Píseň oblíbená,
Co zní prázdným prostorem,
Rytmem hloubená,
Tvořená nevýrazným autorem.
Píseň, jež rytmus má stále jiný,
Předlouhé to dílo skvostné,
Pocházející z ciziny i domoviny.
Dílo milostné a nelítostné.
Krása opěvující svět,
Stále jenom buch, buch, buch…
Jak živoucí i odumírající růže květ,
Jak doposud nesplacený dluh.
Když stojíš na hraně,
Rytmus zrychluje,
Když poddáváš se ochraně,
Známé buch zpomaluje.
Potřebuji tu hudbu slyšet,
Jinak nedokážu žít,
S ní mohu radostí čišet,
S ní mohu všechny rány přežít.
Ve chvíli, ji slyším,
Klid mnou pluje,
Když je, vztek tiším.
Když není, strach mě bičuje.
Ta píseň je nejdůležitější,
Potřebuji ji nutně ke svému žití,
Jsem šťastnější, čím je hlasitější,
Alespoň mé srdce to tak cítí.
A ptáš se na název té písně?
Chceš vědět, co mě při životě drží?
Je to to, co mě dostane z každé tísně,
Je to to, co můj pád do hlubin zadrží.
Je to pravidelné bouchání,
Je to tvé mysli hukot,
Je to tvé dýchání,
Je to tvého srdce tlukot.
Když slyším tvé srdce bít,
Ihned mám chuť žít.
Tvého srdce zvuk,
Tahá mě z mých muk.
SakuraUchihaHaruno13










ahoj, moc se mi to líbí a ráda bych tě nominovala do tagu liebster award, více najdeš na mém blogu v rubrice tag.