal jí téměř všechnu svou čakru. Měla v plánu mu opět poděkovat za záchranu, ale zase netušila jak. On se stával jejím ochráncem, aniž by ho o to požádala nebo si to přála, ale plnit to mistrně.
Jakmile se sprchováním skončila, krev z oblečení smyla a s ručníkem kolem těla se dala do vytírání podlahy. Jelikož nenašla žádný hadr, použila už jinak použitelné oblečení a opět ho od krve opláchla. Tiše jenom zadoufala, že mytí krve za svého těla a oblečení se nestane její denní povinností. Jelikož si moc dobře uvědomovala, že pokaždé, když měla možnost se vysprchovat, musela potom dostávat krev z oblečení.
Vrátila se do Hidanova pokoje, kde na posteli leželo čisté oblečení. Hidan seděl u stolu a něco si tam kutil. Sakura s poděkováním přijala další oblečení a v koupelně se převlékla. Následně se zbavila starého oblečení a zašla za Hidanem, který ji beze slov vyzval, aby ho následovala. Sakura si všimla krvavé stopy, která se táhla celým sídlem a beze slova se začala shánět po něčem, čím by to uklidila. Sehnala si kýbl vody a nějaký mop. Byla ráda, že se krev nacházela pouze na dlaždičkách a plovoucí podlaze. Pečlivě to všechno vytřela a následně to po sobě několikrát zkontrolovala. Nepotřebovala, aby si ji někdo dobíral, že jim zašpinila sídlo svojí krví.
Svoje přátele potkala až na večeři, jelikož na oběd nebyl čas kvůli dlouhému boji, takže si každý samostatně obstaral svačinu a společně se jedlo, až když se Pein probral a Konan šla připravovat večeři. Do té doby byli všichni zalezlí ve svých pokojích nebo trénovali nováčky v nějaké z tělocvičen. Sakura se po boji ještě na chvíli prospala v Hidanově posteli. Původně nechtěla, ale on ji prostě donutil. A jelikož on neměl co dělat, celou dobu ji zaujatě sledoval. Počkal si, až usne, pak si přenesl židli k posteli a sledoval její pravidelný dech, pevně sevřená víčka a i lehce pootevřené rty. Těšil se pohledu na její krásné růžové vlasy, jímž krev přidala na hebkosti. Pod semknutými víčky tušil nádherné zelenkavé oči, které v sobě nesly moc a vzpírání se proti všemu špatnému, ale skrývaly v sobě touhu po klidu a ochraně. To pochopil velice brzy, když ji zastihl na sklonku života a následně udělat vše, co mohl, aby jí pomohl. Ještě nikdy v sobě nepocítil takovou loajalitu a podřízenost vůči někomu. Vždy se cítil být nezávislý a volný, z Peina si nikdy nic nedělal, nikdy nebyl schopný se mu totálně podřídit, ale jakmile potkal Sakuru, všechno se změnilo. Pro ni byl schopný udělat cokoli a nečinilo mu to žádný problém, žádný úkol pro něj nebyl neuskutečnitelný nebo otravný. Byl schopný udělat cokoli, byl připravený udělat cokoli. Jako ještě nikdy v životě, cítil v sobě takovou zvláštní touhu, která donutila jeho tělo odmítat solidní příkazy mozku a plně se oddat přáním srdce. Ještě nikdy v životě nic takového nezažil, na nikom mu tolik nezáleželo, jako právě na Sakuře. Ten zcela nový pocit ho dokonale pohltil a nedal mu šanci uniknout. Její úsměv byl pro ni světlem každého dne, který s ní strávil. Na pohledu jejích nevinných očí se stal závislý ani nevěděl jak. Každý její dotyk se stal andělskou vzácností, jíž nemohl mít nikdy dost. Na svět náhle pohlížel úplně jinak, dřív se věnoval svému náboženství, obětem, bolesti, urážením všech kolem a tak podobně, ale