close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

-Stojí to za to?33

15. července 2014 v 18:56 | SakuraUchihaHaruno13 |  Normální svět
Jakmile začaly letmé ranní paprsky prosakovat okenními tabulkami Itachiho pokoje, stočily se Sakuřiny myšlenky směrem, který udávala Itachiho klidná a krásná spící tvář. Přemítala o jejich společných zážitcích a cítila v srdci radost i lehkou bolest za všechno, co s ním prožila.
Její pohled přejížděl po dokonalých rysech jeho tváře, prožívala každý jeho nádech a vnímala lehkou vůni jeho nedostatečně smytého parfému. Nemohla najít jedinou chybičku, která by ji mohla odradit od toho, aby ho tolik milovala. Nedokázala na celé jeho osobě přehlížet to všechno, co způsobovalo jeho přitažlivost a nenucenost. Toužila po jeho bezprostřední blízkosti. Ve chvíli, kdy mu byla tak blízko a viděla každý detail jeho těla, cítila neovladatelnou potřebu se ho dotknout. Jeho lehce opálená pokožka přímo vyzývala k tomu, aby jí alespoň na kratičký okamžik mohla pohladit, osvojit si veškeré křivky jeho těla a navždy si zapamatovat to jediné slovo, ten jediný pocit, pro který žije: láska.
Natáhla ruku a jemně, jako by se bála, že mu může ublížit, ho pohladila po hladké tváři, která nevykazovala žádné známky nějakého poškození. Očima zaregistrovala, že se Itachi téměř neznatelně zachvěl a uslyšela také tichý povzdech. Prsty své ruky pomalu přesouvala k jeho krku, kde mu jasně tepaly žíly. Několikrát přejela po chloupkách na jeho zátylku a Itachi opět zareagoval. Zhluboka vydechl a něco nevědomky zamumlal. Víčka jeho dokonalých onyxových očí se na okamžik zachvěla a ozval se další tichý sten.
Sakura se sklonila k jeho krku a se zaujetím sledovala nepravidelně rozházené vlasy po jeho zátylku i zádech. Nevědomky si olízla rty a přemýšlela nad tím, jaké by asi bylo, kdyby rty jenom lehounce přejela po jeho horké kůži. Nutkání každou vteřinou sílilo. Viděla ho před sebou, nebyl schopný klást odpor nebo cokoli udělat. Netrvalo dlouho a opravdu přejela svým horním rtem po rozpálené kůži na jeho krku.
Itachi zafuněl a kousek sebou škubl. Z jeho úst vyšlo tichounké zasténaní a jeho tělo se napjalo.
Sakura přejela jazykem po jeho zátylku a bezbolestně skousla kousek kůže. Poté se jazykem letmo dotkla jeho ušního lalůčku a zašeptala mu do ucha pár slov. Vnímala přitom horko sálající z jeho těla, sladkou, avšak dráždivou vůni, pravidelné zdvíhaní jeho hrudníku i téměř neregistrovatelné chvění očních víček.
"Sak…" pokusil se ve spánku vyslovit její jméno. Dále následovalo jakési nesrozumitelné mumlání, z čehož si Sakura dokázala vyvodit pouze to, že se mu o ní zdá a že jí k sobě volá.
Ukazováčkem přejela po jeho páteři a následně každý obratel několikrát obkroužila. Rty se mezitím dotýkala jeho klíční kosti a vdechovala přitom jeho osobitou a nádhernou vůni.
Itachi zasténal hlasitěji než kdykoli předtím a opět něco zamumlal. Levou rukou zašátral kousek před sebe a nahmatal Sakuřino rameno. Překvapeně sebou škubl a otevřel oči. Jeho temné oči, které v sobě nesly upřímnost i touhu, prohledaly okolí a pokusily se obrazy vysvětlit, co se děje.
"Dobré ráno, andílku," zapředl ještě trochu rozespalým hlasem a pohlédl na Sakuru, která se skláněla k jeho hrudníku.
"Dobré," popřála mu a narovnala se do sedu. Naprosto ignorovala to oslovení, které ji ranilo, když si opět uvědomila, že je anděl bez křídel.
"Tak co budeme dělat?" zkoumavým pohledem přejel celou její maličkost v naději, že se něco dozví.
"Budeme trénovat," s největší samozřejmostí mu vyložila jeho dnešní program.
"A nešlo by to jinak?" zaprosil nevinně. "Nemohl bych třeba jenom odpočívat?" Tvářil se jako andílek, kterému je odpíráno všechno, na čem mu záleží.
"Už takhle nechodíš do školy," napomenula ho. "Musíš trénovat, zkouška bude za chvíli," upozornila ho.
"Už se ví kdy?" se zájmem se jí podíval do očí a přemýšlel nad tím, jaké by to bylo, kdyby se zkusili dát dohromady.
"Ještě není plně daný termín, ale řekla bych, že to bude brzy. Trénink nováčků nikdy netrvá moc dlouho, nemohou nám poskytnout ani půl roku, je to jenom o týdnech a mám pocit, že celkové rozhodnutí se nezadržitelně blíží," pronesla svou předzvěst Sakura, jako by do ní někdo bodal nožem. Věděla, že se zkouškou přichází i riziko neúspěchu. Nechtěla Itachiho ztratit. Nemohla dopustit, aby on byl opět obyčejným a o ničem nevěděl. Nemohla sama sebe připravit o tak cenný poklad.
"Nejdřív soud, potom zkouška a pak…?" obrátil na ni svůj vyplašený pohled. Ani on nechtěl zůstat bez ní. Uvědomoval si, že ona je to, co mu usnadňuje život.
"A pak se uvidí," pronesla odpověď, která se nepřikláněla na žádnou stranu. Mohlo se stát cokoli. Mohli ztratit jeden druhého a chodit kolem sebe, přičemž by jeden z nich nevěděl, co se dělo, zatímco ten druhý by si pamatoval vše a vnitřně trpěl.
"Krása," zamumlal Itachi a vstal z postele. Měl v sobě skrytou sílu i touhu. Byl schopný ignorovat všechnu svou minulost, všechny pokusy o vraždu, všechen smutek i žal. V jeho nitru plál oheň odhodlání. Potřeboval jít dál a něco dokázat. Když kolem sebe viděl situaci, která může být jeho poslední, nakoplo ho to a on se rozhodl, že přežije a udělá, co v životě chce. Nezajímalo ho nic jiného, byl prostě rozhodnutý, že zkouškou projde, i když to pro něj vypadalo špatně. Musel uspět, jelikož on to chtěl, on po tom toužil a on to potřeboval. Stát po Sakuřině boku jako anděl a její přítel byl pro něj sen, který se rozhodl z 'nemožného' změnit na 'samozřejmý'. Jakmile si uvědomil, že život mu dává všechny překážky jenom proto, aby zesílil, rozhodl se, že uspěje. Všechen pesimismus nechal za sebou stejně tak i nejasnost budoucnosti. Nechtěl vyhrát jen kvůli svým sobeckým důvodům, výhra mohla něco přinést i Sakuře a právě proto to dělal. Toužil vidět její spokojený úsměv a zároveň jí vynahradit všechno, o co kdy v životě přišla. Nehleděl na to, jaké měl přinést oběti, chtěl vyhrát, byl rozhodnutý, že prostě vyhraje.
Jakmile se nasnídali a provedli veškeré ranní činnosti, vyrazili do Kibovy opuštěné tělocvičny. Sakura tam trénovala Itachiho běh. Vyžadovala po něm, aby běhal z jedné strany tělocvičny na druhou. Chtěla po něm výdrž i rychlost a také byla příjemně překvapená, když si na nic nestěžoval a nežádal odpočinek. V jeho očích viděla nezastavitelnou touhu po vítězství. Měl v sobě sílu i odhodlání, čehož si neskutečně cenila. Viděla v jeho nitru odvahu, nezlomnost a připravenost. Věděla, že by byl schopný postavit se téměř čemukoli. Poznala na něm, že už nechce dál být kořistí. Měl v sobě touhu lovit. Netušila sice, kdy v něm nastal ten zlom, ale byla za něj neskutečně vděčná. Kdyby se mu totiž podařilo u zkoušky uspět, byl by to ten nejúžasnější konec celého jejich zamotaného příběhu.
Od pondělí do pátku byla každou chvíli s ním. Dopoledne trénovala jeho běh, kliky, skoky přes švihadlo, zručnost na kruzích a šplh, odpoledne ho nechala, aby cvičil s Kibou. Pozorovala změny na jeho těle i v jeho charakteru. Odněkud čerpal sílu i motivaci. Byl jako vyměněný, měl v sobě jakousi tužbu a nepředstavitelnou cílevědomost. Nedal se zastavit. Hodlal uskutečnit, co si umanul. Ta změna přišla nečekaně jako blesk z nebe a pomohla oběma v sobě držet naději jejich společného konce.
Každou noc dřepěla u jeho postele, neschopna zamhouřit oči. Nechtěla dopustit, aby se mu něco stalo. Hlídala ho, bránila ho. Byla vždy připravená jít do akce a reagovat. Neměla problém pomoct mu a znovu mu zachránit život. Dělala to ráda, jelikož si sama moc dobře uvědomovala, že skončení jeho života by bylo skončení jejího vlastního. Měla dlouhou výdrž, sice se to na ní začalo trochu podepisovat, ale zvládala to. Nekolabovala, její tělo nevypovídalo službu, byla jenom trošku ospalá, nic víc.
Když poté nastal páteční večer, seděli společně na schodech Itachiho domu a sledovali hvězdnou oblohu.
"Zítra v deset hodin v Modré síni," zopakovala snad posté Sakura čas a místo konání tak dlouho očekávaného soudu.
"Já vím," přisvědčil opět Itachi. "Už zítra na to dojde," usmál se.
"A až se nám povede donutit ji k přiznání toho všeho, bude konečně potrestaná za všechny hnusárny, kterých se kdy dopustila," zapřemýšlela.
"To jo," přikývl a na chvíli se mezi nimi rozprostřelo ticho. Oba se zaujetím sledovali temnou oblohu posetou milionem zářivých hvězd, které připomínaly malé lidi topící se v temnotě osudu. Chladný vítr profukoval křovinami, které nenápadně šustily a vytvářely tak zvukové efekty těm, kteří před sebou i za sebou měli dokonale naplánovaný osud.
"A co se vlastně stane s Gaarou, jestliže Kurenai potrestají?" znenadání přerušil noční klid mezi nimi.
"Dostane jiného mistra," pokrčila rameny Sakura, jako by to snad byla ta nejsamozřejmější věc na světě. "Ale nikdo už nedokáže pomoct zanedbávanému učni," zašeptala poté. "Nikdo." Itachi měl pocit, že v jejím hlase snad zaslechl lítost.
"Netrap se tím," konejšil ji, když si uvědomil, že ona nemusí Gaaru nenávidět, i když se k němu tak chová.
"Nic mi není," odsekla vzpurně. Cítila v srdci zvláštní pocit, když přemýšlela nad Gaarovým osudem. Netušila, co provedl, že musel být potrestán postem Kurenaiina učně. Litovala ho, jelikož on ani nedostal šanci, aby mohl něco dokázat. Byl označený, ale nebyl připravován, nemohl být tedy úspěšný. Netušil nic a navíc byl ještě zaslepený lží. Nezáviděla mu jeho situaci, byl zkouškou odřeknut dříve, než se jí vůbec mohl podívat do očí.
"Omlouvám se," zaznělo tichem z Itachiho strany, "nezlob se na mě, prosím, já jsme to tak nemyslel," snažil se zklidnit její pocuchané nervy.
"Já jsem klidná," bránila se, i když sama moc dobře věděla, že to tak není.
"Ale no tak," pohoršeně na ni pohlédl a vzal ji za ruku. Zavřel oči a poslepu vyhledal její rty. Vtiskl jí jeden dlouhý a něžný polibek plný porozumění. Jednou rukou ji držel, tou druhou ji pomalými pohyby hladil po stehně.
Sakura tiše zavzdychala a přitáhla se k jeho pevnému hrudníku a nechala se hřát jeho teplem. Itachi velice opatrně vsunul svůj jazyk do jejích úst a polibku tak dodal na délce a vášni.
Seděli tam společně ještě hodně dlouho, spojeni ve věčné harmonii a uvědomění, že štěstěna je plně na jejich straně.

SakuraUchihaHaruno13
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama