Sakura došla do koupelny, kde okamžitě začala hledat nějakou dezinfekci a nějaké obvazové materiály.
"Jsi v pořádku?" ujišťovala se se starostným pohledem na Itachiho.
"Blázníš?" vyjekl. "Já jsem v pořádku, ale ty ne!" jančil, když viděl její zlomená a zkrvavená křídla.
"To nic není," bezstarostně mávla rukou, "stačí to vydezinfikovat a na chvilku možná obvázat, jinak tomu nic není," chlácholila.
"Nic není?" stále se nedokázal uklidnit. "Máš záda sedřená do krve, křídla potřísněná krví a ještě ty z toho vystupují výčnělky, jako bys to měla zlomené a ještě ti silně krvácí hlava. Copak nic z toho nevnímáš? Nic tě nebolí?"
"Bolí," připustila váhavě, "ale bolest je součástí života, tak proč se jí podřizovat, když můžeme žít s ní jako se svou součástí?" položila mu otázku, na níž zprvu neznal žádnou odpověď.
"Možná protože je to nepříjemný pocit, který nemusíme cítit každý den," pokusil se odpovědět.
"Proč se tomu vyhýbat, když může kdykoli přijít?"
"Proč ji cítit, když to každý den není nutné?" Jejich rozdílné názory stály mezi nimi a poodhalovaly charakteristiku každého z nich. Na každém se projevilo, zda je spíše optimistický nebo pesimistický. Na okamžik se mezi nimi rozhostilo ticho, které bylo doprovázeno zvláštními pohledy, kterými se snažili zviklat toho druhého v jeho názoru.
"Ošetřím ti to," rozhodl Itachi a došel pro lékárničku dřív, než ho Sakura dokázala zastavit.
"Sedni si na zem," nařídil, i když počítal s tím, že neposlechne.
"Proč?" zkoumavě si ho prohlédla.
"Potřebuji zdravého mistra, ne statečně umírajícího," odpověděl.
"Fajn," odsekla nesouhlasně a sedla si na zem. Kolena si přitáhla k bradě a svůj nepřítomný pohled upírala na zvláštní vzorek dlaždiček.
Itachi vytáhl ostré nůžky a postupně začal stříhat její triko, aby poodhalil celá záda, zbavil jí i podprsenky, aby se mu nic nepletlo do práce.
"Hele," ostražitě ho varovala Sakura, "něco si zkusíš a…"
"Nech toho," umlčel ji pohotově, "já takový nejsem," přesvědčoval ji a pořádně si prohlédl její nahá záda. Snažil se přijít na to, které zranění může být nejvážnější, aby jím mohl začít. Rozhodl se pro týl a začal jí ho šetrně ošetřovat. Několikrát uslyšel Sakuřino syknutí, které ho vždy bolestně bodlo u srdce. Nemohl snést pocit, že byla kvůli němu opět raněna. Už to dál nechtěl podstupovat, nechtěl, aby kvůli němu musela trpět. Chtěl, aby byla díky němu šťastná, ne aby cítila bolest.
Když ošetřil hlavu, prohlédl si křídla a záda. S křídly pracovat neuměl, netušil, co by měl dělat, proto se radši pustil do ošetřování hlubokých ran na zádech.
"Sakuro!" při tom nečekaném výkřiku sebou oba škubli. "Můžeš mi říct, co jsi to zase udělala?!" Byl to Deidara, za nímž šel Kakashi společně s někým, kdo ji jako jeden z mála uznával jako anděla, ale na jeho jméno si v tu chvíli Sakura nedokázala vzpomenout.
"Pane bože," vyděšeně si přikryl ústa anděl, jehož jméno se Sakuře nevybavovalo.
"Jsi úplně blbá nebo co?" dožadoval se odpovědi Deidara. Jakmile spatřil její obvázanou hlavu, zlomená křídla i rozdrásaná záda, nemohl uvěřit tomu, že něco takového mohl sledovat, aniž by zasáhl.
"Zachovala ses výborně," pochválil ji naopak Kakashi, který v tu chvíli zapomněl na obvyklé vykání. "Zachránila jsi mu život a přitom to celé viděli tři svědci a ještě je to natočené. Mám dojem, že z tohoto pokusu o vraždu se už Kurenai nedostane."
"Jak ji můžete chválit?" vlítl na něj Deidara. "Takhle pitomě riskovat svůj život, nechat se takhle zranit a ještě si myslet, že ta zranění přejdou sama. Tomu se nedá říct jinak než naprostá blbost…blbost, jinak to prostě nejde popsat," trval si na svém.
"Vedeš si výborně," pochválil Kakashi i Itachiho. "O křídla se postaráme my tři, přece jenom rovnání a zacelování křídel není tak úplně tvoje parketa, co?"
"Jistě," roztřeseně přitakal Itachi a začal jí odzdola obvazovat celá záda, až ke kořenům křídel. Část zad a hrudníku nad křídly ji obvázal také. Poté to celé zkontroloval, prošel si svůj postup, jestli na něco nezapomněl a poté ustoupil, aby se všichni ostatní mohli dát do práce. Sakura si křečovitě tiskla kolena k hrudi a svůj pohled upírala na cáry látky, které ještě před několika desítkami minut byly jejím trikem a podprsenkou.
"Tak jdem na to," upozornil ji Deidara a prohlédl si její křídla ulepená od krve, vyčnívající úlomky kostí i několik chybějících pírek.
"Náhodou sedativa nebo něco takového tady nemáš?" zabloudil svým pohledem k Itachimu, který stále lehce vyděšeně zkoumal Sakuřino obvázané tělo i její zraněná křídla.
"Ne-e," odpověděl třaslavým hlasem.
"Takže Saky," oslovil ji Deidara, "máš tu dvě možnosti: buď budeš ovládat bolest, nebudeš se nám cukat a všechno dopadne dobře, nebo se zahraješ na hrdinku, bolesti cítit budeš a celé nám to zkomplikuješ," dal jí na výběr ze dvou možností.
"Dobře," vydechla a nechala své tělo, aby se zbavilo veškeré bolesti, nechala bolest odplout pryč a dovolila jim, aby se dali do narovnávání jejích kostí zaživa.
Itachi to celé sledoval se zatajeným dechem, snažil se vydržet všechno, co viděl.
"Tak na tři," rozhodl nejmenovaný anděl a dal se do počítání, zatímco Kakashi a Deidara chytili zlomenou kost z obou stran.
"Teď!" zavelel a oni kost s vypětím sil a tichým lupnutím narovnali. Třetí anděl kosti spojil pomocí dvou šroubů a něčím to celé namazal, aby se to dříve spojilo.
Sakura necítila bolest, ale slyšela to lupnutí, cítila, jak se hýbalo s jejím křídlem. Zavřela oči a tiše se modlila, aby to dobře dopadlo.
"Teď to druhé," neváhali a dali se do práce. Deidara a Kakashi opět uchopili vhodnou část jejího druhého křídla a na druhý povel škubli i s jejím druhým křídlem.
"Dobře," klidnil je třetí anděl a sešrouboval i to druhé. "Myslím, že by to mohlo být v pořádku," uznal, když si to pořádně prohlédl. "Zkus jedním pohnout, poté tím druhým," vyzval ji. Sakura zatnula zuby, odvolala ochranu proti bolesti a pokusila se nadzvednout levé křídlo. Do očí se jí okamžitě vlily slzy a tlumeně vykřikla, nechala křídlo rychle poklesnout a zrychleně dýchala. Snažila se vehnat slzy zpátky, ale jedna osamocená kapička stekla po její tváři až na koleno.
"Co se stalo?" vyzvídal okamžitě Kakashi. "Kde přesně to bolelo?" snažil se z ní dostat odpověď. "Jaká bolest to byla?"
"Byla to bolest, jako když se mi ostrý kus něčeho zabodne do obvázané rány na zádech," vydechla. Deidara si pořádně prohlédl vnitřní stranu jejích křídel a po několika vteřinách zahlédl kousek uvolněného ostrého výčnělku přišroubované kosti.
"Mám to," oznámil a ukázal to Kakashimu.
"Co s tím chceš dělat?" optal se obou. "Myslíte, že bychom to měli k tomu připevnit nebo to upilovat?"
"Když to přišroubujeme," ujal se slova třetí anděl, "je to možnosti, že se ten výčnělek rozpůlí vedví a to by mohlo narušit celou strukturu zbylé kosti, takže bychom jí tím mohli spíše uškodit," pronesl svou hypotézu.
"Takže to zapilujeme?" ujistil se Deidara.
Všichni přikývli a začali se okamžitě shánět po velkém ostrém pilníku, kterým se zapilovávalo dřevo nebo ocel. Itachi z garáže něco takového přinesl a neochotně jim to podal.
"Drž se, Saky," vybídl ji Deidara a dal do zapilovávání ostré špičky. Musel to udělat tak, aby to nepřekáželo, napíchalo, ale zároveň, aby to neupiloval celé. Všechno prováděl pomalu a opatrně, aby neudělal žádnou chybu. Všem se hnusil ten zvuk, kdy hrubý povrch železa jezdil po špičaté kosti. Sakura dostala z toho zvuku husí kůži a snažila se to nevnímat.
"Tak to zkus teď," vyzval ji Deidara, jakmile si byl jistý, že je to v pořádku.
Sakura chvilku váhala, nebyla si jistá, jestli to tentokrát nedopadne stejně. Ale Deidarův netrpělivý pohled a napětí všech kolem ji k tomu donutilo. Zvedla své levé křídlo a zkusila ho narovnat do plné délky. Cítila silný tlak, nestabilitu i bolest, ale dokázalo to. Zkusila jím mávnout, kroutila s ním do všech směrů, aby se ujistila, že by případně mohla létat. Bolest jí v mnoha ohledech blokovala, ale nebrala na to zřetel. Věděla, že spravené křídlo nikdy nebude fungovat stejně jako to nikdy nezraněné. Věděla, že bude mít problém s létáním, jelikož na místě bude vždy strach z toho, že křídla selžou a zřítí se k zemi a zabije se.
"Jde to," vypustila z úst s velkou námahou. "Bolí to, je to nepřirozené, ale jde to."
"Dobře," úlevně vydechl Kakashi a tiše ji pobídl, aby zkusila i to druhé. Sakura s námahou zvedla i pravé křídlo, ale sklopila ho dříve než to levé.
"Nějaký problém?" zajímal se okamžitě Deidara.
"Kloub," prostě odpověděla.
Kakashi si zblízka prohlédl kloub, kterým pohybovala, aby křídlo ohnula nebo narovnala do plné výše. Všiml, že kousek chrupavky chybí, část byla prostě odštípnutá, takže kloub při ohybu vykluzoval z jamky a neplnil účel ohybu. Zkusil ho tedy v jamce přidržet a vybídl ji, aby to zkusila znovu. Tentokrát se jí povedlo narovnat kloub, ale problém byl v následujících kostech. Jak se velké kůstky větvily a přecházely v ty malé, zjistil, že je má zlomené. Zkusil ohmatat největší a nejsilnější kůstky, které byly nejblíže kořeni křídla. Sakura na něj vrhla vražedný pohled a zadusila v sobě výkřik. Přešel tedy k druhé řadě, kde ty kůstky byly trošku slabší a kratší. Sakura pevně stiskla své kolena a snažila se mlčet. Takhle pokračoval až k samotnému konci křídla, kde se nacházely ty nejmenší a nejtenčí kůstky. Zjistil, že zádovou část křídel, tu, na níž dopadla, má na pravém křídle celou zdemolovanou. Několik řad kůstek bylo zlomeno, pochroumáno nebo úplně zdemolováno.
"Až tu Kurenai uvidím," vydechl nenávistně Kakashi, "tak ji zabiju!" z jeho slov vyzařoval vztek a opravdová výhružka.
"Co se děje?" optal se okamžitě Itachi a prohlédl si Sakuřina křídla.
"Má zlomené kosti," odpověděl Kakashi sekavě. "Jak dopadla, zlámala si několik řád kostí u kořene křídla. Kloub bychom ještě dokázali dát do pořádku, stačilo by tam připevnit kousek chrupavky, popřípadě sádry, aby kloub nevyklouzával, ale spravit tolik kostí bude problém. Chtělo by to spíš nahradit kosti, v nejhorším případě i celé křídlo.
"Cože?!" vyjekla Sakura vyděšeně a sykla bolestí, když sebou škubla a tím škubla i křídly. "Myslíš jako, že by mi amputovali křídlo?" zděsila se. Sama na vykání v tu chvíli kašlala. Nevěřila tomu, že by to mohlo být až tak vážné. V žádném případě nechtěla o své křídlo přijít.
"Zavolej do andělské rady, ať nám poradí co s tím, případně ať nás spojí se specialisty, tohle se mi vůbec nelíbí," na jeden nádech nařídil Kakashi třetí andělovi, který poslušně odklusal k telefonu a udělal, co po něm Kakashi chtěl.
"Tak to vypadá, že jsi anděl připevněný k zemi," uvedl ji na pravou míru Deidara.
"Za tohle bude Kurenai pykat," slíbil Kakashi. "V zákonech je přece něco o vážném poškození křídel jiného anděla, ať už chtěné nebo nechtěné. Mám dojem, že jsou tam nějaké tresty jako andělská vazba, vyhnanectví, zbavení andělství nebo třeba rozlámání křídel do pozice postiženého, že jo?" hledal ujištění u Deidary.
"Mám dojem, že jo," přitakal Deidara, "podle vážnosti případu se přiklání k různým trestům, není to přesně stanoveno, ale ona jí rozlámala křídla, něco jsme dali do pořádku, kloub bychom snad taky dali, ale poškozených kůstek má moc. Tady bych doopravdy uvažoval o výměně celého křídla, jelikož operace by mohla být hodně náročná a nemusela by znamenat úspěch."
"Fajn," povzdechla si Sakura, "takže jsem nalétající anděl, anděl mrzák…čeho já se jako anděl nedožiju, co?" rázem měla špatnou náladu a zkažený celý den. Nemohla se moc hýbat, jelikož by tím pohnula křídly a síla na ovládání bolesti z ní pomaloučku odcházela. Cítila se slabě a mizerně. Přišla o možnost létat, kterou s nějvětší pravděpodobností už nemohla získat zpět.
SakuraUchihaHaruno13










waw brutalne dobre to bolo ...chudinka Sakura ...rychlo pokracko