s jejím příchodem se to změnilo. Zjistil, že ve chvíli, kdy je s ní, jeho srdce bije štěstím, zpozoroval taky, že bez ní jeho srdce prahne po její přítomnosti a dává to najevo nepříjemnou bolestí, jež se postupně rozlévá do duše, kde dělá strašnou paseku a mozek se následně mermomocí snaží vymyslet plán, jak se k ní dostat a tužbu svého srdce ukojit a bolest utišit. Stala se pro něj něčím, bez čeho náhle nedokázal žít. Mohl to přirovnat k závislému člověku, ona byla droga, jíž musel neustále mít u sebe. Kolovala mu v žilách a do těla roznášela tu ničím nepřekonatelnou radost a uspokojení. Ona se nevědomky stala jeho nenahraditelnou extází. Jakmile jednou okusil, jaké je to být v její přítomnosti, stal na tom totálně závislý a nic ho nedokázalo vyléčit. Nic se tomu nedokázalo rovnat, s ní zapomněl na všechno špatné a ničemné. Aniž by se o to nějak přičinila, stala tím, co ho udržovalo při životě. Hidan netoužil po ničem jiném, než být jí stále nablízku, zařídit si její důvěru a oddanost. Nešlo mu ale o totéž jako Peinovi. Pein ji chtěl pokořit, zlomit a dohnat ke stavu naprosté bezmoci a porážky. Hidan ji naopak chtěl učinit šťastnou a odvracet od ní všechno, co kazilo její nádherný úsměv. Toužil po její oddanosti ve smyslu dobrovolného pokoření, které by byla schopná projevit jenom jemu. Nežádal po ní poslušnost či zoufalství, aby měl nějaký pitomý důkaz o své síle. Nechtěl ji vidět bezmocnou, přál si ji vidět v nekonečném štěstí. Ona k životu potřebovala ustavičný boj, s čímž jí pomáhal Pein. Na druhou stranu však prahla po pevném zázemí a ochraně, kterou jí mohl poskytnout jedině on, jelikož jedině on o tom věděl, aniž by mu to prozradila. Viděl to na ní, prohlédl její statečné oči, dokázal se dostat pod tu silnou a hrdou masku, jíž nosila, aby v tomto světě přežila. Nečinilo mu problém podívat se jí do očí hlouběji než kdokoli jiný. Viděl v nich dokonce víc než její dlouholetí přátelé. Nemohl se nabažit toho pocitu, když si uvědomoval, že ji jedině on dokáže dostat do rozpaků. Ta růž ve tvářích, kdykoli se vyskytl v její blízkosti nebo něco hezkého řekl, mu byla dokonalým důkazem, že ta silná dívka, jež se snaží porazit všechny kolem, má přece jenom nějakou slabinu. Na Peina vždy reagovala podrážděně a tvrdě, jeho však přijímala a ještě nikdy proti němu bojově nevystoupila. Možná se naskytl nějaký ten případ, když jí připevňoval v té kopce, ale to bylo z důvodu, že se vůbec neznali a ona ho považovala za stejného jako všechny ostatní. Odlišil se však svou odvahou a nečekanou starostlivostí, a když si následně vyslechl všechno, co ji trápilo a povyprávěl trochu o sobě, našli si k sobě cestu hodně rychle. Snad jediný problém byl v tom, že on byl stále její nepřítel a ona se odmítala s někým takovým zaplést. V srdci chovala zášť vůči celé organizaci, jelikož si dovolili smýšlet nad tím, že by mohli ukořistit Naruta. Věděla taky, že Tsunade a všichni ostatní by jí nejspíš neprominuli, kdyby se spojila s nepřáteli kvůli tomu citu, který probudil její srdce k životu.

SakuraUchihaHaruno13
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Aki-chan Aki-chan | Web | 21. září 2014 v 7:35 | Reagovat

Skvele... som rada,že Sakura je v poriadku.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama