close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

-Stojí to za to?31

21. června 2014 v 14:42 | SakuraUchihaHaruno13 |  Normální svět
Anděl, který volal do andělské rady, předal Itachimu telefon a nařídil mu, aby nadiktoval adresu, popis polohy domu a stručně charakterizoval i vnitřek koupelny, aby se mohli rychle přemístit na správné místo. Itachi roztřeseným hlasem začal do telefonu přeříkávat všechno, co měl. Jeho pohled se plně soustředil na Sakuru, která si z topení vzala ručník a přikryla si jím neobvázanou část hrudníku. Její pohled doputoval k podlaze, na níž ulpělo několik kapek její vlastní krev. Věděla, že z dlaždiček jde krev dobře, ale ze škvír se to častokrát dostat nedá. Pozorovala, jak se ty škvíry postupně zaplňují její krví a musela sama sobě vynadat. Věděla totiž, že jestli Itachi zkoušku nesloží, ta krev tam zůstane a on nebude vědět, jak se tam dostala. Nevzpomene si na nic, v jeho mysli nebude Sakura vůbec existovat, nebude vědět, že se kolem něj nacházejí andělé. Bude opět úplně nevnímavý vůči okolí.
V koupelně se do minuty objevili dva zdravotníci s nosítky, která položili na zem. Sakura si na ně s vypjetím sil lehla a nechala se zvednout.
"Vy všichni půjdete s námi," zavelel jeden z nich, "vysvětlíte radě, jak se to stalo a toho člověka vezmete sebou, my zatím budeme na sále." S tím společně se Sakurou zmizeli.
Ocitli se ve velice prostorné místnosti, jejíž stěny byly vymalovány světlounce modrou barvou, podlaha se leskla drobnými třpytkami na tmavě modrém podkladě. Lékaři jí z nosítek přemístili na operační lůžko vedle stolku se vším potřebným k jakékoli operaci a pořádně si její zranění prohlédli. Jeden zkoumal křídla, druhý se soustředil na ostatní zranění, která odhalil sundáním obvazu.
"Jak se cítíš?" optal se jí ten, který jí sundal všechny obvazy.
"Žiju," vydechla.
"Dokážeš ovládat bolest?" zajímal se ten druhý a opatrně se dotkl rozdrceného křídla.
"Ne," popravdě odpověděla a cukla sebou, jakmile se jejího křídla dotkl.
"Fajn, takže se do toho dáme," pronesl a věnoval jí lehkou dávku sedativ, která jí měla po dobu operace udržet v klidném stavu.
"Jak se to vůbec stalo?" zajímali se. Chtěli trošku využít čas, dokud ta sedativa nezaberou.
"Chránila jsem učně," sdělila jim. "Udělala jsem zkoušku důvěry, ale pak se něco zvrtlo a já jsem neměla čas ho zachytit normálním způsobem, jinak by se rozplácl o zem, musela jsem se v letu otočit na záda a ochránit ho svými křídly," přiznala.
"Počkej," zarazil ji jeden. "Co se zvrtlo?"
"Když jsem za ním skočila, někdo můj pád zbrzdil, škubnul se mnou, čímž jsem ztratila několik cenných vteřin," vysvětlila. Její oči začali těžknout, celkově cítila velkou únavu a chtěla se jenom poddat spánku.
"A kdo to byl?" chtěli oba vědět. Byli zvědaví, kdo by něco takového mohl udělat.
"Byl-la to," začalo se jí zatmívat před očima, už nic neviděla, všechen prostor i čas nehradila temnota a ticho. To poslední slovo už vyslovit nedokázala, byla až moc ospalá.
"Tak nic," povzdechli si a věnovali pozornost jejím křídlům.
"To holka má ale smůlu," pronesl jeden, když mu došlo, že tahle křídla už nedokážou zachránit. "To křídlo má doslova rozdrcené, nemáme čas ani prostředky na to, abychom jí všechno potřebné nahradili. A jenom jedno křídlo by jí stejně k ničemu nebylo, budeme jí muset těch křídel zbavit," sdělil svému parťákovi.
"Doopravdy to nejde nijak zachránit?" optal se pro jistotu ten druhý, který nechtěl anděla zbavit jeho křídel. Jelikož anděl bez křídel už skoro není anděl.
"Opravdu to už nezachráníme," vyvedl ho z nadějí a začal odoperovávat její křídla.
"Kdo myslíš, že to je?" zeptal se ten s planou nadějí.
"To je Sakura Haruno," oznámil mu její jméno jako naprostou samozřejmost.
"Myslíš ta, která jde proti Kurenai?" nevěřil ten druhý.
"Jo to je ona," přitakal. "A jsem si jistý, že ten anděl, který se pokusil zkazit zkoušku důvěry, byla právě Kurenai," vedl svou teorii, zatímco odděloval levé křídlo od lopatky.
"Jak si tím můžeš být tak jistý?" nechápal druhý.
"Viděl jsem, jak to celé začalo," přiznal otevřeně. "Vím, proč je na ni Sakura tolik nahněvaná, vím, co stojí za tím, že se chystá do soudního boje proti ní. Byl jsem toho totiž svědkem, viděl jsem začátek a taky první pomstu, kterou Kurenai proti ní zkusila."
"Žertuješ, že jo?" nervózně se zasmál ten druhý. Vždycky si myslel, že Sakura jenom přehání a snaží se být zajímavá, vůbec nevěřil tomu, že by její řeči mohly být skutečné.
"Nežertuji," ubezpečil jsem. "Byl jsem tam a nedokázal jsem nic udělat ani v jednom z těch dvou případů. Ona však zareagovala brilantně. U obou případů jsem stál stranou a neodvažoval jsem se nic dělat, ona naopak reagovala a pomáhala. První pomstu jsem i natočil, jelikož to byl první trénink a rada po mě chtěla, abych to natočil a zaznamenal. Mám tam, co Kurenai udělala. Mám důkaz, že Kurenai chtěla cíleně ublížit jejímu učni. Ale ještě předtím se stalo něco, co mezi nimi rozpoutalo tichou válku. Z toho mám jenom fotografie, ale myslím, že budou postačující."
"Ty chceš svědčit, Iruko?" pro jistotu se zeptal ten druhý.
"Ano," přisvědčil. "Myslím, že je potřeba, aby byla Kurenai potrestána za to, co udělala."
"A co vlastně udělala?" uvědomoval si, že vlastně skoro nikdo neví, co měla Kurenai udělat. Věděl to jenom někdo a moc se o tom nemluvilo, skoro nikoho to nezajímalo.
"To se dozvíš," slíbil. "Soud bude už tuhle sobotu."
"Tak fajn," pokrčil rameny a pomohl Irukovi odoperovat i pravé křídlo. Dělal to nerad, ale byla to jeho lékařská povinnost.
Jakmile z jejích zad zmizela obě křídla, místo na zádech zašili a křídla položili na zem. Bylo to poprvé, co oni sami museli nějakého anděla zbavit křídel, ale nebyl to první případ, kdy to bylo nutné.
"Co s nimi budeme dělat?" zajímal se Irukův pomocník.
"Předmět doličný, ne?" sdělil se samozřejmostí vepsanou v hlase. Kurenai opět usilovala o život jejího učně, další pokus o vraždu, chápeš?"
"A proč by to měla být zrovna ona?"
"Protože to už jednou udělala, pokusila se ho zabít, protože je zahnaná do kouta a kope kolem sebe. Ví, že se z toho už nedostane, ale zkouší to, jak jen může."
"Uvidíme," pronesl do větru a společně s Irukou přenesl Sakuřino tělo do vedlejšího pokoje, kde se měla probrat z narkózy.
Trvalo to několik hodin, ale nakonec se probrala.
Sakura unaveně otevřela svoje oči a rozhlédla se kolem sebe. Očima vnímala světle modré stěny i strop, po nichž pluly bílé nadýchané mráčky. V nose ucítila štiplavý zápach dezinfekce a doktořiny. Ležela na zádech, která jí bolestí připomínala, kde by měla mít křídla.
"Zdravím, slečno Haruno," ozval se vedle postele čísi hlas. Rozeznala, že to byl Gai, anděl, který byl v Itachiho domě a pomáhal jí s jejími křídly. Konečně se jí vybavilo jeho jméno a celkem se jí i ulevilo. Druhý, kdo stál vedle, byl Iruka, anděl, který ji jako jeden z mála uznával za anděla a věřil jí.
"Dobrý den," pozdravila a zkusila ignorovat bolest zad. "Jak to dopadlo?" vypálila okamžitě otázku, na níž nutně potřebovala znát odpověď. "Mám ta křídla v pořádku?"
"Bohužel vaše křídla byla tak zdemolovaná, že nebylo jiného zbytí než je odstranit," informoval ji Iruka.
"Cože?" zděšeně na ně pohlédla. "Chcete mi říct, že už nemám křídla? Že jsem doopravdy anděl mrzák?" nechápala. Nešlo jí do hlavy, že za všechno, co pro Itachiho udělala, jí bude odměnou odstranění křídel.
"Uklidněte se, prosím," marně se snažil zmírnit její zděšení Iruka, "není to žádná tragédie," pokoušel se jí ukázat, že to není tak špatné.
"Vy asi nechápete, že já mám učně, kterého se mi někdo snaží zabít, co?" věnovala jim svůj rozrušený pohled. "Musím ho chránit, a jak to mám asi bez křídel dělat? Vždyť ze tří pokusů o vraždu jsem dvakrát musela křídla použít, abych mu zachránila život. Nemůžete mě tu nechat bez křídel, musím ho chránit. Nebo mi ho zabijí a celé to bude na mě. Vraťte mi je!" rozkřikla se.
"Klid, prosím," neztrácel Iruka pevnou půdu pod nohama, "o vašeho učně se bude starat váš mistr, i Deidara, chvílemi se mohu připojit i já. Budeme na něj dávat pozor, nemusíte mít strach," klidnil ji.
"Ale…" zkusila protestovat, což jí nevyšlo, jelikož ji Iruka umlčel slovy: "Pár dní tu budete muset poležet, aby se nevyskytly nějaké problémy. Máte povolené návštěvy a jedna na vás zrovna čeká za dveřmi, tak se zklidněte, ano?" otcovsky na ni pohlédl, takže se nezmohla na odpor.
"Fajn," odsekla a počkala, až odejdou. Nechtěla ležet v andělské nemocnici a nic nedělat, když se Kurenai určitě znovu pokusí Itachiho zabít.
"Jak se vede, Saky?" optal se Deidara, který za sebou vláčel Itachiho i Kakashiho, kteří nesli kytici a pár čokoládových sušenek.
"Chci pryč," sdělila bez obalu.
"Ale ještě chvíli to budeš muset zůstat," nepodpořil jí. "Mezitím se ti budeme starat o Itachiho."
"Ale i tak," stále se nechtěla smířit s tím, co se stalo. "Nejradši bych na něj dávala pozor sama, ale oni mě prostě nepustí," postěžovala si. "Tak ho, prosím, hlídejte ve dne i v noci. Každou chvíli s ním někdo musí být. Jsem si jistá, že se Kurenai pokusí využít chvíle, kdy ho nemůžu chránit. Každou chvíli, bděte nad ním, nespusťte z něj oči, jasné?" oba probodla ostrým pohledem, který nepřipouštěl žádné námitky.
"Ano," přitakali oba.
"Nemusíte to tolik přehánět," mírnil je. "Zní to, jako bych byl někdo extrémně důležitý, vždyť jsem jenom obyčejný označený," snažil se je přemluvit, aby s ním netrávili každou chvíli jeho života.
"Jsi strašně důležitý pro naši věc," vysvětloval Kakashi. "Potřebujeme tě živého, abys dosvědčil, že se tě Kurenai už několikrát pokusila zabít, abychom potom mohli vytáhnout i starší případy a donutit soudy, aby se jimi konečně začali zabývat."
"Nevědomky ses stal tím, co může Kurenai navždy vyloučit z rady, přijít o andělství a kdovíco ještě," usmála se na něj Sakura. "Jsi naše tajná zbraň a musíš žít, potřebujeme tě, tak se nenech zabít," nabádala ho. "Ještě před zkouškou se dozvíme, zda všechny oběti, co jsme položili, nebyly zbytečné. Snad i ztráta mých křídel dopomůže k tomu, že se všichni dozvědí krutou pravdu o člence rady, která se tam nedostala právem. Tohle nesmíme prohrát, nejde tu jenom o nás, jde tu i o nevinného chlapce, kterého osud zapletl do těžkého boje. Tady už nejde o to, jestli nám chceš pomoct nebo ne, ty nám prostě musíš pomoct, aby bylo ukončeno bezpráví, jež v andělském světě vládne, chápeš?" upřela na něj svůj nadějný pohled.
"Fajn," svolil. "Pomůžu vám, jelikož to chcete, ale doufám, že to mi už pomůže k tomu, abych nemusel zažívat překvapení, kdy mi jde o život."
"Neboj," chlácholila ho, "jestli nám to vyjde, už nikdy se nedostane k tomu, aby komukoli ublížila."
Takhle se tam bavili asi ještě následující hodinu. Kakashi měl celou zkoušku důvěry natočenou, Iruka měl natočený první pokus o vraždu, Itachi měl ten druhý, který proběhl v domě a Iruka měl navíc i fotografie z události, která tomu všemu předcházela. Stačilo jenom všechno poskládat dohromady a vítězství pro ně mělo být jisté.

SakuraUchihaHaruno13
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 neli-chan neli-chan | E-mail | 21. června 2014 v 16:23 | Reagovat

naprosto úžasná povídka :3 rychle další pokráčko!!! :D

2 GD GD | 21. června 2014 v 21:01 | Reagovat

Výborný diel :3 rýchlo pokračko :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama