close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Konec, nebo začátek?

23. srpna 2014 v 21:09 | SakuraUchihaHaruno13 |  Ninja svět
Slunce právě vycházelo nad Konohou, aby mohlo přihlížet nelítostnému boji, který se tam právě odehrával. Společně válčila Konoha s Akatsuki kvůli nějakým nevysvětlitelným sporům a hlavně touze Akatsuki vzít si Naruta, který úspěšně odolával útokům za všech stran. Všichni ninjové z vesnice pomáhali, jak se dalo. Někdo bojoval, někdo léčil, atmosféra byla hodně hektická a napjatá. Všechno probíhalo dobře, Konoha se zvládala bránit, neměla přílišné ztráty na životech a zranění se povětšinou dala ošetřit či přetrpět, tedy až do té doby, než se tam připletl Sasuke. Ten úplně zmátl všechny přítomné. Nebyl ničí spojenec, neměl tam tedy co dělat. Příslušníci Konohy zůstali chvíli v šoku, avšak Akatsuki pokračovali ve svých silných a neústupných útocích.
Sasuke dosáhl toho, co chtěl. Svou přítomností většinu bojovníků rozhodil a tak se mohl jednoduše dostat k Narutovi, který od něj podraz nečekal. Několika rychlými a překvapivými výpady se mu podařilo svého dávného přítele vážně zranit. Naruto se nebránil, jelikož byl totálně v šoku z jeho příchodu a chování, dále za to mohlo i to, že měl za sebou několik hodin tvrdého boje a už neměl svou plnou sílu, zatímco Sasuke ano.
"Uchiho!" křikla na něj podrážděně Tsunade. "Co jsi to udělal?" řvala na něj. Úplně ztratila nervy. Nedokázala ovládat svůj vztek, když jí došlo, že ten Uchihovic spratek jednoduše přišel a zranil svého přítele, jako by pro něj nikdy nic neznamenal. Štvalo ji, co si to dovoluje. Jeho drzost objevit se a pomoci nepříteli nebrala mezí.
"Ale nic," s naprostým klidem odpověděl a Naruta chvilku nechal být. Soustředil se na Tsunade, která si ho vyhlédla jako svou další oběť. Měl v plánu se jí rychle zbavit a pokračovat dál ve své práci.
Hidan koutkem oka zachytil zraněného Naruta, jak leží na zemi a okamžitě na to upozornil Peina a ostatní.
"Nádhera," spráskl ruce Pein a přistoupil ke zraněnému blonďáčkovi blíž.
"S tím nepočítej!" vrhla se mezi ně a Naruta Sakura. Nemohla dopustit, aby si ho odnesli k sobě.
"Uhni!" přikázal tvrdě Pein a pokusil se ji obelstít. Sakura se však nedala, zablokovala mu cestu.
"Tak malá si chce hrát, jo?" provokoval okamžitě Hidan a začal bez varování útočit. Sekal po Sakuře svou kosou, ale bez účinku, nedokázal ji zasáhnout. Na tom byla moc rychlá mrštná. Sakura zároveň kontrolovala Peina a blokovala jeho pokusy dostat se k Narutovi. Když se pak postupně začali přidávat i další členové Akatsuki, Kakashi společně s Tsunade odnesli Naruta pryč od boje, kde se mu Tsunade začala věnovat. Jejich práce proběhla rychle a bez problémů, takže Akatsuki ani nestihli zaregistrovat, že Naruto zmizel. Když se potom Pein znovu pokusil přes Sakuru dostat, spatřil na zemi, kde dříve modroočko ležel, prázdné místo.
"Ty mrcho!" rozčílil se. "Kde je?" chtěl vědět, zatímco neovladatelně rudl vzteky. To se mu už dlouho nestalo.
"To bys chtěl vědět, co?" provokativně se usmála a zaútočila. Pein ve vzteku nedokázal uhnout a schytal Sakuřinu tvrdou ránu, což bylo pro něj i jeho společníky víc než překvapivé. Nikdo to pochopitelně nečekal.
"Hidane, posbírej všechny, co budeš moci a vracíme se!" přikázal jemu i ostatním. "A tu holku vem s sebou!" křikl ještě. Bez jediného zaváhání všichni poslechli. Někdo se však vracel s prázdnou, jelikož po Narutově zmizení a Peinově vyhlášení ústupu se všichni zdraví a silní ninjové snažili skrýt a ochránit některé zraněné.
Do Akatsuki sídla nakonec dorazili pouze čtyři ninjové z Konohy. Hidan ukořistil Sakuru a Hinatu. Deidara v poslední chvíli polapil TenTen a Itachi s nechutí zajal Leeho. Společně všichni vyrazili pryč, než je někdo stačil zarazit. Zanechali po sobě jenom zmatek, rány, krev, nechuť, nenávist a zlomené naděje.
Sasuke využil nejbližší možné příležitosti a zdrhnul. Nechtěl se potýkat s následky svého zlého činu.
'Je konec.' pomyslela si zmoženě Hinata, když se jí už po několikáté nepodařilo uniknout z Hidanova sevření. Sakura to brala s nadhledem, pro ni bylo důležité, že je v pořádku Naruto a doufala, že i její přátelé, kteří se boje zúčastnili, nebudou mít nějaké vážné následky. Pohledem se ujistila, že ani Hinata, Lee nebo TenTen nemají žádná vážná zranění. To, co na nich viděla, byly pouze škrábance, pohmožděniny nebo lehká zranění. Sem tam zahlédla odraz bolesti v jejich tvářích a rozhodla se je v nebližší možné době vyléčit. Sama moc péče nepotřebovala, pár krvácejících škrábanců, spousta zaschlé krve, pár malých oděrek a modřin. Nic zvláštního. Svou zbylou energii, chtěla věnovat svým přátelům. Skutečnost, že byla právě zajata Akatsuki, v ní nechala moc hlubokou ránu. Brala to tak, že alespoň bude mít možnost dozvědět se, kde přibližně jejich sídlo leží a taky měla v plánu se od nich leccos naučit. Nemířila tam se strachem jako Hinata, ani s úzkostí jako TenTen, dokonce ani s nervozitou jako Lee. Sice právě představovali oběti unesení a putovali někam, kde to vůbec neznali a nemohli si být ničím jistí, jelikož byli zajatci špičkové organizace, jež nemá nejmenší problém se zabíjením, ale i tak Sakura neměla nejmenší obavy. V dětství si strachu a nejistoty užila dost. Ty dva pocity v sobě navždy pohřbila a mířila tam se vztyčenou hlavou a statečným srdcem. Vnímala sice své únosce jako vrahy, kteří toho dokážou daleko víc než oni čtyři dohromady, ale strach v ní nevzbuzovali. Už jenom to, že ochránila svého přítele, ji přesvědčilo, že možná ani nejsou tak nebezpeční, jak se zdají být. Těšilo ji, že nakonec nezískali, co chtěli a sama moc dobře věděla, že oni čtyři jim nemůžou být dostatečnou kompenzací. Ale Peinův náhlý výbuch vzteku a projevení slabosti ji zahřál u srdce. Dostala důkaz, že nejsou neporazitelní. Měla naději, že mají slabiny, jenom se musí přijít na to, kde. Snad jediné, co ji trápilo, byla možnost, že by se někdo z Konohy mohl rozhodnout a jít je hledat. Nechtěla nikomu přidělávat starosti ani riskovat, že by mohli zajmout nebo ublížit ještě někomu jinému. O Naruta už strach neměla, jelikož si domyslela, že se o něj Tsunade náležitě postará stejně jako o ostatní potřebné. Možná litovala toho, že budou mít o jednoho medica míň. Chtěla pomáhat raněným, ale momentálně měla trochu jinou práci.
Cesta trvala na jejich vkus až příliš dlouho. Hianata vypadala, že se každou chvíli zhroutí, z očí jí skáplo pár slz, ale zatím vypadala v mezích normy v pořádku. Sakura ji chtěla pošeptat několik povzbudivých slov, ale nedostala příležitost. Jejich cesta právě skončila a oni se ocitli před obrovskou honosnou vilou uprostřed lesa, krytou za všech stran nepřípustnými stromy. Její rozloha se zdála být neskutečná vzhledem k lesu kolem.
"Vyložte náklad do kopky a přijďte za mnou, musíme probrat další tah," rozkázal jim Pein a sám zamířil do své pracovny. Dumal nad tím, jak by mohl Naruta získat. Nelíbilo se mu, že ta malá holka dokázala zkazit jeho plán a zbavila ho jeho kořisti. Pociťoval k ní něco, co se dalo přirovnat k holé nenávisti. Takový trapas a neúspěch už hodně dlouho nezažil. V jeho dokonalém plánu se objevila ta pitomá holka a celé to zničila.
Kluci udělali, co Pein chtěl. Své nové zajatce dovlekli do kopky, kde je zamkli a následně zamířili do Peinovy pracovny, aby si vyslechli jeho lamentování a náhradní plán pro opětovné získání Naruta Uzumakiho.
"Je konec," vzdala se Hinata, jakmile se ocitli sami v temné kopce, kterou osvětlovaly dvě dohořívající pochodně. Temná místnost se slizkými stěnami, z nichž visely řetězy a okovy. Zápach a zima. Takové to bylo.
"Nech toho," okřikla ji automaticky Sakura a dala se do léčení jejích zranění. "To, že jsme tu, není zas taková tragédie," pokusila se ji rozveselit. "Zkus to brát tak, že jsme se sem museli dostat, abychom se něco nového naučili," poradila jí. "Nejspíš se něco dozvíme a zesílíme," poukázala na pozitivní stránku únosu.
"Nebo nás tady zabijí," podala druhou možnost jejich únosu. "Určitě se zlobí, že nedostali Naruta a možná se pokusí pomstít na nás," popotáhla. "Třeba-třeba…" měla v plánu pokračovat v pesimistickém uvažování, ale Sakura ji rázně zarazila. Nesnesla pohled na její trápící se kamarádku.
"Kdyby nás chtěli zabít, udělali by to už po cestě, nemyslíš?" pohlédla na ni a své léčení přesunula na Leeho, jeho trup byl tak zapatlaný krví, že přes to nedokázala rozeznat, co je zranění a co jen kůže s krví. "Mohli nás nechat někde cestou nebo něco takového, ale neudělali to. Přinesli nás sem, možná s námi mají nějaké lepší plány," navrhla pozitivnější verze než ty, co měla na mysli její lehce pesimistická kamarádka Hinata.
"Jo, mučit nás a dostat z nás nějaké informace," odfrkla si ublíženě, ale v duchu uznala, že něco na Sakuřiných slovech asi bude. Mohli se jich zbavit, ale nechali je naživu. Mohou je použít jako předmět vydírání, k čemuž je budou potřebovat živé. Hinatě blikla naděje, že tento den není posledním dnem jejího života.
"Ale nech toho už!" podpořil Sakuru Lee, který v jejích slovech cítil narůstající jistotu. "Tohle není náš konec!" sebevědomě prohlásil. "Tohle je nový začátek našich životů!" dokončil hrdě a probudil v nich naději.
"Přesně," přidala se TenTen. Sice se stále cítila nejistá, ale neutápěla se ve strachu jako její kamarádka.
Sakura postupně vyléčila všechny své přátele a nakonec se vrhla na sebe. Moc čakry jí už nezbylo, ale i ten poslední zbytek stačil. Následně se všichni uvolnili a začali se bavit o podrobnostech z bitvy. Postupně ze všech zmizel pocit strachu i nejistoty, jaksi začali ignorovat fakt, že se nacházejí v kopky v Akatsuki sídle. Toto jim náhle unikalo a oni se dokázali společně smát, když si převyprávěli pár zábavných momentů z války.
Vyrušil je až nově příchozí návštěvník, který všechny probodl zlým pohledem. Strach a nejistota se opět vrátila k těm, kteří stále nevěřili, že se jim nic nestane. Stačil jediný pohled a obrana selhala, vše se vrátilo zase zpět.
"Zatím se ještě nerozhodlo, zda vás použijeme jako návnadu nebo z vás vytvoříme spojence pro náš budoucí plán," sdělil jim s neupřímným úsměvem bělovlasý člen s kosou. "Mohu vás však ubezpečit v jednom," přistoupil k nim blíž, aby se ujistil, že se všichni chovají jako poslušná jehňátka, "tady se cení poslušnost, vzdor je marný a trestaný, je to jasné?" změřil si každého povýšeným a lehce zvědavým pohledem.
"Ano," kníkla Hinata poslušně a přitiskla se k Sakuře, v níž nyní viděla svou největší oporu a ochranu.
"Hai," vykvikla TenTen. Pod tím zlým pohledem se cítila tak nicotná, jako ještě nikdy v životě.
"Samozřejmě," lehce vyděšeně souhlasil Lee, který v sobě měl sice sílu, aby vzdoroval, ale ta kosa a nedostatek vlastních sil vykonaly své. Ze strachu o sebe a své přátele se radši přidal se k pokorným ovečkám.
Hidanův nelítostně zlý pohled doputoval až k Sakuře, která jako jediná zatím nereagovala. "A co ty?" optal se jí a přistoupil blíž k ní. Mohl přitom zpozorovat, jak se Hinata k Sakuře ještě víc natiskla a silně sevřela víčka.
"Ne!" jako jediná vzdorovala. Neměla s tím problém, nechtěla poslouchat a být někým shazovaná nebo ponižovaná. Netoužila žít ve strachování a pokoře. Měla chuť bojovat až do konce. Dokud bude dýchat.
"Co prosím?" rychle mrkl, jak ho to překvapilo. "Co jsi to řekla?" jednou rukou shodil ze Sakury Hinatu a hodil ji stranou. Lee jí pomohl se vzpamatovat. Pak Sakuru násilím vytáhl na nohy a před očima jí zakroutil kosou.
"Nebudu poslouchat," rozvinula svou předchozí odpověď, kdyby to náhodou Hidan nepochopil.
"Ty máš hodně bojového ducha, co?" zblízka si ji prohlédl, v tlumeném světle jedné pochodně, která stále ještě nezhasla, poznal růžové vlasy a zářivé zelené oči, jejichž majitel pokazil celou Peinovu akci. "Tak si tě vyzkoušíme, chceš?" radši jí ani nedal prostor pro odpověď a vytáhl ji z kopky ven. Řádně zamkl a dotáhl ji do jedné místnosti, jež mohla být velká asi jako čtvrtina fotbalového hřiště. Stoupl si proti ní a s velkým očekáváním na ni pohlédl. V jeho pohledu byla nevyřčená výzva a touha poznat to bojovné jádro.
"Jestli máš chuť vzdorovat, tak máš právě možnost," vysvětlil jí své počínání. "Máš prostor se vyjádřit."
"Dobře," přijala výzvu Sakura a počkala se na jeho první tah. Hidan zkusil obyčejné taijutsu, myslel, že by v tom mohla mít dobré výsledky. Musel žasnout nad silou, kterou do toho dala. Zdemolovaná podlaha, rozbité okno a díry ve zdi byly dosti výmluvné. Hidan poznával, že ta dívka v sobě má jakousi přitažlivou sílu a vzdor. Líbila se mu.

SakuraUchihaHaruno13
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Jaké jsou lepší povídky? Ninja svět, nebo normální svět?

Ninja svět!
Normální svět!

Komentáře

1 GD GD | 23. srpna 2014 v 22:57 | Reagovat

vyzera to zaujimavo ....pokracuj :)

2 Aki-chan Aki-chan | Web | 17. září 2014 v 10:35 | Reagovat

Začina to skvele. ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama