close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Konec, nebo začátek?7

29. srpna 2014 v 18:24 | SakuraUchihaHaruno13 |  Ninja svět
Následující ráno svolávala Konan všechny ke snídani. Dostavili se všichni až na Hidana a Sakuru. Osobně to brala jako urážku a šla je hledat. Nešlo jí to na mysl, jelikož Hidan vždy na snídaně chodil, chtěla taky zároveň zkontrolovat, jak se Sakuře vedlo během první noci, kdy nebyla připoutaná ke zdi. Od Peina se dozvěděla všechno o jejich dohodě i tom, že Sakura dobrovolně nabídla svou podřízenost a věrnost.
Když rozrazila dveře do Hidanova pokoje, měla v plánu ho seřvat za to, že mešká, ale to, co před sebou viděla, jí totálně vzalo vzduch z plic. Několik vteřin jenom zaraženě koukala před sebe a snažila se pochopit, co vidí.
"Pšt," sykl Hidan Konaniným směrem. "Ještě spí," informoval ji a jemně pohladil spící Sakuru po vlasech. Sakura se stále choulila v jeho náručí, jediný rozdíl mezi večerem a ránem bylo snad jenom to, že její hlava během noci klesla níž na Hidanovu hruď, jinak vše odpovídalo předchozímu večeru.
"Je snídaně," oznámila, otočila se na patě a tiše za sebou zavřela. Doopravdy nečekala, že najde něco takového. Potlačovala v sobě nutkání se smát. Přišlo jí to hrozně komické, když si uvědomila, jaký je Hidan tyran se zálibou v bolesti a jaká je Sakura neposlušná a odporující. Musela ale uznat, že kdyby spolu vytvořili pár, mohli by si vcelku rozumět, jenom Pein by měl možná trochu potíže, jelikož ani jeden z nich ho nechtěl respektovat.
"Stalo se něco?" zajímal se Kakuzu, jakmile se Konan vrátila ke stolu a stále se ještě dusila smíchy.
"Ale ne," zamluvila to a donesla z kuchyně čerstvé lívance. "Myslím jenom, že ti dva asi nedorazí," řekla potom a začala všem nandávat dle libosti. Ale připitomělý úsměv jí z tváře neslezl.
"Peine, myslím, že jsi to vymyslel brilantně," pochválila ho po chvíli Konan. "Asi sis sám vykopal hrob," pousmála se trochu jedovatě. Věděla, že ti dva mohou být problémem v dalších akcích kvůli nerespektování Peina jako vůdce. Hidan ho nikdy moc vážně nebral a nejspíš to ani neměl v plánu, a když se k němu přidá Sakura, budou možná rozvracet celý kolektiv nebo tak něco. Nicméně to Konan Peinovi nezáviděla.
"Stalo se něco?" znervózněla Hinata a pohlédla na Konan s nadějí, že jí to vysvětlí.
"Myslím, že to brzy všichni pochopíte," zamumlala do prázdna a dala se taky do jídla. Všichni jedli s chutí, takže na dva opozdilce už bohužel nezbyl ani kousíček. Nikdo nikomu z nich nic nechal.
Hidan se mezitím pokoušel Sakuru probudit, což šlo docela těžce, jelikož spala tvrdě.
"Sakuro," dýchal jí do vlasů, "andílku, vstávej už," šeptal a hladil ji přitom po vlasech, "už je ráno, andílku, probuď se," lehce s ní zatřásl, "všichni už nejspíš budou po snídani," varoval ji. "Tak už se probuď!" naléhal trochu hlasitěji a jemně ji zatahal za její růžové vlasy. "Andílku můj," šeptal jí stále dokola.
"C-co?" pootevřela oči a pod náporem světla je znovu zavřela. "A-anděl?" nechápala. "Kde?" potřebovala vědět. A znovu se pokusila otevřít oči. Tentokrát se setkala s Hidanovýma jasnýma a krásnýma očima.
"Ale nikde," pousmál se pobaveně. "Byla tu Konan, ať jdeme na snídani," upozornil ji.
"Ona tu byla?" překvapeně zamrkala a na tvářích a jí objevily nepatrně stopy ruměnce, kterých si Hidan všiml.
"Jo," přisvědčil, "tak už pojď." Ještě jednou ji pohladil po vlasech a počkal, až si Sakura stoupne.
"Omlouvám se," zahuhlala a odvrátila pohled. Sama nedokázala uvěřit tomu, že dokázala usnout na jeho klíně, stočená na jeho hrudi, ale pro ni bylo lepší cokoli než studená zeď, tlačící okovy a oblečení lepící se na tělo.
"To nemusíš," mávl nad tím rukou. "Mě to nevadilo," lišácky pousmál se a zavedl ji do kuchyně, "náhodou se mi to i docela líbilo," přiznal a setkal se s další červení na Sakuřiných tvářích.
"Tak nám nic nenechali," zhodnotil situaci, když zpozoroval talíře upatlané od javorového sirupu, ale nikde se neválel talíř s jejich porcí a v ledničce taky nic nebylo. "Stačí ti chleba?" optal se, když v duchu proklínal své společníky za jejich sobeckost. Z chlebníku vytáhl dva krajíce chleba a namazal je máslem, přičemž přemýšlel nad tím, kdy že to Pein chtěl uspořádat ten jejich souboj, který měl Sakuru navždy uvěznit v jejich organizaci.
"Až budeš připravená, pojď ven," požádal Sakuru Pein, když ji společně s Hidanem našel v kuchyni.
"Jak chceš," odfrkla si a poklidně pokračovala v jídle. Nehodlala kvůli němu spěchat, nestál jí za to.
"A ty Hidane," stočil řeč jeho směrem, "až ji k sobě přijmeme, vezmeš si ji na starost, budeš hlídat každý její krok, aby neměla šanci úniku," nakázal mu. "O její trénink se ale budu starat já," ďábelsky se zasmál a odešel.
"To si ještě užiješ," politoval ji. "Jeho trénink tě zocelí do konce života," přislíbil, "pokud tedy přežiješ," uvedl podmínku, která nebyla tak snadno splnitelná. Byl silnější, uměl toho víc než ona, ale hlavně to dokázal využít, což se stávalo jeho velkou výhodou a Sakuru to dost znevýhodňovalo.
"Jestli tady zemřu, líp pro mě i vesnici," přijala to s klidem. "Nic se nedozví a nebude mít čím vydírat," pokrčila rameny a dojedla. "Jenom si tím uškodí a bude muset zase podniknout nějakou lumpárnu," vysvětlila.
"Tak už asi půjdeme?" znejistěl a vstal. Nelíbila se mu její slova o vlastní smrti, ale uznal, že má pravdu.
"Ale jo," souhlasila a následovala jeho kroky, které mířily z kuchyně do chodby, kde stáli po obou stranách všichni členové i její přátelé. Jejich nevěřícné pohledy se upíraly pouze na Sakuru a sem tam bylo slyšet nějaké šeptání typu: 'Tak to je ona?' 'Jak moc je nebezpečná?' 'Ona to vážně přežila?' 'Co asi všechno dokáže?' 'Je její sebevědomí oprávněné?' 'Dokáže to vyhrát?' 'A co se stane, když vyhraje?' 'Má za sebou už nějakou vraždu?' a tak podobně. Pak se ale ozval Deidara a svou otázku přímo adresoval Sakuře: "Tak co umíš?" frajersky na ni shlížel, jako by i přes to všechno nebyla vůbec ničím. Sakura nebezpečně zavrčela a ohnala se po něm. Deidara pro jistotu o krok ustoupil a Hinata se za něj ostražitě schovala.
"S-Sakuro," kvíkla nejistě. Nic nechápala, netušila, proč se chová tak, jak se chová. Nebyla schopná jí porozumět ani pochopit. Neznala ani důvod, proč stále bojuje nebo proč se uskuteční boj mezi ní a Peinem. Nikdo z jejích přátel netušil, jaká byla jejich dohoda, nikdo nevěděl, že se zkouší obětovat pro jejich návrat. Nebyli informovaní, ostatní to taky nevěděli. Věděl to jen Hidan a Konan, nikdo jiný neměl k informacím přístup a nemohl s nimi ani nijak nakládat. Ale ta nevědomost možná byla lepší, než kdyby to všichni věděli.
"Děkuji, že jste za mnou přišli," poznamenala ironicky a každého za svých přátel propálila krutě vyhlížejícím pohledem. "Díky, že jste mě tam nenechali umřít hlady," vylévala si na nich svou zlost i zoufalost. Věřila jim, vždy měla i tu nejmenší naději, že někdo k ní přijde a dá alespoň kůrku od chleba a možná utrousí i to pitomé 'děkuju' za to, že jim zařídila pobyt nahoře, kde mohli jíst, trénovat, spát a žít jakžtakž v pohodě. Ale nikdo to neudělal, nikdo z nich si nenašel čas, aby za ní zaskočil. U Hinaty možná chápala, že není tak odvážná, TenTen ji moc neznala, nemohla k ní mít tedy pouto, ale Lee ji hodně zklamal tím, že přes svou odhodlanost a statečnost nenašel kousíček času na malou návštěvu a projev vděčnosti. Svůj slib už nemohla vzít zpět, už nemohla změnit podmínky jejich dohody, ale ve chvíli, kdy viděla jejich nechápavé a mnohdy i uražené pohledy po tom, co jim vmetla do tváře jejich neochotu, měla sto chutí jim ukázat, jaké to je být zavřená dole a přemýšlet nad tím, jak se asi ostatní mají. Byla to sice jenom chvilková a přechodná emoce, ale i tak dokázala Sakuře nesekat v hlavě pořádnou paseku.
Hidan ji lehce popohnal a vyvedl ji ze sídla ven, kde už na ni čekal Pein se sebevědomým a převelice šťastným úsměvem, jelikož asi uvědomoval, že už za chvilku bude Sakura poslušná ovečka stáda.
"Pravidla jsou jednoduchá," ujal se slova, jakmile si stoupli proti sobě a ostatní je sevřeli v prostorném kruhu, "povoleno je cokoli," oznámil klidně. "Kdo jako první padne na zem vyčerpáním nebo se vzdá, prohrál," vysvětlil účel boje, přičemž se při každém jeho slově znásoboval krvelačný úsměv na jeho rtech.
"Dobrá," přikývla Sakura ve znamení pochopení. Pohledem ještě prozkoumala terén a všechny přítomné. Uvědomovala si svou nevýhodu vůči silnějšímu soupeři, ale ona prohrou nemohla přijít o víc, než mohla ztratit výhrou. Lišilo se to ve vedlejších postavách, které neměly žádné potuchy o tom, co se děje.
"Tak můžeme," odstartoval to Pein a hned na začátku začal silnými technikami. Chtěl to mít už co nejrychleji za sebou, doufal v jedinou dobře mířenou ránu a své vítězství, ale tu radost mu Sakura za žádnou cenu nechtěla dopřát. Uhýbala většině jeho útoků, jiné odrážela nebo zastavovala. Neutíkala ani se neschovávala, postavila se mu čelem a nechala ho, aby si vyhrál, jak chce, ona zatím nepoužila žádný útok.
"Tak už něco dělej," pobídl ji a na chvilku se zastavil. Svým vražedným pohledem ji propaloval a snažil se přijít na to, jak a kam má zaútočit, aby to mělo nějaký výsledek, jelikož se mu zatím nepovedlo ji nijak zranit nebo oslabit. Měla všechnu čakru i energii, to jenom on se unavoval neúspěšnými pokusy o její porážku. Sakura si chtěla vyčkat na pravou chvíli útoku, zatím jí přišlo, že náhlý útok a velká silová ztráta by mohla rozhodnout o její jasné porážce. Když ji vyzval, aby začala útočit, poslechla, ale nedala do toho plnou sílu. Spíš jenom dodala minimální množství čakry do rukou, aby údery pěstí měly větší účinek. Mnohokrát minula, ale několikrát se jí podařilo Peina silně zasáhnout. On se vždy oklepal, vstal a byl odhodlaný bojovat dál. Sakura ho potřebovala něčím oslabit, a jelikož věděla, že je náchylný k náhlému vzteku, rozhodla se ho vyprovokovat a dohnal k záchvatu vzteku jako dole v kopce. Stačilo jenom pár slov, několik vítězných úsměvů a sebevědomích pohledů a začal se v něm kupit vztek, který se sice snažil ovládat. Ale když Sakura opět zmínila jeho potřebu navyšovat si své sebevědomí ubližováním slabším, už to v sobě neudržel a začalo to, co v té kopce. Nebyl schopný kočírovat své rány, útočil bez rozvahy a plnou silou. Šel do každé akce, i když nebyla výhodná. Povětšinou se dokázal trefit, ale když mu to nevyšlo, schytal od Sakury pořádnou ránu do hlavy či žaludku, z čehož se musel chvíli vzpamatovávat. Jeho vztek neodcházel, naopak v něm rostl, zvětšoval se a následně převzal kontrolu nad celým tělem, takže mozek neměl šanci zasáhnout. Tato část boje byla docela dlouhá a špatně se sledovala, jelikož Pein používal vysokou rychlost a Sakura se mu přizpůsobovala. Jisté však bylo to, že když někdo zahlédl krev, mohl si domyslet, že patří Sakuře, která schytávala jednu ránu za druhou, ale stále se odmítala vzdát. Nedbala bolesti, ani vyčerpání, přijímala každou další ránu a snažila se ji ustát a zároveň se krýt před tou následující. Pein se změnil v monstrum, jež bez přestání kope, mlátí, šťouchá, bodá kamkoli to jenom jde. Svůj bláznivý útok zakončil odkopnutím Sakury daleko od ohraničeného bojiště, kdy se jí podařilo zlomit strom, o nějž se zastavila. Během vteřiny stál u ní a pohrdavě se tázal: "Tak co? Ještě můžeš?" přezíravě na ni koukal. "Nechceš vyslovit ta slova, jež budou znamenat tvou porážku a oddanost nevyhnutelnému osudu?" dorážel stále. "Nechceš přiznat svou slabost a konečně ukázat pokoru a poslušnost?" dráždil ji stále svými nezastavitelnými otázkami. "Nepotřebuješ vyslovit slova, jež dokážou tvou plnou poddajnost a donutí tě přiznat si, že jsi jenom slaboučké jehňátko svolné úplně ke všemu?" nenechal se přerušit a stále na ni zíral, jako na nějakou ničemnou spodinu. Svou další ranou ji chtěl přinutit k odpovědi. V poslední chvíli stačila uhnout, ale nevzdala se. I když jí celé tělo vnitřně i povrchně tepalo bolestí, i když nebyla schopná najít jediné nebolavé místečko na svém těle, i když pociťovala slabost celého svého těla a také nauzeu, odmítala se vzdát.

SakuraUchihaHaruno13
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Aki-chan Aki-chan | Web | 20. září 2014 v 7:30 | Reagovat

Skveli dielik.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama