close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Konec, nebo začátek?3

25. srpna 2014 v 18:12 | SakuraUchihaHaruno13 |  Ninja svět
Poté Sakura opět osaměla. Došlo jí, že se nejspíš nezachovala nejlíp, ale už to nemohla napravit. Uvažovala o tom, zda by byli schopni nechat ji tam vyhladovět, když ještě před několika okamžiky jí Hidan sdělil, že si Pein váží její odvahy a odhodlání. Nerozuměla ničemu kolem sebe, nedokázala pochopit jejich zásady a pravidla, jelikož její osud nebyl jako osud těch ostatních. Uvědomovala si ale, že způsobuje problémy, jak to jenom jde, i když k tomu nemá vlastně ani jasné důvody. Brání se, i když jí nikdo neubližuje. Důvod unikal i jí samotné. Nejspíš v sobě chovala strach z bolesti a ponížení, proto bojovala, i když to nebylo potřeba. Nechtěla vidět pravdu o téhle organizaci, proto ubližovala a kopala kolem sebe, aniž by se ujistila, zda je to potřeba. Zraňovala, protože sama zraněná být nechtěla. Byl to bludný kruh, který si vytvořila sama a jenom ona sama se z něj mohla nakonec dostat. Nikdo jiný ji z něj nemohl vytáhnout, mohlo možná pomoci dodat naději a motivaci, ale úplné rozhodnutí záviselo jenom na ní. Došlo jí, že kdyby spolupracovala, měla by se líp. Ale pro ni spolupráce znamenala zrada své vesnice. Odmítala se k nim přidat a s něčím jim pomáhat, když jejich plány nebyly čisté. Chtěla chránit Naruta a ostatní. Spolupráce s Akatsuki se jí vůbec nezamlouvala.
Její mysl se těmito a podobnými myšlenkami zabývala ještě několik hodin po Konanině odchodu. Čas plynul, aniž by si toho nějak všímala. Nedokázala ani odhadnout, zda je ráno, odpoledne nebo noc. Nacházela se tam, kde ani okýnko nebylo, neměla podle čeho zjistit, kolik je hodin, jak dlouho už je v téhle organizaci nebo kdy naposledy jedla. Její žaludek o sobě začal dávat vědět a svou prázdnotu dával jasně najevo. Sakura proti tomu nemohla nic dělat. Zasténala, ale ani to nedokázalo její žaludek odvrátit od toho, aby požíral sám sebe. Rozhodla se tedy, že se zkusí ještě trochu prospat. Šlo to sice těžko a usínání trvalo déle než kdy jindy, ale nakonec přece jenom usnula v té temné místnosti, jejíž osvětlení opět pohasínalo.
U jejích přátel to šlo zatím dobře. Každému byla přidělena jedna ložnice s koupelnou. Všichni se dozvěděli, jak to chodí s podáváním jídla a tréninkem. Program dne byl takový, že se vstalo, všichni se společně najedli a šlo se trénovat nebo se rozdali mise. Poté následoval oběd a další trénink a následně večeře a buďto trénink, nebo nějaká společná zábava v podobě zápasů nebo pohodového večera, kdy se dělo téměř cokoli. Tři nováčci si dokázali rychle zvyknout. Postupně se seznamovali s jednotlivými členy a poznávali, že organizace jako taková vůbec nesplňuje jejich temné předtuchy. Hinata po dvou dnech ztratila veškerý svůj strach, který ji od okamžiku únosu trápil. Poznala, že ten blonďák, který jí na začátku přišel nepříjemný a vytahovačný, není tak špatný. Jenom se v každé možné příležitosti snažil ostatní přesvědčit o tom, že je jeho umění nejlepší, ale jinak byl naprosto neškodný, stejně jako všichni ostatní. Každý měl na sobě masku tvrďáka a zabijáka, ale když se všichni společně sešli, jejich přetvářka se kamsi vytratila a stali se z nich normální ninjové, kteří rádi vtipkují a sem tam si dělají naschvály, jak to mezi lidmi často bývá.
TenTen byla ohromena Sasoriho sbírkou loutek, jeho schopnostmi i zvláštním smyslem pro humor. Nějakým nevysvětlitelným způsobem si rozuměli. Měl ji na starost, trénoval s ní každý den, který tam s nimi strávila, a postupně si na sebe začali zvykat. I když TenTen nijak v boji nevynikala, věnoval se jí a snažil se rozvíjet její schopnosti. Ukázal jí spoustu nových technik, které ji postupně učil.
Itachi pomáhal Leemu zlepšovat se v taijutsu. Byl několikrát překvapen jeho vytrvalostí i silou. Lee dokázal, že má v organizaci místo. Jeho vnitřní naděje a touha neprohrát mu dopomohly k tomu, aby ho nepřehlíželi a věnovali se mu.
Už uplynuly dva dny od jejich příchodu do Akatsuki a Sakura byla stále zavřená dole v kopce. Pein vydal přísný zákaz chodit dolů k Sakuře. Stále jí ještě neodpustil, co udělala Konan.
Visela na stěně, jak ji tam připevnili. Její tělo se i přes četný spánek cítilo hodně zesláblé. Nic nejedla od té doby, co převrhla ten tác. Ani obyčejnou vodu jí nikdo nedonesl. Začínala věřit tomu, že jí tam doopravdy nechají vyhladovět. Mohla skučet hlady, jak chtěla, ale nikdo to neslyšel, nikdo se o ni nestaral.
Pak ale nastala změna. Sakura se potácela mezi spánkem a bděním, pomalu už nerozeznávala, co je realita a co jenom sen. Začínala mít před očima mžiky a už několikrát se ponořila do krátkého stavu bezvědomí. Když potom uslyšela sametově jemný hlas, jak volá její jméno. Nevěděla, jestli je to jen její fantazie nebo se to skutečně děje. Zkusila zareagovat, ale z jejích úst vyšlo jenom nesrozumitelné zamumlání.
Nově příchozí osoba nemeškala a okamžitě Sakuře začala lít vodu do krku. Sakura vnímala studenou tekutinu ve svých ústech a polkla. Cítila pramínek stékající po její bradě až na krk a následně i za tričko, ale příliš se o to nezajímala. Důležité pro ni bylo, že mohla pít. Přijímala nabízenou vodu, jako by na ní závisel její život. Hltala a prahla po další. Postupně se začínala vracet do stavu, kdy dokázala udržet otevřené oči a plně vnímala okolí. Právě v ten okamžik před sebou spatřila svého zachránce, kterému nebyl její život ukradený.
"Děkuji," ozvala se polohlasem a slízla si ze rtů poslední kapky vody.
"Nemáš za co," usmál se člen Akatsuki a strčil ji před obličej tác s rámenem a několika kousky suši. "Slyšel jsem, co jsi udělala, když tu byl Pein," přiznal zachránce a hůlkami ji strčil do pusy pár nudlí. "Myslel jsem, že ti přinesou alespoň chleba nebo tak," připustil. "To, že jsi tu už od začátku úplně o hladu, jsem se dozvěděl až teď," řekl jí. "Omlouvám se, že jsem přišel tak pozdě, ale opravdu jsem byl toho názoru, že ti dají alespoň suchý chleba, když už nic jiného," provinile na ni pohlédl a strčil ji do úst další kousek své večeře.
"Neomlouvej se," zarazila ho rázně. "Není to tvoje vina ani povinnost," oznámila mu. "Je to jenom moje blbost," doznala se. "Ale děkuji ti," usmála se. "Děkuji moc, už jsem si myslela, že tady umřu," s vděčností se podívala do očí svého zachránce a teprve teď poznala, že nemá oči vraha, jak si původně myslela.
"To je v pořádku," vložil jí do pusy jeden kousek suši a počkal, až jí bude moci dát další. "Neděkuj mi, dělám to rád," vyhledal pohled jejích očí a byl už poněkolikáté okouzlen tou přenádhernou zelení.
"Já ti musím děkovat," stála si za svým názorem. "Zachránil jsi mi život," připomněla mu. "Za to ti jsem neskutečně vděčná."
"Ale nech toho," začervenal se. Přijímat vděčnost a chválu od ní bylo jako přijímat milost od krále: vzácné a cenné. "Myslím si, že tebe budeme ještě potřebovat," sdělil jí. "Jsem si jistý, že až se Pein přestane zlobit, přijme tě mezi nás, jelikož ty jsi dle mého názoru hodně důležitá," představil jí svůj názor. "Sakuro," oslovil ji jejím jménem, které ona zatím nikomu z Akatsuki neprozradila.
"Jak to víš?" chtěla okamžitě vědět a přijala další porci nudlí, které jí návštěvník nacpal do úst.
"Prozradila mi to Hinata," odvětil popravdě. "Prý jste kamarádky," pokrčil rameny a dal jí do pusy další kousek svého jídla, které speciálně pro ni nechal. Pein nechtěl, aby za ní kdokoli chodil, myslel si tedy, že Sakuru bude krmit sám Pein, ale jakmile večer uslyšel jeho pomstychtivé mletí o tom, jak se asi té dívce v řetězech vede, když splnil její přání a nedává jí najíst, rozhodl se, že jí trochu pomůže. Nesnesl pomyšlení, že by měla zůstat dole sama a navíc ještě o hladu. Tohle byl čin, který Peinovi nebyl schopný odpustit.
"Vážně ti moc děkuji," vděčně přijala další a další sousta toho vynikajícího jídla, které jí nabízel. Její žaludek se pomalu začínal plnit a už přestal Sakuře přidělávat starosti svým kručením.
"Nech už toho," mírnil ji a postupně jí dal všechno, co jí přinesl. Zbytek omáčky jí opatrně začal lít do úst jako vodu před chvílí. Hbitě setřel kapku, která jí stekla po bradě, aby se náhodou nevsákla do jejího oblečení a neexistoval tak důkaz, že jí někdo dal najíst. Nakonec se pak ještě pořádně napila a vděčně sledovala, jak její hrdina pokládá láhev na tác a se smutným, avšak přátelským pohledem odchází. Stihla ještě jednou špitnout slova díků, než odešel a zavřel za sebou silné dveře, které do místnosti nevpustily ani kousek světla. A začalo to všechno nanovo, temnota, ticho a samota. Pochopila, že zatímco ona je dole a nemá co dělat, její přátelé jsou nahoře a určitě trénují. I když se necítila nejlépe, jelikož zima ovanula celou místnost, jakmile dohořely obě pochodně, které už nikdo nechodil rozsvěcet, dokázala to vydržet a říkala si, že se alespoň její přátelé mají dobře. Celou tu dobu spěla k sebeobětování pro lepší pocit druhých a zatím se jí to dařilo. Svojí samotu tišila slovy, že jednou za ní někdo z jejích přátel půjde a vysvětlí jí, že dřív přijít nemohl, protože byl ostře hlídaný. Doufala, že někdo z nich najde odvahu, aby sestoupil dolů a informoval ji o tom, jak se všichni ostatní mají. Toužila po paprsku denního světla stejně jako po společnosti v téhle mučednické místnosti. Ale i přes to, že se jí pobyt v kopce nezamlouval, uvědomovala si, že by mohla klidně skončit i daleko hůř. Neronila slzy, jelikož by to bylo zbytečné, nekřičela o pomoc, protože by se přes ty dveře její výkřiky nikam nedostaly, nezkoušela se ani dostat ze zdi, i když už dlouho necítila ruce. Pomalu jí začínalo docházet, že měl asi Hidan pravdu, když říkal, že kvůli prkotinám nemá vzdorovat, sama sebe tak přivedla do problémů.
Náhle vrzly dveře a do té místnosti se vnesla trocha světla.
"Tak jak se ti vede?" zněl provokativní hlas celou místností. "Jak dlouho jsi už nejedla?" optal se. "Můžou to být tak dva dny, co?" stále ten drzý podtón, stále ta provokace vepsaná v očích. "Jestli hezky poprosíš, dám ti najíst," konečně se dostal k hlavnímu důvodu, proč přišel. "Ukaž pokoru, přiznej porážku a já ti dám, co ti tak dlouho chybí," chtěl po ní. "Dostaneš napít i najíst, jenom dokaž, že si to zasloužíš," promlouval k ní, přičemž mu v žilách kolovalo vítězství. Věděl, že po takové hladovce udělá cokoli, aby utišila svůj prázdný žaludek.
Sakura měla opět o čem přemýšlet. Jedla před chvílí, takže nutně další porci nepotřebovala, šlo jí jenom o princip. Jestliže by po dvou dnech hladovění odmítla jídlo, bylo by to hodně podezřelé. Mohla by tím svého zachránce přivést do problémů, kdyby se zjistilo, že ji nakrmil, když to Pein nechtěl. Sama ale porážku přiznat nechtěla a do pokory se jí taky zrovna dvakrát nechtělo. Přece jenom měla nějakou hrdost a žebrat o kapku vody bylo vážně pod její úroveň.
"Tak co mi povíš?" dožadoval se její rezignace tvrdošíjný Pein. "Co mi řekneš?"
Sakura mu chtěla s milým úsměvem říct, ať si trhne, ale ovládla se. "Drahý Peine," oslovila ho, přičemž se hodně krotila, aby nevybuchla vzteky. "Děkuji velmi pěkně, ale budu nucena tvou nabídku odmítnout," sdělila mu s přesladkým úsměvem. "Zatím nejsem v tak špatné situaci, že bych musela na kolenou prosit a krajíc chleba," odmítla, co jí nabízel. "Zatím žiju, jak vidíš," pousmála se, jakmile spatřila, jak mu z tváře slézá ten jeho vítězný a sebevědomý úsměv. "Až budu umírat, tak se možná ozvu," slíbila. "Ale i to si nejspíš ještě pořádně promyslím," ukončila svou řeč, během níž opět dostala Peina do stavu neuvěřitelného vzteku. Tohle už Pein nebyl schopný rozdýchat. Chtěl jí dát šanci, aby prokázala, že mezi nimi má nějaké místo, ale svou šanci si sama zkazila. Chtěl po ní pouze omluvu a slib poslušnosti, což mu nepřišlo moc, když si uvědomil, že by jí kdykoli mohl jednoduše zabít. Tohle bylo už moc, ať s ní měl jakékoli plány, všechno se změnilo. Zabil by jí, kdyby mu v tom jeden jeho spolupracovník mermomocí nebránil. Sice se nikdy moc nezaobíral přáními svých parťáků, ale jemu slíbil, že ji nezabije, ovšem její plné zdraví mu nepřísahal. Našel skulinku a chtěl jednat.

SakuraUchihaHaruno13
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Aki-chan Aki-chan | Web | 17. září 2014 v 11:05 | Reagovat

Perfektne som zvedava či ten zachranca je Hidan,alebo niekto iny.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama