Již poněkolikáté ti píšu, že tě miluji,
Ty ale nepřečtené zprávy posíláš zpět.
Slova pro tebe zvláštně formuluji,
Ty však ničíš celý můj dokonalý svět
Svými reakcemi i neotevřenými dopisy.
Copak je již tvé srdce v moci čísi?
Je možné, že někdo stihl ukradnout tvé srdce?
Copak nic v mém životě nemůže probíhat hladce?
Tvé oči nechtějí číst mnou tvořené věty,
Mnou vybíraná slova či mé sepsané city.
Bezcenné se ti jeví všechny předměty,
Jež ti chci darovat, nestojíš ani o žádné aktivity,
Nepotřebuješ nic od mé maličkosti,
Nečteš, i když číst umíš,
Nepíšeš, i když psát umíš.
Nevíš, jak toužím po tvé blízkosti.
Mohu si ruku vypsat, jak vyjadřuji emoce,
Jež mě neustále sužují a vězní.
Neuvědomuješ si, jak miluji tě hluboce,
Nevnímají mě ani mí spoluvězni.
Jediné, co mám, co v rukou svírám,
Je ten ušmudlaný papír a staré pero,
Svou lásku nijak nepopírám,
Když kolem rozprostírá se šero.
Zaplňuji papír cennými slovy,
Které ty odmítáš číst.
Svůj vjem smyslový
Sama odmítám pročíst.
Nenávidím sama sebe,
Slova na papír pro tebe házím,
Nevnímám zem či nebe,
Oddávám se věčným frázím.
Stále obnovuji ta stará slova,
Dokola snažím se najít nová vyjádření,
Nápomocna je mi mysl andělova,
Avšak nepřichází žádné zmoudření.
Už nevím, jak najevo ti to dát,
Přečti si alespoň jeden řádek,
Přestaň mě lhostejností bodat,
Oprosti mě od vnitřních hádek,
Přijmi pravdu na papíře psanou,
Nebraň se slovům v papíře vpitým,
Uvolni svou duši rozdrásanou,
Přestaň být otrokem bitým.
Vezmi papír a napiš cokoli,
Ať mám hmatatelný důkaz.
Nedbej na příkazy okolí,
Vydej mi svůj úkaz.
Klidně napiš, že mě nenávidíš,
Ale napiš mi alespoň ta dvě slova,
Ať vidím, že sám sebe řídíš,
Že nejsi jenom loutka králova.

SakuraUchihaHaruno13










Dokonalý!