close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Konec, nebo začátek?2

24. srpna 2014 v 22:02 | SakuraUchihaHaruno13 |  Ninja svět
"Přestaňte právě teď!" nesl se zvučný hlas téměř tichou místností. Pein stál ve dveřích a pohledem si měřil situaci před sebou. Sakura se zastavila právě v okamžiku, kdy její zatnutá pěst velkou rychlostí a silou mířila na Hidanovo břicho. Tohle byl jeden z mála Sakuřiných pokusů, jemuž hodně nechybělo k úspěchu.
"Řekl bych, že tělocvičnu máme zdemolovanou už dost," vysvětlil důvod přerušení jejich zápasu. "U tebe je to jasné," řekl. "Tebe budeme trénovat a nakonec se k nám přidáš. Máš silný potenciál a tělesně jsi očividně taky hodně zdatná," sdělil ji s chladným výrazem ve tváři. "Jenom mi ještě prozraď, jak se jmenuješ," požádal ji.
"Trhni si," odbyla ho Sakura tvrdě a věnovala mu vzdorovitý pohled plný nenávisti.
"Co?" překvapeně sebou trhl. Nikdo z Akatsuki si k němu nikdy nic podobného nedovolil. Všichni, ať už si prošli čímkoli nebo měli jakkoli pokaženou náladu, měli před ním alespoň špetku respektu.
"Trhni si," zopakovala mu svou předchozí odpověď a spokojeně si založila ruce na prsou. "Spíš mi řekni, co bude s mými přáteli, když se mnou máš takové plány," vybídla ho. "Jaké plány máš s nimi?" zajímala se.
"Je nechám v té kopce, dokud mě nepřesvědčí, že stojí za to, abych se jimi zabýval!" křikl znechuceně. Jeho tělo opět začínal ovládat vztek. Sakura mu nepředstavitelně lezla na nervy, že to snad ani nebylo možné.
"Vyměním si to s nimi," nabídla okamžitě, jakmile si představila své přátele, jak se strachují dole v té tmavé kopce bez jediné známky života nebo nějaké pozitivní myšlenky. Nechtěla je tam za žádnou cenu nechat.
Hidan chtěl něco namítnout, ale Pein byl rychlejší: "Řekla sis o to sama," ubezpečil se a v očích se mu zlostně a pomstychtivě blýsklo. Náhle se jeho vztek změnil v touhu po pomstě. Její nabídka byla víc než lákavá.
"Tak ji odveď zpátky dolů a ty tři zbylé ať si rozeberou ostatní," poručil Hidanovi Pein a vítězně odkráčel.
Hidan Sakuru popadl za ruku a dovlekl ji zpátky do špinavé a tmavé kopky, v níž už nesvítila ani jediná pochodeň. Světlo se tam dostalo otevřenými dveřmi z dlouhé chodby osvětlené dohořívajícími svíčkami. Hodil Sakuru na zem a zbývající tři vyvlekl ven. Předal je na starost Deidarovi, který si na starost vzal Hinatu, Sasori se spokojeným výrazem přijal TenTen a na Itachiho zbyl Lee.
Potom Hidan sevřel Sakuřina zápěstí do horních okovů. Nohy jí nepřipoutal, jelikož k řetězům, visícím ze stěny, nebyly připevněné žádné okovy a do těch řetězů ji motat nechtěl. Věděl totiž, že by to bylo zbytečné. Sakura na té temné a slizké stěně visela v poloze ve tvaru písmene Y.
"Nevím, co s tebou Pein provede," pošeptal jí, když šel zažehnout obě pochodně, "ale buď si jistá, že on odpor netrpí," varoval ji přátelsky. "Je sice rád, že natrefil na někoho silného a odvážného, cení si, že alespoň někdo nesedí v koutě a nebrečí," sdělil jí citlivé informace Peinova vnímání jí samotné, "ale v jistých odhledech bys měla projevit loajalitu, abys tady s námi mohla spokojeně žít a nemít žádné problémy nebo potyčky," poradil jí. "Uvědomuje si, že si vás všechny potřebuje ochočit, aby mohl Naruta získat. Potřebuje vás, aby věděl, jak se k němu dostat," prozradil jí. "Vyhovovalo by mu, kdyby se z vás stali silní a věrní spojenci."
"Ale to nejde," bránila se Sakura. "Nemůžu se přidat k nepříteli a zradit svého kamaráda a celou vesnici. Dostala jsem se sem, jelikož jsem bránila svého přítele a teď bych se měla postavit proti němu?" otázala se ironicky. "Tohle nejde, v žádném případě nemůže očekávat, že mu s něčím takovým pomůžeme. Nikdo z nás není takový podrazák, aby pomohl k Narutově chycení, všichni ho známe a máme ho rádi. Je to přítel," snažila se, aby ji Hidan porozuměl. "Je to něco, co vy neznáte," upřesnila to a sledovala Hidanovu reakci.
"Není to tak, jak si myslíš," zatnul pěsti v náhlém návalu vzteku. "My nejsme krvelačné svině, které se navzájem nesnášejí," popřel její vizi. "Sice máme spory a sem tam se moc nemusíme, jak to mezi spojenci a přáteli bývá," pokusil se jí vnuknout nový pohled na jejich organizaci. "Žijeme spolu, vycházíme spolu, jak je to jenom mezi odlišnými ninji možné," přidal další pokus pro upřesnění jejich vzájemných vztahů. "Nechováme k sobě nenávist a pohrdání, respektujeme potřeby a záliby těch ostatních. Možná se předháníme a provokujeme, až to někdy vypadá nebezpečně, ale vždy to má dobrý konec," odmítal přijmout Sakuřin pohled na jejich společnost. "Jsme silní, plníme, co nám řekne Pein nebo co sami chceme. Je to daň za sílu, kterou jsme tu získali. Sice se nás všichni snaží najít a potrestat za naše činy, ale to se jim nikdy nemůže povést, jelikož my spolu držíme a nenecháme jednoho z nás padnout. Vše, co se nás týká, má skrytý význam a víme, co je přátelství," kladl ji na srdce, přičemž se cítil ublíženě. Nečekal, že ona je bude od začátku odsuzovat.
"Možná máte dobré vztahy, ale to nezmírní vaše činy, jste vrazi, kteří by měli pykat za voje činy," stála si tvrdohlavě za svým názorem. "Vražda je stále neodpustitelná, ať se slovy zhodnotí jakkoli, stále je to připravení někoho o jeho život. Nemůžete jen tak beztrestně zabíjet," kladla na srdce ona jemu.
"Kdyby ses jednou podívala do hloubky celého příběhu, možná bys pochopila, že to jindy ani jinak nešlo," zamumlal. "Kdyby sis poslechla příběh každého z nás, jak jsme se stali vyvrheli, možná by ses divila, kolik hříchů a neodpustitelných činů bylo napácháno na nás," zamotal její mysl do závoje tajemství. "Ale teď trochu jiné téma," převedl řeč jinam. "Své jméno bys nám měla sdělit nebo ho prozradí tví přátelé. Kvůli prkotinám se nemusíš stavět na odpor jenom kvůli tomu, abys ukázala svou sílu a nebojácnost. Často tak dokážeš spíš svou naivitu než odvahu," promlouval k ní upřímně. "Teprve, až ti bude nepříjemné, co se tu děje, až tě budeme zraňovat, shazovat, ponižovat nebo trestat, tak se stav na odpor a ukaž svou sílu, ale jinak nám nebuď zbytečnou přítěží," prosil ji. "Přece jenom tu s námi ještě chvíli pobydeš a zbytečné komplikace nejsou nutné, ne?" pousmál se a opřel se o těžké kovové dveře. "Neutečete, tak se s námi pokuste vycházet." S tím ji opustil.
Sakura zůstala vězet sama v prázdné místnosti, na jejíž zápach si postupně začala zvykat, stejně tak i na minimum světla. Měla alespoň šanci popřemýšlet, i když moc neměla o čem. Možná o Hidanových slovech. Nebyla si jistá, jestli je to doopravdy tak, jak říkal. Nechtělo se jí věřit, že by obávaná organizace Akatsuki mohla být složená z lidí s pohnutým osudem, ale musela uznat, že kdyby byli všichni normální a žilo se jim krásně, asi by neměli důvod přidat se do ní a následně zabíjet.
Její mysl se zdála být přetížená nečekaným vývojem bitvy, její tělo bylo zmožené z náročného boje s Hidanem, proto neměla nejmenší problém s tím, aby v těch nepříjemných podmínkách na chvíli usnula a obnovila energetické zdroje. Byla to pro ni nádherná úleva po tom těžkém dni, kdy se unavila víc než jindy.
Hinata mezitím přijímala Deidarovy útoky a snažila se je všemožně odrážet, zastavovat nebo se jim vyhýbala. Stačilo pár minut a už cítila, že její tělo už dál nechce příliš spolupracovat. Ani se tomu nedivila, v bitvě si taky dost užila, neměla sílu ani náladu prát se s nějakým sebevědomým blonďákem, který měl hodně navrch.
U TenTen a Leeho to bylo to samé. Jejich protivníci na ně zkoušeli všechno možné, aby otestovali jejich schopnosti a přiměli je ukázat svoje schopnosti a techniky. Nikdo z nich je nenechal ani na chvilku vydechnout. Vše bylo vymyšlené tak, aby se rozhodlo, zda stojí za to, aby byli k něčemu vedeni nebo zda je jejich místo dole v kopce, kde mohou pomalu zhynout z důvodu jejich neskonalé slabosti.
Sakura se probudila asi až po devíti hodinách klidného spánku. Kupodivu se jí na stěně spalo líp, než čekala. Klidně by spala i dál, kdyby ji nevyrušilo vrznutí těžkých kovových dveří. Chvíli mžourala, než rozeznala blížící se osobu s nějakým předmětem v rukou.
"Tak si ujasníme pravidla, ano?" navrhla nově příchozí osoba a Sakura v ní poznala Peina. "Tady jsi na cizí půdě, takže se budeš řídit našimi pravidly, je ti to jasné?" zkusil to po dobrém. "Přece znáš takové to: 'Koho chleba jíš, toho píseň zpívej,' ne?" optal se možná až přehnaně zvědavě. Pila mu krev, i když byla připevněná ke stěně a neměla téměř žádnou možnost úniku. I ten pitomý pohled těch jejích planoucích a odhodlaných očí ho dováděl k nepříčetnosti. Byla to jenom malá holka, ale měla v sobě odvahy, že by to do ní nikdo neřekl.
"Tys mi ale ani ten chleba nedal," upozornila ho na skutečnost, která v tom jeho citátu nehrála do noty se skutečností. Po spánku se cítila plná energie, sice trochu rozlámaně a pár svalů o sobě dávalo vědět pomocí tupé bolesti, a byla připravená se opět stavět proti silnějšímu nepříteli. Nedokázala poslouchat vraha.
"Přinesl jsem ti večeři," vyvedl ji z omylu a před nos jí strčil tác s jídlem, který s sebou přinesl. "Takže jsem tě o hladu nenechal," opravil ji. "Což svědčí o tom, že nejsem tak špatný, co myslíš?" Sakura v jeho hlase zaslechla i jakousi vychloubačnost, která ji nepříčetně vydráždila na největší míru.
Pein podržel tác jednou rukou a tou druhou do hůlek nabral trochu nudlí, které uvařila Konan a zkusil tím Sakuru nakrmit. Nedala se. Místo toho mu tác vykopla z rukou a celé její jídlo se tak ocitlo na špinavé zemi.
"Kdybych byl svině," začal a hodně v sobě krotil svůj vztek. Žralo ho, že se s tím Konan vařila a ona to jenom tak shodila na zem, jako by to pro ni nemělo cenu. Tady už nešlo o jejich rivalství, znehodnotila práci jeho milované a to ji za žádnou cenu nedokázal odpustit. "Kdybych byl svině, nechám tě to sežrat ze země!" vmetl jí rozzuřeně do tváře a odešel. "Buď o hladu!" Nezapomněl za sebou ještě prásknout dveřmi. Nikdo jiný si ještě nikdy nedovolil odmítnout nebo zahodit Konanino jídlo, jelikož si všichni plně uvědomovali, že by jinak chcípli hlady se svými kulinářskými schopnostmi. Tohle se v celé historii Akatsuki ještě nestalo. Ona dokonale zvládala bořit zažité mýty celé organizace. To, co si nikdo nikdy nedovolil, ona s klidem udělala. Pein ji nemohl vystát.
Jakmile se to Konan dozvěděla, nedokázala to přijmout. Vlastně ani za Sakurou jít nechtěla, ale někdo ten bordel musel jít uklidit a všichni kluci se na to vybodli. Pein by to klidně nechal na Sakuře, ale to by znamenalo pustit ji z řetězů a do toho se mu moc nechtělo. Nedokázal si představit, co by provedla na svobodě, když i připoutaná tropila neplechu.
"Ty jsi ta, co zkazila celou naši akci?" zajímala se Konan, jakmile vstoupila dovnitř. Nesla si s sebou kýbl s vodou a hadr, do kýble se snažila dostat co nejvíc vyplýtvaného jídla a hadrem pak přetřela celou podlahu.
"Ano," přitakala souhlasně Sakura a pozorně si ji prohlédla. Snažila se přijít na to, proč je v téhle organizaci i ona. Tipovala, že se sem dostala kvůli vztahu s některým z členů, jinak se to nedovedla vysvětlit.
"A nemyslíš si, že bys nemusela být tak nepříjemná, když jsi nám způsobila potíže?" otázala se ublíženě. "Zabránila si nám v našem cíli, Peina svým chováním doháníš do záchvatů vzteku, které už dlouho neměl a nakonec aby toho nebylo málo, převrhneš na zem jídlo, se kterým sem se tak dlouho vařila! Nechceš se už nad sebou trochu zamyslet?" vyčítavě na ni pohlédla. "Když už si chceš hrát na silnou, tak jsi mohla slušně odmítnout, on by to někdo dojedl, ale nemusela ses toho hned zbavovat. Já jsem ti nikdy nic neudělala, tak proč jsi to udělala?" chtěla vědět. Mrzelo ji, že si sem přivedli takovou nevděčnou mrchu.
"Omlouvám se," zašeptala Sakura. "Nechtěla jsem tě urazit nebo tak něco." Najednou se cítila blbě a provinile. Proti Peinovi by okamžitě zbrojila a nějak by se bránila, ale ta dívka v tom byla úplně nevinně.
"Nepočítej s tím, že ti hned poběžím něco dalšího uvařit," upozornila ji. "Nes si následky své blbosti nebo hrdosti nebo jak to chceš nazvat a hezky si tu hladov, mě je jedno, zda tady pojdeš," upřímně se jí svěřila, "člověk, který si neváží kousku jídla od svého opatrovatele, si nemůže vážit ani sám sebe. Klidně tě tu můžeme nechat úplně o hladu, když budeš chtít," řekla. "Nakonec není naší povinností udržet na živu každého z vás," připomněla jí. "Stačí klidně i jeden." S těmito slovy uraženě a hlavně zklamaně odešla.

SakuraUchihaHaruno13
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Aki-chan Aki-chan | Web | 17. září 2014 v 10:51 | Reagovat

Skveli dielik.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama