close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

-Stojí to za to?34

17. července 2014 v 15:36 | SakuraUchihaHaruno13 |  Normální svět
Dnes trošku delší dílek, jelikož zítra zase někam frčím, tak si to užijte. Přeji hezké počtění a krásný zbytek prázdnin.

Následující ráno byli oba dost nervózní. Konečně totiž nadešel den, aby na povrch vyšla pravda. Sakura si na tu příležitost vzala elegantní bílé šaty na úzká ramínka, silný černý pásek a černé sáčko. Itachi se nasoukal do obleku a společně si procházeli, co se bude dít. Sakura ho naváděla, aby vždy mluvil pravdu, nepřeháněl, ale byl přesvědčivý.
Ještě před jejich odchodem se za nimi stavil Iruka s Kibou a Gaiem. Iruka odhodlaně Sakuře sdělil, že do toho jde s ní, jelikož má fotografie z první události a video z prvního pokusu o vraždu. Rozhodl se, že bude svědčit v Sakuřin prospěch.
Sakura si to všechno v mysli poskládala: Z první události, kdy to všechno začalo, měl Iruka fotografie. Z prvního pokusu o vraždu, když Kurenai přeřízla strom, měl Iruka video. Z druhého pokusu, který proběhl u Itachiho doma a Sakura skončila pobodaná, měl video Itachi z kamer v domě. A z posledního, kdy byla zkouška důvěry a Sakura přišla o křídla, měl video Kakashi. Sakuře však ještě něco chybělo. Chtěla pomoct tomu mladíkovi, na to měl důkaz Iruka, ale co předcházelo tomu, už neměl nikdo. Doufala, že se dokáže pomstít za Itachiho, za toho kluka i za Kakashiho, na což taky žádné důkazy neměla.
"Tak jdeme," vyzval je Kakashi s Deidarou, kteří v obleku a s učesanými vlasy, vypadali naprosto odlišně.
"Dobrá," všichni se chytili a společně se přemístili do středu Modré síně, kde už na ně všichni čekali. Opět se dostavil ten nepříjemný pocit, kdy několik stovek párů očí zíralo jenom jedním směrem: na ně.
"Vítejte," pronesla teatrálně Shizune, která představovala soudce, a pokynula jim, aby se posadili na levou stranu, kam byly přesunuty lavice. Kurenai společně s Gaarou seděla vpravo a měřila si své protivníky nepříjemným pohledem.
"Tak mi povězte, proč jsme dnes toto sezení, lépe řečeno soud, vlastně uspořádali," vyzvala je Shizune a svůj pohled stočila ke Kurenai, čímž ji vyzvala, aby promluvila.
"Chtěla bych pronést svou nespokojenost vůči trénování nováčka, Itachiho Uchihy. Dle mého názoru není slečna Haruno dostatečně opatrná a porušuje během tréninku předpisy," přednesla svou stížnost. Sakura se chtěla osopit, že Kurenai Gaaru netrénuje vůbec, ale radši to okamžitě spolkla.
"A vy?" Shizune pohlédla jejím směrem a Kurenaiino obvinění dala stranou. "Proč jste zde vy a ještě zde s sebou máte pana Gaie, Deidaru, svého mistra, zdravotníka a ještě…?" netušila, jak má Kibu nazvat, netušila o něm vůbec nic. Očividně z toho všeho nebyla moc moudrá, ale tvářila se, že jí nemůže nic uniknout.
"Chtěla bych zde nahlásit tři pokusy o vraždu svého učně během tréninku. Dále vraždu manželky mého mistra, surové napadení obyčejného člověka a potom i vraždu dvou dospělých osob z důvodu chamtivosti," vyjmenovala všechny důvody, proč ráno vstala z postele.
"To je lež!" vykřikla okamžitě Kurenai. "To je křivé obvinění, nic z toho jsem neudělala!" bránila se.
"Jo a potom ještě zanedbání tréninku označeného," vzpomněla si ještě Sakura.
"Tak to vezmeme pěkně popořádku, ano?" probodla všechny přítomné tvrdým pohledem. "Kurenai," oslovila ji, "proč si myslíte, že zde přítomná slečna Haruno porušuje předpisy trénování?"
"Nutila svého učně lézt na strom, což není v trénovacím plánu a poté dala zkoušku důvěry, o níž nikdo netušil," vyhrkla.
"A to je vše?" nedůvěřivě na ni pohlédla Shizune.
"No ono to…no vlastně," Kurenai docházela slova.
"Máte něco, co byste k tomu chtěla dodat?" obrátila se Shizune na Sakuru.
"Ano," přitakala. "Lézt na strom jsem po něm vyžadovala z toho důvodu, že je to rychlé trénování všech svalů a je potřeba zapojit i mozek. Řekla jsem si, že je to velice efektivní," začala se obhajovat. "Chápu, že to vypadá nezodpovědně, když ten strom s mým učněm v koruně spadl. Ale tady bych ráda podotkla, že strom, na nějž vylezl, byl přeříznut tady Kurenai."
"To není pravda!" vzkřikla opět námitku.
"Mám důkaz," vítězně pohlédla na soudkyni. "Mám zde několik fotografií, na nichž je zachycený přímý řez stromu a dále zde mám očitého svědka a video, jelikož se to stalo první den tréninku, který se zaznamenává," úsměv na jejích rtech se postupně rozšiřoval a Kurenai na ni koukala jako smyslů zbavená.
"Máte nějakou námitku?" optala se Shizune směrem ke Kurenai a převzala video i fotografie, aby si to pořádně prohlédla a mohla určit, zda má Sakura pravdu.
"J-j-já…" koktala Kurenai, "T-to-není-m-moje-práce," snažila se vymluvit.
Shizune si mezitím všechno prohlédla. Iruka zachytil moment, kdy Kurenai pilou přesekává strom a následně i to, jak Sakura chytá jejího padajícího učně.
"To byl dobrý výkon," pokynula hlavou směrem k Sakuře. "Taková rychlá reakce a přesnost," pochvalně pokývala hlavou, "to se jen tak nevidí," obdivně si ji prohlédla.
"Cože?!" vyjekla Kurenai. "Co to má být?"
"Z mého pohledu to vypadá tak, že vaše obvinění nebylo na místě. Řekla bych spíše, že Sakuřina rychlá a vynikající reakce na nečekanou situaci z ní dělají velice dobrého mistra. Vaše obvinění bylo křivé a navíc jste se pokusila zlikvidovat cizího učně, což není zrovna nejlepší andělský čin, že?" ostře ji probodla pohledem. "A co se týče zkoušky důvěry, byli jí přítomni tři andělé: Kakashi, Deidara a Gai. Ti celou zkoušku viděli, natáčeli a hlídali. Proto myslím, že váš argument, co se týče nevědomosti zkoušky, je také nepravdivý." Shizune byla tvrdá, jelikož věděla, jaká Kurenai je, ale nesměla se přiklánět na ničí stranu, musela být nestranná, ale Sakura měla důkazy a to rozhodovalo.
"Tím bychom měli vaše obvinění hotová, teď se budeme věnovat obvinění z druhé strany. Sakura říkala něco o třech pokusech o vraždu, zatím znám jenom jeden, tak prosím," pokynula jí. "Dej se do toho."
Sakura se vděčně usmála a spustila. "Druhý pokus se odehrál 24. září až 25. září. Šlo o to, že jsem šla svého učně navštívit v nočních hodinách, jelikož jsem měla pocit, že u něj musím být. Narazila jsem tam na Kurenai, která tam neměla co dělat. Měla s sebou velkou zelenou tašku a v ní nože. Chvíli jsme spolu mluvili a poté je hodila po spícím Itachim. Zachytila jsem je a poté vypukla rvačka. Odnesla jsem si pár modřin a bodné rány, ale to není důležité. Důležité je, že přišla, když neměla a měla s sebou zbraň, což se dá pokládat za pokus o vraždu, ne?"
"Kurenai, co jste dělala tu noc u Itachiho doma a proč jste s sebou měla nože?" vyzvídala Shizune. "Dejte mi rozumné vysvětlení, které by vás mohlo zprostit tohoto obvinění."
"Já jsem šla Itachiho navštívit, chtěla jsem vědět, jak se mu líbí Sakuřin trénink," začala.
"A ty nože?" pozvedla jedno obočí.
"V noci chodí hodně nebezpečných lidí, bylo na mou vlastní obranu," vymlouvala se.
"Myslím, že video nám poví víc než dohady," ujal se slova Itachi a podal Shizune záznam z toho večera. Všechno si prohlédla a na základě toho, co viděla, určila, že Kurenai je vinná i v tomto případě.
"Jde to docela rychle," pousmála se sama pro sebe Shizune. Měla v plánu všechna videa i fotografie předat odborníkům, aby potvrdili, že se nejedná o podvrh, ale byla si jistá, že všechno je pravé.
"Tak dál," opět vyzvala Sakuru, aby mluvila dál.
"Co se týče zkoušky důvěry, došlo k jistému incidentu, který vše zkomplikoval. Probíhalo to jako normálně, nechala jsem učně padat a následně jsem pro něj skočila. Už jsem ho skoro držela, když se mnou někdo škubl zpátky a Itachi se mi vysmekl. Musela jsem zrychlit svůj pád, který jsem následně nedokázala zbrzdit, takže jsem se pro jeho záchranu přetočila na záda a kryla jsem ho vlastními křídly i tělem," vypověděla podle pravdy. "A poté byla moje křídla tak poničená, že jsem o ně nadobro přišla," smutně podotkla.
"Mohu potvrdit, sám jsem je odoperovával," potvrdil její slova Iruka.
Deidara předložil Shizune video, které stihli natočit, když stáli na střeše a celé to pozorovali. I tady musela Shizune přiznat Kurenaiinu vinu.
"A co dál?" dožadovala se dále Shizune. "Neříkala jsi něco o vraždách?"
"Ano," přitakala Sakura. "Jedna vražda asi před třemi lety, tedy v době, kdy jsem ještě nebyla andělem. Zavražděná byla manželka pana Kakashiho, ten případ se tu už jednou řešil."
"Ano, na to si vzpomínám," přikývla Kurenai. "Tenkrát se to ale nevyřešilo, jelikož nebyl dostatek důkazů, že?" zapátrala v paměti Shizune.
"Ano," smutně přisvědčil Kakashi.
"Když to vytahujete, znamená to tedy, že jste nějaké důkazy objevili?" optala se Kurenai a prohlédla si všechny, kteří stáli na Sakuřině straně.
"Ano," ozval se rozhodný hlas sálem. Patřil Kibovi, který i před všechny zákazy a pravidla měl v soudní síni svého pejska. "Svědek jsem já," přiznal.
"Tak začni," vyzvala ho Shizune, která úplně opomíjela Kurenaiiny protesty.
"Jednou v noci jsem se toulal městem společně se svým pejskem. Vždy jsem s ním prošel část města, byl to takový zvyk. A jednoho večera jsem uslyšel nějaké hlasy, které vycházely z nějaké kůlničky před velkým domem. Zastavil jsem se a ze zvědavosti jsem poslouchal. Vyvodil jsem si z toho jenom to, že se jeden ženský hlas snaží přesvědčit ten druhý, aby ho kryl a pomáhal. Šlo tam o nějaké velké peníze a jména mých rodičů." Chvilku mlčel a prohlédl se Shizuninu i Kurenaiinu tvář. Obě se tvářily překvapeně a Kurenai vyděšeně. Tak pokračoval: "Když ten druhý hlas odporoval, že s ničím pomáhat nebude, že je to strašná blbost a tak, uslyšel jsem jenom zděšený výkřik a tlumený výstřel z pistole. Byl jsem vyděšení a Akamaru taky. Vyplašeně se přitiskl k zemi, sklopil uši a tichounce sténal. Snažil jsem se skrýt, abych taky nepřišel o život, a poté jsem viděl, jak z té kůlny někdo vychází. Byla ta žena se středně dlouhými vlasy a rudýma očima, které svítily na dálku až ke mně. Zaslechl jsem její smích a tichou výkružku mé rodině," vylíčil svůj zážitek Kiba. "Zavolal jsem záchranku i policii, ale z místa jsem následně utekl. Nechtěl jsem s tím mít nic společného, tak jsem zmizel."
"Kurenai," obrátila Shizune svůj pohled k ženě, která soudní boj prohrávala na celé čáře, "co nám řekneš k tomuhle?" zajímala se.
"J-já chci jenom říct, že je to strašně dávno, nemůže si nic takového pamatovat, nejspíš se jenom dohodli," bránila se.
"Takže nepřiznáváš vinu a vy nemáte žádné důkazy?" optala se.
Obě strany přikývly.
"Poté je to tedy tvrzení proti tvrzení a případ opět není uzavřen," rozhodla Shizune a vyptávala se na další případ.
"Chtěl bych ještě mluvit o vraždě svých rodičů," pronesl na Shizuninu výzvu Kiba. "Když jsem zaslechl, že jde peníze a moje rodiče, začal jsem mít strach. Skoro jsem je neopouštěl, bál jsem se, že by je ten vrah mohl najít a taky zabít. Dva roky se ale nic nedělo, skoro jsem si začínal myslet, že se ani nic nestane, ale pak to přišlo. Když jsem se vrátil z večírku s kamarády, dům byl tichý a na pohled prázdný. Myslel jsem, že rodiče někam rychle odjeli nebo už šli spát, ale nestalo se ani jedno. Když jsem procházel poslepu obývákem, zakopl jsem o něco, co tam normálně nebývá. Rozsvítil jsem, abych viděl, co to je a byla to moje matka. Kolem její hlavy byla na podlaze rozlitá její krev, která se rozprostírala a mísila se s krví mého otce, který ležel hned vedle. Byl jsem z toho vedle. Vůbec jsem netušil, co bych měl dělat, bylo to pro mě hodně špatné. V mysli se mi vybavil ten večer u té kůlny a nenapadlo mě nic lepšího než jít zkontrolovat sejf. Zadal jsem kód a přesvědčil jsem, že všechny peníze, papíry, smlouvy a i cennosti jsou vevnitř. Zavřel jsem ho a zamkl jsem ho. Když jsem se pak otočil, stála přede mnou žena s krvavě rudýma očima obrovskými křídly na zádech. Nedávalo mi smysl, proč má ta křídla. S křídly byla nápadnější, což není cílem lupičů. Nechápal jsem to, ale to se pak vysvětlilo. Stála naproti a v rukou svírala pistoli a nenávistně na mě shlížela. Neměla kuklu, nijak nekryla svou tvář, viděl jsem jí do tváře a mohu s jistotou říct, že to byla Kurenai. Dívali jsme se jedem druhému do očí a já jsem očekával svou smrt, ale ta nepřišla. Jenom mě pozorovala a chtěla po mně, abych ten sejf znovu otevřel a dal jí všechno, co je uvnitř. Byl jsem tak vystrašený, že jsem nedokázal číselnou kombinaci napsat správně. Klepaly se mi ruce, byl jsem úplně vystrašený, že přijdu o život, že jsem nedokázal ovládat svoje tělo. Jí to ale nezajímalo. Když viděla, že nedělám, co chce, začala mě bít. Bila mě hlavní pistole, kopala do mě, bodala mě do nohou nožem a taky mě postřelila, ale nezabila. Chtěla, abych žil a všechno jí vydal, ale já jsem to nedokázal. Hrozila mou smrtí, chtěla mě zabít, ale nejdřív chtěla majetek, který jsem jí nebyl schopný dát. V tu chvíli jsem toužil po smrti a po tom, aby ona nikdy nedostala, co chce. Ležel jsem na zemi a držel jsem si krvácející rány. Chtěl jsem konec, chtěl jsem to všechno skončit a pak se stalo něco, co nepředvídal nikdo z nás. V místnosti se objevila asi sedmnáctiletá dívka. Byla očividně slabší, neměla v ničem výhodu, jediné, co měla, byla bojovnost. Postavila se na mou stranu. Stoupla si přede mě a začala mě bránit. Vypukla šarvátka mezi nově příchozí dívkou a Kurenai. Bily se jako o život, mlátily se neskutečnou silou, že jsem si myslel, že nejsou normální. Jejich síla dokázala zbořit několik zdí našeho starého kamenného domu, jehož zdi byly půlmetru tlusté. Rozbily okno, poničily hodně věcí v místnosti, ale na to nebraly ohledy. Nově příchozí dívka si zahrála roli boxovacího pytle, Kurenai do ní mlátila jako o život a vypadalo to, že ani nechce přestat. Když ji to přestalo bavit, způsobila jí několik ran nožem a zavrtala do jejího těla několik kulek. Ta dívka to však nevnímala, vypadala, že bolest necítí, vydržela velkou ztrátu krve, byla neuvěřitelná. Celé to bylo zvláštní, že jsem měl pocit, že se mi to zdát. Ale moje zranění mě přesvědčily, že je to realita. Po dlouhém boji, kdy krví byl potřísněný snad každý předmět v místnosti, Kurenai odešla se slovy: "Však já dostanu, co chci!" Jakmile jsme osaměli, ta dívka se postarala o mé zranění a následně mě převezla do nemocnice. Věnovala se mi a tak. Převyprávěl jsem jí všechno, co se stalo a ona mi slíbila, že mi pomůže. Když jsem se dostal ze šoku i všech zranění, trénovala mě v boji. Byla silná, rychlá a mrštná. Prostě byla nadpřirozená a měla v sobě chuť bojovat," vypověděl Kiba.
"To je vše, co chceš říct?" zeptala se Shizune. "Tím to skončilo?"
"No, asi ano," váhavě přitakal.
"Vymýšlí si! Nic takového se nestalo!" osopila se automaticky Kurenai.
"Máte nějaký důkaz?" zkoumavě si ho Shizune prohlédla.
"Ne," odpověděl Kiba.
"Ano," protiřečila mu okamžitě Sakura.
"Skutečně?" zpozorněla Shizune.
"Skutečně?" překvapeně na ni pohlédli ostatní.
"Ano," vyvedla Kibu z omylu. "Mám tady dopisy seřazené podle doby posílání. Kurenai v nich vystupuje jako Akemi Hanako, Kibova teta. Kiba je Kurenaiin synovec z otcovy strany. Kurenai v ten den zabila svého bratra a jeho ženu. Potom mu psala dopisy pod jménem, kterým jí oslovoval její bratr. Nabízela Kibovi pomoc, opatrovnictví a správu odkázaného majetku. Psala v nich, že chce přijmout nezletilého Kibu do své péče a nahradit tak jeho rodiče v opatrovnictví i ve všem ostatním. Jinými slovy se snažila s Kibou spojit, aby se dostala k majetku, jež mu rodiče odkázali. Jakmile Kiba odmítl všechny její nabídky a odepsal, že radši bude bydlet u kamaráda, jehož rodiče ho chtějí pojmout za svého, přešla Kurenai ze sladkých slov a slibů na výhružky. Je zde doslova napsáno: 'Vydej mi, co je po právu mé! Jinak se zopakuje politováníhodná tragédie onoho večera. Vydej mi to klidně a klidně dožiješ. V opačném případě vyřiď svým rodičům srdečný pozdrav dík za všechno jejich bohatství.' Mezi Kurenai a Kibou následně došlo k dalším potyčkám, kdy byl surově napaden a zmlácen. Pomáhala jsem mu, kdykoli jsem měla příležitost, snažila jsem se, aby moc netrpěl. Mnohokrát jsem se s Kurenai střetla v boji a bránila jsem toho obyčejného kluka, který sám proti rozzuřenému andělu nemá sebemenší šanci."
"Co na to říkáte vy, Kurenai?" zajímala se Shizune. "Přijímáte toho obvinění?"
"Dopisy mohl klidně napsat někdo jiný,' nevzdávala se. Hlavou jí stále znělo, jak je možné, že Sakura ty dopisy našla. Některé jí dal Kiba, ale ty druhé měla ona schované doma. Jak se jí podařilo k nim dostat? Mám snad doma nějakého zrádce?
Kurenai nic nevěděla. Sakura totiž ty dopisy vymámila z Gaary.
"Mohu dopisy nechat prohlédnout odporníky a porovnat s vaším písmem, kterým jste napsala spoustu materiálů, které leží v druhé místnosti. Přiznáním byste nám ušetřila čas a sobě část trestu, tak my odpovězte. Udělala jste to? Zabila jste Kibovy rodiče?" Ostrost jejího hlasu byla doopravdy hodná soudkyně. Nepřipouštěla žádné námitky nebo lži.
Kurenai v sobě stále nesla jistý vzdor, který jí nedovolil, aby ustoupila.
"Udělala to všechno," tichý hlas zněl sálem. Přicházel z Kurenaiiny strany a okamžitě si získal pozornost všech. "Zanedbávala trénink, vymýšlela plány, jak Itachiho zabít, aby se tak pomstila Sakuře za její svědectví a ochranu Kiby, když zabila jeho rodinu a zbavila se znalce celého jejího plánu."
"Kdo to mluví?!" nesla se sálem otázka a všichni upoutali svou pozornost na osobu, jejíž slova potvrzovala vše, čím Sakura Kurenai nařkla.
"Vše, co dnes padlo ze Sakuřiných a Kibových úst, bylo pravdivé," potvrdila osoba, na níž všichni upírali své překvapené pohledy. "Mohu toho všeho být svědkem, jelikož mám s sebou hlasovou nahrávku Kurenaiina rozhovoru sama se sebou. Dále s sebou mám její deníky, kde je vše dopodrobna popsané. Písmo i hlas si klidně překontrolujte, nemám totiž potřebu lhát."
"Jak mi můžeš něco takového udělat?" rozkřikla se Kurenai se slzami v očích, když jí došlo, že z tohohle se už nedostane. "Po tom všem, co jsem pro tebe udělala, mě udáš?" ptala se. Její tělo se otřásalo vzlyky a její sebevědomí bylo ten tam.
"Jediné, co jsi pro mě udělala, bylo, že jsi mi znemožnila stát se andělem. Dlužím ti tedy znemožnění dále patřit mezi posvátná stvoření, která mají pomáhat světu," s naprostou vyrovnaností k ní hovořil. Dříve jí byl úplně posedlý. Jakmile však slyšel, co sama sobě šeptá a náhodou objevil její staré i nové deníky, procitl ze snu a došlo mu, že jeho životní vzor je jenom prachobyčejný vrah toužící po majetku. Bylo však již pozdě na to, aby stihl trénovat a zvýšit své šance u zkoušky.
"Dones mi ty důkazy, Gaaro," pobídla ho Shizune, aby bylo vše potvrzeno.
Deníky byly velice rozsáhlé, proto si přečetla vždy jenom kousek stránky. Bylo tam vše: vražda paní Hatake, vraždy Kibových rodičů za účelem získání majetku, plán psaní dopisů, vyhrožování, plány na Itachiho vraždy, nenávist vůči Sakuře atd.
Hlasový záznam v sobě nesl nepřirozený smích a touhu po pomstě. Zněla tam potřeba zabít Itachiho jako pomstu Sakuře za všechna svědectví a péči.
"Už přiznáváte vinu?" pohlédla Shizune na Kurenai, která vypadala, že se každou chvíli zhroutí. Tiše nadávala sama sobě, že nezničila všechny ty důkazy, ale moc dobře věděla, že by je nikdy ani zničit nemohla. Nesla v sobě jakousi hrdost, že dlouho unikala trestům. V hloubi duše si přála, aby vyšlo najevo, jak bravurně všechno zvládla. Chtěla cítit obdiv za to, co všechno dokázala.
"Asi ano," dostala za sebe Kurenai po několika vteřinách mlčení. "Už to stejně nemá cenu, co?" pousmála se. "Už je jedno, co řeknu. Máte v rukou milión důkazů proti mně, nezáleží na mých slovech, už jsem stejně odsouzená, tak určete trest, aby to netrvalo tak dlouho."
"Tak dobrá," pokývala hlavou Shizune a vyndala ze stolku nějaká lejstra. Chvíli jimi listovala a nakonec pohlédla zpět na Kurenai. "Trest je následující: Za zbavení křídel Sakury Haruno vám budou odňata ta vaše. Za tři nevydařené pokusy o vraždu Itachiho Uchihy budete zbavena všech andělských vlastností jako je síla, výdrž, rychlost, mrštnost a ovládání bolesti. Za zanedbání tréninku nově označeného, prozrazení andělství obyčejnému člověku a surové napadení slabšího budete úplně izolována od andělského i lidského světa. A za tři vydařené vraždy půjdete do andělské kopky, kam paprsek slunce nedosáhne a pan Iruka na vás bude zkoušet schopnosti, které se postupně rozvíjejí u nových andělů. Sám vám řekne, o co půjde, ale myslím, že je to způsobování bolesti a ovládání člověka pomocí myšlenek," vyjmenovala postupně všechno.
"A to bude na jak dlouho?" chtěla vědět Kurenai.
"Dokud vaše mysl a tělo budou použitelné," odpověděla s nepatrným úsměvem.
"Tímto bych dnešní soud uzavřela, jestli má někdo nějaké námitky, ať je řekne teď." Sálem znělo pouze ticho. "Tak dobrá, děkuji všem za účast, doufám, že něco podobného dále řešit nebudeme," usmála. "A ty Sakuro," zastavila ji v odchodu, "stav se za mnou zítra, potřebuji s tebou něco dořešit," neurčitě podotkla.
Sakura přikývla a společně všichni odešli. Iruka následně zbavil Kurenai křídel i jejích schopností, dal jí do izolace a shromáždil všechny, kdo měli pro danou schopnost předpoklady.
Shizune dala ještě zkontrolovat videa a fotografie, zda to nejsou podvrhy. Písmo i hlasovou nahrávku dala překontrolovat odborníkům a sama pro sebe si řekla: "Konečně někdo, kdo našel odvahu čelit andělskému zlu." Všichni v sále sledovali úspěšnou soudkyni, aniž by tušili, co si šeptá. "Děkuji mnohokrát, Sakuro."

SakuraUchihaHaruno13
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 GD GD | 10. srpna 2014 v 15:55 | Reagovat

waw pekne rychlo pokracko:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama