close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Uvnitř mě

16. července 2014 v 14:29 | SakuraUchihaHaruno13 |  Básně

Bledá tvář,
Bělostné líce,
Žalu v očích zář,
Bez kyslíku plíce.

Mrtvolné rty,
Tesáky ostré,
Temné žerty,
Oči bystré.


Čerň v nitru,
Temno vně,
Smutek k jitru,
Radost v tmě.

Hrob jako lóže,
Krev jako pití,
V srdci nože,
Minulost: bití.

Hrůza z rána,
Úsměv z noci,
Jeho posel vrána,
On silný v bezmoci.

Smrt, temno, strach,
Popis jeho vlastní,
V životě jeho krach,
Všichni kolem nešťastní.

Žal, bolest, vina,
Potrava jeho,
Jak silná žíravina,
Útočí do srdce bolavého

Hrobka jeho obydlí,
Prohnilá, prorostlá, mrtvá,
On jediný, kdo v ní sídlí,
hrobka temná jak duše tvá.

Bez vzduchu to místo,
Bez života jediného,
Místo tak nečisto,
Jak vnitřek srdce mého.
Prohnilá duše má,
Nečisté bolavé srdce mé,
Rozpolcená duše má,
Roztříštěné srdce mé
Jsou tou hrobkou jeho,
On uvnitř mě sídlí,
Bodá mě svou vidlí,
Já jsem domovem jeho.

Jeho žal, bolest i vina,
Mé navždy jsou,
Jsou jako hořlavina.
Nic nemůže mi být spásou.

Už nikdy neodejde,
Dále ve mně sídlit bude,
Bez žalu mého se neobejde,
On je to jediné, co navždy mi zbude.

Jeho krása, vztek i bolest,
Ničí mě každý den,
Společně s ním i jeho ratolest,
Jež dlouho nebude pouhý sen.

Zhouba má uvnitř mě žije,
Nesu v sobě vraha svého,
Krev mou denně pije,
Mě mění v mrtvého.

Hniloba zapáchá,
Tělem mým prostupuje,
Těmi činy, co napáchá,
Temnotou mě obklopuje.

Celý život se loučím,
Právě se svým životem,
Od něj se nikdy neodloučím,
Stále budu pod jeho hrotem.

Pomalá bolest má,
Ještě pomalejší smrt,
On šťastně smutkem bloumá,
Ten zpropadený zmrd.

Trápení mé věčné,
To moře nekonečné,
Žal zvrácený,
Kal bezcenný.
Krev moje
Teče všude.
Kolem jen boje
A okolí chudé.

Pomoci se nedovolám,
Pomoc si nevyprosím,
Hříchy své již neodvolám,
Z pasti života se nevyprostím.

Zničeno mé srdce,
Zničena má duše,
Tělo zničeno hladce,
Zničeny i obranné kuše.

Slzí-li oči mé,
Pak právě opět útočí
Na to místo známé,
Místo, kde emoce se točí.

Nikdo prosby neslyší,
Volání o pomoc nevnímá,
Tak se naše životy liší,
Tobě svobodu neodnímá.

I když nikdo neposlouchá,
Zkusím přece zaprosit,
I když nevím, zda padoucha,
Někdo z viny zkusí vyprosit.

Tak přece se tmou rozléhá,
Mé žalostné vytí,
Však vím, že mě za to vyšlehá
A zavrhne mé ožití.

'Prosím!' tmou volám.
'Pomoc!' temnotou zní.
'Konec!' anděly přivolám,
'Svobodu!' prosba tmou vyzní.

Poté ticho náhlé,
Nic slyšeti není,
Jen tělo vyprahlé,
Nic nezmění.

Mrtvola na pohled,
Uvnitř však život,
Studená jako led,
Uvnitř však podvod.

Mrtvá dívka na zemi,
Uvnitř stvůra zrůdná,
Mezi danými mezemi,
Žije zrůda bludná.

Mrtvý hostitel,
Živý host,
Zbořený hotel,
V něm jen bezduchost.

Volání o pomoc
Rozhodlo její osud,
Teď všude kolem bezmoc,
Však větší než doposud.

Už nikdy neozve se její hlas,
Ani prchavý nádech tichem nezazní,
Chytila se do pasti tvrdých las
A nyní dřepí tam, kde všichni blázni.

Smrt její poučením se stává,
Že prosba o pomoc nic nedává.
Možná jen vytoužený konec
A na svém hrobě cizích lidí tanec.

SakuraUchihaHaruno13
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Arya Arya | 21. července 2014 v 15:34 | Reagovat

Kéž bych taky takhle uměla skládat, píšeš krásně, avšak trochu mrtvolně.Při čtení jsem si představovala znásilňovanou ženu, připoutanou ve sklepě svého mučitele, která v sobě nosí jeho dítě.Nakonec kvůli zanedbání,týrání a hladovění zemře, ale dítě jako vetřelec přežije.

2 SakuraUchihaHaruno13 SakuraUchihaHaruno13 | E-mail | Web | 27. července 2014 v 16:12 | Reagovat

[1]:Děkuji moc, jsem ráda, že se ti mé básně líbí.:)
Musím uznat, že je to velice zajímavý pohled, mě osobně tohle nenapadlo, proto obdivuji tvůj úhel pohledu.;) Při zpětném pročítání mi dochází, že by to tak skutečně mohlo být. Díky, že jsi mě na to upozornila:)) Můj původní záměr byl, aby to vyznělo tak, že ona v sobě nese vzpomínky minulosti nebo velké trápení, které ji celý život mučí a rozmnožuje se, když si vzpomene, že je na to stále sama. Proto jsem ráda, že jsi tu nechala komentář, mohla jsem se tak na to podívat z jiného úhlu a uvědomit si, že jsem opět na vše nahlížela svým stálým omezeným pohledem.
Děkuju, snad si příště vybavím i jiné verze, než pouze tu svou. :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama