close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Konec, nebo začátek?5

27. srpna 2014 v 20:17 | SakuraUchihaHaruno13 |  Ninja svět
Následně uplynuly další tři dny. Všechno probíhalo naprosto normálně, trénovalo se, blblo se…možná jenom Pein měl jakousi špatnou náladu, která se odrážela ve všem, co dělal. K Sakuře od té doby nezašel, netušil, jestli se jí měl za svůj čin omluvit nebo se dál pokoušet o to si ji podrobit. Záleželo mu na tom, aby se stala jejich spojencem, ale nedokázal to nijak zařídit, neměla strach, neměla zájem, měla pouze odpor, který nevyprchával ani po tolika dnech v úplné izolaci a pochmurném prostředí. Sakuru při životě udržovat její zachránce, který jí postupně nosil snídani, oběd i večeři. Když to vyšlo, přinesl někdy i svačinu, aby nebyla tak dlouho sama. Dokonce jí sehnal bryndák i brčko, aby neexistovaly žádné důkazy o její krmení a taky aby se jí lépe pilo. Ještě taky podnikal i noční návštěvy, když všichni ostatní spali. Seděl vždy v rohu místnosti a společně si povídali klidně i dvě hodiny a on tím postupně začínal chápat, že ta potřeba boje v ní vyklíčila, když odešel Sasuke z Konohy a jediné, co udělala, bylo, že požádala svého kamaráda, aby ho přivedl zpět. Jinak jenom brečela a neudělala nic. Když si to potom zpětně uvědomila, rozhodla se, že už nikdy nedovolí, aby někdo musel dělat cokoli za ni. Učinila rozhodnutí, že bude bojovat sama za sebe i za ostatní, nechtěla být pod něčí ochranou nebo na někoho spoléhat, chtěla si všechno vybojovat sama a to ji právě přivedlo do stavu, kdy štvala Peina a odmítala se s ním o čemkoli bavit. Bojovala, jelikož to bylo její rozhodnutí a její nový způsob života. Odmítala se vzdát za jakoukoli cenu, chtěla dokončit vše, co začala. Nedokázala se podrobit ani poslouchat, to se pro ni stávalo nemyslitelným. A on ji chápal, jako jediný z celé organizace k ní dokázal přijít a zeptat se jí na cokoli, co chtěl znát a ona mu jako jedinému byla schopná odpovědět. Dlužila mu hodně, když ji udržoval při životě. Aniž by si to uvědomovala, ukázala mu svou slabou stránku, svěřila se mu téměř se vším, aniž by to pro ni byl nějaký problém. On jako jediný znal její jemnou a něžnou stránku, kterou neukazovala nikomu jinému, jelikož kdokoli jiný by ji dokázal zneužít, on však ne. Neměl na to žaludek, aby udělal takový podraz, nedokázal by obrátit její důvěru proti ní. Něco takového bylo zase nemyslitelné pro něj. Uvědomoval si, že nikdo jiný z celé organizace se jí nejspíš nikdy nedokáže dostat tak hluboko pod kůži jako právě on. Sakura v něm bůhvíproč cítila přítele a ochránce. Neměla problém svěřit se mu se vším, co ji kdy potkalo nebo co ji sužovalo. Stačil jediný pohled do jeho nafialovělých očí, které v ní z nějakého důvodu probouzely pocit důvěry a nějakého zvláštního citu, jež nedokázala nikam zařadit a byla ochotná povědět mu cokoli, co bude chtít. Mrzelo ji, že ho na začátku nazvala vrahem, ve skutečnosti mu vděčila za záchranu vlastního života i poskytnutí opory v boji proti Peinovi. Díky němu nemusela přijmout nabízené jídlo pod podmínkou vzdání se.
Pak ale nastal den, kdy osobně a nečekaně přišel Pein, aby zkontroloval její stav.
"Ale copak?" věnovala mu opovržitý pohled, jakmile světlo z chodby ukázalo nevítaného návštěvníka. "Přišel sis znovu pozvednout své ztracené sebevědomí ubližováním připoutané dívky?" utahovala si z jeho předchozího činu. "Potřebuješ si tvé zdrcené ego opět upokojit pohledem na moje zbité tělo?" provokovala.
"Už jsi vyléčená?" zkusil jiné téma. Její předchozí otázky ignoroval, jelikož se nechtěl znovu rozčílit.
"Ano," přitakala. "Je v tom snad nějaký problém?" zajímala se.
"Kdo to udělal?" chtěl vědět. Každou její otázku přešel bez jediného náznaku zájmu.
"Já," odvětila. Nechápala, o co mu pořád jde.
"Kdo ti propůjčil čakru?" zvědavě na ni pohlédl. V tu chvíli Sakuře došlo, že se snaží zjistit, kdo ji udržuje při životě, když Pein ani Konan jí jídlo nedonášejí.
"Ta byla moje," pohotově zalhala. "Myslíš si snad, že mě jeden boj s tebou připraví o všechnu čakru?" balamutila ho dál. Nechtěla udat svého ochránce, který se nevědomky stal jejím přítelem.
"Chtěl bych ti nabídnout šanci úniku," opět změnil téma. "Když tak ráda bojuješ, mám pro tebe trošku jinou nabídku než předtím," okamžitě umlčel její protesty, které chtěla vznést. "Nech mě to nejdřív vysvětlit," požádal ji a zatvářil se lehce ukřivděně.
"Fajn," odsekla vzdorovitě Sakura a podívala se do jeho očí, které tolik nenáviděla už od prvního okamžiku.
"Můžeme si dát souboj," začal s návrhem. "Rovný boj před naším sídlem, aby se minimalizovaly škody," lehce se pousmál při vzpomínce na zdemolovanou tělocvičnu. "Kdybys vyhrála, nechal bych tě odejít z našeho sídla, dal bych ti průvodce a ochránce, kteří by zodpovídali za tvé bezpečí a šťastný návrat…"
"Ne!" odmítla okamžitě. "Mě ne, tohle bys udělal všem mým přátelům," upravila to. "Šli by radši oni, než já," korigovala dál jeho nabídku. "Propustil bys je a mě by sis tu nechal," navrhla.
"Navádíš mě, abych se zbavil těch pokorných a nechal si tady jediného rebela?" ujistil se, zda pochopil správně. "Si ze mě střílíš, ne?" hrdelně se zasmál. Tohle vážně nečekal.
"Tak jinak," nevzdávala se, "když vyhraju, pustíš je, zařídíš, aby se bezpečně dostali domů, nikdo jiný nebude raněn ani unesen a já přijmu, co zde celou dobu odmítám. Mé vítězství ti přinese mou poslušnost, pokoru a věrnost, výměnou za bezpečí celé mojí vesnice, šlo by to?" podala návrh, který diskriminoval ji, ale nesl prospěch jejím přátelům, kteří se ani jednou neobtěžovali ji navštívit. Sice jí bylo strašně, když si uvědomila, že bude muset přijmout Peina jako svého nadřazeného, ale vidina, že jsou její přátelé v bezpečí a doma ji ujistila, že jedná správně. Nakonec jí nezáleželo na tom, co bude s ní, chtěla pouze, aby se její přátelé a všichni ostatní měli dobře. Svoje bezpečí a svou hrdost se rozhodla kvůli nim zahodit.
"Dobře," přijal to s vděčným úsměvem. Ani ve snu by ho nenapadlo, že by nabídla něco takového. Nyní však pochopil, že jí na přátelích záleží víc než na sobě, což bylo další překvapení dne. Myslel si, že je to dívka, jíž není nic svaté, ale nakonec se dozvěděl, že přátelé a její vesnice jsou pro ni vším. "A když vyhraju já, zůstanete tady všichni a ty se plně podrobíš, budeš poslouchat a budeš věrná," dokončil podmínky.
Sakura věděla, že padla do pasti, když prvně nabídla sama sebe, ale už to nehodlala měnit. Pro ni mělo vítězství stejný následek jako výhra. Rozdíl byl pouze v situaci jejích přátel. Nadběhla si sama, sama se vlastně zbavila svobody, ale dala svým přátelům alespoň malou naději.
"Přijímám," pokývala hlavou ve znamení souhlasu. "Přijímám," zopakovala trochu tišeji, spíš proto, aby si uvědomila, co právě přijala a do jaké situace to sama sebe uvedla. "Dobře," zašeptala si. "Super," její hlava klesla na její hruď při plném uvědomění, že se právě rozhodla podřídit se a věrně sloužit nepřátelské organizaci. Ušila si na sebe past, neměla šanci žít svobodně, zařídila, že ať se stane cokoli, ona bude jenom podřízená. Snad jediné, co ji na tom těšilo, bylo, že dala svým přátelům alespoň malou šanci úniku.
"Takže zítra ráno," určil čas. "Ještě dneska ti sem někoho pošlu, aby se o tebe postaral," přislíbil a bez slovíčka rozloučení práskl dveřmi. Na rtech mu hrál šťastný a zároveň pobavený úsměv. Za všechen vztek a zlobu, co mu způsobila, byla tato dohoda skvělou kompenzací. Tak jako tak se stane jeho poslušnou podřízenou a navíc si to zařídila sama. Byl to její nápad, její vina, její blbost… Ani v té nejlepší možné verzi nepředpokládal, že by se vzdala tímto způsobem a každé východisko by pro ni znamenalo jistou porážku. Jeho srdce plesalo štěstím, při své chůzi si lehoučce poskakoval a z jeho tváře neslézal přešťastný úsměv. Dosáhl vítězství, i když boj ještě nevyhrál. Byl tak šťastný, že na všechen vztek a zlobu náhle zapomněl.
"Copak se stalo?" věnoval mu udivený pohled Hidan, jakmile ho spatřil, jak si poskakuje cestou do kuchyně.
"Přijala," prozpěvoval šťastně, "přijala a ještě určila, že když vyhraje, skončí stejně, jako když prohraje, jenom propustím ty její kamarády, ale ona tu zůstane a bude věrná a poslušná!" radostí skákal skoro deset metrů vysoko. Byla to příjemná změna po jeho věčných vlnách vzteku.
"Aha," nechápavě sledoval, jak Pein ve stropě vytváří jednu díru za druhou. Tohle bylo nad jeho chápání, tohle vážně nepobíral.
"Jestli máš teď čas, tak za ní jdi, pusť ji a dej jí možnost, aby se najedla, vysprchovala a tak podobně. Už od zítra bude patřit mezi nás," chtivě si promnul ruce a poskakoval dál, "to poslušné jehňátko!" v jeho očích se blýsklo něco, co se ani nedá popsat. Nejspíš to byla směsice euforie, očekávání, radosti a štěstí možná i s příměsí lehkého bláznovství a debility.
"A kde má spát?" chtěl ještě vědět, než za ní šel. "Další volný pokoj už přece nemáme a v kopce ji přece nechceš nechat, ne?" podal logické vysvětlení svého předchozího dotazu.
"Ty ještě nikoho na starosti nemáš?" optal se Pein a po Hidanově zakroucení hlavou pokračoval: "Tak ji vezmi k sobě, ať je radši pod dohledem a neudělá nějakou pitomost, zvládneš to?" ani nečekal, jak mu odpoví a pokračoval ve své předchozí činnosti. Byl tak nabitý energií, že si mohl skákat klidně až do rána.
Hidan na nic nečekal a šel za ní. Všichni ostatní v síle spali, takže nehrozilo, že by si ji na starost vzal někdo jiný. Když uviděl její smířený, odevzdaný, ale nadějný pohled, nevěřil vlastním očím. Nedokázal se smířit s pokorou, kterou byla schopná dát někomu jinému, než jemu. Nepřál si, aby měla v úctě kohokoli jiného. Nepřišlo mu na mysl, aby někdo jiný mohl vidět důvěru, pokoru a odevzdanost v jejích očích. Nesnesl pomyšlení, že by ji někdo mohl zlomit nebo donutit k nedobrovolné poslušnosti. Byl by nejradši, kdyby všem vzdorovala a jenom jemu dávala najevo svou jemnou stránku, která touží po ochraně.
Odpoutal ji a nabídl jí rameno, aby se jí lépe šlo. Napadlo ho, že má ztuhlé nohy a chůze pro ni bude po takové době znamenat problém. Po dlouhé době opět získala možnost vidět víc než jenom tmu nebo chabě osvětlené stěny kopky a přišlo jí to jako nádherný a téměř neskutečný sen.
"Půjdeme ke mně do pokoje, kde se osprchuješ, pak ti přinesu nějaké čisté oblečení, potom se půjdeš najíst a nejspíš bude následovat spánek, co říkáš?" navrhl, jakmile jakžtakž nabrala rovnováhu a byla schopná jít sama.
"Děkuju," vykvikla tiše a následovala jeho kroky. Stále ještě nemohla pochopit, že doopravdy dala Peonovi možnost, aby v ní získal spojence a podřízeného. Její mysl se stále snažila ten fakt nepřijmout, ignorovala ho a stále dokola se pokoušela přijít na to, jak mohla takovou pitomost říct. Až tolik pro ni přátelé znamenali, že byla ochotná prodat svou duši, mysl i tělo za jejich bezpečný návrat zpět do vesnice. Uvědomovala si, že možná svou vesnici převedla to těžkých časů, jelikož její plná oddanost znamenala, že se musela zříct své vesnice a v případě nouze proti ní vystoupit, ale stále bylo lepší, když to měla být jenom ona než všichni čtyři dohromady. Vítězství jí mohlo zaručit, že zrada a následný útok by nemusely být tak silné. Stalo se její povinností ochránit své přátele a dopomoci jim k tomu, aby už nedále nemuseli být v cizím prostředí a mohli se všichni vrátit do svých domovů a možná podat i nějaké informace o přibližné poloze sídla nebo třeba o nějakých plánech, slabinách nebo čemkoli, co stačili pochytit. Jejich návrat mohl alespoň trochu vesnici pomoct, tedy alespoň v to Sakura doufala. Přála si vidět své přátelé šťastné a v pořádku, stejně tak toužila po tom, aby její vesnice neskončila v plamenech nebo v další válce. Jejím přáním byl mír, klid a harmonie, a pokud toho měla docílit vlastním sebeobětováním, přijala to. Jestli se měla proti své vůli poklonit Peinovi, aby všechno bylo v pořádku, hodlala to přes všechen odpor i nechuť vykonat.

SakuraUchihaHaruno13
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Aki-chan Aki-chan | Web | 19. září 2014 v 19:15 | Reagovat

skvelí dielik .. to Peinovo chovanie , ako skákal až po strop nemalo chybu ... a myslela som si ,že ten ochranca je Hidan ,no v kútiku duše som túžila aby to bol Itachi, možno v inej poviedke.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama